Zai Yu - Zai Yu
| Zai Yu | |||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Zai Yu v Poloviční portréty velkého mudrce a ctnostných starých lidí (至聖 先賢 半身像), umístěný v Národní palácové muzeum | |||||||||||||
| čínština | 宰予 | ||||||||||||
| |||||||||||||
| Ostatní jména | |||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Ziwo (Zdvořilostní jméno ) | |||||||||||||
| čínština | 子我 | ||||||||||||
| |||||||||||||
| Zai Wo | |||||||||||||
| čínština | 宰我 | ||||||||||||
| |||||||||||||
Zai Yu (522–458 př. N. L.),[1] také známý jeho zdvořilostní jméno Ziwo a jako Zai Wo, byl prominentní Konfuciův žák, známý svým darem v řeči. Konfucius ho však ostře kritizoval za to, že navrhl zkrátit tříleté období smutku po smrti rodiče.[2]
Život
Zai Yu byl rodák z Stát Lu.[2][3] Byl považován za nej výmluvnějšího mluvčího mezi Konfuciovými učedníky.[2] Jediné jeho odkazy v Analects byla Konfuciova kritika vůči němu.[1] V důležité diskusi o smutku Zai Yu zpochybnil nutnost tříletého období smutku po smrti rodiče a navrhl maximálně jeden rok smutku. Konfucius ostře kritizoval Zai Yu a označil ho za nelidského. Konfucius tvrdil, že děti zřídkakdy opustily náruč svých rodičů v prvních třech letech života, a zeptal se rétoricky, nedostal Zai Yu tyto tři roky něžné péče od svých rodičů?[1] Konfucius mu také vyčítal, že přes den spal,[2] přirovnávat ho k shnilému dřevu, které nelze vyřezávat (朽木不可雕也).[4][5] Navzdory kritice zůstal jedním z Mistrových blízkých učedníků.[1]
Podle Sima Qian je Záznamy velkého historika Zai Yu sloužil jako ministr v Linzi, hlavní město Qi, a byl zabit, když byl zapojen do povstání Chen Heng (陳恆) a jeho klan byl vyhlazen. Sima Qian dále říká, že Konfucius se za smrt Zai Yu styděl.[5] Nicméně, tento účet byl zpochybňován učenci od starověku, jako Zuozhuan zmiňuje pouze to, že Kan Zhi (阚 止) byl zabit v povstání Chen Heng. Protože Kan Zhi byl také znám pod svým zdvořilostním jménem Ziwo, které bylo shodné s jménem Zai Yu, Sima Qian možná spojila příběhy těchto dvou lidí.[5]
Dědictví
v Konfuciánské chrámy, Zai Yu lihovina je umístěn druhý mezi Dvanáct moudrých, na západě.[3]
Během Dynastie Tchang, Císař Xuanzong posmrtně udělil Zai Yu šlechtický titul Marquess Qi (齊侯). Dynastie písní císaři mu dále udělili tituly vévody z Linzi (臨 菑 公) a vévody z Qi (齊 公).[6]
Reference
Citace
Bibliografie
- Konfucius (1997). Konfuciusovy Analekty. Oxford University Press. ISBN 978-0-19-506157-4.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Han, Zhaoqi (2010). „Biografie Konfuciových učedníků“. Shiji (史记) (v čínštině). Peking: Zhonghua Book Company. ISBN 978-7-101-07272-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Legge, Jamesi (2009). Konfuciánské analekty, velké učení a nauka o průměru. Cosimo. ISBN 978-1-60520-644-8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Taylor, Rodney Leon; Choy, Howard Yuen Fung (2005). Ilustrovaná encyklopedie konfucianismu: N – Z. Vydavatelská skupina Rosen. ISBN 978-0-8239-4081-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)