The Tale of the Pie and the Patty-Pan - The Tale of the Pie and the Patty-Pan - Wikipedia

Příběh koláče a
Patty-Pan
The Tale of the Pie and the Patty-Pan cover.jpg
Obálka prvního vydání
AutorBeatrix Potterová
IlustrátorBeatrix Potterová
ZeměAnglie
JazykAngličtina
ŽánrDětská literatura
VydavatelFrederick Warne & Co..
Datum publikace
Říjen 1905
Typ médiaTisk (vázaná kniha)
OCLC12533701
PředcházetPříběh paní Tiggy-Winkleové  
NásledovánPříběh pana Jeremyho Fishera  

The Tale of the Pie and the Patty-Pan (původně, The Pie and the Patty-Pan) je dětská kniha, kterou napsal a ilustroval Beatrix Potterová a publikoval Frederick Warne & Co.. v říjnu 1905. Vypráví o kočce zvané Ribby a čajový dýchánek drží psa jménem Duchess. Komplikace nastanou, když se vévodkyně pokusí nahradit Ribbyho myšací koláč svým vlastním telecím a šunkovým koláčem, a poté věří, že spolkla malou formu plechového pečiva zvanou karbanátek. Jeho tématy jsou etiketa a sociální vztahy v malém městě.

Verze příběhu složil Potter v roce 1903, ale odložil vyvinout další projekty. V roce 1904 se jí nepodařilo dokončit knihu dětských říkanek pro Warnes a místo ní byl přijat příběh z roku 1903. Potter vypracoval jeho prostředí a děj a před zveřejněním příběh rozvinul úplněji. Ilustrace zachycují chaty a zahrady v Sawrey, vesnici v Lake District poblíž Pottera Hill Top farmě a byly popsány jako jedny z nejúžasnějších Potterů, jaké kdy byly vyrobeny. Ribby byl po vzoru kočky žijící ve Sawrey, vévodkyně na dvou Pomeranians patří Potterově sousedce paní Rogersonové, Tabithě Twitchit na Potterově kočce na Hill Top a Dr. Maggoty na straky v Londýnské zoologické zahrady.

Příběh byl původně vydán ve větší velikosti než Potterovy předchozí knihy, ale ve 30. letech byl zredukován, aby byl uveden do souladu s ostatními knihami ze série Peter Rabbit. V té době dostal svůj současný název. Potter prohlásil příběh za svůj další oblíbený Krejčí z Gloucesteru. Beswick Pottery Během druhé poloviny 20. století vydal porcelánové figurky postav příběhu a společnost Schmid & Co. v 80. letech vydala hudební skříňku.

Vývoj a publikace

Pevně ​​vypadající dům v Hill Top „Pasoucí se krávy a kočka“ propůjčují frontispisu pocit ustálené úctyhodnosti.[1]

Rodina Potterů příležitostně pobývala v Lakefieldu, venkovském domě ve vesnici Sawrey. „Přišli se svými služebníky, jejich kočárem a dvojicí a slečna Potterová se svým poníkem a phaeton, “vzpomněl si obyvatel vesnice.„ Slečna Potterová byla o tom, že vesnice všude skicovala a často chodila k nám domů. “[2]

V blízkosti Lakefieldu a mimo silnici v jejich vlastním výběhu byly tři obydlí známé jako Lakefield Cottages. Pan Rogerson, zahradník a domovník v Lakefieldu, bydlel v jedné z chat,[2] a nakonec dva rodokmeny jeho manželky Pomeranians - Darkie a vévodkyně - se stanou modely Potterovy fiktivní vévodkyně. Darkie měla jemnou černou hřívu, ale vévodkyně byla inteligentnější a dokázala si sednout s hrudkou cukru vyváženou na nose.[3]

V létě roku 1902 Potter načrtl vnitřek třetí chaty Lakefield, která patří paní Lordové. Tyto kresby obsahovaly akvarel a perokresby v obývacím pokoji, perokresby a hrnce pelargónie na parapetu obývacího pokoje, vstupní chodbu, spíž, schody, některé pokoje nahoře a podrobnosti o vyřezávaném dubovém nábytku. V některých náčrtcích Potter zhruba naznačil kočku. Načrtla také vesnici, včetně šikmé cesty dolů k chatám v Lakefieldu a dveří pošty. Ty se staly pozadím pro The Pie and The Patty-Pan.[2]

Během deštivé dovolené v Hastingsu na konci listopadu 1903 načrtla Potter příběh o kočce, psu a čajovém dýchánku, kterému říkala Něco velmi pěkného. S Warnem diskutovala o Lakefieldových skecích jako pozadí příběhu. Navrhl velkoformátový svazek podobný L. Leslie Brooke je Zahrada Johnnyho Crowa docílit detailů ilustrací, ale celý projekt byl kdy zrušen Příběh Benjamina Bunnyho a Příběh dvou zlých myší byly vybrány pro vývoj a publikaci v roce 1904.[4]

Potter už dlouho chtěl vytvořit knihu dětských říkanek, ale takový projekt nechal Warna chladným. Rhymes byl již v katalogu firmy dobře zastoupen a Warne cítil, že Potterovo nespoutané nadšení pro tento žánr z něj bude mít z projektu bolesti hlavy. V minulosti se snažil odradit Potterův zájem o rýmy a věřil, že její vlastní příběhy jsou lepší, ale ona přetrvávala. Neochotně souhlasil s knihou rýmů pro rok 1905, ale Potter ji na konci roku 1904 neměl připravenou, takže místo toho přijal příběh o čajovém večírku.[5] Na začátku roku 1905 bylo rozhodnuto, že kniha bude vydána na konci roku.[2]

Skříňová láska podle Brit Riviere líčí Potterovu sestřenici Kate. Práce byla parodována Potterem na ilustraci vévodkyně hledající Ribbyho skříňku na myší koláč.[6]

V březnu 1905 měl Potter úzkost začít s prací na příběhu. Myslela si, že verze z roku 1903 je příliš tenká, a přepsala celý příběh, přičemž si jako hlavní postavy ponechala kočku Ribby a psa Duchess, zatímco vypracovala prostředí a vyvinula silnější dějovou linii.[7] Bylo rozhodnuto, že příběh bude vydán ve formátu o něco větším než její předchozí produkce s deseti plnobarevnými ilustracemi a dalšími ilustracemi perem a sépiovým inkoustem.[8]

Jako doprovodný kus příběhu zasazený do Newlands Valley, Příběh paní Tiggy-Winkleové, příběh kočky a psa je zasazen do skutečného místa, Poblíž Sawrey, a je jediným Potterovým příběhem, který zmiňuje Sawreyho jménem. Tabitha Twitchit pohrdavě komentuje výběr svého bratrance jako hosta na party: „Trochu Pes, Vskutku! Jako by v Sawrey nebyly KOČKY! “[9] Postavy v příběhu byly modelovány na jednotlivcích z reálného světa. Ribbyho protějšek žil v Sawrey,[10] a protějšek Tabithy Twitchitové bydlel v Hill Top, ačkoli její fiktivní obchod se nachází poblíž Hawkshead.[10] Dr. Maggotty byl čerpán ze strak v Londýnské zoologické zahrady. Potterová si ve svém skicáři poznamenala anatomickou strukturu ptáka a barvu jeho peří: „Hnědé černé oko, nos trochu háklivější než kavka, méně osrstěná. “Ocas ptáka přesahoval polovinu jeho celkové délky, jak si všimla, a jeho peří bylo„ velmi modré “a části zelené.[8]

Vévodkyně hledá koláč s myší

Ilustrace zachycují vesnické zahrady, chaty a na pozadí průčelí Hill Top.[3][11] Ačkoli skutečná vévodkyně žila v Lakefield Cottages, v příběhu se jejím domovem stala Buckle Yeat, malebná chata ve vesnici, a vévodkyně je zobrazena ve své zahradě a četla Ribbyho pozvání. Na ilustraci, jak s ní vévodkyně odchází z domova telecí a šunkový koláč Potter v košíku vzal nějaký umělecký průkaz a spojil vchod do vesnické pošty se zahradou Buckle Yeat.[3] Potter byl zcela věrný životu ve vesnici a zahrnoval dokonce pattens Paní Rogersonová nosila na pumpě obrázek znázorňující vévodkyni stojící na verandě v Lakefield Cottage s kyticí.[3] Ilustrace vévodkyně stojící na červeném sedáku byla namalována Melford Hall a Potterova mladá sestřenice Stephanie Hyde Parker směla nanést na polštář červenou barvu. Později přemýšlela, jestli to Potter odstranil.[12]

Ke konci května 1905 poslal Potter ilustrace Warnovi ke kontrole a napsal: „Myslím, že to slibuje, že vznikne hezká kniha.“[12] Kritizoval obrázek kočky a Potter mu napsal: „Pokud máš o malé kočce stále pochybnosti - pošleš mi to najednou ... necítím se s očima velké hlavy dokonale spokojený, ale myslím, že to dokážu napravit opatrným vytažením světel, pokud požádáte Hentschela, aby to nedělal, než budeme mít důkazy. Výkres se příliš otírá. “[12]

Dne 25. května Warne požádala Pottera, aby mu poslal jednu ze dvou figurín, které měla v držení, aby zkontrolovala velikost desek, než bude pokračovat v blocích tiskárny. Myslel si, že kolem nosu psa je „příliš mnoho ohybu“ a rozdělení mezi nohama bylo nejasné. Obě desky nechal pro Potterovu inspekci, než je poslal a vyrobil bloky.[12] Dne 26. května obdržel na obálku další dva originály a kruhový portrét kočky. Myslel si, že pozadí barevné ilustrace Ribbyho a vévodkyně sedí u stolu, je příliš světlé, ale měl rád skici perem a inkoustem. Potter bojoval s ilustracemi psů,[7] a poslal Warne fotografii svého psího modelu, aby dokázal, že psí límec je tak velký, jak ho líčila.[3]

Hlavní ulice Sawrey vyfotografována Potterovým otcem v květnu 1913

Jedna z ilustrací nebyla správně koordinována s Potterovým textem. Změnila kresbu a napsala Warne: „Změnil jsem troubu, protože to ušetří spoustu oprav. Udělal jsem kočce hodně, ale stále se dívá na tu horní. Nemyslím si, že to znamená, že ona hovoří o obou pecích ... Nemyslím si, že jsem někdy vážně uvažoval o stavu koláč ale rezervovat existuje určité riziko, že se uvaříte, pokud to bude trvat mnohem déle! Omlouvám se za nos malého psa. Viděl jsem, že je to příliš ostré. Myslím, že to mám správně. Chtěl jsem trouby vysvětlit tím, že prostřední rukojeť je velmi tuhá, takže vévodkyně dospěla k závěru, že jde o fingovanou; - jako nejnižší. Myslím, že se chtějí změnit jen dvě stránky; Myslím, že to přijde správně. “[13]

Kresby byly dokončeny a počátkem června 1905 Warne schválen. Potter napsal, že je ráda, že se mu kresby líbily, a „pokud se kniha dobře vytiskne, bude to můj další oblíbený Krejčí. Dokončení knihy jí dodalo energii a napsala Warne, že se chce usadit na budoucí práci, než odejde na dovolenou do Walesu. v Merioneth obdržela jeho návrhový dopis dne 25. července a přijala ho, ale zemřel náhle a nečekaně 25. srpna 1905 před uzavřením manželství.[7][13] Potter se dostal do hluboké deprese a byl několik týdnů nemocný.[14] Shromáždila se však, aby dokončila poslední dva příběhy, které s ním probrala: The Pie and the Patty-Pan a Příběh pana Jeremyho Fishera.[15]

The Pie and the Patty-Pan byl vydán v říjnu 1905 ve velkém formátu, za cenu jednoho šilinku,[16] a věnovaný Joan, šestému dítěti Potterovy bývalé guvernérky Annie Carter Moore, a Beatrix, novorozence paní Mooreové a Potterovy kmotry: „Pro Joan, číst Baby“.[17] The Pie byl první z Potterových knih, které vyšly ve formátu větším (177 mm x 138 mm), než je standardní velikost (139 mm x 104 mm) knih Peter Rabbit; a první z jejích knih, která integrovala perokresby a barevné ilustrace mezi její desky.[18]

Knihy předlohy byl přehlédnut. Potter napsal firmě: „Dospěl jsem k závěru, že není čas na provedení závěrečného papíru - pokud pan Stokoe již takový nenavrhl - nevadí mi to tak či onak; začal jsem něco čmárat, ale vypadá to trochu tuhý. “ Pan Stokoe zjevně žádný nenavrhl, protože předlohy byly buď obyčejné bílé nebo skvrnité levandule. O několik let později byly nahrazeny designem s koláčem a karbanátkem a ilustrace krytu se změnila na Ribbyho, který seděl u ohně. Ve třicátých letech byla velikost knihy zmenšena, aby byla v souladu se zbytkem knih králíka Petera. V té době byl název změněn na The Tale of the Pie and the Patty-Pan.[10][19]

Spiknutí

Potter prohlásil příběh za svůj další oblíbený Krejčí z Gloucesteru. Tyto obrázky jsou jedny z nejkrásnějších Potterů, jaké kdy byly vytvořeny, zejména množství květů ve dveřích a zahradní parcely. Barvy na ilustracích nejsou tlumenými hnědými a zelenými, které čtenář očekává v Potterově ilustraci, ani kontrastními barvami, jako jsou tlumené červené a modré, které Potter občas používá k tomu, aby svým ilustracím dodala barevný nádech. Místo toho jsou to barvy jasných pomerančů, fialek a žlutých, které zřídka viděla v jejích dalších knihách. Dokonce i Ribbyho lila šaty a vévodkyně černá hříva ilustrují Potterovu starost o barvu v této knize.[20]

Potterova vlastní třídveřová pec, její ohniště, její pokojové rostliny, její korunovační konvice a její vodní čerpadlo jsou detailně podrobnější a barevnější než v jiných produkcích. Velký formát původního vydání, titulky doprovázející celostránkové barevné ilustrace a občasný nedostatek koordinace mezi obrázkem a textem, to vše ukazuje Potterovu rozkoš na obrázcích, někdy na úkor textu.[20]

„Kdysi dávno“, Ribby, „kočička“, zve malého psa zvaného vévodkyně na čaj s plány, aby jí naservírovala „něco tak velmi pěkného“ upečeného v misce na koláče s růžovým okrajem. Ribby slibuje vévodkyni, že bude mít vstup úplně pro sebe. Vévodkyně přijme pozvání, ale doufá, že jí nebude doručena myš. „Opravdu jsem nemohl, nemohl jíst myší koláč. A budu to muset sníst, protože je to večírek. “

Vévodkyně připravila šunku a telecí koláč v misce s růžovým okrajem (stejně jako Ribbyho jídlo) a mnohem raději by jedla její vlastní koláč. „Všechno je připraveno dát do trouby,“ říká, „taková krásná krusta; a já jsem vložil trochu plechové karbanátky, abych držel krustu.“ Přečte pozvánku znovu a uvědomí si, že bude mít příležitost koláče vyměnit, když Ribby odejde na pochůzku.

Ribby má dvě pece, jednu nad druhou, a vloží svůj myší koláč do dolní trouba. Uklidní dům, položí stůl a odejde koupit čaj, marmeládu a cukr. Vévodkyně mezitím odešla z domova se šunkou a telecím koláčem v košíku, míjí Ribbyho na ulici a spěchá k Ribbyho domu. Vloží svůj koláč do horní trouba a rychle hledá koláč s myší (který nenajde, protože zanedbává pohled do dolní trouba). Když se Ribby vrací, vyklouzne zadními dveřmi.

Ve stanovenou hodinu se u Ribbyho dveří objeví vévodkyně a párty začíná. Vévodkyně na chvíli vyrušená nevidí, kterou troubu Ribby otevře, aby koláč odstranila. Vévodkyně se chamtivě jí a věří, že jí její šunku a telecí koláč. Zajímá ji, co se stalo s karbanátkem, který vložila do svého koláče, a protože ho nenašla pod kůrou, je přesvědčena, že ho spolkla. Nastaví vytí; Ribby je zmatený a naštvaný, ale odchází, aby našel dr. Maggotyho, straku.

Vévodkyně je ponechána sama před Ribbyho palbou a v troubě objeví svůj šunkový a telecí koláč. „Pak jsem musela jíst MOUSE! ... Není divu, že mi je špatně,“ přemítá. Věděla, že nedokáže dostatečně vysvětlit svůj šunkový a telecí koláč Ribbymu, a vyloží ho před zadní dveře, aby se vplížila zpět a odnesla ho domů poté, co odešla domů. Ribby a Dr. Maggoty dorazí a po velkém rozruchu vévodkyně odejde, jen aby zjistila, že straka (která odešla zadními dveřmi) a pár kavky snědli její šunku a telecí koláč. Ribby později najde zbytky pokrmu z koláče a pekáče před zadními dveřmi a prohlásí: „No, nikdy jsem to neudělal! ... Příště chci uspořádat večírek - pozvu bratrance Tabithu Twitchita!“

Odborné komentáře

M. Daphne Kutzer, profesor angličtiny na Státní univerzita v New Yorku v Plattsburghu v době její Beatrix Potter: Psaní v kódu (2003) věří The Pie a jeho dva bezprostřední předchůdci (příběhy Dvě špatné myši a Paní Tiggy-Winkle ) jsou přechodná díla v Potterově životě a literární kariéře. Všechny tři knihy se potýkají s významem domácké, pracovní a sociální hierarchie a zároveň vykazují základní nepohodlí s nepoddajnými přísnostmi viktoriánský domácnosti a uvolnění od širokých politických a sociálních zájmů jejích dřívějších knih k užším politickým a sociálním zájmům pracujících farmářů a obyvatel venkova.[21]

Ruth K. MacDonald z Státní univerzita v Novém Mexiku v době její Beatrix Potterová (1986) tvrdí, že téma The Pie jsou velmi správné sociální vztahy mezi sousedy v malém městě. Poukazuje na příliš formální kvalitu dopisů vyměňovaných mezi hrdinkami jako jeden příklad tématu a další, jak naznačuje, je způsob, jakým si oba navzájem procházejí na ulici beze slova, protože „byli budu mít párty ". Ačkoli vévodkyně pravděpodobně nemluví s Ribbym ze strachu, že odhalí svůj plán vyměnit dva koláče, Ribby pravděpodobně nemluví s vévodkyní z přehnaného pocitu zdvořilosti nebo proto, že je spěchána. V hodinu večírku se vévodkyně touží dorazit včas, ale ne příliš brzy, a loituje se před Ribbyho chatou, než předvede svou „nejjemnější tapetku“ a zeptá se „Je paní Ribstonová doma?“ MacDonald poznamenává, že tyto případy nejen podtrhují propracované kódy chování, které Potterova fiktivní zvířata dodržují, ale v širším smyslu i vesničany ze Sawrey. Pro Pottera bylo výsledkem tak propracované etikety nesmyslné, zkreslené chování. Na konci příběhu však kočka a pes zůstávají přáteli a při pečlivém vyhýbání se jakémukoli přestupku jsou zachovány jejich sociální předstírání a etikety.[22]

Zboží

Potter tvrdila, že její příběhy budou jednoho dne mateřskou klasikou a součástí procesu jejich výroby byla také marketingová strategie.[23] Jako první využila komerčních možností svých postav a příběhů pomocí spinoffů, jako je panenka Peter Rabbit, nepublikovaná desková hra Peter Rabbit a tapety pro školky Peter Rabbit v letech 1903 až 1905.[24] Podobné „vedlejší představení“ (jak nazvala spinoffy) se konaly během následujících dvou desetiletí.[25]

V roce 1947 dal Frederick Warne & Co. Beswick Pottery z Longton, Staffordshire práva a licence na výrobu Potterových postav v porcelánu. Ribby pocházející z farmy s máslem a mlékem byl propuštěn jako figurka v roce 1951; Vévodkyně s kyticí květin v roce 1955; Vévodkyně drží koláč se šunkou a telecím masem v roce 1979; a Ribby a mísa s rozbitým koláčem v roce 1992. Tablo z limitované edice zobrazující vévodkyni a Ribbyho bylo vyrobeno až v roce 2000.[26]

Schmid & Co. Toronto a Randolph, Massachusetts bylo uděleno licenční právo Beatrix Potterové v roce 1977. Hrací hrací skříň „Music Box Dancer "a zakončená porcelánovou postavou vévodkyně s kyticí byla vydána v roce 1980.[27]

Dotisky a překlady

Od roku 2010 zůstává všech 23 Potterových knih malého formátu v tisku a je k dispozici jako kompletní sada v prezentačních krabicích,[28] a jako 400stránkový souhrn.[29] Kopie prvního vydání a první dotisky The Pie jsou nabízeny antikvariáty.[30] The Pie byl k dispozici jako svazek vázaných knih, ale také v brožované verzi, audio kniha, a elektronický formáty.[31]

Vydání knih v anglickém jazyce měla v roce 2010 ještě otisk Fredericka Warna, i když společnost koupila Knihy tučňáků v roce 1983. Tiskové desky pro Potterovy knihy byly přepracovány z nových fotografií původních kreseb v roce 1985 a všech 23 svazků vydaných v roce 1987 jako Původní a autorizované vydání.[32]

Potterovy knihy byly přeloženy do téměř třiceti jazyků včetně řečtiny a ruštiny.[32] V roce 1986 MacDonald poznamenal, že Potterovské knihy se staly tradiční součástí dětství jak v anglicky mluvících zemích, tak v těch, ve kterých byly knihy přeloženy.[33]

Poznámky

  1. ^ Hobbs 1989, s. 157
  2. ^ A b C d Linder 1971, s. 168
  3. ^ A b C d E Linder 1971, s. 169
  4. ^ Taylor 1987, str. 123–4
  5. ^ Lear 2007, str. 186,191
  6. ^ Hobbs 1989, s. 160
  7. ^ A b C Lear 2007, s. 184–5
  8. ^ A b Lear 2007, s. 193
  9. ^ Lane 2001, str. 100
  10. ^ A b C Taylor 1987, str. 124
  11. ^ Lear 2007, s. 193–4
  12. ^ A b C d Linder 1971, s. 170
  13. ^ A b Linder 1971, s. 171
  14. ^ Lane 1978, str. 140
  15. ^ Lear 2007, s. 206
  16. ^ Lane 1978, str. 142
  17. ^ Taylor 1996, str. 100
  18. ^ Kutzer 2003, s. 82
  19. ^ Linder 1971, s. 172
  20. ^ A b MacDonald 1986, s. 95–6
  21. ^ Kutzer 2003, s. 65
  22. ^ MacDonald 1986, s. 93–4
  23. ^ MacDonald 1986, str. 128
  24. ^ Lear 2007, s. 172–5
  25. ^ Taylor 1987, str. 106
  26. ^ Dubay 2006, s. 30,36–7
  27. ^ Dubay 2006, s. 107–8
  28. ^ Svět králíka Petera. ISBN  0723257639.
  29. ^ Beatrix Potter: Kompletní příběhy. ISBN  072325804X.
  30. ^ “The Pie and the Patty-Pan”. Citováno 12. října 2010.
  31. ^ „The Tale of the Pie and the Patty-Pan“. Citováno 12. října 2010.
  32. ^ A b Taylor 1996, str. 216
  33. ^ MacDonald 1987, str. 130

Reference

externí odkazy