Virginia Lago - Virginia Lago
Virginia Lago | |
---|---|
Virginia Lago v roce 2016 | |
narozený | San Martín, Buenos Aires, Argentina | 22. května 1946
obsazení | Herečka, moderátorka |
Příbuzní |
|
Ocenění |
|
Virginia Lago (narozená 22. května 1946) je argentinská herečka s rozsáhlou kariérou v divadle, filmu a televizi. Ona je nejlépe známá jako hostitel populární filmové série Historias de corazón , vysílá Telefe.
Životopis
Virginia Lago se narodila v San Martín na severu Větší Buenos Aires dne 22. května 1946.[1] Do 20 let pobývala v Villa Ballester. Navštěvovala základní školu na škole Roberta Nobleho č. 11 a střední školu Tomáse Guida v San Martínu. Je sestřenicí herečky Zully Moreno a teta herečky Fabiana García Lago.[2]
V roce 1963 měla ve hře prominentní představení Pygmalion.[3] Studovala divadlo u Marcelo Lavalle a Roberto Durán na Institutu moderního umění a učil se od mnoha dalších herců. V roce 1966 se objevila na dobře přijatém programu Galería Polyana, který byl vysílán ve všední dny od května do října Kanál 9 se scénáři divadelní autorky Clary Giol Bressanové a obsazení, které zahrnovalo Susana Campos, Fanny Navarro, Enzo Viena, Ricardo Passano, Patricia Shaw , Aída Luz, María José Demare , Nelly Darén , a Gloria Raines .[4]
Internetový mem
V důsledku série, kterou Virginia Lago hostila na Telefe, kolem března 2012, se její obraz stal předmětem Internetový mem ve kterém je její způsob mluvení a jednání parodován.[5] Videa, na kterých je napodobována, kolovala na YouTube, Facebooku a Twitteru.[6] V parodiích je kladen důraz na Lagův nespěchaný tón, zdrobněliny a střídmost v její řeči a její opakující se frázi ¡Maravilloso! (úžasné) popsat situaci. Lago uznala, že zpočátku o těchto vtipech plakala, ale pak je vzala s humorem.[7]
Kariéra
Televize
- 1962: Rodina Falcón
- 1974: Los Bulbos
- 1976: El amor tiene cara de mujer
- 1984: Las 24 horas
- 1990: La bonita página
- 1991: Una mujer nevyřešitelný
- 1991: Cosecharás tu siembra
- 1994: Alta comedia
- 1994: Más allá del horizonte
- 1995: Por siempre mujercitas
- 1997: Los herederos del poder
- 2001: Las Amantes
- 2005: Mujeres Asesinas
- 2006: Montecristo
- 2008: Mujeres de nadie (darebák)
- 2010: Kain a Ábel
- 2011: Decisiones de vida
- 2012–2015: Historias de corazón (moderátorka a herečka)[8]
- 2017: Amar después de amar (Myriam Cohen - hlavní protivník)
Film
- 1960: Héroes de hoy
- 1960: La Patota
- 1961: Alias Gardelito
- 1962: Terorista
- 1963: Ztráta konstant
- 1964: Un sueño y nada más
- 1964: La sentencia
- 1964: Tres historias fantásticas
- 1964: Voy a hablar de la esperanza
- 1965: Zabíjením (hlasový dabing)
- 1966: La Gran felicidad
- 1967: ¡Al diablo con este cura!
- 1967: El loro de la soledad
- 1968: Maternidad sin hombres
- 1969: El cantor enamorado
- 1971: Juguemos en el mundo
- 1974: Muñequitas de medianoche
- 1974: El Buho
- 1975: La Raulito
- 1985: Prontuario de un argentino
- 1986: Secretos en el Monte Olvidado
- 1988: Bajo otro sol
- 1995: Fotos del alma
- 1996: El verso
- 2000: Los días de la vida
Divadlo
- Pygmalion podle George Bernard Shaw, dir. Wilfredo Ferrán
- Dva pro houpačku podle William Gibson
- Se armó la murga podle Pedro Orgambide
- Sucede lo que pasa podle Griselda Gambaro
- Lejana tierra prometida podle Ricardo Halac , dir. Omar Grasso
- Canciones para mirar podle María Elena Walsh
- La Piaf podle Pam drahokamy, divadelní adaptace Roberto "Tito" Cossa, rež. Rubens W. Correa.
- Vivir en vos podle María Elena Walsh, divadelní adaptace Javiera Margulise, rež. Rubens W. Correa
- Nepřítel lidu podle Henrik Ibsen, dir. Omar Grasso
- Strýček Váňa podle Anton Čechov, dir. Roberto Durán
- Trio podle Kado Kostzer , dir. Emilio Alfaro
- ¡Ay, Carmela! podle José Sanchis Sinisterra, dir. Dervy Vilas
- Violeta viene a nacer podle Rodolfo Braceli , adaptoval a režíroval Rubens W. Correa a Javier Margulis
- Mariana Pineda podle Federico García Lorca, dir. Jaime Kogan
- Borges Buenos Aires z textů od Jorge Luis Borges, dir. Roberto Mosca.
- Esa relación tan delicada podle Loleh Bellon, dir. Manuel Iedvabni
- Frida Kahlo, la pasión autor: Ricardo Halac, rež. Daniel Suárez Marzal
- La Farolera podle María Elena Walsh, dir. Virginia Lago
- Zločiny srdce podle Beth Henley, dir. Virginia Lago
- La Delfina, una pasión autor: Susana Poujol, rež. Daniel Marcove
- El Ángel z textů od Federico García Lorca, dir. Virginia Lago a Daniel Marcove
- Cuentos de Hadas Raquel Diana, rež. Virginia Lago
- Porteñas Manuel González Gil a Daniel Botti, rež. Manuel González Gil
- Ciclo Teatro x la Identidad, Kulturní generál Centro San Martín
- Las mosqueteras ... del rey, scénář a režie Manuel González Gil
- Filumena Marturano podle Eduardo De Filippo, dir. Manuel González Gil
- Robinson Crusoe ... el mar podle Daniel Defoe, dir. Virginia Lago
- Darse Cuenta - Teatro y Reflexión, dir. Daniel Marcove
- Por el placer de volver a verla podle Michel Tremblay, adaptoval a režíroval Manuel González Gil
- Las chicas del calendario podle Tim Firth, dir. Manuel González Gil
- Dívky z kalendáře podle Ted Willis, dir. Daniel Suárez Marzal
- Milagros del corazón Alexej Arbuzovz, rež. Manuel González Gil
- Romeo a Julie podle William Shakespeare, dir. Virginia Lago
- El Ángel (2016)
- La panadera de los poetas (2017), dir. Mariana Gióvine
Ocenění a nominace
Ocenění Martín Fierro
- 1990: Vítěz nejlepší herečky ve vedlejší roli pro La bonita página[9]
- 1991: Nominace na nejlepší herečku ve vedlejší roli za Cosecharás tu siembra[10]
- 2006: Nominace na nejlepší herečku ve vedlejší roli v dramatu pro Montecristo
- 2008: Vítěz nejlepší herečky ve vedlejší roli v dramatu pro Mujeres de nadie[11]
- 2011: Nominace za nejlepší hlavní ženský herecký výkon ve speciální nebo minisérii za Decisiones de vida
- 2013: Vítěz nejlepší ženské moderátorky pro Historias de corazón[12]
Další ocenění
- 1984: Sea Star Award za nejlepší herečku[3]
- 1984: Prensario Award za nejlepší herečku[3]
- 1991: Diplom za zásluhy, individuální kategorie, z Nadace Konex[3]
- 1999: Cena Podestá z Argentinské asociace herců[13]
- 2009: Cena José María Vilches pro Por el placer de volver a verla[14]
- 2012: Sea Star Award pro Vivir en vos[15]
- 2013: Klára z Assisi Cena za kariéru[16]
Reference
- ^ „Lago, Virginie“. Nuestros Actores (ve španělštině). Citováno 6. května 2019.
- ^ Zucchi, Marina (14. ledna 2018). „Virginia Lago:„ Si los buenos ponemos un granito de arena, ganamos el mundo'" [Virginia Lago: „Pokud se my dobří lidé snažíme, vyhráváme svět“]. Clarín (ve španělštině). Citováno 6. května 2019.
- ^ A b C d „Virginia Lago“ (ve španělštině). Nadace Konex. Citováno 6. května 2019.
- ^ Nielsen, Jorge; Vega, Hugo F. (1. ledna 2001). Televisión argentina, 1951/1975: la información. Ediciones del Jilguero. str. 155. ISBN 9789879416037. Citováno 6. května 2019 - prostřednictvím Knih Google.
- ^ „Las parodias a Virginia Lago en Internet“ [Parodie Virginie Lago na internetu]. Perfil (ve španělštině). 29. března 2012. Citováno 6. května 2019.
- ^ „Virginia Lago:„ ya no me molesta que me digan “„ la vieja de Telefé “'" [Virginia Lago: „Už mě to neobtěžuje, že mi říkají„ Stará paní z Telefe ““]. El dia (ve španělštině). 5. dubna 2012. Archivovány od originál dne 12. července 2012. Citováno 6. května 2019.
- ^ „Por las parodias, Virginia Lago quiso renunciar al ciclo de cine de Telefe“ [Z důvodu parodií se Virginie Lago chtěla vzdát televizní filmové série]. El Cívico (ve španělštině). Buenos Aires. 30. března 2012. Archivovány od originál dne 15. března 2016. Citováno 6. května 2019.
- ^ „Historias del corazón“. 20 minut (ve španělštině). 27. května 2012. Citováno 6. května 2019.
- ^ „Martín Fierro de Aire 1990“ (ve španělštině). APTRA. Citováno 6. května 2019.
- ^ „Martín Fierro de Aire 1991“ (ve španělštině). APTRA. Citováno 6. května 2019.
- ^ „Martín Fierro de Aire 2008“ (ve španělštině). APTRA. Citováno 6. května 2019.
- ^ „Virgina Lago: el Martín Fierro más sorpresivo y polémico de la noche“ [Virginia Lago: Nejpřekvapivější a nejkontroverznější noc v noci Martín Fierro]. La Nación (ve španělštině). 6. srpna 2013. Citováno 6. května 2019.
- ^ „Reina Madre del Teatro“ [Královna matka divadla]. La Voz del Interior (ve španělštině). 11. ledna 2017. Citováno 6. května 2019.
- ^ "'Por el placer de volver a verla ', ganadora del Premio Vilches ". La Capital (ve španělštině). 16. února 2009. Citováno 6. května 2019.
- ^ „Buena cosecha de los rosarinos en la entrega de los Estrella de Mar“ [Dobrá sklizeň pro Rosarinos při prezentaci Sea Star]. La Capital (ve španělštině). 7. února 2012. Citováno 6. května 2019.
- ^ „Premios Santa Clara de Asís 2013“ (ve španělštině). Liga de Madres de Familia. Citováno 6. května 2019.