Apoštolská nunciatura v Bavorsku - Apostolic Nunciature to Bavaria - Wikipedia

The Apoštolská nunciatura v Bavorsku byl církevním úřadem Římskokatolický kostel v Bavorsko. Bylo to diplomatický příspěvek Svatý stolec, jehož zástupce byl nazýván apoštolský Nuncius do Bavorska, státu - postupně během existence nunciatury - Svatá říše římská, o své vlastní suverenitě a poté o Císařský, Weimar a nakonec nacistické Německo. Kancelář nunciatury byla umístěna v Mnichov od roku 1785 do roku 1936. Před tím probíhala v nunciatuře jedna nunciatura Svatá říše římská, který byl nunciatura v Kolíně nad Rýnem, akreditovaný u Kolínští arcibiskupští voliči, Mainz a Trevír.

Dějiny

Nová nunciatura byla založena Papež Pius VI v Mnichově roku 1785, na žádost Charles Theodore, bavorský kurfiřt.[1] Jmenování Giulio Cesare Zoglio jak nuncius hněval arcibiskupské voliče v Kolíně nad Rýnem, Mohuči a Trevíru, kteří považovali Nuncius do Kolína nad Rýnem být kompetentní pro celou říši.[1] Josef II., Císař svaté říše římské postavil se na stranu voličů a prohlásil, že uzná nuncia pouze v jejich „politickém charakteru“.[1] Byly tedy dva nunciovi: jeden v Kolíně nad Rýnem a jeden v Mnichově, o jehož rozdělení se jednalo o spor.[1]

S arcibiskupskými voliči v Kolíně nad Rýnem, Mainzu a Trevíru okupovaných Francií a rozpuštěných v letech 1795 a 1803, posledním nunciem v Kolíně nad Rýnem, Annibale della Genga, musel bydlet v Augsburg, která byla připojena k Bavorsku v roce 1803. Rozpuštěním říše v roce 1806 získalo Bavorsko plnou suverenitu a v tradici nuncia v Kolíně nad Rýnem pokračovalo nuncius do Rakouska ve Vídni, příslušný pro Říše Rakouska pouze.[1]

V letech 1800–1818 byla nunciatura potlačena kvůli Napoléonovu tlaku na Vatikán. Avšak poté, co Bavorský konkordát (1817) vazby byly revitalizovány v roce 1818. Tak Rakousko a Bavorské království udržovali své oddělené vztahy s papežem, také poté, co se oba připojili k Německá konfederace v roce 1815, což nebyl žádný stát, ale pouhý Konfederace. Zatímco převážně luteránské nebo kalvínské německé státy v rámci konfederace, zrušené v roce 1866, neměly žádné diplomatické styky se Svatým stolcem.[1] Žádný ze států EU Severoněmecká konfederace Konfederace bez Rakouska a Rakouska Jižní Německo, měl vazby na Vatikán. Když se většina německých států, ale ne Rakousko, spojila se Severoněmeckou konfederací, aby vznikla federální jednota Německá říše v roce 1871 bylo Bavorsko jediným členským státem s nunciaturou.

Eugenio Pacelli (budoucí Papež Pius XII ), předposlední nuncius do Bavorska.

Když se z bavorské monarchie stala Svobodný stát Bavorsko po abdikaci krále, stejně jako všechny německé monarchie a Říše se staly republikami, diplomatické vazby pokračovaly, protože německé státy mají obecně povoleno mít zahraniční vztahy. V roce 1920 uzavřelo Německo formální diplomatické styky s Vatikánem Eugenio Pacelli, Nuncius do Bavorska, byl jmenován prvním nuncius do Německa v personální unii. Od té doby však nunciatura v Německu zůstávala v Mnichově Berlín, současně hlavní město Německa a Pruska, se nacházelo v posledně jmenovaném, neudržovalo oficiální vazby se Svatým stolcem. Pacelli to uzavřel Bavorský konkordát (1924) se svobodným státem.

V roce 1925 Svobodný stát Prusko, největší německý stát, uzavřel diplomatické vztahy s Vatikánem, takže Pacelli rezignoval jako nuncius do Bavorska, aby se stal prvním nuncius do Pruska v personální unii s nunciem do Německa, otevření nunciatury v Berlíně. Poté vyjednal Pruský konkordát (1930), než byl jmenován Kardinál státní tajemník vyjednávání Reichskonkordat, nakonec uzavřel s nacistické Německo v roce 1933.

Když zefektivnění nacistické Gleichschaltung formálně se vzdal státnosti německých států a nastolil centralizovanou diktaturu v roce 1934, Bavorsko již nemělo vlastní diplomatické styky. Zatímco Pacelli dokázal pokračovat v nunciatuře do Bavorska jako jakési základny nunciatury v Německu, nacistická vláda vedla k vyhoštění posledního nuncia do Bavorska v roce 1936.

Nuncios do Bavorska

Reference

  1. ^ A b C d E F Herbermann, Charles, ed. (1913). "Nuncius". Katolická encyklopedie. New York: Robert Appleton Company.

Další čtení

  • Michael F. Feldkamp „Die Aufhebung der Apostolischen Nuntiatur in München 1934. Mit einem Anhang der Amtsdaten der Nuntien, Internuntien und Geschäftsträger 1786-1934“, v: Im Gedächtnis der Kirche neu erwachen. Studien zur Geschichte des Christentums in Mittel- und Osteuropa. Festgabe für Gabriel Adriányi, Reimund Haas, Karl Josef Rivinius, Hermann-Josef Scheidgen (eds.), (= Bonner Beiträge zur Kirchengeschichte; sv. 22), Kolín nad Rýnem, Vídeň a Weimar: Böhlau, 2000, s. 185–234.
  • Egon Johannes Greipl, „Das Archiv der Münchener Nuntiatur in der Zeit von 1904 až 1934“, v: Quellen und Forschungen aus italienischen Archiven und Bibliotheken, Č. 66 (1986), str. 402–406.
  • Egon Johannes Greipl, „Die Bestände des Archivs der Münchener Nuntiatur in der Zeit von 1877 bis 1904“, v: Römische Quartalschrift für christliche Altertumskunde und Kirchengeschichte, Č. 78 (1983), str. 192–269.
  • Rupert Hacker, Die Beziehungen zwischen Bayern und dem Hl. Stuhl in der Regierungszeit Ludwigs I. (1825-1848), Tübingen: Niemeyer, 1967, (= Bibliothek des Deutschen Historischen Instituts in Rom; sv. 27). ISBN  3-484-80026-7.
  • Bernhard Zittel, „Die Vertretung des Heiligen Stuhles in München 1785-1934“, v: Der Mönch im Wappen. Aus Geschichte und Gegenwart des katholischen München, Mnichov: Schnell & Steiner, 1960, s. 419–494.

externí odkazy