Číslo tónu - Tone number

Čísla tónů jsou číselné číslice používané jako písmena k označení tóny jazyka. Číslo se obvykle umístí za a romanized slabika. Čísla tónů jsou definována pro konkrétní jazyk, takže mají malý význam mezi jazyky.

Mezi další prostředky indikace tónu v romanizaci patří diakritika, tónová písmena a pravopisné změny souhlásek nebo samohlásek. Například v Mandarinka slabika 馬 (který má klesající-stoupající tón) je zastoupen v Wade-Giles romanization as ma3s číslem tónu; v Hanyu Pchin-jin tak jako mǎ, s diakritikou; a v Gwoyeu Romatzyh tak jako maa, se změnou samohlásky.

V čínštině

V čínské tradici jsou čísla, diakritiky a jména jsou přiřazeny k historickým čtyři tóny (úroveň, stoupání, odlet a vstup) z čínštiny. Ty jsou konzistentní ve všech čínských dialektech, což odráží vývoj tónu diachronně. V pozdější fázi střední čínštiny vyjádřené souhlásky (jako b-, d-, g-, z-) se začaly slučovat do neznělých (p-, t-, k-, s-) a takový hlas bez souzvuku byl nahrazen dalším kontrastem s vysokou a nízkou výškou (Jin a jang). Je také běžné číslovat tóny konkrétního dialektu nezávisle na ostatních. Například, Standardní čínština má čtyři až pět tónů a jsou jim přiřazeny číslice 1–5 nebo 0–4; Kantonština má 6–9 tónů a jsou jim přiřazeny číslice od 0 nebo 1 do 6 nebo 9. V tomto případě nemá mandarínský tón 4 nic společného s kantonským tónem 4, jak je patrné z porovnání tónových grafů standardní čínštiny (mandarínština), Kantonský, a Tchajwanský Hokkien.

Mandarinka
Číslo tónu12345 nebo 0 
Název tónuJin úroveňÚroveň janguZvyšující seOdletNeutrální
Tónový dopis˥˧˥˨˩˦˥˩záleží na kontextu
Kantonský
Číslo tónu1234567 (1)8 (3)9 (6)
Název tónuJin úroveňJin stoupáJin odcházíÚroveň janguYang stoupáYang odjíždíVstupuje horní yinVstup do nižšího jinuYang vstupuje
Tónový dopis˥, ˥˧˧˥˧˨˩, ˩˩˧˨˥˧˨
Min Nan (閩南 語)
Číslo tónu1234567890
Název tónuJin úroveňJin stoupáJin odcházíJin vstupujeÚroveň janguYang stoupá[1]Yang odjíždíYang vstupujeVysoko stoupá[2]Neutrální
Tónový dopis˥˥˩˧˩˧˨˦˨˧˥˧˥záleží na kontextu

Poznámka: Tón sandhi pravidla a nepřízvučná slabika mandarínštiny zde nejsou pro jednoduchost uvedeny.

Aby se zlepšilo rozpoznávání a učení, byla s tóny také spojena barva.[3] Ačkoli neexistují žádné formální normy, de facto standard používá červenou (tón 1), oranžovou (tón 2), zelenou (tón 3), modrou (tón 4) a černou (tón 5). Tato barevná paleta byla implementována do překladových nástrojů[4] a online slovníky.[5]

Ačkoli jsou tato čísla ve srovnávacích studiích k ničemu, jsou vhodná pro popisy v dialektu:

  • V mandarínštině se číslovka jedna, původně v tónu 1, vyslovuje v tónu 4, pokud za ní následuje a klasifikátor v tónu 1, 2 nebo 3. Vyslovuje se v tónu 2, pokud má klasifikátor tón 4.
  • V tchajwanském tónu sandhi je tón 1 vyslovován jako tón 7, pokud je následován jinou slabikou ve víceslabičném slově.

Nějaký romanizace schémata, jako Jyutping, použijte čísla tónu. Dokonce pro Pchin-jin, místo toho se použijí čísla tónů diakritiky nejsou k dispozici, jako v základním ASCII text.

Počty tradičních tónových tříd, které jsou konzistentní mezi dialekty, viz čtyři tóny ve střední čínštině.

Viz také

Poznámky

  1. ^ Pouze zbývající v dialektu Quanzhou
  2. ^ Objevuje se v některých zvláštních případech
  3. ^ Nathan Dummit, Chinese Through Tone & Color (2008) nebo www.chinesecoloured.com
  4. ^ Loqu8 iCE, vyskakovací čínsko-anglický slovník a překladový nástroj
  5. ^ MDBG čínsko-anglický slovník. V Možnosti zobrazení „Barvy mandarínských tónů“, [1]

Další čtení

  • Branner, David Prager (ed.) (2006). The Chinese Rime Tables: Linguistic Philosophy and Historical-Comparative Phonology. Studie o teorii a historii lingvistické vědy, řada IV: Aktuální problémy lingvistické teorie; 271. Amsterdam: John Benjamins. ISBN  90-272-4785-4.CS1 maint: další text: seznam autorů (odkaz)
  • Uy, Dr. Tim a Jim Hsia (ed.) (2009). Websterův digitální čínský slovník: Advanced Reference Edition. Kalifornie: Loqu8 Press.CS1 maint: další text: seznam autorů (odkaz)