Pretoriánský prefekt - Praetorian prefect

Část série na
Armáda starověkého Říma
SPQRomani.svg Portál starověkého Říma • Bluetank.png Válečný portál

The praetoriánský prefekt (latinský: praefectus praetorio, řecký: ἔπαρχος / ὕπαρχος τῶν πραιτωρίων) byla vysoká kancelář v římská říše. Pocházející z pozice velitele Pretoriánská stráž, kancelář postupně získala rozsáhlé právní a administrativní funkce a jejími držiteli se stali císařovi hlavní pomocníci. Pod Constantine I., kancelář byla výrazně snížena u moci a přeměněna na čistě civilní správní místo, zatímco pod jeho nástupci územně vymezené praetorianské prefektury se ukázalo jako administrativní rozdělení Říše na nejvyšší úrovni. Prefekti opět fungovali jako hlavní ministři státu a řada zákonů jim byla adresována jménem. V této roli byli praetorianští prefekti nadále jmenováni Východní římská říše (a Ostrogothic Kingdom ) až do vlády Heraclius v 7. století našeho letopočtu, kdy rozsáhlé reformy snížily jejich moc a přeměnily je na pouhé dozorce zemské správy. Poslední stopy prefektury zmizely v Byzantská říše do 840s.

Termín praefectus praetorio byl často v nápisech zkrácen jako „PR PR“ nebo „PPO“.[1][2]

Dějiny

Velitel pretoriánské stráže

Pod říší velil praetoriánům nebo císařským strážcům jeden, dva nebo dokonce tři praefektové (praefecti praetorio), kteří byli vybráni císařem z řad ekvity a zastával úřad podle svého potěšení. Od doby Alexander Severus funkce byla otevřena i senátorům, a pokud byl jmenován jezdec, byl současně povýšen do senátu. Až do doby Konstantina, který zbavil úřad svého vojenského charakteru, byla prefektura stráží pravidelně držena zkoušenými vojáky, často muži, kteří se probojovali z řad. Postupem času se zdálo, že velení bylo rozšířeno tak, aby zahrnovalo všechny jednotky v Itálii kromě sborů pod velením velitele města (cohortes urbanae).[3]

Zvláštní postavení praetoriánů z nich učinilo samostatnou moc v římském státě a jejich prefekt, praefectus praetorio, se brzy stal jedním z nejmocnějších mužů v této společnosti. Císaři se snažili prétoriánům lichotit a ovládat je, ale zinscenovali mnoho státní převraty a přispěl k rychlému obratu v císařské posloupnosti. Praetorians tak přišel destabilizovat římský stát, v rozporu s jejich účelem. Praetoriánský prefekt se stal významnou administrativní osobností pozdější říše, když pošta spojila v jednom jednotlivci povinnosti císařského náčelníka štábu s přímým velením také nad gardou. Dioklecián výrazně snížil moc těchto prefektů jako součást jeho rozsáhlé reformy správních a vojenských struktur říše.

Transformace na správce

Další informace: Pretoriánská prefektura
Odznaky praetoriánského prefekta Illyrica, jak je znázorněno v Notitia Dignitatum: slonová kalamář a pouzdro na pero (theca), kodex jmenování do kanceláře na stole pokrytém modrou látkou a státní přeprava.[4]

Kromě svých vojenských funkcí přišel prétoriánský prefekt získat jurisdikci nad trestními záležitostmi, které vykonával ne jako delegát, ale jako zástupce císaře. V době Diokleciána se stal jakýmsi velkovezírem jako císařův viceregent a „předseda vlády“. Constantine zrušil aktivní vojenské velení v roce 312. Prefekt zůstal jako hlavní generálmajor odpovědný za logistické zásobování armády. Prefektem byl finanční ředitel, jehož úřad sestavoval globální imperiální rozpočet. Jeho úřad vypracoval státní liturgické povinnosti uložené bohatším obyvatelům říše. Přestal být vedoucím správy, který musel být sdílen s velitelem kanceláří připojených k paláci. Constantine v 331 potvrdil, že z rozsudku praetorian praefect by nemělo být odvolání. Obdobnou jurisdikci v občanských věcech získal nejpozději v době Septimius Severus. Z tohoto důvodu se znalost práva stala kvalifikací pro tento post, který pod Marcus Aurelius a Commodus, ale zejména od dob Severuse, byl držen prvními právníky té doby (např. Papinian, Ulpian, Paulus ) a pod Justinianus, John Cappadocian, zatímco vojenská kvalifikace upadala stále více do pozadí.[3]

The tetrarchie reforma Dioklecián (kolem 296) znásobil úřad: pro každého ze dvou Augusti byl praetoriánský prefekt jako vedoucí štábu (vojenský a správní) - dále než velitel stráže -, ale ne pro dva Caesary. Každý praetoriánský prefekt dohlížel na jednu ze čtyř čtvrtí vytvořených Diokleciánem, který se stal regionálním praetorianské prefektury pro mladé syny Konstantina kolem roku 330 n. l. Od roku 395 zde byly dva císařské dvory, at Řím (později Ravenna ) a Konstantinopol, ale čtyři prefektury zůstaly jako nejvyšší úroveň správního rozdělení, odpovědné za několik diecéze (skupiny Římské provincie ), z nichž každý byl veden a Vicarius.

Pod Constantine I., instituce magister militum zbavil praetoriánskou prefekturu úplně jejího vojenského charakteru, ale ponechal jí nejvyšší civilní úřad říše.[3]

Germánská éra

Kancelář byla mezi mnoha udržovanými po Západořímská říše podlehl germánské invazi do Itálie, zejména u královského dvora Ostrogothic král Theoderic Veliký, který si jako nominální předmět Konstantinopole ponechal neporušenou správu z doby římské.

Seznam známých prefektů pretoriánské gardy

Následuje seznam všech známých prefektů pretoriánské gardy, od založení postu v roce 2 př. N. L. Augustem až do zrušení gardy v roce 314. Seznam se považuje za neúplný kvůli nedostatku zdrojů dokumentujících přesný popis počet osob, které zastávaly tento post, jaká byla jejich jména a jaká byla délka jejich funkčního období. Podobně pretoriánům někdy přikázal jediný prefekt, jako tomu bylo například v případě Sejanus nebo Burrus, ale častěji císař jmenoval dva velitele, kteří sdíleli společné vedení. Překrývající se výrazy v seznamu označují dvojí příkaz.

Julio-Claudian dynastie (2 př. N. L. - 68.

PrefektDržbaCísař sloužil
Publius Salvius Aper2 př. Nl - ??Augustus
Quintus Ostorius Scapula2 př. Nl - ??Augustus
Publius Varius Ligur[5]?? – ??Augustus
Lucius Seius Strabo?? – 15Augustus, Tiberia
Lucius Aelius Sejanus14 – 31Tiberia
Makro Quintus Naevius Sutorius31 – 38Tiberia, Caligula
Marcus Arrecinus Clemens38 – 41Caligula
Lucius Arruntius Stella[6]38 – 41Caligula
Rufrius Pollio41 – 43Claudius
Catonius Justus41 – 43Claudius
Rufrius Crispinus43 – 50Claudius
Lucius Lusius Geta47 – 50Claudius
Sextus Afranius Burrus50 – 62Claudius, Nero
Lucius Faenius Rufus62 – 65Nero
Gaius Ofonius Tigellinus62 – 68Nero
Gaius Nymphidius Sabinus65 – 68Nero

Rok čtyř císařů (68 - 69 n. L.)

PrefektDržbaCísař sloužil
Cornelius Laco68 – 69Galba
Plotius Firmus69 – 69Otho
Licinius Proculus69 – 69Otho
Publius Sabinus69 – 69Vitellius
Alfenius Varus69 – 69Vitellius
Junius Priscus69 – 69Vitellius

Flaviánská dynastie (69-96 nl)

PrefektDržbaCísař sloužil
Arrius Varus69 – 70Vespasianus
Marcus Arrecinus Clemens[7]70 – 71Vespasianus
Tiberius Julius Alexander[8] (?)69 – ??Vespasianus
Titus Flavius ​​Vespasianus[9]71 – 79Vespasianus
Lucius Julius Ursus[10]81 – 83Domicián
Cornelius Fuscus81 – 86Domicián
Lucius Laberius Maximus[10]83 – 84Domicián
Casperius Aelianus84 – 94Domicián
Titus Flavius ​​Norbanus94 – 96Domicián
Titus Petronius Secundus94 – 96Domicián

Pět dobrých císařů na Didius Julianus (96-193 nl)

PrefektDržbaCísař sloužil
Casperius Aelianus96 – 98Nervo
Sextus Attius Suburanus98 – 101Trajan
Tiberius Claudius Livianus101 – 112Trajan
Publius Acilius Attianus[11]112 – 119Trajan, Hadrián
Servius Sulpicius Similis112 – 119Trajan, Hadrián
Gaius Septicius Clarus119 – 121Hadrián
Quintus Marcius Turbo119 – ??Hadrián
Marcus Petronius Mamertinus139 – 143Hadrián, Antoninus Pius
Marcus Gavius ​​Maximus136 – 156Hadrián, Antoninus Pius
Gaius Tattius Maximus156 – 159Antoninus Pius
Sextus Cornelius Repentinus159 - před 177Antoninus Pius
Titus Furius Victorinus160 – 168Antoninus Pius, Marcus Aurelius
Marcus Bassaeus Rufus168 – 177Marcus Aurelius
Marcus Macrinius Vindex168 – 172Marcus Aurelius
Publius Tarrutenius Paternuso 179 - 182?Marcus Aurelius, Commodus
Sextus Tigidius Perennis180 – 185Commodus
Marcius Quartus185Commodus
Titus Longaeus Rufus185 - do 187Commodus
Publius Atilius AebutianusC. 185 - c. 187Commodus
Marcus Aurelius CleanderC. 187 - 190Commodus
Lucius Julius Vehilius Gratus Julianus188 - c. 189Commodus
RegillusC. 189Commodus
MotilenusC. 190 - c. 190Commodus, Pertinax, Didius Julianus
Quintus Aemilius Laetus192 – 193Commodus, Pertinax, Didius Julianus
Titus Flavius ​​Genialis193Didius Julianus
Tullius Crispinus193Didius Julianus

Severanská dynastie (AD 193 - 235)

PrefektDržbaCísař sloužil
Flavius ​​Juvenalis193 - o 200Didius Julianus, Septimius Severus
Decimus Veturius Macrinus193 - o 200Didius Julianus, Septimius Severus
Gaius Fulvius Plautianus197? – 205Septimius Severus
Quintus Aemilius Saturninus200 – 200Septimius Severus
Marcus Aurelius JulianusC. 200/205Septimius Severus, Caracalla
Marcus Flavius ​​DrusianusC. 204/204Septimius Severus, Caracalla
Aemilius Papinianus205 – 211Septimius Severus, Caracalla
Quintus Maecius Laetus205 – 215?Septimius Severus, Caracalla
Valerius Patruinus211? – 212Caracalla
Gnaeus Marcius Rustius RufinusC. 212 - c. 217Caracalla
Marcus Oclatinius Adventus215? – 217Caracalla
Marcus Opellius Macrinus[12]212? – 217Caracalla
Ulpius Julianus217? – 218Macrinus
Julianus Nestor217? – 218Macrinus
Julius Basilianus218 – 218Elagabalus
Publius Valerius Comazon218 – 221Elagabalus
Flavius ​​Antiochianus, praetoriánský prefekt221 – 222Elagabalus
Flavianus222 – ??Alexander Severus
Geminius Chrestus222 – ??Alexander Severus
Gnaeus Domitius Annius Ulpianus222 – 223?[13] 228?Alexander Severus
Lucius Domitius Honoratus223/226 – ??Alexander Severus
Marcus Aedinius Julianus226? - do 238Alexander Severus
Marcus Attius CornelianusC. 230 - c. 230Alexander Severus
Julius Paulus228 – 235Alexander Severus

Krize třetího století (AD 235 - 285)

PrefektDržbaCísař sloužil
Vitalianus?? – 238Maximinus Thrax
Annullinus?? – 238Maximinus Thrax
Pinarius Valens238 – 238Pupienus; Balbinus
Domitiuspodle. 240 - ??Gordián III
Gaius Furius Sabinius Aquila Timesitheus241 – 243Gordián III
Gaius Julius Priscus242 - po 246Gordián III; Filip Arab
Marcus Julius Philippus243 – 244Gordián III
Maecius Gordianus244 – 244Gordián III
Quintus Herennius Potens249? – 251Decius ?
SuccessianusC. 257 - 260Kozlík lékařský
Silvanus?? - c. 260Gallienus
Lucius Petronius Taurus Volusianus[14]C. 260Gallienus
Callistus Ballista260 – 261Macrianus, Zúčtování
Marcus Aurelius Heraclianus268Gallienus
Julius PlacidianusC. 270Aurelian
Marcus Annius Florianus275 – 276Tacitus
Marcus Aurelius Carus276 – 282Probus
Lucius Flavius ​​Aper284Numerian
Marcus Aurelius Sabinus JulianusC. 283? - c. 284Carinus
Titus Claudius Aurelius Aristobulus285Carinus; Dioklecián

Tetrarchie na Constantine I. (AD 285 - 324)

PrefektDržbaCísař sloužil
Afranius Hannibalianus286/292Dioklecián
Asclepiades303(v Antiochii)
Pomponius Januarianus285/286Maxentius
Julius Asclepiodotus290 – 296Dioklecián; Constantius Chlorus
Constantius Chlorus?? – ??Dioklecián
Manlius Rusticianus306 – 310Maxentius
Gaius Caeionius Rufius Volusianus309 – 310Maxentius
Ruricius Pompeianus?? – 312Maxentius
Tatius Andronicus310Galerius
Pompeius Probus310 – 314Licinius
Petronius Annianus315 – 317Constantine I.
Julius Julianus315 – 324Licinius
Junius Annius Bassus318 – 331Constantine I.

Viz také

Pro praetoriánské prefekty po reformaci úřadu císařem Constantine I. viz:

Další prefekturu založil císař Justinián I. v 6. století:

Poznámky

  1. ^ Lesley a Roy Adkins. Příručka k životu ve starověkém Římě.Oxford University Press, 1993. ISBN  0-19-512332-8. strana 241
  2. ^ M. C. J. Miller. Zkratky v latině.Ares Publishers, Inc., 1998. ISBN  0-89005-568-8. Stránky xxcii a xcvi, sub vocibus.
  3. ^ A b C Jedna nebo více z předchozích vět obsahuje text z publikace, která je nyní v veřejná doména: Chisholm, Hugh, ed. (1911). "Praefect ". Encyklopedie Britannica. 22 (11. vydání). Cambridge University Press. 241–242.
  4. ^ Kelly, Christopher (2004). Vládne pozdější římské říši. Harvard University Press. p. 41. ISBN  978-0-674-01564-7.
  5. ^ Existence Variuse Ligura je sporná a lze ji odvodit pouze z jediné pasáže Cassia Dia, který jej identifikuje jako Valerius Ligur. Moderní historici naznačují, že pokud byl Valerius Ligur vůbec prefektem, mohl být zaměněn za muže jménem Varius Ligur, který se zdá být pravděpodobnějším kandidátem na úřad. Viz Bingham (1997), str. 42.
  6. ^ Wiseman, Timothy Peter (1991). Smrt císaře: Flavius ​​Josephus (Exeter Studies in History). Northwestern University Press. 59, 62. ISBN  978-0-85989-356-5.
  7. ^ Syn Marka Arrecina Clemense, který byl pretoriánským prefektem za císaře Claudia
  8. ^ Zda Tiberius Julius Alexander zastával úřad praetoriánského prefekta, je sporné a spočívá na fragmentu z obnoveného papyrusového svitku. Pokud tuto funkci zastával, mohl tak učinit během židovských válek pod Titem nebo během 70. let jako jeho kolega v Římě. Vidět Půjčování, Jona. „Tiberius Julius Alexander“. Citováno 2020-04-24.
  9. ^ Syn Vespasiana, pozdějšího císaře Tita
  10. ^ A b Syme (1980), 66
  11. ^ Syme (1980), 67
  12. ^ Pozdější císař Macrinus.
  13. ^ Robert Lee Cleve, „Severus Alexander and the Severan Women“ DMA diss (Los Angeles: University of California Los Angeles, 1982): 222ff.
  14. ^ Jména a data pro roky 260-285 vycházejí z A.H.M. Jones, atd, Prosopografie pozdější římské říše, Svazek I (260-395 nl) (Cambridge: University Press, 1971), str. 1047

Reference