Mlatišuma - Mlatišuma

Mlatišuma
Rodné jménoStaniša Marković
Přezdívky)Mlatišuma
narozený1664
Vražegrmci, Bjelopavlići, Osmanská říše (moderní Černá Hora )
Zemřel1740
VěrnostHabsburská monarchie
Roky služby1716–1740
Hodnostobor-kapetan
JednotkaSrbská milice (1718–1739)
Bitvy / války

Staniša Marković (Srbská cyrilice: Станиша Марковић; 1664–1740), známý jako Mlatišuma (Млатишума), byl a Habsburská srbština obor-kapetan z Kragujevac. Připojil se k Rakušanům v Rakousko-turecká válka v letech 1716–18, a po vítězné válce a okupaci centrálního Srbska (dále jen Království Srbsko ) dostal hodnost obor-kapetan, vládnoucí Kragujevac a velící Srbská milice (1718–1739) vedle Vuk Isaković. V době míru byl poslán na to, co je dnes Černá Hora podněcovat protiotomanské povstání; vypuklo krátkodobé povstání, kterého se účastnila jeho osobní jednotka. V letech 1734–35 založil Klášter Drača v Kragujevac. Když Rakousko-rusko-turecká válka (1735–1739) vypukly, Srbové byli mobilizováni a Mlatišuma vedl síly v četných kampaních. Je považován za hrdinu a vyjmenován Srbská epická poezie.

Časný život

Podle Sima Milutinović Sarajlija Staniša Marković se narodila ve vesnici pod Klášter Ostrog, v Bjelopavlići (současnost Černá Hora ).[1][2] Jeho rodina pocházela z Novi Pazar.[3] S neúspěchem rakousko-srbské kampaně během Velká turecká válka (1683–99), a velká migrace Srbů v roce 1690 následovala na habsburská území.

Kariéra

Rakousko-turecká válka v letech 1716–18

V průběhu roku se připojil k habsburské straně Rakousko-turecká válka v letech 1716–18,[4] který viděl druhou okupaci centrálního Srbska (Sanjak ze Smedereva ) po Habsburgem okupované Srbsko (1686–1691).[5] Srbové založili hajduckou armádu, která podporovala Rakušany.[6]

Na mírová smlouva a založení Srbské království (1718–1739), Mlatišuma získal hodnost obor-kapetan z Kragujevac.[4]

Meziválečné období

Byl poslán do Vysočina (Brda), podněcovat vzpouru v osmi kmenech: Vasojevići (vedená vojvoda Vuksan Bojović), Bratonožići, Drekalovići (vedené Radonja Petrović ), Piperi, Rovce, Bjelopavlići, Pješivci, a Lutovci.[7] Petrović byl podle zdrojů vůdcem těchto kmenů, který dokázal připravit 2 000 mužů za jeden den.[7] Mlatišuma dorazil dovnitř Kuči v roce 1729.[8] Setkal se s Radonjou Petrović, s níž se snažil mobilizovat Brdu proti Osmanům. Když probíhaly rozhovory mezi Radonjou Petrović a Rakušanem cítil maršál, vypuklo v Černé hoře povstání.[9] Radonjovi povstalci a srbští vojáci a pomocná síla Mlatišuma zaútočili na místní muslimy.[10] Podle srbského plánu měli převzít vládu Novi Pazar, Rožaje, Bijelo Polje a Peć.[10]

V roce založil klášter Drača Kragujevac, dokončena 5. října 1734.[11] Tady je ktetor jeho portrét.[12][13]

Rakousko-rusko-turecká válka (1735–1739)

Hlavní články: Rakousko-rusko-turecká válka (1735–1739) a Srbská milice (1718–1739)

A vypukla nová válka a byly mobilizovány srbské milice a Mlatišuma.[14]Vojenský guvernér informoval lidi o organizaci milicí v Srbsku, aby zřídili základny podél habsbursko-osmanských hranic.[15] Populace rychle zareagovala a kromě pravidelné armády pod nimi ober-kapetany a patnáct (unter-) kapetani, 13 společností „hajdukové „byly shromážděny, které měly být použity k ochraně hranic a dalších služeb.[15] Armáda byla rozdělena do 18 společností ve čtyřech skupinách.[16] Nejvýznamnější obor-kapetani byli Vuk Isaković z Crna Bara, Mlatišuma a Kosta Dimitrijević z Paraćin.[6] V Kragujevaci byly dvě roty po 500 vojácích.

Jeho síly zaútočily Užice.[17] Mlatišuma síly osvobodily Kruševac dne 20. července 1737[18] a nesl hodně dobytka.[19] Plukovník Lentulus nařídil, aby byla část dobytka vrácena obyvatelstvu, druhá část byla poslána do Sekendorfu, třetí držena plukovníkem pro potřebu jeho armády.[19]

Dne 7. ledna 1739 vedl útoky na Moravě a Rudniku.[20]

Po válce usadil na území Habsburků 1 000 křesťanů, během tzv. „Druhá velká migrace Byl uvězněn v roce 1740 a věří se, že zemřel ve stejném roce.

Dědictví

Je vyjmenován v Srbská epická poezie, shromážděné uživatelem Vuk Karadžić (1787–1864).[21] Sima Milutinović Sarajlija (1791–1847) o něm napsal.[2] Bratrstvo Šumanovićů v Crna Bara tvrdí spřízněnost.[22]

Reference

  1. ^ Milutinović 1835, str. 36.
  2. ^ A b Milićević 1901, str. 100.
  3. ^ Velimir Mihajlović (1992). Ime po zapovesti: imperativni onomastikon srpskohrvatskog jezika. Nolit.
  4. ^ A b Đorđević & Čolović 1984, str. 105.
  5. ^ Skopsko naučno društvo 1938, str. 173.
  6. ^ A b Поповић 1950, str. 42.
  7. ^ A b Istorijski muzej Srbije 1984, str. 34.
  8. ^ Archivum philologicum et linguisticum. Matica srpska. 1973. str. 134.
  9. ^ Ivo Cecić; Igor Gostl, vyd. (1955). Enciklopedija Jugoslavije. Jugoslavenski leksikografski zavod. p. 344. Crnogorski vojvoda Radonja Petrovic podnio je feldmarsalu zahtjev o zajednickoj akciji protiv Turaka trazeci da u slucaju pobjede ustanici ostanu na sluzbi austrijskog feldmarsala. Dok su vodeni pregovori, buk- nuo je narodni ustanak u ...
  10. ^ A b Raif Hajdaparšić (1996). Kolašinska kapetanija i bošnjački narod. Udruženje Bošnjaka Porijeklom iz Sandžaka. Na čelu ustanka bio je kučki vojvoda Radonja Petrović. Na bošnjake iz tih krajeva krenula je i srpska vojska iz Kragujevca, pojačana sa jednim odredom policije koju je predvodio .Staniša Marković. Prema planu Srbije, trebalo je da zauzmu Prema planu Srbije, trebalo je da zauzmu sljedeća mjesta: Novi Pazar, Rožaj, Bijelo Polje i Peć. U isto vrijeme napadnut je i Bihor, gdje su srpske jedinice doprle do Godijeva, u kojem je smješten štab srpske vojske u kući Mustafe Sijarića.
  11. ^ Srbadija: časopis za zabavu pouku. 2. 1882. str. 245. 1734.
  12. ^ Zbornik, srednovekovna umetnost. 3–4. Muzej na Makedonija. 2001. ... манир поседуваат и сликарите на Драча кои работеле во Србија под австриска власт и ги извеле фреските за ктиторот оберкапетан Стојан Млатишума.135 Фреските во Драча се сликани во годините кога се подготвувал соју- ...
  13. ^ Dimitrije M. Kalezić (2002). Enciklopedija pravoslavlja. Savremena administracija. p. 588.
  14. ^ Vlado St Marijan (2005). Srpska istorijska čitanka: Istorija Srba u XVIII veku prema odabranim istorijskim izvorima. Dosije.
  15. ^ A b Skopsko naučno društvo (1938). Glasnik. 18–19. p. 175.
  16. ^ Radovan M. Drašković (1987). Valjevo u prošlosti: prilozi za zavičajnu istoriju. „Milić Rakić“. p. 22. Хајдучка војска била је подељена před 18 компанија, које су се распореЬивале у 4 групе.
  17. ^ Stevan Ignjić (1967). Užice i okolina 1862-1914. Novinska ustanova "Vesti". ... стратегијски значај Ужица које представља центар турске одбране у западној Србији. Приликом аустријског напада на град 1737. године учествује и српска милиција под руководством ста- т
  18. ^ Milosav M. Đorđević (2000). Razbojna. Kulturno prosvetna zajednica Srbije. 17ула 1737. године српска милиција под командом обер-капетана Ста- нише Марковића-Млатишума је осле У Крушевцу је затим организована скупштина народних ...
  19. ^ A b Istorijski muzej Srbije 1984, str. 35.
  20. ^ M. Đ Milićević (1876). Knez̆evina Srbija: Geografija - Crografija - Hidrografija - Topografija - Arkeologija - Istorija - Etnografija - Statistika - Prosveta - Kultura - Uprava. Sloboda. „Године 1739, 7 Јануара, оборкапетан Станиша пошао је да узнемирује пашу јагодинског, и да сШали туст но како су се Турци томе надали и осигурали се, то се, Станиша обрне на Рудник, и ту примора турс
  21. ^ Вук Стефановиђ Караджиђ (1935). Српски рјечник, истумачен њемечкијем и латинскијем ријечима. Штампарији Краљевине Југославије.
  22. ^ Petar Šobajić (1996). Bjelopavlići i Pješivci. Cid.

Zdroje