Raffaele Ferlotti - Raffaele Ferlotti

Raffaele Ferlotti
Ferlotti Litho.jpg
Raffaele Ferlotti, litografie Josef Kriehuber, 1841
narozený27. února 1819
Bologna, Itálie
Zemřel11. listopadu 1891
obsazeníItalský operní baryton
Aktivní roky30. – 1860

Raffaele Ferlotti (27. února 1819 - 11. listopadu 1891[1]) byl Ital operní baryton který měl aktivní mezinárodní kariéru od třicátých let do šedesátých let. Pravidelně účinkoval zejména v předních italských operních domech La Scala a vytvořil role v několika světových premiérách. Na mezinárodní scéně účinkoval v operách v Rakousku, Anglii, Francii a Španělsku.[2]

Život a kariéra

Narozen v Bologna, Ferlotti byl synem choreograf Nicola Ferlotti a balerína Paola Scutelari. Jeho starší sestra byla sopranistka Santina Ferlotti-Sangiorgi. První známé představení Ferlottiho bylo jako koncertní sólista v Ravenně v roce 1835. Později téhož roku se objevil v Teatro Comunale ve Faenze jako Bartolomeo v Gaetano Donizetti je Il furioso all'isola di San Domingo. Brzy byl pozván, aby vystoupil u majora operní domy po celé Itálii.[2] V roce 1836 se objevil na Teatro Comunale di Bologna jako Tartufo v Carlo Coccia je Clotilde. V roce 1842 se do tohoto domu vrátil zpívat titulní roli Federico Ricci je Corrado d'Altamura. V roce 1838 debutoval na Teatro Regio di Parma jako Israele v Donizettově Marino Faliero. Do tohoto divadla se vrátil v roce 1841, aby ztvárnil Enrica Ashtona v Donizettiho filmu Lucia di Lammermoor s Teresa De Giuli-Borsi v titulní roli. Objevil se také v Parmě v roce 1842 jako Contareno v Henri Cohen je Antonio Foscarini„Don Alfonso d'Este u Donizettiho Lucrezia Borgia a Publio v Saverio Mercadante je La vestale.[1]

V roce 1840 dorazil Ferlotti La Fenice kde se objevil jako Assur Gioachino Rossini je Semiramid, hrabě z Vergy v Donizettiho Gemma di Vergy, Giorgio Talbot v Maria Stuarda, a Guido della Torre v Alessandro Nini je Ida della Torre. Dne 5. září 1840 debutoval v La Scala jako Cavaliere di Belfiore ve světové premiéře Giuseppe Verdi je Un giorno di regno. Ačkoli tato opera byla neúspěchem, zpíval v tomto domě další dvě role později toho roku k mnohem většímu úspěchu: Briano in Otto Nicolai je Il templario a Ernesto dovnitř Vincenzo Bellini je Il pirata.[2] Během své kariéry se do La Scaly ještě několikrát vrátil, a to zejména ve světových premiérách Temistocle Solera je Il contadino d'Agleiate (1841), Achille Graffigna je Ildegondo e Rizzario (1841), Ruggero v Giovanni Pacini je L'ebrea (1844), Luigi Petrali je Sofonisba (1844) a v rolích jako hrabě z Vergy (1842) a Ernesto Malcolm ve filmu Giovanni Pacini je Maria, regina d'Inghilterra (1843).[1]

V roce 1845 se Ferlotti objevil v operách Verdise a Donizettiho Teatro Real v Madridu. V roce 1848 vystoupil jako hostující umělec v Teatro di San Carlo v Neapoli jako Don Alfonso d'Este, Israele a titulní hrdina ve Verdiho Nabucco. Znovu tam zpíval Dona Alfonsa d'Este v roce 1849 a v roce 1850 byl slyšet v Neapoli jako Severo v Donizettiho Poliuto. V roce 1855 ztvárnil Millera ve Verdiho Luisa Miller na Teatro Argentina v Římě. V letech 1858–1859 byl oddán Liceu v Barceloně. Vystupoval také jako hostující umělec v Pařížská opera, Královská opera v Londýně a Vídeňská státní opera. Poté, co na začátku šedesátých let odešel z jeviště, učil zpívat v Bologni na škole, kterou založil se svou sestrou kolem roku 1850.[2] Zemřel v Bologni v roce 1891 ve věku 72 let.[1]

Reference

  1. ^ A b C d Casaglia, Gherardo (2005). „Podrobnosti Raffaele Ferlotti“. L'Almanacco di Gherardo Casaglia (v italštině).
  2. ^ A b C d Ferlotti, Raffaele, Operissimo (v němčině)