Jednostranné prohlášení nezávislosti - Unilateral declaration of independence - Wikipedia

A jednostranný deklarace nezávislosti (UDI) je formální proces vedoucí k nastolení nového státu subnárodním subjektem, který se prohlásí za nezávislý a svrchovaný bez formální dohody se státem, od kterého se odděluje. Termín byl poprvé použit, když Rhodesie vyhlásila nezávislost v roce 1965 ze Spojeného království (UK) bez dohody s UK.^[1]

Příklady

Prominentní příklady^{[podle koho? ]} jednostranného prohlášení nezávislosti jiného než Rhodesie je UDI v roce 1965 patří USA ve 1776,^[2] the Irská deklarace nezávislosti z roku 1919 a revoluční parlament, Katanga prohlášení nezávislosti od Moise Tshombe v červenci 1960,^[3] pokus o odtržení Biafra z Nigérie v roce 1967, Bangladéšské prohlášení nezávislosti od Pákistánu v roce 1970 (mezinárodně neuznaná) odtržení od Turecká republika Severní Kypr z Kypr v roce 1983 Palestinská deklarace nezávislosti z Palestinská území v roce 1988, a to Republika Kosovo v roce 2008.^[4] Během rozpad Sovětského svazu v průběhu roku 1991 mnoho z nich republiky prohlásili svou nezávislost jednostranně bez dohody, a nebyly proto uznány jako legitimní Sovětská ústřední vláda.

Během rozpad Jugoslávie Vláda Spojených států požádala vlády Slovinsko a Chorvatsko upustit od svých plánů UDI kvůli hrozbě vypuknutí velké války v Balkán kvůli tomu a hrozilo, že se postaví proti UDI obou zemí na základě Helsinský závěrečný akt kdyby tak učinili. O čtyři dny později však Slovinsko a Chorvatsko oznámily svá UDI Jugoslávie.^[5]

datum	Deklarovaný stav	Rodič	Mezinárodní uznání	Poznámky
1776	Spojené státy	Velká Británie	Ano
1777	Vermont	Velká Británie	Ano	Vermont podepsal s Británií samostatné příměří v roce 1781 před kapitulace Cornwallise v Yorktownu. Účinné zpětné uznání Spojenými státy bylo uděleno v roce 1791, kdy se Vermont stal 14. státem.
1816	Rio de la Plata	Španělsko	Ano po vojenském vítězství	Rozdělení a rozpad nezávislé země. Paraguayská odtržení. Brazílie napadla Uruguay. Španělsko uznalo argentinskou nezávislost v roce 1859
1821	Řecko	Osmanská říše	Ano	Intervence Francie, Ruska a Spojeného království ve prospěch Řecka v EU Řecká válka za nezávislost zajistil jeho nezávislost v roce 1832.
1830	Belgie	Spojené Nizozemsko	Ano	UDI (4. Října 1830) uznaná hlavními evropskými mocnostmi následujícími po Konference v Londýně dne 20. prosince 1830
1898	Filipíny	Španělsko	Ne	Podmanil si USA; osamostatnil v roce 1946 dohodou
1912	Albánie	Osmanská říše	Ano
1919	Irská republika	Spojené království	Ano
1922	Egyptské království	Spojené království	Ano	Jednostranné udělení nezávislosti britskou vládou
1945	Indonésie	Holandsko	Částečný
1960	Katanga	Konžská republika	Ne	Odtržená konžská provincie, odtržení násilně ukončeno Operace OSN v Kongu v roce 1963.
1965	Rhodesie	Spojené království	Ne	Britská samosprávná kolonie se jednostranně prohlásila za nezávislou Rhodesie v roce 1965 přejmenován Zimbabwe Rhodesie 1979, poté získal mezinárodní uznání jako Zimbabwe v roce 1980.
1967	Anguilla	Spojené království	Ne	Vrátil se jako Brit Crown Colony v roce 1969.
1967	Biafra	Nigérie	Ne	Současnost Nigérie
1971	Bangladéš	Pákistán	Ano
1975	Cabinda	Angola	Ne	Stále nárokováno Angola
1983	Severní Kypr	Kypr	Ne	Stále nárokováno Kypr
1988	Palestina	Izrael	Ano	Nárokuje území obsazený podle Izrael od roku 1967 Izraelsko-palestinský konflikt a mírový proces stále probíhá Vidět Mezinárodní uznání státu Palestina
1990	Podněstří	Moldavsko	Ne	Stále nárokováno Moldavsko
1990	Karakalpakstan	Uzbekistán	Ne	Začleněna do Uzbekistán v roce 1993.^[6]
1991	Somaliland	Somálsko	Ne	Stále nárokováno Somálsko
1991	Chorvatsko	Jugoslávie	Ano	Vyrazit Chorvatská válka za nezávislost
1991	Slovinsko	Jugoslávie	Ano	Vyrazit Desetidenní válka
1991	Republika Ichkeria	Rusko	Ne	Současnost Čečenská republika část Ruska
1991	Náhorní Karabach	Ázerbajdžán	Ne	Stále nárokováno Ázerbajdžán
1991	Jižní Osetie	Gruzie	Ne	Stále nárokováno Gruzie
1999	Abcházie	Gruzie	Ne	Stále nárokováno Gruzie
2008	Kosovo	Srbsko	Částečný	Stále nárokováno Srbsko A Valné shromáždění OSN (VZ OSN) přijatá dne 8. Října 2008 podpořila požadavek Srbska usilovat o Poradní stanovisko Mezinárodního soudního dvora k vyhlášení nezávislosti Kosova.^[7] Dne 22. července 2010 ICJ rozhodl, že vyhlášení nezávislosti Kosova „neporušilo žádné platné pravidlo mezinárodního práva“, protože jeho autoři, kteří byli „zástupci obyvatel Kosova“, nebyli vázáni Ústavní rámec (vyhlášeno UNMIK) nebo Rezoluce 1244 který je určen pouze pro Členské státy OSN a orgány OSN.^[8]^[9] Vidět Mezinárodní uznání Kosova
2014	Krym	Ukrajina	Ne	V příloze Ruskem; stále tvrdí Ukrajina
2017	Katalánsko	Španělsko	Ne	Suverenita Španělska zůstala nezměněna

Právní aspekty

The Mezinárodní soudní dvůr, v Poradní stanovisko z roku 2010, prohlásil, že jednostranná prohlášení nezávislosti nejsou podle mezinárodního práva nezákonná.^[9]

Viz také

Seznam suverénních států podle data vzniku
Deklarace nezávislosti
Helsinské dohody (také známý jako Helsinský závěrečný akt)
Mezinárodní zákon
Mezinárodní vztahy
Spojené národy
Dekolonizace
Secese

Reference

^ Douglas George Anglin. Zambijské krizové chování: Konfrontace s Jednostrannou deklarací nezávislosti Rhodesie, 1965–1966. McGill-Queens, 1994.
^ Don H. Doyle. Odchod jako mezinárodní fenomén: Od americké občanské války po současná separatistická hnutí. University of Georgia Press, 2010.
^ Briscoe, Neil (2003). Británie a mírové operace OSN: 1948–1967. Basingstoke: Palgrave-Macmillan. str.117 –118. ISBN 978-1-4039-1499-6.
^ Spojené národy. Rejstřík sborníku Valného shromáždění 2008/2009: Rejstřík subjektů New York City, USA: OSN, 2010. Pp. 138.
^ Florian Bieber, Džemal Sokolović. Rekonstrukce multietnických společností: případ Bosny a Hercegoviny. Ashgate, 2001. str. 41.
^ Olmos, Francisco (28. května 2020). „Zvláštní případ republiky Karakalpakstan“. Centrum zahraniční politiky.
^ Valné shromáždění podpořilo žádost Srbska a rozhodlo se žádat o rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora o zákonnosti nezávislosti Kosova, OSN, 8. října 2008
^ V souladu s mezinárodním právem jednostranné vyhlášení nezávislosti s ohledem na Kosovo, Nspm.rs, 22. července 2010
^ ^A ^b V souladu s mezinárodním právem jednostranné vyhlášení nezávislosti s ohledem na Kosovo Archivováno 23. července 2010 v WebCite, Mezinárodní soudní dvůr, 22. července 2010

[1] Douglas George Anglin. Zambijské krizové chování: Konfrontace s Jednostrannou deklarací nezávislosti Rhodesie, 1965–1966. McGill-Queens, 1994.

[2] Don H. Doyle. Odchod jako mezinárodní fenomén: Od americké občanské války po současná separatistická hnutí. University of Georgia Press, 2010.

[Briscoe-3] Briscoe, Neil (2003). Británie a mírové operace OSN: 1948–1967. Basingstoke: Palgrave-Macmillan. str.117 –118. ISBN 978-1-4039-1499-6.

[4] Spojené národy. Rejstřík sborníku Valného shromáždění 2008/2009: Rejstřík subjektů New York City, USA: OSN, 2010. Pp. 138.

[5] Florian Bieber, Džemal Sokolović. Rekonstrukce multietnických společností: případ Bosny a Hercegoviny. Ashgate, 2001. str. 41.

[6] Olmos, Francisco (28. května 2020). „Zvláštní případ republiky Karakalpakstan“. Centrum zahraniční politiky.

[UN_Backing_Request_by_Serbia...-7] Valné shromáždění podpořilo žádost Srbska a rozhodlo se žádat o rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora o zákonnosti nezávislosti Kosova, OSN, 8. října 2008

[8] V souladu s mezinárodním právem jednostranné vyhlášení nezávislosti s ohledem na Kosovo, Nspm.rs, 22. července 2010

[International_Court_of_Justice-9] A ^b V souladu s mezinárodním právem jednostranné vyhlášení nezávislosti s ohledem na Kosovo Archivováno 23. července 2010 v WebCite, Mezinárodní soudní dvůr, 22. července 2010

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]