Šestý vývojový kabinet - Sixth Development Cabinet

Šestý vývojový kabinet
Kabinet Pembangunan VI
Indonéská vlajka.svg
33. kabinet Indonésie
indonéština Vláda (exekutiva)
Státní znak Indonésie Garuda Pancasila.svg
Datum vytvoření17. března 1993 (1993-03-17)
Datum rozpuštění14. března 1998 (1998-03-14)
Lidé a organizace
Hlava státuSuharto
Členská stranaGolkar, Indonéské národní ozbrojené síly a Jednotná rozvojová strana
Postavení v zákonodárném sboruKoalice
Dějiny
PředchůdcePátý vývojový kabinet
NástupceSedmý vývojový kabinet

The Šestý vývojový kabinet (indonéština: Kabinet Pembangunan VI ) byl indonéština Kabinet, který sloužil za prezidenta Suharto a viceprezident Zkuste Sutrisno od března 1993 do března 1998. Kabinet byl vytvořen poté, co byl Suharto zvolen do šestého funkčního období prezidentem Lidové poradní shromáždění (MPR).

Pět cílů kabinetu

Při ohlašování kabinetu také Suharto oznamovalo své cíle.[1]

  • Pokračování, zintenzivnění, prohloubení a rozšiřování národního rozvoje jako aplikace Pancasila s rozvojovou trilogií jako základem a národními znalostmi pro posílení národní odolnosti a odhodlání k soběstačnosti.
  • Zintenzivnění národní kázně se státním aparátem jako jejím průkopníkem a směřování k čisté a legitimní vládě při poskytování služeb indonéskému lidu.
  • Institucionalizace vnitrostátního mechanismu vedení založeného na Ústava z roku 1945, Pancasila, Pancasila Democracy, a Guide to Learn and Apply Pancasila (P4) in daily life as a state, nation, and community.
  • Provádění svobodné a aktivní zahraniční politiky založené na principu mírového soužití v bilaterálních, regionálních a globálních vztazích v zájmu národního rozvoje.
  • Konání přímých, všeobecných, svobodných a tajných legislativních voleb v roce 1997.

Složení kabinetu

Složení kabinetu bylo následující:[2]

Prezident a viceprezident

  • Předseda: Gen. (vč.) Suharto
  • Viceprezident: generál (v důchodu) Zkuste Sutrisno

Koordinující ministři

  • Koordinující ministr pro ekonomiku a rozvoj: Saleh Afiff
  • Koordinující ministr sociální péče: generálmajor (hon.) Azwar Anas
  • Koordinující ministr pro politiku a bezpečnost: generál (hon.) Susilo Sudarman
  • Koordinující ministr výroby a distribuce: Hartarto

Ministři resortů

  • Ministr vnitra: genpor. (Vv.) Yogie S. Memet
  • Ministr zahraničních věcí: Ali Alatas
  • Ministr obrany a bezpečnosti / velitel ozbrojených sil: generál Edi Sudrajat
  • Ministr spravedlnosti: Utoyo Usman
  • Ministr informací: Harmoko
  • Ministr financí: Mar'ie Muhammad
  • Ministr obchodu: Satrio Budihardjo Joedono
  • Ministr průmyslu: Tungky Ariwibowo
  • Ministr zemědělství: Syarifuddin Baharsjah
  • Ministr hornictví a energetiky: generálporučík (v důchodu) Ida Bagus Sudjana
  • Ministr lesnictví: Jamaluddin Suryohadikusumo
  • Ministr veřejných prací: Radinal Mochtar
  • Ministr dopravy: Haryanto Danutirto
  • Ministr cestovního ruchu, pošt a telekomunikací: Joop Ave.
  • Ministr pracovní síly: Abdul Latief
  • Ministr družstev a malých podniků: Subijakto Tjakrawerdaya
  • Ministr pro transmigraci a vypořádání lesů: Siswono Yudohusodo
  • Ministr školství a kultury: Wardiman Joyonegoro
  • Ministr zdravotnictví: Sujudi
  • Ministr pro náboženské záležitosti: Tarmizi Taher
  • Ministr sociálních věcí: Inten Suweno

Státní ministři

  • Státní ministr / státní tajemník: genmjr. (Vč.) Murdiono
  • Státní ministr / tajemník kabinetu: Saadilah Mursyid
  • Státní ministr pro národní plánování rozvoje / předseda orgánu pro národní plánování rozvoje (BAPPENAS): Ginandjar Kartasasmita
  • Státní ministr pro výzkum a technologie / předseda rady pro výzkum a implementaci technologií (BPPT): B. J. Habibie
  • Státní ministr pro potraviny / předseda rady pro logistické záležitosti (BULOG): Ibrahim Hasan
  • Státní ministr obyvatel / předseda národního koordinačního orgánu pro plánované rodiny (BKKBN): Haryono Suyono
  • Státní ministr pro podporu investic / předseda koordinačního orgánu pro investice: Sanyoto Sastrowardoyo
  • Státní ministr pro agrární záležitosti / předseda národního pozemkového orgánu: Soni Harsono
  • Státní ministr bydlení: Akbar Tanjung
  • Státní ministr životního prostředí: Sarwono Kusumaatmaja
  • Státní ministr pro posílení postavení žen: Mien Sugandhi
  • Státní ministr pro mládež a sport: Hayono Isman
  • Státní ministr pro správní reformu: generálmajor (v důchodu) T. B. Silahahi

Úředníci s ministerskou hodností

Změny

  • 18. května 1993: Edi Sudrajat byl nahrazen generálem Feisal Tanjung jako velitel ABRI.[3][4]
  • 6. prosince 1995: Ministerstvo průmyslu a obchodu bylo sloučeno do ministerstva průmyslu a obchodu. Tungky Ariwibowo se stal ministrem průmyslu a obchodu, zatímco Satrio Budihardjo Joedono, který se stal známým jako „pan Clean“, obnovil své učitelské povinnosti na Indonéská univerzita.[4][5][6]
  • 11. června 1997: Harmoko byl nahrazen generálem (v důchodu) Hartonem jako ministrem informací. Harmoko byl poté jmenován státním ministrem pro zvláštní záležitosti. Tento post byl zrušen, když byl Harmoko jmenován předsedou Lidové poradní shromáždění v říjnu.[4][5]
  • 11. prosince 1997: Koordinující ministr politiky a bezpečnosti Susilo Sudarman zemřel.[4]
  • Únor 1998: Soedradjad Djiwandono byl nahrazen Syahril Sabirin jako guvernérem centrální banky [7]
  • Únor 1998: Feisal Tanjung byl nahrazen generálem Wiranto jako velitel ABRI.

Poznámky

  1. ^ Simanjuntak 2003, str. 381.
  2. ^ Simanjuntak 2003, str. 376-379.
  3. ^ Malley 1998, str. 159.
  4. ^ A b C d Simanjuntak 2003, str. 380.
  5. ^ A b Malley 1998, str. 156.
  6. ^ Sekretariát Jenderal DPR 1999, str. 148.
  7. ^ Malley 1998, str. 176.

Reference

  • Malley, Michael (duben 1998). „Sedmý vývojový kabinet: Loajální k poruše?“ (PDF). Indonésie. 65 (65): 167–176. Citováno 17. května 2020.
  • Sekretariát Jenderal DPR RI (1999), Profil Ketua-ketua DPR RI sejak tahun 1945 s / d Agustus 1999 [Profily mluvčích Rady zástupců lidu Indonéské republiky od roku 1945 do srpna 1999] (PDF) (v indonéštině), Jakarta: Sekretariát Jenderal DPR RI
  • Simanjuntak, P. N. H. (2003), Kabinet-Kabinet Republik Indonesia: Dari Awal Kemerdekaan Sampai Reformasi (v indonéštině), Jakarta: Djambatan, str. 373–384, ISBN  979-428-499-8.