Amirmachmud - Amirmachmud

Amirmachmud
Amirmachmud - čtvrtý vývojový kabinet.jpg
8. Mluvčí lidového poradního shromáždění
V kanceláři
1982–1987
PrezidentSoeharto
PředcházetDaryatmo
UspělKharis Suhud
9 Předseda Rady zástupců lidu
V kanceláři
1982–1987
PředcházetDaryatmo
UspělKharis Suhud
17 Ministr vnitra Indonéské republiky
V kanceláři
9. ledna 1969 - 19. března 1983
PrezidentSoeharto
PředcházetBasuki Rahmat
UspělSoepardjo Rustam
Osobní údaje
narozený(1923-02-21)21. února 1923
Cimahi, západní Jáva, Indonésie
Zemřel21.dubna 1995(1995-04-21) (ve věku 72)
Cimahi, Indonésie
NárodnostIndonésie

Amirmachmud (Cimahi, západní Jáva, 21. února 1923 - Bandung, West Java, 21. dubna 1995) byl Indonéská armáda Generál, který byl očitým svědkem podpisu Supersemar pravomoc prezidenta přenášet dokumenty Sukarno generálovi Suharto.

Časný život

Amirmachmud se narodil 21. února 1923 v Cimahi, Západní Jáva. Byl druhým z pěti sourozenců a jeho otec pracoval pro veřejná společnost za nizozemské koloniální vlády.

Po ukončení vzdělání v roce 1940 začal Amirmachmud uvažovat o kariéře, kterou by podnikl. V roce 1941 si vzal topografie Samozřejmě, i když z toho nikdy nic nevyšlo.

Vojenská kariéra

Japonská okupace

V roce 1942 byla nizozemská koloniální vláda poražena Japonská císařská armáda a Indonésie se dostala pod okupaci Japonského impéria. Do roku 1943, kdy se příliv války začal obracet proti nim, založili Japonci Obránce armády vlasti (PETA). PETA byla pomocná síla, která obsahovala Indonésany a jejímž cílem bylo posílit počet vojáků pro Japonce a pomoci jim v boji proti Spojené státy měli by se rozhodnout napadnout Jáva. Amirmachmud se připojil k PETA a vstal, aby se stal četa Velitel.

KODAM VI / Siliwangi

Dne 17. srpna 1945 nacionalističtí vůdci Sukarno a Mohammad Hatta vyhlásil indonéskou nezávislost. O několik dní později Sukarno vyzval zdatné Indonésany, aby sbírali zbraně a seskupovali se při přípravě na zřízení indonéské armády. Byly vytvořeny skupiny milicí známé jako Lidový bezpečnostní orgán (BKR) a Amirmachmud vedl jednu v Lembangu ve státě Západní Jáva.

V roce 1946, poté, co byla založena Lidová bezpečnostní armáda (TKR), byla Lembang BKR integrována do Kodam VI / Siliwangi (Divize Siliwangi ), vojenské regionální velení odpovědné za bezpečnost Západní Javy. Amirmachmud byl poté převelen do Severního Bandungu, kde vedl své jednotky v bitvách proti britským jednotkám a nizozemským jednotkám, které toužily udržet si svou koloniální říši.

Amirmachmud a KODAM VI / Siliwangi byli poté nuceni opustit Západní Jávu v roce 1948 po podepsání Renvilleské dohody. Podle této dohody byla indonéská vláda nucena uznat území, která byla převzata pod nizozemskou kontrolou, a to zahrnovalo Západní Jávu. Pod velením plukovníka Abdul Haris Nasution, KODAM VI / Siliwangi byl přemístěn do Střední Javy. V průběhu téhož roku se Amirmachmud připojil ke svým jednotkám při zásahu proti Komunistická strana Indonésie (PKI) ve společnosti Madiun.

V roce 1949, kdy se Nizozemci začali stahovat z Indonésie, se Amirmachmud a jeho vojáci vrátili na Západní Jávu. Tam se Amirmachmud zapojil do potyček proti Darul Islam hnutí, separatistická skupina, která chtěla založit teokratický Indonésie pod náboženstvím islámu. V roce 1950 byl Amirmachmud také zapojen do represí proti Jen ozbrojené síly krále (APRA ), vojenská skupina, která vstoupila do Bandungu a začala mířit na vojáky TNI.

Jakmile se situace začala uklidňovat, Amirmachmud měl relativně bez komplikací vojenskou kariéru a sloužil jako Prapor Velitel Tasikmalaya a Garut před jmenováním Plukovní Náčelník štábu v Bogor. Po službě v Bogoru sloužil Amirmachmud jako náčelník štábu velitele KODAM VI / Siliwangi.

Velitelství armády a Vysoká škola štábu armády (Seskoad)

V roce 1958 byl Amirmachmud převeden do Jakarta kde dva roky pracoval jako zaměstnanec velitelství armády.

V roce 1960 byl Amirmachmud poslán do Bandungu, aby se zúčastnil Seskoadu. Zde se dozvěděl o politice a ekonomii, důležitých tématech pro vojáka v armádě, který se stále více podílí na chodu vlády. Amirmachmud se také seznámil Suharto během svého působení v Seskoadu.[1]

General Army Reserve (Caduad) a Západní Nová Guinea

Jakmile dokončil kurz Seskoad, byl Amirmachmud jmenován zástupcem náčelníka štábu Caduadu.[2] Caduad, který se stal Kostrad byla strategická síla, která byla navržena tak, aby byla neustále v pohotovosti, aby ji bylo možné snadno vyvolat během případu národní pohotovost. Caduadovi velel Suharto, který vypadal, že má Amirmachmud natolik rád, že ho jmenuje do své funkce.

V roce 1962 byl prezident Sukarno rozhodnut, že Indonésie obsadí Západní Nová Guinea a vytvořil válečné velení za osvobození Západní Nové Guineje. Pro tuto operaci byl Suharto jmenován polním velitelem a opět mu projevil důvěru v Amirmachmud jmenováním do funkce vedoucího operačního štábu. Po několika menších vojenských nájezdech však Nizozemsko ovládlo pod tlakem Spojených států a podepsalo Newyorská dohoda převést Západní Novou Guineji do Indonésie, pokud hlasování se bude konat Západní Nová Guinea, kde bude moci hlasovat za nezávislost.

KODAM X / Lambung Mangkurat

Amirmachmud by nyní měl první stint jako regionální velitel. V roce 1962 byl jmenován velitelem KODAM X / Lambung Mangkurat, který byl odpovědný za bezpečnost Jižní Kalimantan.

Během této doby provedlo Hnutí G30S svůj údajný pokus o převrat v Jakartě dne 1. října 1965. Hnutí G30S během dne oznámilo vytvoření Revoluční rady, jejíž členem by byl i Amirmachmud. Amirmachmud, stejně jako mnoho dalších antikomunistických generálů, kteří byli zařazeni na seznam, tato obvinění rychle popřel. Den by skončil tím, že by Suharto převzal kontrolu nad situací v Jakartě a obviněn PKI jako viník hnutí H30 G30S.

KODAM V / Jaya

V prosinci 1965 byl Amirmachmud jmenován velitelem KODAM V / Jaya a nyní byl odpovědný za bezpečnost Jakarta a jeho okolí.

Amirmachmudovo jmenování přišlo v zásadním bodě indonéské historie a právě během jeho jmenování začal Suharto získávat politickou podporu a hybnou sílu postavit Sukarnu výzvu. Amirmachmud, stejně jako většina jeho kolegů z armády, hodil svou podporu za Suharto.

Na začátku roku 1966 popularita Sukarna klesla natolik, že se k němu lidé mohli prostřednictvím protestů otevřeně postavit. Nejhlasnějším protestujícím byla indonéská studentská akční fronta (KAMI), která 10. ledna požadovala zákaz PKI, zatčení sympatizantů PKI a snížení cen. Amirmachmud a armáda demonstranty podporovali, povzbuzovali a chránili. Aby byly věci praktičtější, Amirmachmud společně s Umar Wirahadikusumah (Kostradský velitel) a Sarwo Edhie Wibowo (Velitel RPKAD) pověřil náčelníka štábu Kostrada Kemala Idrise převzít kontrolu nad jejich jednotkami, které se nyní soustředily v Jakartě.

V tomto bodě byl postoj Amirmachmud dvojí. Politicky byl u Suharta, armády a protisukarnských demonstrantů. Současně však pocítil profesionální odpovědnost za to, aby zabránil tomu, aby byla Jakarta protesty a demonstracemi přeměněna na chaos. V únoru Amirmachmud zakázal protesty v Jakartě.[3] Tento zákaz byl ignorován.

Supersemar

Dne 11. března 1966 uspořádalo Sukarno zasedání vlády a pozvalo k účasti Amirmachmud. Před schůzkou se Sukarno zeptal Amirmachmud, zda je situace bezpečná, na což Amirmachmud odpověděl, že ano. Sukarno pak začal scházet, což bylo nápadně poznamenáno Suhartovou nepřítomností. 10 minut před schůzkou se k Amirmachmudovi přiblížil brigádní generál Sabur, velitel prezidentských osobních strážců. Sabur uvedl, že venku jsou neidentifikované jednotky. Amirmachmud řekl Saburovi, aby si s tím nedělal starosti.

O pět minut později Sabur zprávu zopakoval, tentokrát však o problému informoval i Sukarna. Sukarno rychle přerušil schůzku a odešel z místnosti s neporušeným Amirmachmudem. Amirmachmud trval na tom, že Sukarno bude v bezpečí, diskutoval s prezidentem o možnostech zabezpečení a rozhodl, že Bogor bude dostatečně bezpečné místo, aby se zabránilo napjaté situaci.

Schůze byla přerušena poté, co Sukarno odletěl s vrtulníkem do Bogoru a k Amirmachmudu se přidal generálmajor Basuki Rachmat, který byl ministrem pro záležitosti veteránů, a brigádní generál Mohammad Jusuf, který byl ministrem průmyslu. Jusuf navrhl, aby všichni tři šli do Bogoru, aby poskytli morální podporu Sukarnu. Ostatní dva generálové souhlasili a společně tři odešli do Bogoru poté, co požádali Suharto o svolení. Podle Amirmachmuda Suharto požádal tři generály, aby řekli Sukarnovi o jeho připravenosti obnovit bezpečnost, pokud to prezident nařídí.

V Bogoru se všichni tři setkali se Sukarnem a Amirmachmud znovu řekl Sukarnovi, že situace je bezpečná. Sukarno se na něj rozzlobil a zeptal se, jak by mohla být zajištěna situace, když se dějí protesty. Sukarno poté začal diskutovat o možnostech s Basuki, Jusufem a Amirmachmudem a nakonec se jich zeptal, jak se může o situaci postarat. Amirmachmud navrhl, aby Sukarno dal Suharto nějaké pravomoci a vládl s ním Indonésii, aby bylo možné vše zajistit. Schůze se poté rozpadla, když Sukarno začal připravovat prezidentský dekret.

Když nastal dekret, nastal soumrak Supersemar byl konečně připraven a čekal na Sukarnov podpis. Sukarno měl na poslední chvíli pochybnosti, ale Amirmachmud, další dva generálové, a vnitřní kruh Sukarna v kabinetu, který také podnikl cestu do Bogoru, ho vyzvali k podpisu. Sukarno nakonec podepsal a podal Supersemar Basuki, aby byl předán Suharto. Na zpáteční cestě do Jakarty Amirmachmud požádal, aby si přečetl Supersemar, a vypadal šokovaně, když zjistil, že se jedná o předání moci Suharto.[4] Později tvrdil, že Supersemar byl zázrak.

Dne 13. března Sukarno svolal Amirmachmud, Basuki a Jusuf. Sukarno se hněval, že Suharto zakázal Komunistická strana Indonésie (PKI) a řekl třem generálům, že Supersemar takové pokyny neobsahoval. Sukarno poté nařídil, aby byl vydán dopis, který by objasnil obsah Supersemaru, ale kromě kopií, které si pamatoval bývalý kubánský velvyslanec, AM Hanafi, se nikdy nic neobjevilo.

Politická kariéra

Ministr vnitra

Když Suharto v roce 1967 odstranil Sukarna z moci a nahradil jej jako prezidenta, Amirmachmud pokračoval jako velitel Kodamu V / Jaya. Na začátku roku 1969 náhle zemřel Basuki, který se stal ministrem vnitra. Amirmachmud byl poté převeden ze své pozice velitele do Kodamu V / Jaya, aby zaujal místo Basukiho jako ministra vnitra.

Během svého působení ve funkci ministra vnitra si Amirmachmud vybudoval pověst tvrdé rezistence vůči vládní opozici a disidentům. Toto mu vyneslo přezdívku „The Buldozer. Amirmachmud také tvrdě jednal s lidmi, kteří šli do vězení za údajné zapojení do PKI. V roce 1981 nařídil, aby bývalí vězni dostali zvláštní dohled.

Amirmachmud také pomohl posílit Suhartovu kontrolu nad Indonésií. V roce 1969 zakázal úředníci od účasti v politice, ale povzbudil by je k hlasování Golkar v legislativních volbách na znamení loajality vládě.[5] V roce 1971 měl Amirmachmud vliv na vznik sboru indonéských státních zaměstnanců (KORPRI ).

Předseda Organizace všeobecných voleb (LPU)

Kromě toho, že byl ministrem vnitra, byl Amirmachmud také předsedou LPU. Legislativní volby 1971, 1977 a 1982 se konaly pod jeho dohledem.

Předseda MPR a DPR

V roce 1982 byl Amirmachmud zvolen předsedou Lidové poradní shromáždění (MPR) a stejně jako všichni ostatní předsedové MPR byl také současně zvolen do funkce mluvčího Rada zástupců lidí (DPR).

Amirmachmud předsedal generálnímu zasedání MPR 1983, na kterém byl Suharto zvolen do 4. funkčního období prezidenta a Umar Wirahadikusumah byl zvolen do místopředsednictví. Během jeho předsednictví MPR také udělil Suharto titul „Otec rozvoje“ jako uznání toho, čeho dosáhl.

V rámci DPR předsedal Amirmachmud přijímání zákonů, které reorganizovaly strukturu MPR, DPR a Regionální rady zástupců lidí (DPRD), stanovily pravidla pro politické strany a stanovily pokyny pro referendum.

Život a smrt v důchodu

Amirmachmud odešel do důchodu po dokončení svého funkčního období jako předseda MPR / vedoucí DPR.

Zemřel 21. dubna 1995.

Rodina

Amirmachmud byl ženatý s Siti Hadidjah, se kterou měl dvě děti, Anon Badariah a Bambang Permadi Amirmachmud. Čtyřhvězdičkový generál měl 10 vnoučat. Když Siti zemřel, znovu se oženil se Shri Hardhani Sadat Siswojo.

Smíšený

Amirmachmud se stal blízkými přáteli s kolegou Supersemarovým svědkem, M Jusuf. Než zemřel, Amirmachmud požádal, aby se Jusuf zúčastnil pohřbu. Tento požadavek nebyl nikdy splněn, protože Jusuf se nemohl zúčastnit pohřbu. Amirmachmud také nechal Jusufovi tajný dopis.

Citáty

  • „Supersemar itu benar-benar mukjizat Allah“ („Supersemar byl skutečně Boží zázrak“)

Funguje

  • Rozvíjení politiky doma (1981)
  • Rozvíjení náboženského života ve světě Pancasila (1981)
  • Rozvoj sociální kultury Pancasila (1983)

Poznámky

  1. ^ Elson, Robert (2001). Suharto: Politická biografie. UK: The Press Syndicate of the University of Cambridge. p. 78. ISBN  0-521-77326-1.
  2. ^ Elson, Robert (2001). Suharto: Politická biografie. UK: The Press Syndicate of the University of Cambridge. p. 79. ISBN  0-521-77326-1.
  3. ^ Elson, Robert (2001). Suharto: Politická biografie. UK: The Press Syndicate of the University of Cambridge. p. 133. ISBN  0-521-77326-1.
  4. ^ Elson, Robert (2001). Suharto: Politická biografie. UK: The Press Syndicate of the University of Cambridge. p. 137. ISBN  0-521-77326-1.
  5. ^ Elson, Robert (2001). Suharto: Politická biografie. UK: The Press Syndicate of the University of Cambridge. p. 187. ISBN  0-521-77326-1.

externí odkazy