Weser - Weser

Weser; Werser (Nízká němčina )
	Weser u Bad Oeynhausenu
	Povodí Weseru
	Evropský kontext: ústí v Německu.
Etymologie	* weis, germánský, což znamená plynout
Umístění
Země	Německo
Státy	Brémy; Dolní Sasko; Severní Porýní-Vestfálsko; Durynsko; Hesse;
Města	Bremerhaven; Brémy; Minden; Hameln; Hann. Münden; Kassel; Fulda;
Fyzikální vlastnosti
Zdroj
• umístění	Soutok Fulda a Werro Řeky v Hann. Münden
• souřadnice	51 ° 25'17 ″ severní šířky 9 ° 38'53 ″ východní délky / 51,42 139 ° N 9,64806 ° E
• nadmořská výška	116 m (381 stop)
Ústa	Waddenské moře z Severní moře
• umístění	Mezi Bremerhaven a Nordenham
• souřadnice	53 ° 32'8 ″ severní šířky 8 ° 33'56 ″ východní délky / 53,53556 ° N 8,56556 ° ESouřadnice: 53 ° 32'8 ″ severní šířky 8 ° 33'56 ″ východní délky / 53,53556 ° N 8,56556 ° E
• nadmořská výška	0 m (0 stop)
Délka	452 km (281 mi)
Velikost pánve	46 306 km2 (17 879 čtverečních mil)
Vybít
• průměrný	327 m3/ s (11 500 krychlových stop / s)
Povodí funkce
Říční systém	Weserova pánev
Přítoky
• vlevo, odjet	Diemel, Emmer, Werre, Große Aue, Hunte
• že jo	Allere, Lesum

The Weser ([ˈVeːzɐ]) je řeka z Dolní Sasko na severozápadě Německo. Začíná to v Hannoversch Münden skrz soutok z Werro a Fulda. Prochází skrz Hanzovní město Brémy. Jeho ústí je 50 km (31 mil) dále na sever proti přístavům Bremerhaven a Nordenham. Ten je na Poloostrov Butjadingen. Poté se sloučí do Severní moře prostřednictvím dvou vysoce fyziologických roztoků v ústích do ústí.

Připojuje se k síti kanálů vedoucích z východu na západ přes Severoněmecká nížina.

Řeka v kombinaci s Werrou - nářeční formou Weser - běží 744 km (462 mi). Toto tvoří nejdelší řeku zcela v Německu. Samotný Weser je dlouhý 452 km (281 mi). Werra stoupá dovnitř Durynsko, Německý stát jižně od hlavního výběžku (jazyka) Dolního Saska.

Etymologie

Weser a Werra byla stejná slova v různých dialektech. Rozdíl odráží staré jazyková hranice mezi Centrální a Nízká němčina, procházející Hannoversch Münden.

Název je příbuzný s Mít na sobě v Anglii a Visla v Polsku, odvozeno od kořene *weis- „to flow“, což dávalo starou angličtinu / starofrískou wase „bláto, bláto“, stará norština veisa „sliz, stojatý bazén“, holandsky Waas „opar; rozmočená země“ (viz Waasland ), Old Saxon waso „mokrá půda, bláto“, staroněmecký wasal „déšť“ a francouzsky váza „bláto, kal“.

Chod

Weser-Werra je nejdelší řeka pouze v Německu.

Weser začíná na soutoku Fulda a Werra. To pak běží dolů k Porta Westfalica (soutěska) mezi dvěma vysokými kopci, Wiehengebirge, západ a Weserbergland na východě.

Mezi Minden a Severní moře, lidé mají do značné míry kanalizoval řeku až do limitu 1 200 tun lodí. Na koncích sousedních jezů, které tvoří řeku, stojí osm vodních přehrad. Navigace je spojena na západ s Dortmund – Emsův kanál přes Pobřežní kanál. Je spojen na východ v Bremerhaven do Labe.

Velká nádrž, Edersee, na Eder, hlavní přítok Fulda, se používá k zajištění dostatečné hloubky vody pro celoroční přepravu. Přehrada, postavená v roce 1914, byla bombardován a těžce poškozen britskými letadly v květnu 1943 velká destrukce a asi 70 úmrtí po proudu. Byl přestavěn do čtyř měsíců. Přehrada je hlavní oblastí letovisek. Turbíny poháněné jeho stavidla poskytují elektřinu.

Maják Alte Weser

„Horní“ Weser, ve skutečnosti střední část mezi horními toky Werra a Fulda a nížinná část
Mittellandský kanál / Řeka Weser Lock v Mindenu pořízená v roce 1977
Pohled na sever od řeky Weser a na silniční most v Mindenu
Jižní pohled na řeku Weser ze silničního mostu v Mindenu v roce 1977

Weser vstupuje do Severního moře v nejjižnější části ostrova German Bight. V moři se rozděluje na dvě paže - koryto řeky na konci poslední doba ledová. Tato mořská ramena se nazývají Alte Weser (starý Weser) a Neue Weser (nový Weser). Jsou to vodní cesty pro lodě směřující do přístavů v Bremerhavenu, Nordenham, a Brémy. The Maják Alte Weser označuje nejsevernější bod Weseru. Toto nahradilo Maják Roter Sand v roce 1964.

Přítoky

Největším přítokem Weseru je Allere, který se připojuje jižně od Brém. Přítoky Weser a Werra (od zdroje k ústům) jsou:

Režimy seznamu:

Uvedeno proti proudu, ale strany viditelné s tokem
Vzdálenosti („km…“) od hydrografického limitu směrem k moři
- „II“, „III“ a „IV“ označují vzdálenosti sekundárních / terciárních přítoků od soutoku s Weserem atd.
Za názvy jsou uvedeny délky a velikosti pánve.
Délky s delšími přítoky jsou uvedeny za lomítkem, délky včetně horního chodu s jiným názvem s „nebo“

Weser a jeho přítoky modře, ostatní řeky šedě

Seznam:

km 19, vpravo: Geeste (v Bremerhavenu), 42,5 km, 338 km²
km 33, vpravo: Lune, 43 km, 383 km²
km 35,9, vpravo: Drepte, 37,6 km, 101 km²
km 52,8, vlevo: Hunte, 189 km, 2,785 km²
- II: km 125,7: Jezero Dümmer
km 67,6, vpravo: Lesum, 9,9 nebo 131,5, 2 188 km²
- II: km 9,9, vpravo Hamme, 48,5 km, 549 km²
- ↑ hlavní proud: Wümme, 118/120, 1 585 km²
km 72,5, vlevo: Ochtum, 25,6 nebo 45 km, 917 km²
- II: km 25,6: vlevo Hache, 33 km, 118 km²
km 125,6, vpravo: Allere, 260 km, 15 744 km²
- II: km 63,6, vlevo: Leine, 278 km, 5 617 km², silnější než řeka Aller výše
  - III: km 112,7, vpravo: Vnitřní, 99,7 km, 1 264 km²
  - III: km 192,8, vpravo: Rhume, 44 km, 1 193 km², silnější než řeka Leine výše
  - IV: km 15,6, vpravo: Odra, 56 km, 385 km², horní voda nejsilnější vodní cesty systému Aller
- II: km 97,3, vpravo: Örtze, 62/70 km, 760 km²
- II: km 140,7, vlevo: Oker, 218 km, 1822 km², silnější než řeka Aller výše
km 184,6, vpravo: Steinhuder Meerbach
- ↑ km II: 29 jezero Steinhuder Meer
km 188,7, vlevo: Große Aue, 84,5 km, 1 522 km²
km 261,3, vlevo: Werre, 71,9 km, 1485 km²
- II: km 12,7, vlevo: Jiný, 34,6 km, 416 km², pobočka Hase, bohatý na Ems
km 287,7, vlevo: Vnějšek, 26,1 km, 109 km²
km 323,3, vlevo: Emmer, 61,8 km, 535 km²
km 387,5, vlevo: Nethe, 50,4 km, 460 km²
km 406,5, vlevo: Diemel, 110,5 km, 1 762 km²
km 451,5, vlevo: Fulda, 220,4 km, 6 947 km²

II: km 45,3, vlevo: Eder, 176,1 km, 3 361 km², horní voda nejsilnější vodní cesty systému Weser

III: km 17,1, vlevo: Schwalm, 97,1 km, 1 299 km²

↑ III: km 49,4–70,5: Edersee nádrž

II: 120,1, vpravo: Haune, 66,5 km, 500 km²

↑ hlavní proud nad km 451,5: Werro, 299,6 km, 5,497 km²
km 566,5, vpravo: Hörsel, 55,2 nebo 64,3, 784 km²
- km 9,8, vpravo: Nesse, 54,5 km, 426 km²
km 513,1, vlevo: Ulster, 57,2 km, 421 km²
km 604,4, vpravo: Schleuse, 34,2 km, 283 km²

Pozoruhodné města

Hlavní města podél Weseru jsou: Hann. Münden, Beverungen, Höxter, Holzminden, Bodenwerder, Hameln, Hessisch Oldendorf, Rinteln, Vlotho, Bad Oeynhausen, Porta Westfalica, Minden, Petershagen, Nienburg, Achim, Brémy, Brzda, Nordenham, Bremerhaven.

Populární kultura

Řeka vystupuje v legendě a lidové pohádce Krysař z Hamelnu.

Reference

Etymologie

Dieter Berger: Geographische Namen v Deutschland. Duden-Verlag, Mannheim 1999.
Hans Krahe: Sprache und Vorzeit. Quelle & Meyer, Heidelberg 1954. (Zur alteuropäischen Hydronomie.)
Julius Pokorný: Indogermanisches etymologisches Wörterbuch. Francke, Bern 1959.

Geologie

Karsten Meinke: Die Entwicklung der Weser im Nordwestdeutschen Flachland während des jüngeren Pleistozäns. Diss., Göttingen 1992. Mit Bodenprofilen der Weserstädte.
Ludger Feldmann und Klaus-Dieter Meyer (Hrsg.): Quartär v Niedersachsen. Exkursionsführer zur Jubiläums-Hauptversammlung der Deutschen Quartärvereinigung v Hannoveru. DEUQUA-Exkursionsführer, Hannover 1998, strana 89 a násl.
Hans Heinrich Seedorf und Hans-Heinrich Meyer: Landeskunde Niedersachsen. Natur und Kulturgeschichte eines Bundeslandes. Hlasitost 1: Historische Grundlagen und naturräumliche Ausstattung. Wachtholz, Neumünster 1992, strana 105 a násl.
Ludger Feldmann: Das Quartär zwischen Harz und Allertal mit einem Beitrag zur Landschaftsgeschichte im Tertiär. Papierflieger, Clausthal-Zellerfeld 2002, strana 133ff a další.

Archeologie

Bremer Archäologische Blätter, Beiheft 2/2000 zur gleichnamigen Ausstellung im Focke-Museum: Siedler, Söldner und Piraten, Chauken und Sachsen im Bremer Raum, Der Landesarchäologe Bremen, ISSN 0068-0907.
Bremer Archäologische Blätter, Beiheft 3/2004 zur gleichnamigen Ausstellung im Focke-Museum: Gefundene Vergangenheit, Archäologie des Mittelalters v Brémách, Der Landesarchäologe Bremen, ISBN 3-7749-3233-6. (viz Geschichte des Balerína Weserarms Balge )

Dějiny

Georg Bessell: Geschichte Bremerhavens. Morisse, Bremerhaven 1927, 1989.
Heinz Conradis: Der Kampf um die Weservertiefung in alter Zeit. V: Bremisches Jahrbuch. Brémy 41.1944.
J. W. A. Hunichs: Practische Anleitung zum Deich-, Siel- und Schlengenbau. Erster Theil, von den Sielen. Brémy 1770.
Die Kanalisierung der Mittelweser. Publikováno společností Mittelweser AG, Carl Schünemann Verlag, Bremen 1960.
Kuratorium für Forschung im Küsteningenieurswesen: Die Küste. V: Archiv für Forschung und Technik an der Nord- und Ostsee. Boyens, Heide 51.1991. ISSN 0452-7739

Popis

Karl Löbe: Das Weserbuch. Niemeyer, Hameln 1968.
Nils Aschenbeck, Wolf Dietmar Stock: Eine Flussfahrt von der Aller bis zur Nordsee. Atelier im Bauernhaus, Fischerhude 1998. ISBN 3-88132-350-3.