Slovanská slovní zásoba - Slavic vocabulary

Následující seznam je porovnáním základních protokolůSlovanská slovní zásoba a odpovídající reflexy v moderních jazycích, za pomoc při porozumění diskusi v Praslovanský a Dějiny slovanských jazyků. Seznam slov je založen na Swadesh seznam slov, vyvinutý lingvistou Morris Swadesh, nástroj ke studiu evoluce jazyků pomocí srovnání, který obsahuje sadu 207 základních slov, která lze nalézt v každém jazyce a jsou zřídka vypůjčená. Slova uvedená jako moderní verze však jsou ne nutně normální slova s ​​daným významem v různých moderních jazycích, ale slova přímo pocházela z odpovídajícího praslovanského slova ( reflex). Seznam je uveden v pravopisu každého jazyka a podle potřeby jsou přidány znaky přízvuku, které napomáhají výslovnosti a praslovanské rekonstrukci. Níže naleznete shrnutí kapslí o tom, jak se vyslovuje každý jazyk, a také diskuzi o použitých konvencích.

Stůl

Konvence v tabulce

• Společné slovanské akcenty se řídí Chakavianskými konvencemi: A (dlouho stoupá), A (krátké stoupání), ȃ (dlouhý pád), ȁ (krátké klesání), A (délka v nepřízvučné slabice).
• Je uveden akcentový vzor (a, b nebo c) běžných slovanských podstatných jmen, sloves a adjektiv. Tyto vzorce jsou následující: a = konzistentní kořenový přízvuk; b = převládající přípona; c = mobilní přízvuk.
• Podstatná jména jsou uvedena v nominativu jednotného čísla; forma v závorkách je genitivní singulární, kromě případů, kdy je uvedeno (dle = akuzativ jednotného čísla, pl. = nominativ množného čísla).
• Slovesa jsou uvedena v infinitivu (ale první singulární v bulharštině, který nemá infinitivy). Forma v závorkách je přítomna jako první singulární, pokud není uvedeno jinak (2 sg. = druhý singulární, 3 sg. = třetí singulární). Druhá forma v závorkách je přítomna třetí singulární.
• Když je uvedeno více forem adjektiva, je pořadí mužské, ženské, střední.
• Chakavian formy jsou uvedeny v dialektu Vrgada, pokud není uvedeno jinak (Novi = Novi dialekt, Koule. = Orbanići dialekt).

Přepis ruštiny a bulharštiny

Přepis bulharštiny se řídí standardními konvencemi pro akademické účely přepis cyrilice, s tou výjimkou, že cyrilice ъ je reprezentována jako ǝ namísto A pro snadné čtení, zvláště v kombinaci se zátěžovou značkou (ǝ namísto A). To je jedna ku jedné přepis který přímo představuje pravopis cyrilice. Tento přepis také docela dobře představuje bulharskou fonologii (na rozdíl od situace v ruštině).

Přepis ruštiny je založen na stejném standardu, ale odchyluje se od něj, aby důsledně představoval palatalizaci (vždy psanou s následujícím apostrofem, např. l ', n', t ', v') a foném / j / (vždy psaný j), oba jsou v azbuce hláskovány několika způsoby. Následující text ukazuje, jak převádět mezi těmito dvěma způsoby:

Výsledkem je, že přepis tohoto článku je téměř přímo fonemický, což výrazně usnadňuje čtenářům, kteří nejsou obeznámeni s komplikacemi pravopisu cyrilice. Všimněte si, že zde používaný přepis pokračuje ve standardní praxi reprezentace cyrilských písmen ы и as y i, i když se o nich obvykle uvažuje alofony navzájem. Je to proto, že výslovnost těchto dvou písmen je výrazně odlišná a ruština ы normálně pokračuje v běžném slovanském * y [ɨ], což byl samostatný foném.

Písmeno щ je psáno konvenčně Svatý v bulharštině, šč v Rusku. Tento článek píše šš ' v ruštině, aby odrážely moderní výslovnost [ɕɕ].

Oba transkripce označují stres s akutním přízvukem (á é í ó ú ý ǝ). Stres je v azbuce označován stejným způsobem, kromě písmene ё, které je vždy zdůrazněno.

Výslovnost

Souhrn ruské výslovnosti kapslí

Přepis použitý v tomto článku je morfofonemický spíše než přísně phonemic, tj. píše základní fonémy, spíše než fonémy skutečně slyšené, když se vyslovují. Rozdíl nastává zejména v reprezentaci nepřízvučných samohlásek, kde se slučuje více podkladových fonémů. Například podkladové E a i sloučit do stejného zvuku, když je nepřízvučný, ale rozdíl je odhalen v souvisejících formách založených na stejném kořenu: např. z'eml'á [zʲɪmˈlʲæ] „země“ má akuzativ z'éml'u [ˈZʲemlʲʉ], ale z'imá [zʲɪˈma] „zima“ má akuzativ z'ímu [ˈZʲimu]. Když transkripce (která je odvozena z pravopisu) nesouhlasí se skutečnou morfofonemickou výslovností, je tato zvlášť uvedena, např. čto / što /; š'it '/ šyt' /; ž'óltyj / žóltyj /; ž'ená / žená / [ʐɨˈna]; sólnc'e / sónce / [ˈSont͡sə]. K tomu dochází většinou u písmen š, ž, c, které jsou obvykle psány palatal, ale prohlásil non-palatal; ale je to také kvůli občasným asimilacím. Pravidla pro nepřízvučné samohlásky je třeba stále používat (viz níže).

• á, é, í atd. naznačuje stres.
• š [ʂ], ž [ʐ] a C [t͡s] nikdy nejsou palatální C [t͡ɕ] a šš [ɕɕ] jsou vždy palatální, bez ohledu na pravopis.
• y [ɨ]: allophone z i [i] po nepalátových souhláskách, ale podle konvence psáno odlišně. Psaný i zní jako y po š, ž, c, bez ohledu na to, zda je v pravopisu uvedeno jako palatal: ž'it [ʐɨtʲ] "žít".
• Sloučení samohlásek v nepřízvučných slabikách je rozsáhlé, ale není psáno.
  • Po patře samohlásky a, o, e, i všechny sloučit jako [ɪ]: t'až'ólyj [tʲɪˈʐolɨj] "těžký", v'el'ík'ij [vʲɪˈlʲikʲɪj] "velký".
  • Po non-palatal, samohlásky A a Ó sloučit jako [ɐ] přímo před stresem a naprosto slovem zpočátku, [ə] někde jinde: molokó [məlɐˈko] "mléko", sobáka [sɐˈbakə] "Pes", č'elov'ék [t͡ɕɪlɐˈvʲek] "muž (člověk)".
  • Po non-palatal, samohlásky E a i / y sloučit jako [ɨ]: ž'ená [ʐɨˈna].
  • Výjimka: Absolutně slovo - konečně po patře, e, i sloučit jako [ɪ] ale a, o sloučit jako [ə]: s'ém'a [ˈSʲemʲə] "semínko".
• Obstruktéři jsou konečně obdařeni slovem a souhlasí s vyjádřením v klastru před jiným obstruentem: muž [muʂ] "manžel", vs'o [fsʲɵ] "všechno", vokzál [vɐɡˈzal] "vlakové nádraží". Ale proti nespouští vyjádření předchozího obstruenta ani se neznepokojuje.
• Reflexivní přípona -aa a reflexivní infinitiv -t'-s'a jsou vyslovovány bez palatalizace, tj. jako by byly psány -sa a -t-sa.

Souhrn bulharské výslovnosti kapslí

• á, é, í atd. naznačuje stres.
• Zdůraznil ǝ je ve skutečnosti [ɤ]; nepřízvučný A a ǝ mají tendenci se spojovat jako [ɐ].
• Obstrukční vyjadřování / devoicing jako v ruštině.

Souhrn české výslovnosti v kapsli

• á, é, í atd. označuje délku samohlásky.
• ů [uː] < *Ó. ou [oʊ̯] < * ú.
• h [ɦ], ch [X].
• C [tʃ], š [ʃ], ž [ʒ], ř [r̝] (palatal frikativní trylek zní trochu jako [rʑ]).
• ď [ɟ], ť [C], ň [ɲ]. Také označeno d, t, n před i, í nebo E.
• y = i ale označuje spíše normální než palatální výslovnost d t n.
• E = krátký E ale signalizuje palatální povahu předchozí souhlásky: dě, tě, ně = ďe, ťe, ňe; vě, fě, bě, pě = vje, fje, bje, pje; mě = mňe.
• Obstrukční vyjadřování / devoicing jako v ruštině. ř after obstruent is sám devoiced spíše než trigger voicing: přímý [pr̝̊iːmiː] "rovný".

Souhrn tobolky slovenské výslovnosti

Tato část je prázdná. Můžete pomoci přidávat k tomu. (Červen 2017)

Souhrn polské výslovnosti kapslí

• Souhlásky Retroflex: sz [ʂ], cz [t͡ʂ], ż [ʐ], rz [ʐ] < * ř (jako v češtině), dż [d͡ʐ].
• Alveolopalatal souhlásky: ś nebo si [ɕ], C nebo ci [t͡ɕ], ź nebo zi [ʑ], dź nebo dzi [d͡ʑ], ń nebo ni [ɲ].
• Všechny souhlásky jsou dříve palatalizovány i. Všimněte si, že alveolární s, z, n stát se alveolopalatální když palatalized, absorbovat i před další samohláskou: chodzić [ˈXɔd͡ʑit͡ɕ] "na procházku", siedzieć [ˈɕɛd͡ʑɛt͡ɕ] "sedět".
• h nebo ch [X], w [proti], ł [w].
• y [ɨ], Ó [u] < *Ó, E [ɛ̃], A [ɔ̃].
• Obstrukční vyjadřování / devoicing jako v ruštině a češtině. Nicméně, w a rz neříkejte předchozího neznělého obstruenta, ale místo toho se devoice: kwiat [kfʲat] "květ", przyjść [pʂɨjɕt͡ɕ] "přijít" < * prʲijtʲ (srov. rus pr'ijt'í).

Souhrn srbsko-chorvatské výslovnosti v kapsli

• Akcenty: A (dlouho stoupá), A (krátké stoupání), ȃ (dlouhý pád), ȁ (krátké klesání), A (délka v nepřízvučné slabice), A (dlouho stoupající v čakanském dialektu = obyčejný slovanský neoakut).
• š [ʃ], C [tʃ], ž [ʒ], dž [dʒ], C [tɕ], đ [dʑ], nj [ɲ], lj [ʎ].
• Obstruentní vyjadřování / devoicing ruského stylu se nevyskytuje.

Nářeční diferenciace

Po třech palatalizacích praslovanštiny se dialektální variace staly zjevnějšími. Některá dialekty (např. Proto-východní slovanština) aplikovala druhou regresivní palatalizaci přes intervenující * v.^[1]

• ruština: * gwojzda> * gwězda> zvězda> [zʲvʲɪˈzda] ('hvězda')
• polština: * gwojzda> * gwězda> gwiazda> [ˈꞬvʲazda] ('hvězda')

Také realizace sykavek palatalizací se mezi dialekty trochu lišila. Belić (1921) tvrdí, že fonetický charakter palatalizací byl jednotný v celém běžném slovanském jazyce a že západoslovanské jazyky se vyvinuly * š později analogie.^[2] Ve všech dialektech (kromě lechitštiny), [dz] byl deaktivován [z]:^[1]

• ukrajinština: * zvizda> z'vizda; a zyrka / z'irka> Srov. Pol .: gwiazda-> GV / ZV + I + ZD; Z '/ Z + Y / I + R + K + A (zIr> vidění).

Konečným mezním bodem pro praslovanské období byla změna * ě na * a po palatálních souhláskách a * j, které pak vytvořily kontrasty * ča / * ka.^[3] Toto a zkrácení a vyloučení slabých jo (* ь / ĭ a * ъ / ŭ) (viz Havlíkův zákon ), který vytvořil nově vytvořené uzavřené slabiky^[4] ukončilo období slabičné synharmonie charakteristické pro obyčejnou slovanštinu.

U mnoha obyčejných slovanských dialektů - včetně většiny západoslovanských, všech kromě nejsevernějších částí východoslovanských a některých západních částí jihoslovanských - * g lenited z vyjádřený velar plosive do a vyjádřený velární frikativ ([ɡ] > [ɣ]). Protože tato změna nebyla univerzální a protože k ní nedošlo v řadě východoslovanských dialektů (např. Běloruských a jihoruských) až po aplikaci Havlíkova zákona, Shevelov (1977) zpochybňuje rané projekce této změny a předpokládá tři nezávislé podněty ke shovívavosti, které se datují nejdříve před rokem 900 nl a nejpozději do počátku třináctého století.^[5]

Protože reflexy nosních samohlásek * ę a * ǫ se tak značně liší, je velmi pravděpodobné, že jejich fonetická hodnota v pozdní praslovanštině nebyla jednotná.^[6]

Viz také

• Slovanské jazyky
• Dějiny slovanských jazyků
• Praslovanský jazyk
• Indoevropský slovník
• Wikislovník: Dodatek: Seznamy svazků slovanských jazyků
• Slavistika

Reference

Bibliografie

• Belić, Aleksandar (1921), "Најмлађа (Трећа) Промена Задњенепчаних Сугласника k, g и h у Прасловенском Језику", Јужнословенски Филолог, II: 18–39
• Bethin, Christina Yurkiw (1998), Slovanská prozódie: Změna jazyka a fonologická teorie, Cambridge University Press, ISBN  0-521-59148-1
• Channon, Robert (1972), Na místo postupné palatalizace velarů v relativní chronologii slovanských, Haag: Mouton
• Lehr-Spławiński, Tadeusz (1957), "Z dziejów języka prasłowiańskiego (Urywek z większej całości)", Езиковедски Изследвания В Чест На Академик Стефан Младенов, Sofie
• Schenkar, Alexander M. (2002), „Praslovanština“, v Comrie, Bernarde; Corbett, Greville. G. (eds.), Slovanské jazyky„London: Routledge, s. 60–124, ISBN  0-415-28078-8
• Shevelov, George Y. (1977), „On the Chronology of h a nový G v ukrajinštině ", Harvardská ukrajinská studia (PDF), sv. 1, Cambridge: Harvardský ukrajinský výzkumný ústav, s. 137–52, archivovány od originál (PDF) dne 2008-10-31