Název Bosny - Name of Bosnia

The římský stanice Ad Basante z itineráře 5. století Tabula Peutingeriana.

Jméno Bosna se běžně používá v anglický jazyk jako exonym Bosna, představující Jihoslovanský běžný endonym Bosna (nebo "Босна" v Písmo cyrilice ). Název byl poprvé zaznamenán v 10. století v řecký formulář .Όσονα, s vyznačením regionu.[1] V následujících stoletích byl název používán jako označení pro středověk občanský řád, nazvaný Banát Bosny a transformován 1377 do Království Bosna. Po Osmanský dobytí v roce 1463 bylo jméno přijato a používáno jako označení pro Sanjak z Bosny a Eyalet Bosny. Po Rakousko-Uhersko okupace v roce 1878 byl region Bosny reorganizován společně se sousedním regionem Bosna a Hercegovina Hercegovina, čímž tvoří dvojí název Bosna a Hercegovina.

Od názvu Bosny různé místní výrazy (demonyma ) byly odvozeny s uvedením jeho populace. Jihoslovanský endonym Bošnjani (nebo „Бошњани“ v azbuce) byl používán během 14. a 15. století k označení místního obyvatelstva Banát Bosny a jeho nástupce Království Bosna. Během osmanského období různé turecké variace kořene Bosna byly použity jako demonyma (např turečtina: Boşnak, Bosnali, Bosnavi). Výrazy jako „Bosňané „nebo“Bosňané " (Bošnjaci) a "Bosňané " (Bosanci) byly také používány jako běžná demonyma označující všechny obyvatele Bosny bez ohledu na jejich etnický původ nebo náboženství. Na konci 20. století, termín Bosňané byl vybrán a přijat jako ethnonym politické vedení bosenských muslimů, kteří jsou od té doby známí jako etničtí Bosňané.

Etymologie

Název polního řádu Bosny podle tradičního pohledu v lingvistice vznikl jako hydronymum, název Řeka Bosna, předpokládá se, že má předslovanský původ.[2]

Řeka Bosna označeno jako Basante na historické mapě města Římské provincie z historického atlasu Gustava Droysense, 1886.

Řeka mohla být poprvé zmíněna v 1. století našeho letopočtu římským historikem Marcus Velleius Paterculus pod jménem Bathinus flumen.[3] Další základní zdroj spojený s hydronymem Bathinus je Salonitan nápis guvernéra Dalmácie, Publius Cornelius Dolabella, kde je uvedeno, že Bathinum řeka rozděluje Breuci z Osseriates.[4] Někteří učenci také spojují římskou silniční stanici Ad Basante, poprvé doloženo v 5. století Tabula Peutingeriana, do Bosny.[5][6] Podle anglického středověku William Miller v práci Eseje o latinském Orientu (1921) slovanští osadníci v Bosně „přizpůsobili latinské označení [...] Basante svému vlastnímu idiomu tím, že nazvali potok Bosna a sami Bosňané [...]“.[5]Podle filologa Antona Mayera jméno Bosna lze v podstatě odvodit z Illyrian Bass-an-as (-ā) což by bylo odkloněním protoindoevropského kořene *bhoĝ-, což znamená „tekoucí voda“.[7] Chorvatský lingvista a jeden z předních světových odborníků na onomastiku, Petar Skok vyjádřil názor, že chronologická transformace tohoto hydronyma z doby římské až do konečné podoby Slovanizace došlo v následujícím pořadí; *Bassanus> *Bassenus> *Bassinus> *Bosina> Bosьna> Bosna.[7] Jiné teorie zahrnují vzácné latinský období Bosina, což znamená hranici a možné slovanské a trácké původy.[2][8]

Ve slovanských jazycích -ak je běžné přípona připojeno ke slovům za účelem vytvoření mužského podstatného jména, například také v etnonymu Poláci (Polák) a Slováci (Slovák). Jako takový je „Bosniak“ etymologicky ekvivalentní s jeho neetnickým protějškem „Bosnian“ (který do angličtiny vstoupil přibližně ve stejné době prostřednictvím středofrancouzštiny, Bosnien): rodák z Bosny.[9]

Středověké výrazy pro Bosnu a její populaci

Viz také: Bošnjani

První zmínka o Bosně je z De Administrando Imperio (DAI; ca. 960), který ji zmiňuje jako χοριον Βοσωνα (Horion Bosona„malá země Bos (o) na“).[10]

Demonymum „Bosňané“ (latinský: Bosniensis, Srbochorvatština: Bošnjani ) je doložen od středověku Bosenské království, s odkazem na jeho obyvatele.[11] V 15. století přípona - (n) v byl nahrazen -ak k vytvoření formuláře Bošnjak (Bosniak).[Citace je zapotřebí ] Bosenský král Tvrtko II ve své 1440 delegaci u polského krále maďarského, Władysław Warneńczyk (r. 1440–1444) tvrdil, že předkové Bosňanů a Poláků byli stejní a že mluví stejným jazykem.[12]

Terminologie z osmanského období

The Sanjak z Bosny a Bosnia Eyalet existovaly během osmanské nadvlády. Populace byla nazývána turecky jako Boşnaklar, Bosnalilar, Bosnavi, taife-i Boşnakiyan, Boşnak taifesi, Bosna takimi, Boşnak milleti, Bosnali nebo Boşnak kavmi, zatímco jejich jazyk byl nazýván Boşnakça.[13]

Osmanský cestovatel a spisovatel ze 17. století Evliya Çelebi zprávy ve své práci Seyahatname lidí v Bosně nativně známých jako Bosňané.[14] Pojem národnost v té době bylo pro Osmany cizí - nemluvě o myšlence, že muslimové a křesťané z nějaké vojenské provincie mohou podporovat jakýkoli společný nadkonfesní smysl pro identitu. Obyvatelé Bosny si říkali různá jména: od „bosenské“, v celém spektru významu slova se základem jako územní označení, přes řadu regionálních a zpovědních jmen, až po současná národní. V tomto ohledu se křesťanští Bosňané před 19. stoletím podle 19. století nepopisovali jako Srbové ani Chorvati R. Donia a John V. A. Fine.[15]

„Bosňáci“ jako demonym v raném novověku západní použití

Podle Bosniak záznam v Oxfordský anglický slovník, první dochované použití „Bosniaku“ v angličtině bylo britským diplomatem a historikem Paul Rycaut v roce 1680 jako Bosnack, příbuzný postklasické latině Bosniacus (1682 nebo starší), francouzština Bosniaque (1695 nebo dřívější) nebo němčina Bosniak (1737 nebo starší).[16] Moderní pravopis je obsažen v roce 1836 Penny Cyclopaedia V. 231/1: "Obyvatelé Bosny se skládají z Bosňáků, rasy sclavonského původu".[17]

Bosniak ethnonym

Během Jugoslávie se termín „muslimové“ (Srbochorvatština: muslimani) byl použit pro muslimskou populaci Bosny a Hercegoviny. V roce 1993 byl název „Bosniak“ přijat bosensko-muslimským vedením jako název bosensko-muslimské národnosti.[18]

Reference

  1. ^ Moravcsik 1967, str. 160-161.
  2. ^ A b Indira Šabić (2014). Onomastička analiza bosanskohercegovačkih srednjovjekovnih administrativnih tekstova i stećaka (PDF). Osijek: Sveučilište Josipa Jurja Strossmayera. str. 165–167.
  3. ^ Salmedin Mesihović (2014). Ilirike. Sarajevo: Filozofski fakultet u Sarajevu. str. 80.
  4. ^ Salmedin Mesihović (2010). AEVVM DOLABELLAE - DOLABELINO DOBA. XXXIX. Sarajevo: Centar za balkanološka ispitivanja, Akademija nauka i umjetnosti. str. 10.
  5. ^ A b William Miller (1921). Eseje o latinském Orientu. Cambridge. str. 464.
  6. ^ Denis Bašić (2009). Kořeny náboženské, etnické a národní identity bosensko-hercegovinských muslimů. University of Washington. str. 56.
  7. ^ A b Indira Šabić (2014). Onomastička analiza bosanskohercegovačkih srednjovjekovnih administrativnih tekstova i stećaka (PDF). Osijek: Sveučilište Josipa Jurja Strossmayera. str. 165.
  8. ^ Muhsin Rizvić (1996). Bosna i Bošnjaci: Jezik i pismo (PDF). Sarajevo: Preporod. str. 6.
  9. ^ „Bosenština“. Oxfordský anglický slovník (3. vyd.). Oxford University Press. Září 2005.
  10. ^ Kaimakamova & Salamon 2007, str. 244.
  11. ^ Pål Kolstø (2005). Mýty a hranice v jihovýchodní Evropě. Hurst & Co.
  12. ^ Hadžijahić 1974, str. 7.
  13. ^ Fatma Sel Turhan (30. listopadu 2014). Osmanská říše a bosenské povstání: Janičáři, modernizace a povstání v devatenáctém století. IB Tauris. str. 36. ISBN  978-1-78076-111-4.
  14. ^ Evlija Čelebi, Putopis: odlomci o jugoslavenskim zemljama, (Sarajevo: Svjetlost, 1967), s. 120
  15. ^ Donia & Fine 1994, str. 73.
  16. ^ „Bosniak“. Oxfordský anglický slovník (3. vyd.). Oxford University Press. Září 2005.
  17. ^ Charles Knight (1836). Penny Cyclopaedia. PROTI. London: Společnost pro šíření užitečných znalostí. str. 231.
  18. ^ Motyl 2001, str. 57.

Zdroje