Augustin Robespierre - Augustin Robespierre

Augustin de Robespierre
Předpokládaný portrét Augustina de Robespierra - Carnavalet.jpg
Člen Národní shromáždění
pro Paříž
V kanceláři
20. září 1792-28. Července 1794
Osobní údaje
narozený
Augustin Bon Joseph de Robespierre

(1763-01-21)21. ledna 1763
Arras, Artois, Francie
Zemřel28. července 1794(1794-07-28) (ve věku 31)
Place de la Révolution, Paříž, Francie
Příčina smrtiPoprava gilotinou
Politická stranaHora

Augustin Bon Joseph de Robespierre (21. ledna 1763 - 28. července 1794)[1] byl mladší bratr Francouzský revoluční vůdce Maximilien Robespierre.

Časný život

Augustin se narodil v roce Arras, nejmladší ze čtyř dětí právníka Maximilien-Barthelemy-François de Robespierre a Jacqueline-Marguerite Carrault, dcery sládka. Jeho matka zemřela, když mu bylo jeden rok, a jeho žalem zasažený otec opustil rodinu, aby šel do Bavorska, kde zemřel v roce 1777.[2] Vychovali ho dvě tety. Jeho bratr Maximilien získal stipendium od Opatství St. Vaast platit za studium na Lycée Louis-le-Grand a byl tak vynikajícím studentem, že když získal právnický titul, zeptal se opata, Kardinál de Rohan, pokud by převedl stipendium na Augustina, aby mu umožnil následovat stejnou kariéru. Kardinál souhlasil a Augustin nastoupil na místo svého bratra studiem práva.[3][4]

Ačkoli jeho politické názory byly velmi podobné názorům jeho bratra, Augustin měl velmi odlišný charakter. Pohledný měl rád také dobré jídlo, hraní her a společnost žen.[5] Na počátku revoluce byl Augustin prokurátorem v Arrasu.[6] Založil ve městě politický klub a napsal svému bratrovi, aby si zajistil přidružení k Jakobíni v Paříži.[7]V roce 1791 byl jmenován správcem département z Pas-de-Calais.

Úmluva

Prohlášení napsané Augustinem a jím podepsané, Maximilien Robespierre a Saint-Just volají Couthona, aby přijeli na radnici v pozdních večerních hodinách 9 Thermidor

Augustin neúspěšně kandidoval do voleb do nového Legislativní shromáždění v Arrasu v srpnu 1791, ale jeho názory byly pro město, které si zvolilo dalšího mladého právníka, příliš radikální, Sixte François Deusy namísto.[8] Dne 16. Září 1792 byl však Augustin zvolen do Národní shromáždění, 19. z 24 poslanců, s 392 hlasy ze 700 odevzdaných,[9] voliči v Paříži,[10] a připojil se ke svému bratrovi Hora a Jacobin Club.[11] Na Kongresu se vyznamenal prudkostí svých útoků na královskou rodinu a na aristokraty. Během soud s Ludvíkem XVI hlasoval pro uplatnění trestu smrti do 24 hodin.[12]

Když poprvé přišel do Paříže, aby se usadil, doprovázel ho jeho sestra Charlotte a oba se ubytovali u Maximiliena v domě Maurice Duplay. Charlotte však brzy Maximiliena přesvědčila, aby s nimi šla do nového ubytování v ulici Saint-Florentin, kde by se mohla starat o své dva bratry. Brzy se však vrátil do domu Duplayových a nechal Augustina a Charlotte žít sami. Ani toto uspořádání však netrvalo dlouho. Brožura Le souper de Beaucaire (Večeře v Beaucaire) Napoleona přečetl Augustin Robespierre, který byl ohromen revolučním kontextem.[13] V srpnu 1793 byl Augustin vyslán na misi do Alpes-Maritimes potlačit Federalistická vzpoura,[14] spolu s dalším zástupcem z kongresu, Jean François Ricord a Charlotte ho doprovázela. Hodně z jihovýchodní Francie se vzbouřilo proti republice a oni to sotva zvládli Pěkný po velmi nebezpečné cestě. V Nice se cítili dostatečně bezpečně, aby mohli navštěvovat divadlo, ale když to udělali potřetí, zasypali je shnilými jablky.[15] Dne 19. Prosince 1793 se Augustin zúčastnil vojenské akce vedené Dugommier a Napoleon, který retook Toulon od Britů.[16] Po svém návratu do Paříže se Augustin odstěhoval z ubytování s Charlotte a šel žít s Ricordem a jeho ženou.[17]

V roce 1794 byl Augustin znovu vyslán jako zástupce v misi, nyní k Armáda Itálie v Haute-Saône. Tentokrát si vzal s sebou ne svou sestru, ale svou milenku La Saudraye, kreolskou manželku literárního muže.[18] Použil svůj vliv k postupu Napoleon Bonaparte po přečtení Napoleonovy kariéry pro-jakobín brožura s názvem Le souper de Beaucaire.[19][20] Po svém návratu do Paříže působil jako sekretář konvence.[21]

Smrt

Augustin Robespierre vedl kroky ke gilotině dne 28. července 1794

V den konání byl Augustin se svým bratrem v sále Konventu 9 Thermidor (27. července 1794), když poslanci hlasovali pro zatčení Robespierra, Saint-Just a Couthon po vášnivé diskusi. Potom Augustin vstal ze svého místa na lavičkách a řekl: „Jsem stejně vinen jako on; sdílím jeho ctnosti, chci sdílet jeho osud. Žádám také, abych byl obviněn.“ Připojil se k němu Lebas.[22] Těchto pět bylo střeženo v pokojích Výbor pro obecnou bezpečnost, kde zůstali, dokud pro ně nebylo nalezeno místo. Slyšení o zatčení, Komuna v Paříži vydal rozkazy do všech věznic ve městě a zakazoval jim přijímat vězně zaslané Konventem. Augustin byl převezen do vězení La Force zatímco Maximilien byl převezen do Lucembursko.[23] Kvůli rozkazům Komuny byli brzy propuštěni a vydali se na cestu Hôtel de Ville. Jako první dorazil Augustin v doprovodu dvou obecních důstojníků.[24][25] Večer se tam marně snažili koordinovat povstání. V časných ranních hodinách 10. Thermidoru byly síly Konventu pod Barras vtrhl a podařilo se jim většinu z nich vzít naživu, kromě Lebase, který se zastřelil, a Coffinhal, kterému se podařilo uprchnout, ale po týdnu se předvedl.

Aby se Augustin Robespierre vyhnul zajetí, sundal si boty a skočil z římsy.[26] Přistál na schodech nebo na bajonetech, což mělo za následek zlomenina pánve a několik vážných pohmožděnin hlavy v alarmujícím stavu „slabosti a úzkosti“.[27] Barras nařídil, aby byl Augustin odnesen zpět do místností Výboru obecné bezpečnosti.[28] Po několika hodinách byli vězni převezeni do Conciergerie vězení; čtyři z nich leželi na nosítkách. Po identifikaci na Revoluční tribunál podle Zákon 22 Prairial bylo podvečer posláno dvacet dva odsouzených na lešení na náměstí Place de la Révolution. Couthon byl druhým z vězňů, který měl být popraven, s Augustinem jako třetím, Hanriotem jako devátým a Maximilienem jako desátým.[29]

Reference

  1. ^ http://www2.assemblee-nationale.fr/sycomore/fiche/%28num_dept%29/11837 přístup 17/04/2017
  2. ^ Ruth Scurr, Fatal Purity: Robespierre and the French Revolution Vintage Books 2007 str. 17-19
  3. ^ Ruth Scurr, Fatal Purity: Robespierre and the French Revolution Vintage Books 2007 str.31
  4. ^ John Laurence Carr, Robespierre, History Book Club 1972 str.16
  5. ^ Jean Martrat (překlad Alan Kendall) Robespierre, Angus & Robertson 1975 str.169
  6. ^ J.M. Thompson, Robespierre, Basil Blackwell, 1935, s. 292
  7. ^ Ruth Scurr, Fatal Purity: Robespierre and the French Revolution Vintage Books 2007 str.115
  8. ^ Jean Matrat, Robespierre (překlad Alan Kendall) Angus & Robertson 1975 str.122
  9. ^ http://www2.assemblee-nationale.fr/sycomore/fiche/%28num_dept%29/11837 zpřístupněno 17. dubna 2017
  10. ^ Vie politique de tous les députés à la Convention nationale, pendant et après la Révolution Paris 1814 p.565
  11. ^ Ruth Scurr, Fatal Purity: Robespierre and the French Revolution Vintage Books 2007 str.208
  12. ^ Vie politique de tous les députés à la Convention nationale, pendant et après la Révolution Paris 1814 p.565
  13. ^ Chandler, str. 21.
  14. ^ http://www2.assemblee-nationale.fr/sycomore/fiche/%28num_dept%29/11837 zpřístupněno 17. dubna 2017
  15. ^ Ruth Scurr, Fatal Purity: Robespierre and the French Revolution Vintage Books 2007 str.252
  16. ^ Ruth Scurr, Fatal Purity: Robespierre and the French Revolution Vintage Books 2007 str.258
  17. ^ Jean Matrat, Robespierre (překlad Alan Kendall) Angus & Robertson 1975 str.170-171
  18. ^ J.M. Thompson, Robespierre, Basil Blackwell 1935, s. 484
  19. ^ David Chandler, Napoleon, Leo Cooper, 2002 (poprvé publikováno v roce 1973) s. 21
  20. ^ Philip Dwyer, Napoleon: Cesta k moci 1769, Bloomsbury 2007 str.136
  21. ^ http://www2.assemblee-nationale.fr/sycomore/fiche/%28num_dept%29/11837 zpřístupněno 17. dubna 2017
  22. ^ J.M. Thompson, Robespierre, Basil Blackwell 1935, s. 571
  23. ^ Ruth Scurr (2007) Fatální čistota, str. 320
  24. ^ E. Hamel (1897) Thermidor: d'après les sources originales et les documents authentiques, str. 322
  25. ^ C. Jones (2014) Svržení Maximiliena Robespierra a „lhostejnost“ lidu
  26. ^ G. Lenotre (Théodore Gosselin ) Zatčení Robespierra
  27. ^ Lenotre, G. (1924) Robespierreův vzestup a pád, str. 271
  28. ^ http://www2.assemblee-nationale.fr/sycomore/fiche/(num_dept)/11837 přístup 17/04/2017
  29. ^ Monografie Sansonů od H. Sansona, str. 210

Další čtení

  • Alexandre Cousin, Philippe Lebas et Augustin Robespierre, francouzští vědci ve francouzské revoluci (2010). (francouzsky)
  • Marisa Linton, Volba teroru: ctnost, přátelství a autentičnost ve francouzské revoluci (Oxford University Press, 2013).
  • Sergio Luzzatto, Bonbon Robespierre: la terreur à visage humain (2010). (francouzsky)
  • Martial Sicard, Robespierre jeune dans les Basses-Alpes, Forcalquier, A. Crest (1900). (francouzsky)
  • Mary Young, Augustin, mladší Robespierre (2011).

externí odkazy