Horní germánsko-rhaetské limety - Upper Germanic-Rhaetian Limes - Wikipedia

Hornoněmecko-raetiánské limety
Seznam světového dědictví UNESCO
Limes2.png
Mapa horně germánsko-rhaetských lip
UmístěníNěmecko
ČástHranice římské říše
KritériaKulturní: (ii) (iii) (iv)
Odkaz430ter
Nápis1987 (11 zasedání )
Rozšíření2005, 2008
webová stránkawww.limesstrasse.de
Dřevěná strážní věž byla zrekonstruována v roce 2008 a vychází z díla Dietwulfa Baatze

The Horní germánsko-rhaetské limety (Němec: Obergermanisch-Raetischer Limes), nebo ORL, je 550 kilometrů dlouhý úsek bývalé vnější hranice římská říše mezi řekami Rýn a Dunaj. To běží od Rheinbrohl na Eining na Dunaji. Horní germánsko-rhaetské limety jsou archeologické naleziště a od roku 2005 a UNESCO Světové dědictví UNESCO. Spolu s Nižší germánské limety je součástí Limes Germanicus.

Limes používal buď přirozenou hranici, jako je řeka, nebo typicky zemní břeh a příkop s dřevěnou palisádou a občasnými strážními věžemi. Za Limes byl vybudován systém spojených pevností.

Terminologie

The Saalburg. Místo postavené v letech 1899–1907 je nejvýznamnějším pokusem o rekonstrukci archeologické minulosti. Jihozápadní roh, který postavil Louis Jacobi v roce 1885 s merlony v širších a tedy správných intervalech, musel být při úplné rekonstrukci, pravděpodobně na popud císaře Viléma II., Vyměněn za merlony rozmístěné ve středověkém intervalu, což je tedy nesprávné.[1]
římský věž (rekonstrukce ) - Ober-Mörlen / Taunus (Část 4)

Termín limetky (množný: limity) původně znamenalo „hraniční cesta“ nebo „swathe“ v latině. V Německu se „limetkami“ obvykle rozumí Rhaetian Limes a horno germánské limety, souhrnně označované jako Limes Germanicus. Obě sekce limetky jsou pojmenovány po sousedních Římské provincie z Raetia (Rhaetia) a Germania Superior (Horní Germánie).

V římské limity poprvé v historii Evropy jsme jasně definovali územní hranice suverénního státu, které byly viditelné v terénu pro přátele i nepřítele. Většina hornoněmecko-rhaetských limet nenásledovala řeky nebo pohoří, které by tvořily přirozené hranice pro římskou říši. Zahrnuje nejdelší pozemní hranici v evropské části EU limetky, přerušen jen na pár kilometrů úsekem, který následuje po Řeka Mohan mezi Großkrotzenburg a Miltenberg. Naopak jinde v Evropě limetky je do značné míry definován řekami Rýn (Nižší germánské limety ) a Dunaj (Dunajské limety ).

Funkce

O funkci římských vojenských hranic se již nějakou dobu stále častěji diskutuje. Nejnovější výzkum má tendenci chápat přinejmenším horno germánsko-rhaetské lipy ne jako primárně vojenské demarkační linie, ale spíše sledovaná ekonomická hranice pro neromanské země. The limetkyTvrdí se, že nebyl vhodný k odvrácení systematických vnějších útoků. Díky šikovným hospodářská politika Římská říše rozšířila svůj vliv daleko na severovýchod, za hranice. Důkazem toho je mnoho hraniční přechody které, i když střežené římskými vojáky, by umožnily svižný obchod, a četné římské nálezy ve „Svobodné Germánii“ (pokud Jutsko a Skandinávie ). Pokusy byly občas také provedeny, usadit se Římské legie za limetky nebo častěji rekrutovat pomocné látky. Výsledkem bylo, že romanizace populace přesahovala hranice limetky.

The Limes Gate na Dalkingen (WP 12/81), která byla postavena v pěti fázích expanze
Na WP 12/77 část limetky zeď byla kompletně zrekonstruována (Mahdholz )

Historie výzkumu

Mapa hrabského okresu od Friedricha Zollmanna v roce 1728 poskytuje jedno z prvních vyobrazení lip, popsané jako Reliquiae munimenti Romani sive Lineae adversos Germanos erectae, hodieque Der Pfalgraben, Pfolgraben vel Polgraben dictae

Zájem o limetky protože pozůstatky místa z doby římské byly v Německu znovu oživeny v době renesance a Renesanční humanismus. To bylo podpořeno znovuobjevením Germania a Annales z Tacitus v klášterních knihovnách v 15. a na počátku 16. století.

Učenci mají rádi Simon Studion (1543-1605) prozkoumány nápisy a objevili pevnosti. Studion vedl archeologické vykopávky v římském táboře Benningen am Neckar v Neckarově části Neckar-Odenwald Limes. Místní limetky Komise byly zřízeny, ale byly omezeny na malé oblasti, například v EU Velkovévodství Hesse nebo Baden velkovévodství, kvůli politické situaci. Johann Alexander Döderlein byl prvním člověkem, který zaznamenal průběh limetky v Eichstätt kraj. V roce 1723 interpretoval jako první význam limetky správně[2][3] a vydal o tom první vědecké pojednání v roce 1731.

Imperial Limes Commission

Teprve po založení Německá říše mohli archeologové začít přesněji studovat trasu limetky, o nichž dříve existovaly pouze základní znalosti. Díky tomu mohli ve druhé polovině 19. století provádět první systematické vykopávky. V roce 1892 Imperial Limes Commission (RLK) byla za tímto účelem založena v Berlín, pod vedením starověkého historika, Theodor Mommsen. Práce této komise je považována za průkopnickou v přepracování římských provinčních dějin. Obzvláště produktivní bylo prvních deset let výzkumu, který vypracoval směr hornoněmecko-rhaetské limety a pojmenoval tábory podél hranice. Výzkumné zprávy o vykopávkách byly publikovány od roku 1894 do rozpuštění Komise v roce 1937. Jednotlivé zprávy šly pod názvem Horní rhaetské limety římské říše (ORL), která byla vydána v patnácti svazcích, z nichž sedm pokrývá trasu po limetky a osm pokrývá různé tábory a pevnosti. Dokumenty komise Imperial Limes jsou nyní v úschově Římsko-germánské komise Komise Německý archeologický ústav. RLK očísloval úseky trasy, pevnosti a strážní věže (Wp) na jednotlivých úsecích.

Sekce

V průběhu této práce byla 550 kilometrů dlouhá trasa limetky byl prozkoumán, rozdělen do částí a popsán. Toto rozdělení sledovalo správní hranice v Německu 19. století, nikoli hranice starověkého Říma:

Literatura

Horní germánsko-rhaetské limety obecně

  • Dietwulf Baatz: Der römische Limes. Archäologische Ausflüge zwischen Rhein und Donau. 4. vydání Gebrüder Mann, Berlín, 2000, ISBN  3-7861-1701-2.
  • Thomas Becker, Stephan Bender, Martin Kemkes, Andreas Thiel: Der Limes zwischen Rhein und Donau. Ein Bodendenkmal auf dem Weg zum UNESCO-Weltkulturerbe. (= Archeologické informace z Bádenska-Württemberska. Číslo 44). Konrad Theiss Verlag, Stuttgart, 2001, ISBN  3-927714-60-7.
  • Ernst Fabricius, Friedrich Leonhard, Felix Hettner, Oscar von Sarwey a kol .: Der obergermanisch-raetische Limes des Roemerreiches. publ. podle Reichs-Limeskommission v nejméně 15 svazcích. O. Petters, Heidelberg / Berlín / Lipsko, 1894–1937 (částečný dotisk: Codex-Verlag, Böblingen, 1973; plný dotisk: Greiner, Remshalden, 2005n.,, ISBN  3-935383-72-X, ISBN  978-3-935383-61-5).
  • Anne Johnson: Römische Kastelle des 1. und 2. Jahrhunderts n. Chr. v Britannien und in germanischen Provinzen des Römerreiches. (= Kulturgeschichte der antiken Welt. Sv. 37). Zabern, Mainz, 1987, ISBN  3-8053-0868-X.
  • Martin Kemkes: Der Limes. Grenze Roms zu den Barbaren. 2. přepracované vydání. Thorbecke, Ostfildern, 2006, ISBN  3-7995-3401-6.
  • Hans-Peter Kuhnen (ed.): Gestürmt - Geräumt - Vergessen? Der Limesfall und das Ende der Römerherrschaft in Südwestdeutschland. Württembergisches Landesmuseum, Stuttgart, 1992, ISBN  3-8062-1056-X.
  • Wolfgang Moschek: Der Limes. Grenze des Imperium Romanum. Primus, Darmstadt, 2014, ISBN  978-3-8631-2729-9.
  • Jürgen Oldenstein (ed.): Der obergermanisch-rätische Limes des Römerreiches. Fundindex Fundindex. Zabern, Mainz, 1982, ISBN  3-8053-0549-4.
  • Rudolf Pörtner: Mit dem Fahrstuhl in die Römerzeit. Econ, Düsseldorf 1959, 1965; Moewig, Rastatt, 1980, 2000 (další čísla potápěčů), ISBN  3-8118-3102-X.
  • Britta Rabold, Egon Schallmayer, Andreas Thiel (eds.): Der Limes. Die Deutsche Limes-Straße vom Rhein zur Donau. Theiss, Stuttgart, 2000, ISBN  3-8062-1461-1.
  • Marcus Reuter, Andreas Thiel: Der Limes. Auf den Spuren der Römer. Theiss, Stuttgart, 2015, ISBN  978-3-806-22760-4.
  • Egon Schallmayer: Der Limes. Geschichte einer Grenze. C. H. Beck, Mnichov, 2006, ISBN  3-406-48018-7 (vzácný, současný úvod.)
  • Hans Schönberger: Die römischen Truppenlager der frühen und mittleren Kaiserzeit zwischen Nordsee und Inn. V: Bericht der Römisch-Germanischen Kommission. 66, 1985, s. 321–495.
  • Andreas Thiel: Wege am Limes. 55 Ausflüge in die Römerzeit. Theiss, Stuttgart, 2005, ISBN  3-8062-1946-X.
  • Gerhard Waldherr: Der Limes. Kontaktzone zwischen den Kulturen. Reclam, Stuttgart, 2009, ISBN  978-3-15-018648-0.

Sekce

  • Willi Beck, Dieter Planck: Der Limes v Südwestdeutschland. 2. vydání, Konrad Theiß Verlag, Stuttgart, 1987, ISBN  3-8062-0496-9.
  • Thomas Fischer, Erika Riedmeier-Fischer: Der römische Limes v Bayernu. Geschichte und Schauplätze entlang des UNESCO-Welterbes. Verlag Friedrich Pustet, Regensburg, 2008, ISBN  978-3-7917-2120-0.
  • Jörg Heiligmann: Der „Alb-Limes“. Ein Beitrag zur Besetzungsgeschichte Südwestdeutschlands. Theiss, Stuttgart, 1990, ISBN  3-8062-0814-X.
  • Cliff Alexander Jost: Der römische Limes in Rheinland-Pfalz. (= Archäologie an Mittelrhein und Mosel, sv. 14). Landesamt für Denkmalpflege Rheinland-Pfalz, Koblenz, 2003, ISBN  3-929645-07-6.
  • Margot Klee: Der Limes zwischen Rhein und Main. Theiss, Stuttgart, 1989, ISBN  3-8062-0276-1.
  • Margot Klee: Der römische Limes v Hesensku. Verlag Friedrich Pustet, Regensburg, 2010, ISBN  978-3-7917-2232-0.
  • Egon Schallmayer: Der Odenwaldlimes. Entlang der römischen Grenze zwischen Main und Neckar. Theiss, Stuttgart, 2010, ISBN  978-3-8062-2309-5.
  • Bernd Steidl: Welterbe Limes: Roms Grenze am Main. Logo Verlag, Obernburg am Main, 2008, ISBN  978-3-939462-06-4.

Mapy

  • Der Limes. Rheinbrohl - Holzhausen an der Heide. Topographische Freizeitkarte 1: 25000 mit Limes-Wanderweg, Limes-Radweg, Deutsche Limesstraße. Vydavatel: Státní úřad geodetického průzkumu a geobázy Porýní-Falc ve spolupráci se Státním úřadem pro ochranu památek Porýní-Falc, Archeologická památková péče, Kancelář Koblenz. - Koblenz: Státní úřad pro průzkum a informace o geobázích ve spolupráci se Státním úřadem pro ochranu památek Porýní-Falc, Úřad Koblenz 2006, ISBN  3-89637-378-1.
  • Offizielle Karte UNESCO-Weltkulturerbe obergermanisch-raetischer Limes in Rheinland-Pfalz von Rheinbrohl bis zur Saalburg (Hessen). Společně vydané Deutsche Limeskommission, Generaldirektion Kulturelles Erbe - Direktion Archäologie, verein Deutsche Limes-Straße, Landesamt für Vermessung und Geobasisinformation Rheinland-Pfalz. - Koblenz: Landesamt für Vermessung und Geobasisinformation Rheinland-Pfalz 2007, ISBN  978-3-89637-384-7.

externí odkazy

Reference

  1. ^ Dietwulf Baatz: Die Saalburg - ein Limeskastell 80 Jahre nach der Rekonstruktion. In: Günter Ulbert, Gerhard Weber (eds.): Konservierte Geschichte? Antike Bauten und ihre Erhaltung. Konrad Theiss Verlag. Stuttgart, 1985, ISBN  3-8062-0450-0, str. 126; Ill. 127.
  2. ^ Weißenburg stiftet eigenen Kulturpreis, publikovaná v roce 1986, vyvolána 22. června 2016
  3. ^ Bernhard Overbeck: Johann Alexander Döderlein (1675–1745) und die „vaterländische“ NumismatikBrunswick, 2012, s. 147-165