Michael Schumann - Michael Schumann

Michael Schumann (24. září 1946 - 2. prosince 2000) byl v důchodu Němec filozofie profesor, který se stal Východoněmecký obhájce reformy a politik během vybudovat na Znovusjednocení Německa.^[1]

On je široce viděn jako průkopník Strana demokratického socialismu který nahradil Socialistická jednotná strana v Německá demokratická republika v letech 1989/90.

Život

Michael Schumann se narodil v Zóna sovětské okupace z toho, co zbylo z Německa, o něco více než rok po Druhá světová válka skončila porážkou a změna režimu. Narodil se v Zella-Mehlis, malé průmyslové město asi 65 km jihozápadně od Erfurt. Jeho otec, Erwin Schumann, pracoval jako mistr. Dlouho předtím, než byl dost starý na školu, Zóna sovětské okupace se znovu objevila, formálně v říjnu 1949, jako Sovětský sponzor Německá demokratická republika, který zahrnoval návrat do jeden-stranická diktatura, tentokrát s ústavní opatření podle vzoru samotného Sovětského svazu. Michael Schumann navštěvoval místní a střední školy místně, složil jeho školní závěrečné zkoušky v roce 1965.^[2] Souběžně s tím byl rok 1965 také rokem, ve kterém získal osvědčení o odborné způsobilosti v chovu skotu od Zemědělské družstvo VEB v okolí Rohr.^[2]

V letech 1965 až 1970 studoval Filozofie na „Univerzita Karla Marxe“ (jak to bylo tehdy známé) v Lipsko.^[1] Rozhodujícím vlivem během prvního roku studia byla filozofická škola jeho učitele, Helmut Seidel.^[2]

V roce 1967, v roce jeho dvacátých prvních narozenin, se připojil Schumann Východní Německo rozhodnutí Socialistická jednotná strana Německa (SED /Sozialistische Einheitspartei Deutschlands). Ačkoli se později dostal na výslní na stranické konferenci koncem roku 1989 kvůli svému kritickému postoji k směru, kterým se v rámci SED ubírá východní Německo, zůstal by členem strany a poté jeho nástupnickou entitou po zbytek svého života.^[1] V roce 1970 získal doktorát za práci Hegel.^[1] Jeho první zaměstnání po tomto byl jako asistent výzkumu v Marxismus – leninismus oddělení filozofie na vlastní straně „Walter Ulbricht“ Akademie pro právo a politické vědy v Potsdam-Babelsberg, který ho umístil do srdce jedné z nejdůležitějších kádrových škol SED. Až do roku 1989, i když s několika přestávkami, byla Akademie jeho politickým a akademickým domovem v letech před jeho politickým nástupem.^[2]

Od listopadu 1970 do dubna 1972 provedl Schumann své Vojenská služba v Národní lidová armáda, dosáhl hodnosti nižšího důstojníka v politické sekci. To bylo během tohoto období on si vzal Ingeburg Reuß, který byl v té době zaměstnán na komerční straně u DEFA, státní filmový studin. Měl syna Marca.^[2]

V akademickém světě byl v roce 1986 jmenován řádným profesorem na Akademie Waltera Ulbrichta.^[1]

On je si pamatoval pro často opakované tvrzení, “my se neodvolatelně rozcházíme se stalinismem jako systémem!”,^[3] kterou vydal mimořádnému SED Konference strany ze dne 16. prosince 1989. Jak se ukázalo, jednalo by se o poslední konferenci SED, než strana zahájila mírně nepříjemný proces přeměny na Strana demokratického socialismu (PDS) v rámci přípravy na demokratickou budoucnost, která poté události předchozího měsíce bylo široce očekáváno. Rezoluce, která znamenala rozchod s vládou diktaturou, která ovládla Německá demokratická republika již více než čtyři desetiletí vytvořilo několik lidí, včetně šéfa zpravodajské služby Stasi Markus Vlk a politik Heinz Vietze, ale právě Schumann se podílel na jeho autorství, které dostalo větší důležitost právě proto, že někteří tvrdili, že Wolf a Vietze byli oba vysoce postavení členové dnes již značně zdiskreditovaného východoněmeckého politického establishmentu, zatímco Schumannova stranická práce byla na nízké úrovni a periferní k jeho kariéře .^[4] Aby měla strana šanci na přežití, musela by podstoupit nový začátek vhodný pro nový druh východního Německa.^[5]

Dne 18. Března 1990 Německá demokratická republika uskutečnila své první - a jak se ukázalo, pouze - svobodné parlamentní volby. Michael Schumann byl zvolen členem Národní legislativa (Volkskammer). Následující znovusjednocení v říjnu téhož roku seděl jako člen Němec Bundestag až do prosinec. Rok 1990 rovněž znamenal návrat pro regionální vládu ve východním Německu a na východě Německa Braniborské státní volby v roce 1990 Schumann byl vrácen jako jeden z 13 PDS Členové shromáždění, Své místo si udržel až do své smrti v prosinci 2000, poté odešel do jeho bývalého sídla Gerrit Große. Od roku 1989 do října 2000 byl Schumann také členem národního vedení PDS.^[1]

Michael a Ingeburg Schumann byli zabiti při dopravní nehodě poblíž Gransee (Brandenburg ) 2. prosince 2000. Jsou pohřbeni na hřbitově v Bornstedt (Postupim).

Reference