Apoštolská nunciatura v Kolíně nad Rýnem - Apostolic Nunciature to Cologne

tento článek potřebuje další citace pro ověření. Prosím pomozte vylepšit tento článek podle přidávání citací ke spolehlivým zdrojům. Zdroj bez zdroje může být napaden a odstraněn. Najít zdroje: „Apoštolská nunciatura v Kolíně nad Rýnem“  – zprávy  · noviny  · knihy  · učenec  · JSTOR (únor 2013) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

The Apoštolská nunciatura do Kolína nad Rýnem (taky italština: Nunziatura di Germania inferiore, tj. Nunciatura Dolního Německa) byl církevní úřad Římskokatolický kostel založena v roce 1584. Nunciovi byli akreditováni na Kolínští arcibiskupští voliči, Mainz a Trevír. Bylo to diplomatický příspěvek Svatý stolec, jehož zástupce se jmenoval Apoštolský Nuncius v Kolíně nad Rýnem, jeden ze států Svatá říše římská. Kancelář nunciatury byla umístěna v Kolín nad Rýnem až do roku 1795, kdy Francie obsadila město. Poslední nuncius, který sloužil až do roku 1804, bydlel uvnitř Augsburg, zatímco arcibiskupský volič byl rozpuštěn v roce 1803.

Dva nunciovi a jeden apoštolský delegát v Kolíně nad Rýnem se později stali papeži Papež Urban VII, Papež Alexander VII a Papež Lev XII.

Dějiny

V roce 1584 byl na podnět jmenován apoštolský nuncius v Kolíně nad Rýnem Císař Rudolf II Svaté říše římské.^[1] V návaznosti na Rada Trientu, apoštolští delegáti již byl jmenován v Kolíně nad Rýnem, aby zabránil šíření protestantismus v Říši. Kolínský arcibiskupský volič byl vybrán za pevnost katolicismu na severozápadě Říše v blízkosti oblastí, kde Kalvinismus (Brémy, Nizozemská republika, Východní Frísko, Lippe ) a Luteránství (jinde v Severní Německo ) získávali stále větší podporu. Rýnští arcibiskupští voliči byli dále důležití, protože poskytli již tři z tehdy sedmi hlasů ve volebním orgánu pro císařské nástupce.

Politická role apoštolského nuncia v Kolíně nad Rýnem byla zásadní pro účast na některých událostech politického života říše, jako je imperiální diety (v roce 1594 a 1622) a císařské volby v roce Frankfurt nad Mohanem (v letech 1612 a 1658). Nuncius se rovněž účastnil jednání Vestfálský mír (1644-1648) v Münster a Osnabrück, končící Třicetiletá válka, Smlouva z Aix-la-Chapelle (1668), Kolín nad Rýnem je opuštěn v Francouzsko-nizozemská válka (1673-1674) a Mír v Utrechtu (1713).

Kromě Kolína nad Rýnem, Mainzu a Trevíru mohli nunciovi nesporně ovládat svou jurisdikci pro knížecí biskupství z Hildesheim, Lutych, Osnabrück, Paderborn, a Würzburg. V roce 1596 Nízké země (Nizozemsko) byli odtrženi od nunciatury v Kolíně nad Rýnem a přijímali vlastní nuncius v Bruselu.^[1]

Na popud Charles Theodore, volič Bavorska, další nunciaturu založil Papež Pius VI v Mnichov.^[1] To způsobilo konflikt mezi nunciaturou v Kolíně nad Rýnem a Apoštolská nunciatura v Bavorsku co se týče jejich kompetencí. Jmenování Giulio Cesare Zoglio když se bavorský nuncius rozhněval na arcibiskupské voliče v Kolíně nad Rýnem, Mohuči a Trevíru, kteří považovali nuncia v Kolíně nad Rýnem za kompetentní pro celou Říši.^[1] Josef II., Císař svaté říše římské, postavil se na stranu voličů a prohlásil, že nuncia bude uznávat pouze v jejich „politickém charakteru“.^[1] Nunciatura v Kolíně nad Rýnem přestala existovat v roce 1804 Kongres ve Vídni nunciatura nebyla obnovena, zatímco bavorská nunciatura, přerušená také v roce 1800 Napoleonské války, obnovený v roce 1818 a přetrvával až do roku 1934. Německo jako celek dne 1. května 1920 uzavřela diplomatické styky se Svatým stolcem a založila Apoštolská nunciatura v Německu.

Apoštolští delegáti v Kolíně nad Rýnem

• 1520: Hieronymus Aleander
• 1573–1576: Kaspar Gropper, zařadil nuncius
• 1576–1578: Bartolomeo Portia
• 1578–1579: Giovanni Battista Castagna, budoucí papež Urban VII
• 1583: Minutio Minucci
• 1583: Giovanni Francesco Bonomi, Biskup z Vercelli

Apoštolští nunciovi v Kolíně nad Rýnem

• 1584–1587: Giovanni Francesco Bonomi (= Bonhomini), biskup Vercelli
• 1587–1596: Ottavio Mirto Frangipani, biskup z Cajazzo, biskup z Tricarico od roku 1592
• 1593/98–1606: Coriolano Garzadoro, Biskup z Ossero
• 1606–1610: Attilio Amalteo arcibiskup aténského titulatury
• 1610–1621: Antonio Albergati, biskup z Bisceglie
• 1621–1624: Pietro Francesco Montoro, biskup z Nicastro
• 1624–1634: Pier Luigi Carafa, biskup Tricarico
• 1634–1639: Martino Alfieri arcibiskup z Isoly, Arcibiskup z Cosenzy od roku 1639
• 1639–1651: Fabio Chigi, biskup z Nardò, budoucí papež Alexander VII
• 1651–1659: Giuseppe Maria Sanfelice arcibiskup z Cosenzy
• 1659–1666: Marco Gallio, biskup z Rimini
• 1666–1670: Agostino Franciotti arcibiskup titulatury Trapezunt
• 1670–1672: Francesco Buonvisi, arcibiskup solunského titulu, později Nuncius do Polska a Rakousko, kardinál
• 1672–1680: Opizio Pallavicini, arcibiskup titulatury Efezu
• 1680–1687 Ercole Visconti, arcibiskup titulárního Damietta
• 1687–1690: Sebastiano Antonio Tanara arcibiskup titulů Damasku
• 1690–1696: Gianantonio Davia arcibiskup titulárního řádu Thebae
• 1696–1698: Fabrizio Paolucci di Calboli, Biskup Macerata a Tolentino, arcibiskup Ferrara od roku 1698, budoucí kardinál Ostia
• 1698–1702: Orazio Filippo Spada arcibiskup titulárního řádu Thebae
• 1703–1706: Giulio Piazza, arcibiskup titulatury Rodi
• 1706–1712: Giambattista Bussi arcibiskup titulárního sboru Tarsos
• 1712/13-1721: Girolamo Archinto arcibiskup titulárního společenství Tarsos
• 1721–1722: Vincenzo Santini arcibiskup titulatury Trapezunt
• 1722–1732: Gaetano de'Cavalieri arcibiskup titulárního sboru Tarsos
• 1732–1735: Jacopo Oddi, arcibiskup titulatury Laodicea
• 1735–1738: Fabrizio Serbelloni, arcibiskup titulatury Patrasso
• 1740–1744: Ignazio Michele Crivelli, arcibiskup titulárního císařství
• 1744–1754: Girolamo Spinola, arcibiskup titulatury Laodicea
• 1754–1760: Niccolò Oddi arcibiskup titulatury Trajanopolis
• 1760–1767: Cesare Alberico Lucini, arcibiskup titulatury Nicaea
• 1766/67–1775: Giovanni Battista Caprara Montecuccoli, arcibiskup titulárního řádu Iconium, nuncius do Vídně a Paříže, později milánský arcibiskup a kardinál
• 1775–1785: Carlo Antonio Giuseppe Bellisomi arcibiskup titulárního magnátu v Tyaně, Nuncius do Portugalska
• 1786–1794: Bartolomeo Pacca, arcibiskup titulárního Damiette
• 1794–1804: Annibale della Genga, arcibiskup titulatury Tyrus, poslední nuncius v Kolíně nad Rýnem a budoucí papež Lev XII., kvůli francouzské okupaci a anexi Kolína nad Rýnem (1795, 1801) poslední úřadující od Augsburg

Stal se Apoštolská nunciatura v Rakousku

Literatura

• Michael F. Feldkamp „Die Erforschung der Kölner Nuntiatur: Geschichte und Ausblick. Mit einem Verzeichnis der Amtsdaten der Nuntien und Administratoren (Interimsverwalter) der Kölner Nuntiatur (1584–1794)“, v: Archivum Historiae Pontificiae, Pontif. Univ. Gregoriana (ed.), Sv. 28 (1990), str. 201–283.
• Michael F. Feldkamp, Studien und Texte zur Geschichte der Kölner Nuntiatur: 4 obj., Obj. 1: „Die Kölner Nuntiatur und ihr Archiv. Eine archiv- und quellenkundliche Untersuchung '(1993; ISBN  978-88-85042-22-3); sv. 2: „Dokumente und Materialien über Jurisdiktion, Nuntiatursprengel, Haushalt, Zeremoniell und Verwaltung der Kölner Nuntiatur (1584–1794)“ (1995; ISBN  978-88-85042-21-6); sv. 3: „Inventar des Fonds» Archivio della Nunziatura di Colonia «im Vatikanischen Archiv '(1995; ISBN  978-88-85042-27-8); sv. 4: „Die Instruktionen und Finalrelationen der Kölner Nuntien von 1651 bis 1786“ (2008; ISBN  978-88-85042-51-3), (= Collectanea Archivi Vaticani, sv. 30–33), Città del Vaticano: Archivio Vaticano, 1993–2008.
• Nuntiaturberichte aus Deutschland, nebst ergänzenden Aktenstücken: Die Kölner Nuntiatur: dosud 20 svazků, editováno jménem Preussisches Historisches Institut (Roma; nyní Deutsches Historisches Institut), Görres-Gesellschaft zur Pflege der Wissenschaft a Akademie der Wissenschaften (Vídeň), Paderborn a kol .: Schöningh, 1895 předložit .

Poznámky