Apoštolská nunciatura v Evropské unii - Apostolic Nunciature to the European Union

The Apoštolská nunciatura v Evropské unii je církevní úřad katolický kostel. Je to diplomatický úřad Svatý stolec, jehož zástupce se jmenuje Apoštolský nuncius s hodností velvyslance. Její kanceláře jsou v Bruselu, který slouží jako faktické hlavní město Evropská unie (EU). Říkalo se tomu Apoštolská nunciatura pro Evropské společenství do roku 2009.

V roce 1963 Svatý stolec informoval Evropské hospodářské společenství (EHS), předchůdce Evropského společenství a Evropské unie, že bylo zajímavé navázat diplomatické styky, první s mezinárodní organizací.[A] Jeho předehry byly na několik let blokovány nejprve francouzskými námitkami a poté vnitřními problémy EHS. Arcibiskup Igino Eugenio Cardinale, Nuncius do Belgie, znovu nastolil problém v roce 1970 a osvědčil se.[1]

Zástupci Evropské unie

Prvním nunciem v Evropském společenství byl již apoštolský nuncius v Belgii a Lucembursku, když mu bylo současně uděleno postavení nuncia v Evropském společenství a Stálý pozorovatel Svatého stolce při Radě Evropy. Všechny čtyři tituly zastával až do své smrti v roce 1983. Od té doby zastávají funkce zástupců při EU a Radě různí diplomaté, místo v Bruselu je vyhrazeno jednomu v hodnosti nuncia a druhému přidělenému členovi diplomatický sbor, který tento titul nezískal.

Druhý nuncius v Evropském společenství byl jmenován současně do Belgie a Lucemburska. V roce 1999 byl třetím nunciem v Evropském společenství první, kdo jej zastával jako svou jedinou pozici, od té doby pokračovala praxe.

Viz také

Poznámky

  1. ^ Svatý stolec dosud nevytvořil svůj vztah s Spojené národy a mělo se za to, že zahrnuje spíše status pozorovatele ze strany Svatého stolce, než výměnu zástupců.

Reference

  1. ^ Leustean, Lucian (2014). Ekumenické hnutí a vytváření Evropského společenství. Oxford University Press. 105–7, 151. Citováno 22. srpna 2019.
  2. ^ „Vatikán navazuje vazby se společným trhem“. New York Times. 11. listopadu 1970. Citováno 21. srpna 2019.
  3. ^ „Arcibiskup Igino Cardinale“. New York Times. 26. března 1983. Citováno 21. srpna 2019.
  4. ^ Acta Apostolicae Sedis (PDF). LXXV. 1983. str. 671. Citováno 3. prosince 2019.
  5. ^ Acta Apostolicae Sedis (PDF). LXXXI. 1989. str. 993, 1183. Citováno 24. prosince 2019.
  6. ^ Acta Apostolicae Sedis (PDF). LXXXXI. 1999. s. 239. Citováno 25. prosince 2019.
  7. ^ „Rinunce e nomine, 11.12.2004“ (Tisková zpráva). Tisková kancelář Svatého stolce. 11. prosince 2004. Citováno 21. srpna 2019.
  8. ^ „Rinunce e nomine, 24.02.2005“ (Tisková zpráva). Tisková kancelář Svatého stolce. 24. února 2005. Citováno 21. srpna 2019.
  9. ^ „Rinunce e nomine, 15. prosince 2011“ (Tisková zpráva). Tisková kancelář Svatého stolce. 15. prosince 2011. Citováno 21. srpna 2019.
  10. ^ „Rinunce e nomine, 23.06.2012“ (Tisková zpráva). Tisková kancelář Svatého stolce. 23. června 2012. Citováno 21. srpna 2019.
  11. ^ „Rinunce e nomine, 16.11.2020“ (Tisková zpráva). Tisková kancelář Svatého stolce. 15. listopadu 2020. Citováno 16. listopadu 2020.