Druhý vývojový kabinet - Second Development Cabinet

Druhý vývojový kabinet Kabinet Pembangunan II
29. kabinet Indonésie
indonéština Vláda (exekutiva)
Datum vytvoření	28. března 1973 (1973-03-28)
Datum rozpuštění	29. března 1978 (1978-03-29)
Lidé a organizace
Hlava státu	Suharto
Členská strana	Golkar, Indonéské národní ozbrojené síly, Indonéská demokratická strana a Jednotná rozvojová strana
Postavení v zákonodárném sboru	Koalice
Dějiny
Předchůdce	První vývojový kabinet
Nástupce	Třetí vývojový kabinet

The Druhý vývojový kabinet (indonéština: Kabinet Pembangunan II ) byl indonéština Kabinet, který sloužil za prezidenta Suharto a viceprezident Hamengkubuwono IX. Kabinet byl vytvořen poté, co byl Suharto zvolen do druhého funkčního období prezidentem Lidové poradní shromáždění (MPR). Rozlišuje se jako poslední kabinet, který obsahuje členy Jednotná rozvojová strana (PPP) a Indonéská demokratická strana (PDI).^[1] Po tomto kabinetu a až do pádu Suharto v roce 1998, všechny ostatní vývojové skříně budou ovládány členy Golkar a ABRI.

Cíle šesti kabinetu

• Zachování a posílení politické stability.
• Zachování a posílení ekonomické stability.
• Zachování a posílení bezpečnosti a pořádku.
• Dokončení pětiletého plánu první vlády a provádění pětiletého plánu druhé vlády podle hlavních směrů státní politiky.
• Posílení dobrých životních podmínek lidí.
• Posílení pořadí v rámci využití státních přístrojů.

Prezident a viceprezident

• Prezident: generál Suharto
• Viceprezident: Sri Sultan Hamengkubuwana IX

Ministři resortů

• Ministr vnitra: genpor. Amirmachmud
• Ministr zahraničních věcí: Adam Malik
• Ministr obrany a bezpečnosti / velitel ABRI: gen. Maraden Panggabean
• Ministr spravedlnosti: Umar Seno Aji
• Ministr informací: Mashuri
• Ministr financí: Ali Wardhana
• Ministr obchodu: Radius Prawiro
• Ministr zemědělství: Thayeb Hadiwidjaya
• Ministr průmyslu: genpor. M Jusuf
• Ministr dolů: Mohammad Sadli
• Ministr veřejných prací a elektřiny: Sutami
• Ministr dopravy: Emil Salim
• Ministr školství a kultury: Sumantri Brodjonegoro
• Ministr zdravotnictví: G. A. Siwabessy
• Ministr sociálních věcí: H. M. S. Mintaredja
• Ministr pracovních sil, transmigrace a družstev: Subroto
• Ministr pro náboženské záležitosti: Mukti Ali

Státní ministři

• Státní ministr sociální péče: Sunawar Sukowati
• Státní ministr hospodářství a financí / předseda Národního orgánu pro plánování rozvoje (BAPPENAS): Widjojo Nitisastro
• Státní ministr pro kontrolu státních přístrojů / místopředseda BAPPENAS: J. B. Sumarlin
• Státní ministr pro výzkum: Sumitro Djojohadikusumo
• Státní ministr / státní tajemník: genmjr. Sudharmono

Oficiální s ministerskou hodností

• Generální prokurátor: Ali Said
• Guvernér centrální banky: Rachmat Saleh
• Velitel operačního velení pro obnovení bezpečnosti a pořádku (KOPKAMTIB) / zástupce velitele ABRI: gen. Sumitro

Změny

• 1974: Umar Seno Adji byl jmenován hlavním soudcem Nejvyššího soudu. Jako ministr spravedlnosti byl nahrazen Mochtar Kusumaatmadja.
• Leden 1974: Sumitro rezignoval na velení KOPKAMTIB po Malari incident a byl nahrazen prezidentem Suharto.
• Březen 1974: Sumitro nahradil jako zástupce velitele ABRI generál Surono.
• Říjen 1977: Adam Malik rezignoval z kabinetu, aby se stal předsedou MPR / mluvčím Rada zástupců lidí (DPR). Jako ministr zahraničních věcí ho nahradil Mochtar Kusumaatmaja.

Reference

• Simanjuntak, P. N. H. (2003), Kabinet-Kabinet Republik Indonesia: Dari Awal Kemerdekaan Sampai Reformasi (v indonéštině), Jakarta: Djambatan, str. 332–344, ISBN  979-428-499-8.

Poznámky