Éve Lavallière - Ève Lavallière
Éve Lavallière | |
---|---|
![]() Éve Lavallière cca 1890 | |
narozený | Eugénie Marie Pascaline Fenoglio 1. dubna 1866 Toulon, Francie |
Zemřel | 10. července 1929 Thuillières, Francie | (ve věku 63)
obsazení | Herečka |
Éve Lavallière, celé jméno Eugénie Marie Pascaline Fenoglio, (1. dubna 1866 - 10. července 1929), byla francouzská divadelní herečka a později pozoruhodná katolická kajícnice a členka Sekulární františkánský řád.
Životopis
Ève Lavallière se narodil na 8 rue Champ-de-Mars v Toulon. Byla dcerou Louis-Emile Fenoglio, krejčího neapolského původu, a Albania-Marie Rana, která se narodila v Perpignan. Při narození její rodiče už měli syna. Její narození nebylo žádoucí a do školního věku byla umístěna do místní rolnické rodiny. Ve školním věku ji však rodiče zapsali do soukromé školy s vynikající pověstí. Po smrti rodičů za tragických okolností a útěku z domova přijela jako teenagerka do Paříže. Stala se z ní herečka proslulá v Belle Époque, včetně Théâtre des Variétés v Paříži.
Od roku 1917 se přestěhovala do zámku Choisille v Chanceaux-sur-Choisille, Indre-et-Loire (později obsazený cirkusem Pinder). Měla radikální náboženské obrácení a stala se oddanou katoličkou. Přála si vstoupit do náboženského řádu a na nějaký čas byla lékařskou misionářkou v Tunisku. Stala se františkánkou terciární, člen Sekulární františkáni nebo třetí řád sv. Františka.
Je pohřbena Thuillières kde zemřela v roce 1929.
Divadlo
Její nejslavnější role byly v následujících:

- 1892 : La Vie parisienne podle Jacques Offenbach, Henri Meilhac, Ludovic Halévy, Théâtre des Variétés,
- 1896 : Le Carillon podle Ernest Blum a Paul Ferrier, Théâtre des Variétés
- 1897 : Paris qui Marche, recenze od Hector Monréal a Henri Blondeau, Théâtre des Variétés
- 1898 : Les Petites Barnett podle Paul Gavault a Louis Varney, Théâtre des Variétés
- 1899 : La Belle Hélène podle Jacques Offenbach, brožura Henri Meilhac a Ludovic Halévy, Théâtre des Variétés
- 1900 : Mademoiselle George podle Victor de Cottens a Pierre Veber, hudba: Louis Vernet, Théâtre des Variétés
- 1901 : La Veine podle Alfred Capus, Théâtre des Variétés
- 1902 : Les Deux Écoles podle Alfred Capus, Théâtre des Variétés
- 1903 : Le Sire de Vergy podle Gaston Arman de Caillavet, Théâtre des Variétés
- 1903 : Paris aux Variétés, revue by Paul Gavault, Théâtre des Variétés
- 1904 : La Boule podle Henri Meilhac a Ludovic Halévy, Théâtre des Variétés
- 1904 : Monsieur de la Palisse podle Robert de Flers a Gaston Arman de Caillavet, hudba od Claude Terrasse, Théâtre des Variétés
- 1904 : Die Fledermaus tak jako La Chauve-Souris (Princ Orlofsky), slova Henri Meilhac a Ludovic Halevy, hudba Johann Strauss
- 1904 : Barbe-bleue podle Jacques Offenbach, libreto Henri Meilhac a Ludovic Halévy, Théâtre des Variétés
- 1905 : L'Age d'Or podle Georges Feydeau a Maurice Desvallières, Théâtre des Variétés
- 1905 : Slečno Helyett, opéra se 3 akty, text od Maxime Boucheron, hudba od Edmond Audran, Théâtre des Variétés
- 1905 : La Petite Bohême, opera o 3 dějstvích, text: Paul Ferrier po Henry Murger, hudba Henriho Hirchmanna, Théâtre des Variétés
- 1906 : Miquette et sa mère podle Robert de Flers a Gaston Arman de Caillavet, Théâtre des Variétés
- 1907 : Le Faux-pas podle André Picard , Théâtre des Variétés
- 1908 : Le Roi podle Robert de Flers, Gaston Arman de Caillavet, Emmanuel Arène, Théâtre des Variétés
- 1908 : L'Oiseau blessé podle Alfred Capus, Théâtre de la Renaissance
- 1909 : Un ange podle Alfred Capus, Théâtre des Variétés
- 1910 : Le Bois sacré podle Robert de Flers a Gaston Arman de Caillavet, Théâtre des Variétés
- 1911 : Oblíbené podle Alfred Capus, Théâtre des Variétés
- 1912 : Les Petits Lucien Népoty, Théâtre Antoine
- 1913 : La Dame de chez Maxim podle Georges Feydeau, Théâtre des Variétés
- 1913 : Le Tango, dílo Jean Richepin, Théâtre de l'Athénée
- 1914 : Ma tante d'Honfleur podle Paul Gavault, Théâtre des Variétés
Reference
- (Ve španělštině) Omer Englebert, “Vida y conversion de Eva Lavallière", Mundo Moderno, Biografías y Memorias, Buenos Aires, 1953
- (Ve španělštině) José María Hernández Gamell, “Una mujer mimořádná. Vida y conversion de la famosa artista de Paris, Eva Lavallière". Vyd. Caballeros Comendadores de Santa Teresita del Niño Jesús y de la Santa Faz, Madrid, 1944; reedice, Afrodisio Aguado, Madrid, 1945
- (Ve francouzštině) Jean-Paul Claudel, Éve Lavallière: Orpheline de la terre („Ève Lavallière: sirotek Země“), editor Gérard Louis, 2007
- (Anglicky) L.L. McReavy Moderní Magdaléna, Eva Lavalliere (1866-1929) (1934)
- (Anglicky) Charlotte Kelly, Světec pódia - Eva Lavalliere Australian Catholic Truth Society No. 775 (1947) http://www.pamphlets.org.au/cts-pamphlets/9-austraila/738-a-saint-of-the-stage-eve-lavalliere.html
externí odkazy
- Éve Lavallière na data.bnf.fr
- Quelques mots sur Ève Lavallière
- Le séjour en Tunisie d'Ève Lavallière
- La tombe d'Ève Lavallière à Thuillières
- Profil, michaeljournal.org
- Profil, catholicireland.net
- Profil, todayscatholicworld.com