Rudolf Seiters - Rudolf Seiters
![]() | Tento životopis živé osoby potřebuje další citace pro ověření. Pomozte prosím přidáním spolehlivé zdroje. Sporný materiál o žijících osobách, který není získáván nebo má špatné zdroje musí být okamžitě odstraněny, zvláště pokud potenciálně hanlivý nebo škodlivé. Najít zdroje: „Rudolf Seiters“ – zprávy · noviny · knihy · učenec · JSTOR (Září 2010) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
Rudolf Seiters | |
---|---|
![]() | |
Spolkový ministr vnitra | |
V kanceláři 26. listopadu 1991 - 7. července 1993 | |
Předcházet | Wolfgang Schäuble |
Uspěl | Manfred Kanther |
Šéf federálního kancléřství Spolkový ministr pro zvláštní záležitosti | |
V kanceláři 21. dubna 1989-26. Listopadu 1991 | |
Předcházet | Wolfgang Schäuble |
Uspěl | Friedrich Bohl |
Osobní údaje | |
narozený | (1937-10-13) 13. října 1937 (věk 83) Osnabrück, Provincie Hannover, Prusko, Německo |
Politická strana | CDU |
obsazení | právní asistent |
Rudolf Seiters (narozen 13. října 1937 v Osnabrück ) je Němec politik z CDU Strana (Křesťanskodemokratická unie).
V letech 1989–1991 byl Spolkový ministr pro zvláštní záležitosti a vedoucí kanceláře Německý kancléř. V letech 1991–1993 byl Ministr vnitra. V letech 1998–2002 byl Víceprezident Němce Bundestag nebo parlament. Od roku 2003 je prezidentem Německý Červený kříž.
Obsah
Život a zaměstnání
Po absolvování Tělocvična Carolinium v Osnabrücku v roce 1959, Seiters vystudoval University of Münster s titulem v Jurisprudence, dokončil své první zkoušky (zhruba ekvivalent k bakalářský titul ) v roce 1963 a jeho druhá zkouška (odborný titul ) v roce 1967. V letech 1968–1969 působil jako právní asistent v kanceláři Osnabrückova oddělení ekonomiky a sociálního bydlení. Od listopadu 2003 je prezidentem Německého Červeného kříže.
Je ženatý, má tři dcery a žije v Papenburg. V roce 2000 mu byl udělen čestný doktorát Bundeswehr University Mnichov.
Strana
Od roku 1958 je členem CDU. Od roku 1963 do roku 1965 působil jako prezident čtvrti Osnabrück-Emsland kapitola mládežnické organizace CDU Junge Union. Poté, v letech 1965–1968, byl prezidentem státní kapitoly v Hannover a v letech 1968–1971 nově založený Dolní Sasko kapitola. V letech 1967–1971 byl dále členem federální výkonné rady Junge Union a poté v letech 1971–1973 členem federální správní rady samotné CDU. V letech 1972–1998 byl zástupcem tajemníka CDU v Dolním Sasku a v letech 1992–1998 také členem Národního výkonného výboru CDU.
Jako zástupce
V letech 1969–2002 byl Seiters poslancem německého parlamentu Bundestag. Tam působil v letech 1971–1976 a v letech 1982–1984 jako výkonný ředitel (Geschäftsführer) CDU /CSU parlamentní frakce a v letech 1984–1989 byl vedoucím funkcionáře frakce strany. Po Volby 1994, stal se místopředsedou frakce, tuto pozici si udržel až do roku 1998, kdy se stal viceprezidentem Spolkového sněmu.
Jednání pražského velvyslanectví
V roce 1989 se tisíce východních Němců uchýlily na pražské velvyslanectví Spolkové republiky Německo. Rudolf Seiters úspěšně vyjednal s východoněmeckou vládou (DDR) průchod uprchlíků z velvyslanectví do Spolkové republiky Německo.[1]
Příspěvky kabinetu
Seiters byl jmenován dne 21. Dubna 1989 jako Spolkový ministr pro zvláštní záležitosti a vedoucí kanceláře Německý kancléř. Poté byl 26. listopadu 1991 jmenován ministr vnitra. Dne 27. Června 1993 provedla razie německé policie na nádraží v Mecklenburgian město Bad Kleinen, jak hledaný terorista Frakce Rudé armády (RAF), Wolfgang Grams a GSG 9 činidlo, Michael Newrzella, přišli o život. Seiters převzal odpovědnost za nájezd a odstoupil dne 4. července 1993.
Skříňky
Seiters byl členem Kabinet Kohl III a Kabinet Kohl IV.
Ocenění
- V roce 2008 Dr. Seiters obdržel cenu Dr.Rainer Hildebrandt za lidská práva, kterou obdařil Alexandra Hildebrandt. Cena se uděluje každoročně jako uznání mimořádného nenásilného závazku k dodržování lidských práv.[2]
Reference
- ^ „Der zweite Mann“. Der Spiegel (v němčině). Citováno 11. září 2010.
- ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 2016-06-28. Citováno 2016-06-28.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)