Železnice Prims Valley - Prims Valley Railway

Železnice Wemmetsweiler – Nonnweiler
Přehled
Číslo řádku
  • 3274 (Wemmetsweiler – Nonnweiler)
  • 3211 (Dillingen – Primsweiler)
Národní prostředíSársko, Německo
Servis
Číslo trasy
  • 681, 683
  • 645 (do roku 1992)
  • 267 (do roku 1970)
  • 265 tis. (1944)
  • 236b (1936)
Technický
Počet stop2: Wemmetsweiler – Illingen
Rozchod1435 mm (4 stopy8 12 v) standardní rozchod
ElektrizaceWemmetsweiler – Illingen:15 kV / 16,7 Hz AC Horní řetězovka
Mapa trasy

Legenda
52.9
Nonnweiler
(Muzejní železnice)
51.3
Mariahütte Werk
1951 –
49.9
Mariahütte
(poslední vlečka)
Aktuální konec řádku
48.8
Kastel
45.6
Primstal
42.2
Krettnich
38.9
Wadern
Primy
34.8
Büschfeld
bývalá hranice Saar (LN) (1920–35)
aktuální vlečka
31.6
Limbach (Kr. Saarlouis)
23.6
Michelbach (Saar)
25.8
Schmelz
23.3
Primsweiler
Spojení Primsweiler
(viz níže)
19.5
Aktuální začátek řádku
18.6
Lebach -Jabachu
17.4
Lebach
219 m
14.1
Bubach
12.6
Eppelborn
232 m
8.8
Dirmingen
246 m
6.2
Wustweiler
3.1
Illingen
2.3
Wemmetsweiler-Gennweiler
(od roku 2004)
0.8
Wemmetsweiler křivka křižovatka)
0.0
Wemmetsweiler
312 m
Zdroj: Německý železniční atlas[1]
Pobočka
Legenda
0.0
Dillingen (Saar)
na Dillinger Hütte
1.3
Dillingen (Saar) Ost
(křižovatka)
z centrálního koksovny Dillingen
2.7
Dillingen Ford W 211 křižovatka
do Dillingenovy pece
3.4
Dillingen Ford W 221 křižovatka
několik vleček
4.1
Dillingen RWE
4.5
Saarwellingen /Nalbach
9.0
Körprich
Spojení Primsweiler
(viz výše)
12.8
Primsweiler
aktuální vlečky (viz výše)
Zdroj: Německý železniční atlas[1]

The Železnice Prims Valley (Němec: Primstalbahn) je částečně uzavřená železniční trať, která vedla na jih od Nonnweiler na Primsweiler podél horního toku řeky Primy a pak se otočil na východ a běžel přes Lebach na Neunkirchen v německém státě Sársko. Sekce Lebach – Neunkirchen je stále v provozu.

Dějiny

Byl postaven ve třech fázích. První část, která byla dlouhá asi osm kilometrů, vedla z Neunkirchenu do Wemmetsweiler (a odtud pokračoval na jih k Saarbrücken ). To bylo otevřeno 15. Října 1879 a je nyní součástí Železnice v údolí Fischbach.

Pruský zákon povolující stavbu Hermeskeil - Linka Wemmetsweiler byla schválena 10. května 1890. Výstavba Hermeskeilu však začala až 15. dubna 1894. Protože se celá linka stavěla současně, domácí trh práce byl brzy vyčerpán a museli být použity zahraniční pracovníci z Itálie a Balkánu . Dne 15. května 1897 byl uveden do provozu úsek z Wemmetsweiler do Lebach. Zbývajících 35,6 km do Nonnweileru bylo otevřeno 10. prosince 1897.

Linka od začátku sloužila dělníkům z řídce osídlených severních oblastí Sárska. Řádky rozvětvené v Primsweiler do Dillingen (Saar) na západě, v Lebachu až Völklingen přes Železnice Lebach – Völklingen a ve Wemmetsweiler na jih směrem k Saarbrückenu. Vlaky z Lebach-Jabach nyní jezdí přes křivku Wemmetsweiler, která byla otevřena v roce 2006, a přes Fischbach Valley Railway do Saarbrückenu. Vlaky z Illingen projet novým železničním uzlem do Homburg.

Služby cestujících na internetu Wadern –Úsek Nonnweiler byl uzavřen 3. října 1959 a nákladní doprava skončila 30. dubna 1968. Na tomto úseku však od roku 1945 jezdilo jen málo vlaků. Osobní doprava mezi Wadernem a Lebachem a mezi Dillingenem a Wadernem skončila 30. května 1980. Pravidelná nákladní doprava pokračoval do Wadernu až do 30. května 1992. Po této době byly čedičové závody v Michelbachu a společnost Meiser v Limbachu obsluhovány přes pobočku v Dillingenu. Dne 1. ledna 2005 byla vlečka prodána společnosti Meiser. Trať je využívána železniční společností Dillinger Hütte (ocelárna).

Nákladní doprava mezi Primsweiler a Lebach-Jabach skončila 31. prosince 1987. Úsek z Nonnweiler do Mariahütte byl provozován pro nákladní dopravu až do roku 1999.

Trať mezi Mariahütte a Wadernem byla uzavřena v listopadu 1968. Tím byla uzavřena křivka připojení z Mariahütte do Türkismühle. Dálnice 1 nyní běží na části bývalé trati mezi Primstal a Mariahütte. Budovy stanic Kastel, Primstal a Krettnich byly zbořeny. Tratě mezi Wadernem a Büschfeldem byly demontovány po 30. listopadu 1993.

Trasa

Přesně řečeno, termín Primstalbahn (Železnice v údolí Prims) popisovala pouze čáru mezi Nonnweilerem a Dillingenem, která vedla podél Prims, nikoli trasu z Nonnweiler do Neunkirchenu.

Před druhou světovou válkou byla doba cesty na celkové trase dlouhé 61 kilometrů něco přes 120 minut. To lze vysvětlit dlouhými zastávkami ve stanicích a skutečností, že vlaky musely čekat na stanicích na této jednokolejné trati, aby provoz přicházel opačným směrem. Trasa Dillingen – Primsweiler byla v letovém řádu 1944 uvedena jako číslo 265g.[2] Během své historie byly všechny úseky trati využívány osobní a nákladní vlaky 2. a 3. třídy.

Nonnweiler byl připojen k Hochwaldská železnice (Hochwaldbahn nebo High Forest Railway) do Trevír a Türkismühle a Hunsrückquerská železnice (Hunsrückquerbahn) až Langenlonsheim.

Dnes je Lebach – Jabach na konci řady. Stará linka na Nonnweiler je přerušena A1. Staré železniční nábřeží začíná až za městem Kastel a jsou zde tratě pouze z Mariahütte.

Úsek mezi Wemmetsweilerem a Illingenem byl částečně duplikován a jedna trať byla elektrifikována v roce 2004.

Elektronické zabezpečovací středisko Wemmetsweiler převzalo signalizaci na trati Wemmetsweiler – Lebach dne 30. listopadu 2009.[3]

Operace

Po vybudování křivky Wemmetsweiler v roce 2004 byla osobní doprava mezi Saarbrücken a Lebach – Jabach provozována s třída 628 motorová jednotka. Stará stanice Wemmetsweiler byla opuštěna a výměna mezi službami byla přemístěna do Illingenu. Třída 426 a 425 mezi Homburgem a Illingenem je provozováno více elektrických jednotek.

Stanice

Zastávka S-Bahn Frechen-Königsdorf

Staniční budova Illingen, Dirmingen, Eppelborn, Lebach, Primsweiler, Schmelz „Wadern-Büschfeld a Wadern-Dagstuhl - stejně jako staniční budovy Hochwaldovy železnice v Nonnweiler-Bierfeld a Nonnweiler-Sötern - byly postaveny v roce 1900 a navzájem se velmi podobaly. Je jisté, že budovy byly navrženy a postaveny společně. Všechny budovy jsou vystaveny zdivu. Jedinou výjimkou je budova v Primsweiler, která byla omítnutá. Všechny budovy mají dvě podlaží, jednoduše řezaná segmentovaná klenutá okna, stupňovité rohy a výklenky podobné kapitálu.[4]

Poznámky

  1. ^ A b Eisenbahnatlas Deutschland (německý železniční atlas). Schweers + Wall. 2009. s. 157. ISBN  978-3-89494-139-0.
  2. ^ „Časový plán 1944“ (v němčině). Citováno 2. června 2013.
  3. ^ „Neues Stellwerk in Wemmetsweiler in Betrieb gegangen“ (v němčině). bahnaktuell.net. 30. listopadu 2009. Citováno 2. června 2013.
  4. ^ Barbara Neu (1994). „Saarländische Bahnhöfe des 19. Jahrhunderts“ (v němčině). Citováno 2. června 2013. (Diplomová práce z dějin umění na univerzitě v Sársku)

Reference

  • Theo Schäfer (2002). Eisenbahnen im Hochwald, Nonnweiler-Hermeskeil, -Türkismühle, -Wadern (v němčině). Nonnweiler: Verein für Heimatkunde Nonnweiler e.V. ISBN  3-9806866-4-7.