Problémy míru a socialismu - Problems of Peace and Socialism

Problémy míru a socialismu /
World Marxist Review (WMR)  
1988 CPA 5985.jpg
sovětský razítko k 30 Problémy míru a socialismu
Jazyk41 jazyků
Upraveno podleSovětský šéfredaktor jmenovaný informačním oddělením Komunistické strany Sovětského svazu
Podrobnosti o publikaci
DějinyZáří 1958 - červen 1990
FrekvenceMěsíční
Standardní zkratky
ISO 4Probl. Mír sociální.

Problémy míru a socialismu (Ruština: Проблемы мира и социализма), také běžně známý jako Světová marxistická recenze (WMR), název jeho anglického vydání, byl teoretický časopis obsahující společně vytvořený obsah od Komunistický a dělnické strany z celého světa. Měsíčník byl zahájen v září 1958 a jeho publikace byla ukončena v červnu 1990.

Časopis byl dotovanou publikací informačního oddělení Komunistická strana Sovětského svazu, která si po celou dobu trvání publikace udržovala kontrolu nad obsahem prostřednictvím jmenování sovětského hlavního redaktora.

Kanceláře WMR byly založeny v Praha, Československo. Každé vydání časopisu mělo náklad více než půl milionu a bylo čteno v přibližně 145 zemích.[1] Ve své výšce WMR vyšlo ve 41 jazycích a ve své kanceláři v Praze pracovali redaktoři 69 komunistických stran z celého světa.

Dějiny

Pozadí

The Komunistická internacionála (Kominterna) byla založena v Moskvě v březnu 1919 a téměř okamžitě zahájila pravidelné vydávání teoretického časopisu pro členy jejích přidružených organizací, s prvním číslem časopisu Komunistická internacionála objevují se ze dne První máj téhož roku.[2] Tato publikace pomohla posunout novinky a teoretické myšlenky za hranice států a sjednotit politické kampaně. V prvním čísle byl uveden článek, který prohlašuje, že by se časopis měl stát „stálým společníkem“ a zdrojem pokynů pro své čtenáře.[3] Časopis byl původně vydáván ve čtyřech paralelních vydáních - ruština, Němec, francouzština, a Angličtina[2] - a zůstal ve výrobě až do náhlého ukončení Kominterny kvůli válečným politickým naléhavostem v roce 1943.

Po skončení Druhá světová válka a válečné spojenectví mezi Sovětský svaz a Spojenecké síly USA, Velké Británie a Francie, nový Studená válka vybuchl. Světové komunistické hnutí v čele se SSSR se reorganizovalo jako Komunistická informační kancelář (Cominform) v roce 1947, instituce, která se pokusila obnovit centralizované šíření zpráv, nápadů a politických aktivit pod novou hlavičkou. Cominform měl také svůj oficiální orgán, týdeník Za trvalý mír, za lidovou demokracii, který těsně paralelizoval dřívější časopis Kominterny s funkcí, ne-li formou. Tyto noviny zůstaly ve výrobě až do roku 1956, kdy došlo k tzv „Secret Speech“ sovětského vůdce Nikita Chruščov vedlo k restrukturalizaci světového komunistického hnutí, která ukončila Cominform.

Následující rok bude zahájeno nové úsilí o společnou mezinárodní činnost.

Zřízení

Myšlenka na spuštění společné ideologické měsíční publikace byla vznesena na 1957 Mezinárodní setkání komunistických a dělnických stran. První vydání Problémy míru a socialismu / World Marxist Review vyšlo v září 1958. Na začátku vyšlo WMR v ruštině, němčině, angličtině, francouzštině, maďarský, polština, čínština, Albánec, vietnamština, bulharský, rumunština, korejština, čeština, mongolský, španělština, italština, holandský, švédský a japonský.[4]

V některých ohledech WMR představovalo pokračování Cominform orgán Za trvalý mír, za lidovou demokracii. WMR měla hrát důležitou roli při formulování společné politické linie komunistických stran EU Socialistický blok. Ve skutečnosti však nikdy nepřišlo k naplnění funkce nitroblokového orgánu, ale spíše ji využívali nevládní komunistické strany.[4]

V květnu 1989. Sovětský přeběhlík Evgenii Novikov, bývalý zaměstnanec Problémy míru a socialismu / World Marxist Review, uvedla, že publikace byla sponzorovanou iniciativou Mezinárodního oddělení EU Komunistická strana Sovětského svazu.[5]

Rozvoj

V návaznosti na Čínsko-sovětský rozkol, albánské vydání bylo zrušeno v roce 1962, následované čínským a korejským vydáním v roce 1963.[4] Mezitím a řecký vydání bylo zahájeno v Kypr v roce 1962, a portugalština v Brazílie ve stejném roce a Sinhálština vydání bylo zahájeno v Cejlon v roce 1965. Ve stejném období byla v roce zřízena nová distribuční centra Švýcarsko, Uruguay, Mexiko, Chile a Argentina.[4]

Náklady na tisk časopisu hradila hlavně Komunistická strana Sovětského svazu. Komunistické strany z Východní Německo, Polsko, Československo, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko a Mongolsko také přispěl. Přibližně polovina ze 400 silných zaměstnanců pocházela ze Sovětského svazu.[6] Až do závěrečné fáze byli šéfredaktorem časopisu a jedním ze dvou výkonných tajemníků Sověti, přičemž druhou pozici výkonného tajemníka tradičně zastával Čechoslovák ve zjevné úctě k pražskému redakčnímu umístění časopisu.[7] Tito tři jednotlivci byli v časopise označeni jako „jádro redakční kanceláře“ a společně s pečlivě vybranou redakční radou sloužili k udržení prosovětské ideologické konzistence obsahu časopisu.[7]

Ideologická ortodoxie byla udržována po celá desetiletí šedesátých a sedmdesátých let, s jedinou možnou výjimkou roku 1968, kdy bylo číslo přeskočeno a hlavní redaktor odstraněn po srpnu Invaze Varšavské smlouvy do Československa.[7] Obsah časopisu spravovala 65členná redakční rada rozdělená do různých obsahových komisí.[8] V polovině 80. let existovalo 10 takových provizí za obsah, včetně provizí souvisejících se záležitostmi Sovětského svazu a dalších národů Varšavská smlouva; rozvinuté nekomunistické země Evropy a Severní Ameriky; země Asie a Afriky; země Latinské Ameriky a Karibiku; světové mírové hnutí; mimo jiné na téma vědy a kultury.[8]

Jako Brežněv chýlí ke konci, existovalo asi 75 národních vydání Problémy míru a socialismu vychází ve 40 jazycích a distribuce probíhá ve 145 zemích.[7]

Činnosti

Kromě samotného vydání teoretického časopisu pražská redakce Problémy míru a socialismu sloužil jako nexus pro sponzorování nebo spolufinancování různých mezinárodních konferencí, včetně velkých akcí konaných v Sofie, Bulharsko v prosinci 1978 a Východní Berlín v říjnu 1980.[8] Podle názoru vědců tyto události de facto sloužily jako náhrada za předchozí mezinárodní kongresy Kominterny a Cominform, kde se sešli zástupci různých národních komunistických a antikoloniálních politických stran pro přizpůsobení politiky.[8]

Podobná konference se konala v Praze v listopadu 1981, za účasti zástupců 90 politických stran, údajně k diskusi o práci časopisu.[8] Toto setkání bylo poznamenáno výslovnou kritikou ze strany japonské delegace, která zpochybnila přísnou sovětskou kontrolu nad časopisem - postoj, který japonská delegace uvedla jako podporu Eurokomunista strany Itálie, Španělska, Velké Británie a Belgie.[8] The Japonská komunistická strana ve skutečnosti šlo tak daleko, že volalo po rozpuštění samotného časopisu.[8]

Problémy míru a socialismu byl také důležitým kanálem informací mezi komunistickými stranami o probíhajících činnostech různých organizací přední skupiny mezinárodního hnutí, včetně Světová rada míru (WPC) Světová federace odborových svazů (WFTU) Dámská mezinárodní demokratická federace (WIDF) Světová federace demokratické mládeže (WFDY) Mezinárodní unie studentů (IUS), Afroasijská lidová organizace solidarity (AAPSO) Mezinárodní asociace demokratických právníků (IADL) Světová federace vědeckých pracovníků (WFSW) a Mezinárodní organizace novinářů (IOJ).[9]

Poslední období (1988-1990)

S výstupem k moci Michail Gorbačov v SSSR, Problémy míru a socialismu začal získávat proslulost jako inkubátor liberalizace známé jako perestrojka. Několik Gorbačovových nejlepších poradců pro jeho reformy (např Gennadi Gerasimov, Georgij Šachnazarov, Jevgenij Ambartsumov, Anatolij Černyajev, Georgy Arbatov, Aleksandr Tsipko, Jegor Jakovlev, Ivan Frolov pracoval na zaměstnancích časopisu v Praze.

V srpnu 1988 byla vydána nová publikace Informace z první ruky: Komunisté a revoluční demokraté světa prezentující své strany byla zahájena vydavatelem Peace and Socialism Publishers, formálním vydavatelem Problémy míru a socialismu.[10] Krátce nato bylo oznámeno, že vydavatelský dlouholetý pomocný časopis věnovaný vydávání oficiálních prohlášení komunistické strany, Informační bulletin, bylo ukončeno.[10]

Ke konci roku 1989 došlo ve WMR k výrazným změnám v redakční politice. Články napsané kritiky tradičního sovětského systému jako např Zbigniew Brzezinski, Alexander Dubček, Milovan Đilas a Andrej D. Sacharov se začaly objevovat na stránkách časopisu jako fólie pro diskusi a debatu.[6]

Konečným číslem publikace bylo kombinované číslo 5-6 ze dne „květen – červen 1990“.[11] Navzdory energické debatě a rozmanitosti hledisek, která se vykreslila Světová marxistická recenze zajímavější publikace, úředníci časopisu tvrdili, že oběh publikace klesl z nejvyšší úrovně 500 000 na „nulu“ a časopis byl náhle ukončen.[11]

Bezprostřední příčinou zániku časopisu se zdála být ztráta dotací, která do roku 1990 klesla pouze na sovětskou a mongolskou komunistickou stranu.[6][12] Členové kostry selhali v českém vedení, Lubomír Molnar převzal redakci počátkem roku 1990 a stal se prvním neosovětským šéfredaktorem publikace.[11] Po uzavření časopisu Římskokatolický kostel kultivoval budovu, kde WMR byla umístěna redakce.[6]

Poslední redaktor Molnar se neúspěšně pokusil vyjednat přestavbu podniku Peace and Socialism International Publishers na širší levé křídlo nakladatelství. Společnost měla být přejmenována na „Patria“.[6]

Redaktoři

Aleksey Rumyantsev byl prvním redaktorem a působil ve funkci do roku 1964. Po Rumyantsevovi převzal redakci G. P. Frantov (rektor Akademie sociálních věd).[4]

V roce 1986 Aleksandr M. Subbotin, který byl také členem výboru pro audit Komunistická strana Sovětského svazu, se stal redaktorem WMR.[1]

Redakční rada

V roce 1987 byla redakční radou redakce stran z následujících zemí:[13]

Jazyky

Ve své výšce WMR objevil se ve 41 jazycích. V roce 1987 vyšlo v následujících jazycích:[13]

Poznámky pod čarou

  1. ^ A b Richard Felix Staar, Zahraniční politiky Sovětského svazu. Stanford, CA: Hoover Institution Press, 1991; 33, 93.
  2. ^ A b James W. Hulse, Formování komunistické internacionály. Stanford, CA: Stanford University Press, 1964; str. 27.
  3. ^ Hugo Eberlein v Die Kommunistische Internationale (Petrohrad), č. 1 (1. května 1919), plk. 68-69. Citováno v Hulse, Formování komunistické internacionály, str. 28.
  4. ^ A b C d E Zbigniew Brzezinski, Sovětský blok: jednota a konflikt. Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press, 1967; str. 475.
  5. ^ Washington Times, 3. května 1989, citováno v Wallace H. Spaulding, „International Communist Organisations: World Marxist Review“, v Richard F. Staar, ed., 1990 Ročenka mezinárodních komunistických záležitostí: Strany a revoluční hnutí. Stanford, CA: Hoover Institution Press, 1990; p. 499.
  6. ^ A b C d E Henry Kamm „Evoluce v Evropě: S Nonreaders Gone, marxismův časopis selhává,“ New York Times, 3. července 1990.
  7. ^ A b C d Richard F. Staar (ed.), „International Communist Organisations“, in 1984 Ročenka mezinárodních komunistických záležitostí. Stanford, CA: Hoover Institution Press, 1984; str. 426.
  8. ^ A b C d E F G „International Communist Organisations,“ in Staar (ed.), 1984 Ročenka mezinárodních komunistických záležitostí, str. 427.
  9. ^ „International Communist Organisations,“ in Staar (ed.), 1984 Ročenka mezinárodních komunistických záležitostí, 428-434.
  10. ^ A b Spaulding, „International Communist Organisations: World Marxist Review,“ in Staar (ed.), 1990 Ročenka mezinárodních komunistických záležitostí, 499-500.
  11. ^ A b C Wallace H. Spaulding, „Mezinárodní komunistické organizace“, Richard F. Staar a Margit N. Gregory (eds.), 1991 Ročenka mezinárodních komunistických záležitostí: Strany a revoluční hnutí. Stanford, CA: Hoover Institution Press, 1991; 437-438.
  12. ^ Staar, Richard F.; Grigory, Margit N., eds. (1991). Ročenka mezinárodních komunistických záležitostí. USA: Hoover Institution on War, Revolution, and Peace, Stanfordská Univerzita. p. x1iii 0-8179-9161-1. ISSN  0084-4101. LCCN  67-31024.
  13. ^ A b Světová marxistická recenze, 30, Listopad 1987, ISSN  0266-867X, vyvoláno 7. července 2020

externí odkazy