Roger Holeindre - Roger Holeindre

Roger Holeindre
Roger Holeindre.jpg
Osobní údaje
narozený(1929-03-21)21. března 1929
Corrano, Corse-du-Sud
Zemřel30. ledna 2020(2020-01-30) (ve věku 90)
Vaucresson, Francie
Národnostfrancouzština
Politická stranaStrana Francie
obsazeníPolitik

Roger Holeindre (21. března 1929 - 30. ledna 2020) byl veterán, politik a autor francouzské armády. Sloužil v První indočínská válka a Alžírská válka, byl členem národní shromáždění od roku 1986 do roku 1988. Holeindre také působil jako viceprezident Národní fronta (FN), kde zastupoval „národně konzervativní "tendence, na rozdíl od" nacionalistických revolucionářů "a Třetí pozice ideologie.[1] Holeindre byl prezidentem Cercle national des bojovníci a čestný prezident Strana Francie.

Život a aktivismus

Roger Holeindre se narodil 21. března 1929 v Corrano, Corse-du-Sud.[2][3] Vyrostl v Vosges a pak Seine-Saint-Denis. V roce 1989 napsal À tous ceux qui n'ont rien compris („K těm, kteří nerozuměli ničemu“), ve kterém tvrdí, že ukradl dva kulomety z Němci v srpnu 1944 a že operace zabila přítele. Nebylo prokázáno ani popřeno, že se k některému připojil Organizace odporu poté, ale lze předpokládat, že nikdy neměl žádnou souvislost s německými okupačními silami, protože po roce 1945 nedostal žádný trest odnětí svobody (což byl předpoklad pro jakékoli vyšetřování podezřelých osob o spolupráci ve Francii v té době).[4]

Poté, co pracoval jako ocelář, se dobrovolně přihlásil do Indočínská válka v roce 1948 a později pro Alžírská válka . Poté, co byl téměř smrtelně zraněn do hlavy, byl demobilizován a žil ve městě Tebessa na východě Alžírska. Vytvořil tam centrum mládeže pro vzdělávání muslimských místních obyvatel. Připojil se k Organizace armée secrète (OAS), pravice terorista hnutí proti roku 1962 Evianské dohody který udělil nezávislost Alžírsku. Holeindre také založil FAF (Front pour l'Algérie Française, Front for French Algeria).[5] Setkal se s Bruno Gollnisch v tomto období.[6] Poté, co byl odsouzen k trestu odnětí svobody za svou účast v OAS, pracoval jako reportér Paris-Match, zatímco ve stejné době poradenství mladé Západ krajní pravice aktivisté.

V lednu 1968 založil Holeindre Přední uni de soutien au Sud-Viêt-Nam (United Front in Support of South Vietnam) a podpořila americké válečné úsilí.[7] Occident se aktivně účastnil této fronty. Holeindre také udržoval kontakty se směrem k WACL (Světová antikomunistická liga), podporovaná tchajwanskými orgány.[8] Současnost, dárek, noviny blízké FN, poté zveřejnily telegram blahopřání zaslaný Holeindrovi po jeho zvolení za zástupce v roce 1986 prezidentem WACL a předsedou tchajwanského Národního shromáždění Ku Chen Kang.[8][9]

Holeindre se stal členem politické kanceláře Národní fronty, kterou v roce 1972 vytvořil Jean-Marie Le Pen, spolu s François Brigneau.[10] Když byla v roce 1972 založena „nacionalistická revoluční“ tendence francouzské krajní pravice Front national pour l'unité française (FNUF, Národní fronta za francouzskou jednotu, původní název FN), otevřeli ji svým soupeřům s „národně-konzervativní“ tendencí. Jean-Marie Le Pen, Roger Holeindre a Pierre Durand (bývalý poujadista) tak obléhali stranu „nacionalistů“ Françoise Brigneaua, Alain Robert, Pierre Bousquet (bývalý Waffen-SS),[11] Jean Vallette d'Osia (bývalý rezistentní, který později svědčil ve prospěch revizionista Pierre Vial [12]) a Rolande Birgy (dříve rezistentní[13][14]). Po prvním rozdělení, na konci roku 1973 (vedoucí k vytvoření PFN ), François Duprat nadále reprezentoval „nacionalistickou“ tendenci uvnitř FN.[15]

Holeindre sloužil jako člen národní shromáždění pro Seine Saint Denis region od roku 1986 do roku 1988.[3] Následně působil jako viceprezident FN. On také předsedal Cercle national des bojovníci (National veterant circle), sdružení veteránů blízké FN. Podporoval Le Penovou proti Bruno Mégret Pokus o převzetí kontroly nad FN a tvrdil, že ho bude následovat Jean-Pierre Stirbois je nacionalista a solidarista proud.

Holeindre byl součástí proudu „TSM“ (Tous sauf Mégret, Anybody But Mégret) spolu se Samuelem Maréchalem, Marine Le Penová, Jean-Claude Martinez a katolický proud zastoupený Bernardem Antoniem a Brunem Gollnischem a Martine Lehideuxovou.[16] Rozkol mezi Mégret a Le Penovou začal 16. července 1997 na schůzce poblíž Štrasburku, během níž Roger Holeindre zahájil nepřátelství tím, že uvedl, že FN v Francouzská koloniální tradice, by se měl vrátit k více “paternalista "přístup k přistěhovalectví problémy a kritizoval „ideologické rasismus "teorie, cílení Nouvelle Droite příznivci a bývalí členové Club de l'Horloge.[16]

Podporoval Bruna Gollnische během kampaně za vedení Národní fronty v roce 2010, poražený jeho soupeřem Marine Le Penová následující rok.[17] Roger Holeindre se poté připojil k Strana Francie. Do politické kanceláře vstoupil v roce 2013 a čestným prezidentem se stal v roce 2016.[18]

Dekorace

Funguje

  • Holeindre, Roger (1963). Le Levain de la colère. Paříž: Éditions Saint-Just. OCLC  460642414.
  • Holeindre, Roger (1965). Honneur ou décadence. Meaux: Éditions du Fuseau. OCLC  7410783.
  • Holeindre, Roger (1974). Requiem nalijte trois sous-off. Aulnay-sous-Bois: Stiskněte SPIP. OCLC  949182205.
  • Holeindre, Roger; Marsal, Marcel (1979). Hanoj: bojuje proti říši. Paříž: Éditions Jacques Grancher. OCLC  373540022.
  • Holeindre, Roger (1981). Le rire du cosaque. Paříž: Robert Laffont. ISBN  9782221006801. OCLC  417426887.
  • Holeindre, Roger (1983). L'Asie en marche. Paříž: Robert Laffont. ISBN  9782221009543. OCLC  726267838.
  • Holeindre, Roger (1987). Aux larmes, citoyens!. Paříž: Robert Laffont. ISBN  9782221053065. OCLC  781898604.
  • Holeindre, Roger (1989). À tous ceux qui n'ont rien compris. Paříž: Robert Laffont. ISBN  9782221058886. OCLC  20949798.
  • Holeindre, Roger (1990). Le komando. Paris: Camelot. ISBN  9782878980011. OCLC  33418369.
  • Holeindre, Roger (1990). Derrière mes barreaux. Paris: Editions Albatros. OCLC  25853652.
  • Bariller, Damien; Holeindre, Roger (1992). SOS. hystérie. Paris: Editions nationales. ISBN  9782909178103. OCLC  34883902.
  • Holeindre, Roger; Sanders, Alain (1997). Des Pavillons noirs à Diên Biên Phu. Limoges: Éditions Flanant. ISBN  9782911349034. OCLC  490360774.
  • Holeindre, Roger (1999). Mučení, není možné mučit? Algérie, Vietnam, Kambodža ... demain la France?. Paris: Cercle National des Combattants.
  • Holeindre, Roger (2000). Halte au révisionnisme! : Des enfants de Goebbels et du KGB. Paříž: Éditions Godefroy de Bouillon. ISBN  9782841911042. OCLC  237384940.
  • Arnaud, Gilles; Holeindre, Roger; Weber, Nicolas (2003). SOS. hystérie II. Paříž: Éditions Godefroy de Bouillon. ISBN  9782841911561.
  • Holeindre, Roger (2004). L'imposture Viet-Minh. Pont-Authou: Les Éditions d'Héligoland. ISBN  9782952312806.
  • Holeindre, Roger (2005). Algérie: Imposture mensonges et trahisons. Paris: Cercle National des Combattants.
  • Holeindre, Roger (2005). La Guerre psychologique ou les nouveaux collabos. Pont-Authou: Les Éditions d'Héligoland. ISBN  9782952312813.
  • Holeindre, Roger (2007). Moyen-Orient: Cent ans de mensonges. Pont-Authou: Les Editions d'Héligoland. ISBN  9782952312820. OCLC  159955587.
  • Holeindre, Roger (2008). Trahisons sur commande: Histoire du parti communiste français. Pont-Authou: Les Editions d'Héligoland. ISBN  9782952312837. OCLC  944231510.
  • Holeindre, Roger (2009). L'homme qui faisait se battre les Français entre eux: histoire du Gaullisme. Pont-Authou: Les Editions d'Héligoland. ISBN  9782952312868.
  • Holeindre, Roger; Sanders, Alain (2010). Ce qu'on ne vous a jamais dit sur Katyn. La Chaussée-d'Ivry: Atelier Fol'fer. ISBN  9782357910225.
  • Holeindre, Roger (2013). C'était des hommes: histoire vraie de la guerre d'Indochine. Pont-Authou: Les Éditions d'Héligoland. ISBN  9782914874939. OCLC  866823745.
  • Holeindre, Roger (2015). Que Dieu sauve la France!. Pont-Authou: Les Editions d'Héligoland. ISBN  9782366110005. OCLC  944229724.
  • Holeindre, Roger (2015). 1935–2015, 80 mužů a pánů: ça stačí!. Pont-Authou: Les Éditions d'Héligoland. ISBN  9782366110081. OCLC  946662448.
  • Holeindre, Roger (2016). La Réconciliation Nationale: Lettre ouverte aux français musulmans. Paris: Éditions Apopsix. ISBN  9782359791280.

Reference

  1. ^ E. Lecoeur, Dictionnaire de l'extrême-droite, Larousse 2007, s. 215
  2. ^ „Holeindre, Roger (1929 -....) formy international“. Bibliothèque nationale de France. Citováno 17. února 2017.
  3. ^ A b „ROGER HOLEINDRE“. národní shromáždění. Citováno 17. února 2017.
  4. ^ Roger Holeindre, À tous ceux qui n'ont rien compris, Robert Laffont, 1989
  5. ^ E. Lecoeur, op. Cit., S. 53
  6. ^ E. Lecoeur, op. Cit., S. 165
  7. ^ E. Lecoeur, 2007, s. 232–233
  8. ^ A b René Monzat, Enquêtes sur la droite extrême, Le Monde - vydání, Paříž, 1992, s. 107
  9. ^ Monzat nabídky Současnost, dárek, 11. dubna 1986
  10. ^ E. Lecoeur, 2007, s. 35
  11. ^ Lecoeur, 2007, s. 214
  12. ^ Constant Paisant: le FN veut annexer un symbole antifasciste, L'Humanité, 26. listopadu 1997 (francouzsky)
  13. ^ „Web Yad Vashem“ (PDF). Citováno 26. srpna 2017.
  14. ^ Bartrop, Paul R. (2016). Odolávání holocaustu: Poručníci, partyzáni a pozůstalí: Poručníci, partyzáni a pozůstalí. ABC-CLIO. p. 42. ISBN  9781610698795.
  15. ^ Lecoeur, s. 214
  16. ^ A b Erwan Lecoeur, 2007, s. 263–264
  17. ^ Gautier, Jean-Paul (12. 5. 2017). Les extrêmes droites en France: De 1945 à nos jours (francouzsky). Syllepse. p. 567. ISBN  9782849505700.
  18. ^ „Le Parti de la France (PDF) - France Politique“. www.france-politique.fr. Citováno 2019-08-17.

Zdroje

  • Erwan Lecoeur, Dictionnaire de l'extrême-droite, Larousse 2007, ISBN  978-2-03-582622-0