Nords 19. volební obvod - Nords 19th constituency - Wikipedia
![]() volební obvod | |||
![]() 19. volební obvod Nord zobrazen uvnitř Nord-Pas-de-Calais | |||
Náměstek |
| ||
---|---|---|---|
oddělení | Nord | ||
Kantony | Bouchain, Denain, Valenciennes-Sud (část). | ||
Registrovaní voliči | 79,055 |
Devatenáctý volební obvod Nord je francouzská legislativa volební obvod v Nord département (na dalekém severu Francie). Je to jeden z jednadvaceti départementa pokrývá tři kantony zcela nebo zčásti: Bouchain, Denain a Valenciennes-Sud (minus Valenciennes sám).[1]

Poslanci
Jednalo se o trvale levicový volební obvod až do roku 2017. Dlouho ho držel Francouzská komunistická strana před redistrikcí v roce 1986.
Volby | Člen[3] | Strana | |
---|---|---|---|
1986 | Poměrné zastoupení - žádné volby podle volebních obvodů | ||
1988 | Gustave Ansart | PCF | |
1990 (po smrti Ansarta) | René Carpentier | PCF | |
1993 | |||
1997 | Patrick Leroy | PCF | |
2002 | Patrick Roy | PS | |
2007 | |||
2011 (po Royově smrti) | Marie-Claude Marchand | PS | |
2012 | Anne-Lise Dufour-Tonini | PS | |
2017 | Sébastien Chenu | FN |
Výsledky voleb
2017
Kandidát | Označení | První kolo | Druhé kolo | |||
---|---|---|---|---|---|---|
Hlasy | % | Hlasy | % | |||
Sébastien Chenu | FN | 11,839 | 33.21 | 16,013 | 55.35 | |
Sabine Hebbar | Modem | 6,443 | 18.08 | 12,920 | 44.65 | |
Anne-Lise Dufour-Tonini | PS | 5,019 | 14.08 | |||
Julien Poix | FI | 4,573 | 12.83 | |||
Pascal Jean | PCF | 3,480 | 9.76 | |||
Olivier Capron | LR | 2,472 | 6.94 | |||
Xavier Blottière | ECO | 639 | 1.79 | |||
Marlène Wrobel | EXG | 439 | 1.23 | |||
Serge Thomès | EXD | 336 | 0.94 | |||
Sébastien Dufour | DIV | 243 | 0.68 | |||
Saida Bamoune | DVG | 161 | 0.45 | |||
Hlasy | 35,644 | 100.00 | 28,933 | 100.00 | ||
Platné hlasy | 35,644 | 97.74 | 28,933 | 90.20 | ||
Prázdné hlasy | 607 | 1.66 | 2,176 | 6.78 | ||
Nulové hlasy | 219 | 0.60 | 967 | 3.01 | ||
Účast | 36,470 | 46.11 | 32,076 | 40.56 | ||
Zdrželi se hlasování | 42,631 | 53.89 | 47,011 | 59.44 | ||
Registrovaní voliči | 79,101 | 79,087 | ||||
Zdroj: Ministerstvo vnitra |
2012
Strana | Kandidát | Hlasy | % | ±% | |||
---|---|---|---|---|---|---|---|
PS | Anne-Lise Dufour-Tonini | 13,756 | 32.84 | ||||
FG | Michel Lefebvre * | 10,137 | 24.20 | ||||
FN | Catherine Rouvier | 8,215 | 19.61 | ||||
UMP | Olivier Capron | 6,185 | 14.76 | ||||
DVG | Marie-Claude Marchand | 1,067 | 2.55 | ||||
Ostatní | N / A | 2,530 | |||||
Účast | 41,890 | 52.99 | |||||
2. kolo výsledek | |||||||
PS | Anne-Lise Dufour-Tonini | 19,873 | 100.00 | ||||
Účast | 19,873 | 25.14 | |||||
PS držet |
* Odstoupil před 2. kolom
2007
Volební obvod byl jeden z pouhých dvou (druhý byl 7. volební obvod Seine-Saint-Denis ) ve kterém byl ve druhém kole pouze jeden kandidát, což zaručuje jeho znovuzvolení. Zákon stanoví, že kandidáti, kteří získají hlasy nejméně 12,5% registrovaný voliči v prvním kole postupují do druhého kola. Strany mainstreamové levice měly celonárodní dohodu, podle níž, pokud dvě z nich postoupí do druhého kola, automaticky se stáhnou druzí. Primárně se tak mělo zabránit rozdělení levicového nebo středolevého voliče ve volebních obvodech, kde se do druhého kola dostal také kandidát pravice, středopravice nebo krajní pravice. V 19. volebním obvodu Sever se však stejně jako v roce 2002 do druhého kola dostali socialističtí a komunističtí kandidáti, a to na prvním a druhém místě. Komunistický kandidát a bývalý poslanec Patrick Leroy opět poctil dohodu a odstoupil, umožňující Patrick Roy být znovu zvolen v a hladké vítězství.[4] 24,4% voličů přesto odevzdalo prázdný hlasovací lístek.[5]
Strana | Kandidát | Hlasy | % | ±% | |
---|---|---|---|---|---|
PS | Patrick Roy | 22 870 | 100 | +0 | |
Účast | 30 252 | 37.70 | +0.61 | ||
PS držet | Houpačka | +0 |
2002
Volební obvod byl jeden z pouhých tří (ostatní byli Pařížský 16. volební obvod a 16. volební obvod Nord ) ve kterém byl ve druhém kole pouze jeden kandidát, což zaručuje jeho znovuzvolení. Zákon stanoví, že kandidáti, kteří získají hlasy nejméně 12,5% registrovaný voliči v prvním kole postupují do druhého kola. Strany mainstreamové levice měly celonárodní dohodu, podle níž, pokud dvě z nich postoupí do druhého kola, automaticky se stáhnou druzí. Primárně se tak mělo zabránit rozdělení levicového nebo středolevého voliče ve volebních obvodech, kde se do druhého kola dostal také kandidát pravice, středopravice nebo krajní pravice. V 19. volebním obvodu Severu však úřadující komunistický poslanec Patrick Leroy a jeho socialistický vyzyvatel Patrick Roy byli jediní, kteří se dostali do druhého kola, respektive na druhém a prvním místě; Roy umístil Leroye na první místo o méně než 200 hlasů (0,43%). Leroy ctil dohodu a ustoupil, což umožnilo Royovi a socialistům převzít volební obvod v hladké vítězství.[6][7]
Strana | Kandidát | Hlasy | % | ±% | |
---|---|---|---|---|---|
PS | Patrick Roy | 20 973 | 100 | ||
Účast | 28 925 | 37.09 | |||
PS získat z PCF | Houpačka |
Reference
- ^ Loi n ° 86-1197 du 24 novembre 1986 relativní à la délimitation des circonscriptions pour l'élection des députés
- ^ „Metallica et le hard rock s'invitent à l'Assemblée nationale“, Le Post, 19. dubna 2009
- ^ „Oznámení a portréty des députés de la Ve République, webové stránky Národního shromáždění
- ^ „Législatives: 49,58% účast na 17 h“, L'Express, 17. června 2007
- ^ A b C Oficiální výsledky: 2007, Web francouzské vlády
- ^ „Dix triangulaires au second tour des législatives“, L'Express, 12. června 2002
- ^ Oficiální výsledky: 2002, Web francouzské vlády