Skutky Sharbel - Acts of Sharbel

The Skutky Sharbel nebo Hypomnemata Sharbel[1] je Syrský křesťan mučednictví text týkající se pohanského velekněze, který byl umučen za to, že konvertoval na křesťanství. Nastavení probíhá na Edessa během patnáctého roku 2007 Římský císař Trajan vlády a během třetího roku krále Abgar VIII Vláda je datována vědci do 5. století našeho letopočtu.[2]

Publikace

Viz také: Nicene a post-Nicene otcové

Acts of Sharbel byl poprvé přeložen do Angličtina podle William Cureton v jeho Starověké syrské dokumenty (Londýn, 1864). Použil jediný rukopis z britské muzeum (Brit. Mus. Add. 14, 644). Je napsán v syrský a pochází z pátého nebo šestého století našeho letopočtu.[3] B. P. Pratten rovněž představil anglický překlad, který má být zveřejněn v osmém svazku Otci ante-nicene (1871).[4] V roce 1874 vydal Moesinger a latinský překlad v jeho Acta SS. Martyrum Edessenorum.[3]

Přehled příběhu

Text začíná aktuální časovou osou Trajan je patnáctý rok jako Římský císař a třetí rok krále Abgar VIII pravidlo.[2]

Osmého dne nového roku (Nisan ), lidstvo zahájilo oslavu a uctívání několika bohů. Zejména sochy bohů Bel a Nebo byly umístěny u oltáře ve středu města. Přípravy oltáře měl na starosti velekněz bohů Sharbel. Při organizaci oltáře a křesťan biskup jménem Barsamya najednou šel na oltář, aby veřejně zapojil Sharbel. Barsamya kázal jemu i veřejnosti, a Sharbel byl tak velmi ohromen Barsamyiným učením, které právě v tu chvíli konvertoval ke křesťanství.[5]

Po Sharbelově obrácení byl později na příkaz soudce Lysaniase stíhán a až do své smrti mučen. Sharbelova sestra Babai mu chytila ​​krev, když mu sťali hlavu. Když to katové viděli, rozhodli se ji zabít. Těla Sharbela a jeho sestry byla později ukradena katům skupinou následovníků, aby byla pohřbena. Vyprávění uzavírá Marinus a Anatolus, kteří tvrdí, že byli autorem textu.[6]

Složení a historičnost

Viz také: Eufemie a Goth

Přes prostředí, které se odehrálo za vlády Trajana, bibličtí badatelé považují text za podvržený a jeho složení datují do 5. století našeho letopočtu.[7] Kvůli podobné historičnosti si vědci spojují Akty Sharbel s Umučení z Barsamya a také tyto texty často srovnávat se značnějšími autentickými syrskými křesťanskými spisy, jako je např Skutky Šmona a Gurya a Mučednictví Habib za účelem zjištění jejich textové historie.[8] Kvůli samotným mučedníkům jsou přítomna jména Gurya, Shmona a Habbib syrská martyrologie datováno do roku 411 n. l., který uvádí jména mučedníků z Edessy. Stejně tak v jeho Carmina Nisibena, Ephrem Syřan zmiňuje ostatní, ale ne Sharbel nebo Barsamya.[9]

Jména Addai První křesťanský konvertita jedinečný pro Nauka o Addai jsou také psány ve Skutcích Šarbela a Mučednictví Barsamya. Tato jména lze nalézt zapsaná v bývalých pohanských oblastech Edessy, která se datují do třetího a čtvrtého století našeho letopočtu, a v syrských zdrojích z pátého století našeho letopočtu nebo později se příliš nenacházejí.[10] Sebastian Brock uvádí, že všechny tři texty pocházejí ze skupiny autorů.[11] Rovněž uvádí, že jména prvních křesťanských konvertitů Addai uvedených ve Skutcích Sharbel a Mučednictví Barsamya byla napsána s literárními pojmy podobnými pojmům syrských křesťanských textů Skutky Šmona a Gurya a Mučednictví Habbibova, které uzavřel autoři Skutků Sharbel a Mučednictví z Barsamya buď vkládali ideál, že už měli mučedníka před Shmonou, Guryou a Habbibem, nebo vkládali ideál, že jejich pohanští předkové byli v raném období konvertováni ke křesťanství.[10]

Bel a Nebo

Viz také: Starověké mezopotámské náboženství

V Acts of Sharbel, text zmiňuje Bel a Nebo jak božstva primárně uctívali osmého Nisan v Edesse. Bel a Nebo jsou Babylonské modly uctíván v Nový rok (Akitu ). Skutky Sharbel přesně načasovaly slavnostní uctívání těchto idolů během období babylonských slavností.[12]

Citace

  1. ^ Burkitt 1904, str. 155.
  2. ^ A b Millar 1993, str. 464.
  3. ^ A b Lightfoot 1889, str. 69.
  4. ^ Roberts a kol. 1887, str. 105.
  5. ^ Drijvers 1980, str. 35.
  6. ^ Lightfoot 1889, str. 67.
  7. ^ Valantasis 2000, str. 414.
  8. ^ Millar 1993, str. 486.
  9. ^ Attridge & Hata 1992, str. 223 a 224.
  10. ^ A b Attridge & Hata 1992, str. 228.
  11. ^ Attridge & Hata 1992, str. 223.
  12. ^ Drijvers 1980, str. 43.

Zdroje

  • Attridge, Harold W.; Hata, Ghei (1992). Eusebius, křesťanství a judaismus. Wayne State University Press. ISBN  9780814323618.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Burkitt, Francis Crawford (1904). Evangelion Da-Mepharreshe: Kuretonská verze čtyř evangelií, s četbami Sinajského palimpsestu a raně syrskými patristickými důkazy. Cambridge University Press.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Drijvers, H. J. W. (1980). Kulty a víra v Edesse. BRILL. ISBN  9789004060500.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Lightfoot, Joseph Barber (1889). Apoštolští otcové: revidovaný text s úvodem, poznámkami, disertačními pracemi a překlady. Vydavatelé Macmillan.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Millar, Fergus (1993). Římský Blízký východ, 31 př. N. L. - A.D. 337. Harvard University Press. ISBN  9780674778863.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Roberts, Alexander; Donaldson, sire James; Coxe, Arthur Cleveland; Menzies, Allan (1887). Otci ante-nicene. Buffalo, New York: The Christian Literature Company.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Valantasis, Richard (2000). Náboženství pozdní antiky v praxi. Princeton University Press. ISBN  9780691057514.CS1 maint: ref = harv (odkaz)

externí odkazy