Veselé paničky Windsorské (opera) - The Merry Wives of Windsor (opera)
Die lustigen Weiber von Windsor | |
---|---|
Singspiel podle Otto Nicolai | |
![]() Skladatel v roce 1842 | |
Překlad | Veselé paničky z Windsoru |
Libretista | Salomon Hermann Mosenthal |
Jazyk | Němec |
Na základě | Veselé paničky z Windsoru od Shakespeara |
Premiéra | 9. března 1849 |
Veselé paničky z Windsoru (Němec: Die lustigen Weiber von Windsor) je opera ve třech dějstvích Otto Nicolai Němci libreto podle Salomon Hermann Mosenthal na základě hry Veselé paničky z Windsoru podle William Shakespeare.
Opera je a Singspiel, obsahující hodně mluveného dialogu mezi odlišnými hudebními čísly. Opera je stále populární v Německu a předehra je někdy slyšet ve shodě v jiných zemích.
Historie složení
Otto Nicolai skládal hudbu od roku 1845 do roku 1849. Dříve dosáhl velkého úspěchu několika italskými operami, ale tato opera se měla stát jeho mistrovským dílem v německém jazyce. Skladatel sám provedl některé změny libreta.
Historie výkonu
Zpočátku bylo těžké najít scénu, která byla ochotna postavit operu, ale po premiéře v Königliches Opernhaus (nyní Royal Opera House, nyní Berlínská státní opera ) v Berlíně dne 9. března 1849 pod obušek skladatele dosáhl velkého úspěchu a jeho popularita přetrvává dodnes. Ačkoli se libreto a dramaturgie mohou dnešním divákům zdát staromódní, hudba je natolik kvalitní, že dílo je přesto prováděno s rostoucí pravidelností.
Od března do července 2012 bylo naplánováno 23 představení čtyř inscenací ve čtyřech německých městech.[1]
Předehra
Předehra inspirovala krátký hudební film, Předehra k Veselým manželkám z Windsoru. Edwin Lemare také vytvořil přepis pro orgán. Kromě toho Peter Richard Conté přepsal skóre pro Wanamakerovy varhany.[Citace je zapotřebí ]
Role
Role | Typ hlasu | Premiéra, 9. března 1849[2] Dirigent: Otto Nicolai |
---|---|---|
Frau Fluth (Alice Ford) | soprán | Leopoldine Tuczek |
Frau Reich (Meg Page) | mezzosoprán | Pauline Marx |
Vážený pane John Falstaff | bas | August Zschiesche |
Fenton | tenor | Julius Pfister |
Herr Fluth (Ford) | baryton | Julius Krause |
Anna Reich (Anne Page) | soprán | Louise Köster |
Herr Reich (strana) | bas | August Mickler |
Spärlich (štíhlý) | tenor | Eduard Mantius |
Dr. Cajus | bas | A. Lieder |
Červenka | mluvený | |
Hostinský | mluvený | |
Číšník | mluvený | |
První občan | tenor | |
Druhý, třetí a čtvrtý občan | mluvený | |
Dva služebníci pana Flutha | tichý | |
refrén mužů a žen z Windsoru, sousedů, elfů, strašidel a hmyzu |
Synopse
1. dějství
Scéna 1
Dvě vdané dámy, Frau Fluth a Frau Reich, zjistí, že obě dostaly milostné dopisy od zbídačeného šlechtice Falstaffa současně. Rozhodnou se mu dát lekci a stáhnou se, aby vytvořili plán. Nyní přicházejí manželé Frau Fluthové a Frau Reichové. Anna, dcera Frau Reichové, je vdaná a tři pánové ji hledají v manželství: Dr. Cajus, francouzský beau, je oblíbencem její matky a její otec chce plachého šlechtic Spärlich jako jeho zeť, ale Anna je zamilovaná do bezbožného Fentona.
Scéna 2
Frau Fluth pozvala Falstaffa na domnělou schůzku a on vstoupil s velkými romantickými gesty a neohrabaně se pokusil ji chytit. Zatímco paní Reichová hlásí návrat nedůvěřivého pana Flutha, který byl předem domluven, je starý pán ukryt v koši na prádlo, jehož obsah se rychle vyprázdní do příkopu. Pan Fluth mezitím bez úspěchu prohledal celý dům a je nucen věřit své ženě, která protestuje proti její nevině.
Zákon 2
Scéna 1
V hostinci se Falstaff zotavil ze své koupelny a zpívá oplzlé pití. Posel mu přinesl dopis, ve kterém Frau Fluth navrhuje další setkání. Její manžel se objeví v přestrojení a představuje se jako pan Bach, aby přiměl Falstaffa, aby promluvil o svých schůzkách. Nevědomě se chlubí svou aférou s paní Fluthovou, která provokuje vztek jejího manžela.
Scéna 2
Spärlich a Cajus se proplížili kolem Annina okna, ale než se pokusili přiblížit, uslyšeli Fentonovo serenáda a schovat se do křoví. Odtamtud pozorují vášnivou milostnou scénu mezi dvěma milenci.
Scéna 3
Falstaff je opět s Frau Fluthovou a Frau Reich je znovu varuje, že Herr Fluth je na cestě domů. Tentokrát oblékli tlustého rytíře do ženských šatů, aby se ho pokusili vydat za služebnou. Vstoupí pan Fluth a najde jen starou služebnou, kterou rozzlobeně vyhodí z domu.
Zákon 3
Scéna 1
Fluth a Reich se nakonec nechají pustit do plánu svými manželkami a všichni čtyři se naposledy rozhodnou vzít Falstaffa na projížďku. Rytíř se očekává, že se objeví na velkolepém maskovaném plese ve Windsorském lese. Kromě toho Herr a Frau Reichová plánují využít zmatek a provdat Annu za svého preferovaného nápadníka. Místo toho však uspořádala noční setkání s Fentonem v lese.
Scéna 2
Po východu měsíce, znázorněném sborem a orchestrem, začíná maskovaná koule v lese. Zpočátku Falstaff, maskovaný jako Ritter Herne, je lákán oběma ženami, ale pak se bojí různých dalších hostů maskovaných jako duchové, elfové a hmyz. Po odstranění masek a vysmívání Falstaffovi se objeví Anna a Fenton, kteří se vzali v lesní kapli. Ve veselém závěrečném čísle jsou všechny strany smířeny.
Hudba
Opera navazuje na Singspiel tradice, ve které jsou hudební čísla spojena mluveným dialogem. Nicolai odkazoval na dílo jako „komisch-fantastische Oper“ („komická / fantasy opera“), což odráží jeho fúzi romantický opera ve stylu Carl Maria von Weber a komické opery z Albert Lortzing, které byly v té době velmi populární. Na romantické straně jsou milostné scény mezi Annou a Fentonem, hudba duchů a elfů a přirozeně východ měsíce. The opera buffa Element vstupuje do hry s postavou Falstaffa, manželů a obou nápadníků zavrhovaných Annou.
Známé árie
- „Horch, die Lerche singt im Hain“ („Hark! Skřivan zpívá v háji“) (Fenton)
- „Als Büblein klein an der Mutter Brust“ („Jako malý darebák na prsou mé matky“) (Falstaff)
- „Nun eilt herbei“ („Nyní si pospěšte“) (Frau Fluth)
- „Wie freu 'ich mich“ („Jak jsem potěšen“) (Falstaff a Herr Fluth)
Instrumentace
Opera je hodnocena pro dvě flétny (druhá zdvojnásobující pikola), dva hoboje, dva klarinety, dva fagoty, čtyři rohy, dvě trubky, tři pozouny, tympány, basový buben, činely, tenorový buben, trojúhelník, harfa, smyčce, plus harfa v zákulisí a zákulisní zvon v G.
Adaptace
- 1950 Východoněmecký filmová adaptace Veselé paničky z Windsoru režie Georg Wildhagen
- Rakousko-britská filmová adaptace z roku 1965 Veselé paničky z Windsoru režie Georg Tressler
Nahrávky
- Capriccio 60094: Franz Hawlata, Dietrich Henschel, Heinz Zednik, Juliane Banse, Regina Klepper; Landesjugendchor NRW; WDR Rundfunkorchester Köln; Helmuth Froschauer, dirigent
- Deutsche Grammophon 2740 159: Edith Mathis, Hanna Schwarz, Kurt Moll, Bernd Weikl, Siegfried Vogel, Peter Schreier Claude Dormoy; Sbor Staatsoper; Berlin Staatskapelle; Bernhard Klee, dirigent, 1976[3]
- Decca D86D 3: Helen Donath, Karl Ridderbusch, Wolfgang Brendel, Lilian Sukis; Bavorský rozhlasový sbor; Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu; Rafael Kubelík, dirigent[4]
- EMI 29 0940 3: Gottlob Frick, Ernst Gutstein, Kieth Engen, Fritz Wunderlich, Edith Mathis; Sbor a orchestr Bavorská státní opera; Robert Heger, dirigent
- Preiser PR90208, Cantus Classics, Aura LRC 1118, Wilhelm Strienz, Georg Hann Ludwig Windisch, Walter Ludwig, Lore Hoffmann, Irma Beilke Marie Luise Schilp, Symfonický orchestr berlínského rozhlasu, Sbor z Städtische Oper Berlin, Artur Rother, dirigent, 1943.
Reference
- ^ Uvedený výkon na Operabase[mrtvý odkaz ]
- ^ Casaglia, Gherardo (2005). "Die lustigen Weiber von Windsor, 9. března 1849 ". L'Almanacco di Gherardo Casaglia (v italštině).
- ^ Jehněčí, Andrew, Kontrola záznamu Die lustigen Weiber von Windsor (1977). Hudební doba, 118 (1615): str. 737.
- ^ Lamb, Andrew, Recenze záznamu Die lustigen Weiber von Windsor (1978). Hudební doba, 119 (1628): str. 866.
Další čtení
- Otto Nicolai, Die lustigen Weiber von Windsor: komisch-phantastische Oper in drei Akten. Plné skóre. Lipsko: C. F. Peters, n.d.
externí odkazy
- Die lustigen Weiber von Windsor: Skóre na Projekt mezinárodní hudební skóre
- Libreto na opera-guide.ch
- Diskografie na operone.de
- Opera v kostce, hudební ukázky (MIDI)