Habsburgem okupované Srbsko (1686–1691) - Habsburg-occupied Serbia (1686–91)
Habsburgem okupované Srbsko Srbština | |||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
1686–1699 | |||||||||||
![]() Prapor Svaté říše římské používá Habsburská monarchie do roku 1804 | |||||||||||
Postavení | Území Habsburská monarchie | ||||||||||
Hlavní město | Bělehrad | ||||||||||
Společné jazyky | srbština, Němec | ||||||||||
Náboženství | Srbský ortodoxní, římský katolík | ||||||||||
Vláda | Vojenská správa | ||||||||||
Historická doba | Raně novověké období | ||||||||||
• Habsburská okupace | 1686 | ||||||||||
1683–1699 | |||||||||||
1699 | |||||||||||
Kód ISO 3166 | RS | ||||||||||
|
Habsburgem okupované Srbsko se vztahuje na období mezi 1686 a 1699 Velká turecká válka, během kterého různé regiony současnosti Srbsko (které byly de jure Osmanský území) byla obsazena Habsburská monarchie. V těchto regionech zavedly habsburské úřady různé formy prozatímní vojenské správy, včetně nově organizované Srbská milice. Podle Karlowitzova smlouva v roce 1699 zůstaly některé z těchto regionů pod trvalou habsburskou vládou, zatímco jiné byly vráceny do Osmanské říše.[1]
Dějiny

V roce 1683 Velká vídeňská válka vypukl mezi Osmanská říše a Habsburská monarchie. Po vítězství v Obléhání Budína (1686), habsburské síly pokračovaly v postupu směrem na jih a přinutily Osmany k ústupu od Maďarského království a sousedních oblastí. Zároveň místní Srbové, kteří byli křesťany, tvořili Srbská milice a spojil se s habsburskými silami proti Osmanům a vyhnal je (zcela nebo částečně) z regionů Bačka, Banát a Syrmia (odpovídá moderní Vojvodina, v Srbsku).[2]
V roce 1688 zorganizovaly habsburské síly další útok směrem na jih, protínající řeky Sava a Dunaj. Současně Srbská milice provozováno v regionech Šumadija a Raška ve středním Srbsku. Po vítězství v Obležení Bělehradu (1688) Habsburské síly pokračovaly v postupu směrem na jih a zaujaly Niš a dosáhnout Prizren a Skopje (1689). Místní obyvatelé Habsburky vřele přivítali, když viděli křesťanské jednotky jako osvoboditele. Když Enea Silvio Piccolomini přijel do Prizrenu, zhruba 5 000 Albánci se svým arcibiskupem, Pjetër Bogdani, pozdravil ho salvami střelby.[3] Také asi 5 000 muslimských Albánců v Priština kteří povstali proti Turkům, dali pochopit, že se podrobí vládě Habsburků.[4] Zároveň srbský patriarcha Arsenije III Crnojević také sousedil s Habsburky. Piccolomini měl tedy pod jeho rozkazem přes 20 000 Albánců a Srbů.[4] Na začátku roku 1690 zahrnovala habsburská kontrolovaná oblast velkou část území dnešního Srbska.[2]

V roce 1690 byla zahájena rozsáhlá osmanská protiofenzíva, která donutila habsburské velitele a srbské milice ustoupit na sever. Osmanská zvěrstva provokovala Velká migrace Srbů vedená srbským patriarchou Arsenijem III., který opustil Patriarchální klášter Peć, a předsedal shromáždění srbských vůdců, kteří se setkali v Bělehradě v roce 1690 a zvolili Císař Leopold I. tak jako Král Srbska. Osmané se zavázali Obležení Bělehradu (1690) a znovu dobyli město, ale byli zastaveni u Bitva o Slankamen (1691) v Syrmia.[2]
V roce 1693 se habsburské síly rozhodly znovu získat Bělehrad. Císařská armáda vedená vévodou Charles Eugène de Croÿ, zaútočil na město a obklíčil, ale osmanská posádka zorganizovala úspěšný odpor a dokázala útok odrazit. Během několika příštích let se Osmané pokusili znovu zachytit oblasti Syrmia a Bačka, ale nakonec byli poraženi Bitva o Senta (1697) (moderní Senta, v severním Srbsku).[2]
Souběh Habsburků z jižních území dnešního Srbska probíhal souběžně s Velké srbské migrace do severních oblastí a zůstávají v rámci Habsburská monarchie. Válka skončila Karlowitzova smlouva v roce 1699 (přihlášen Sremski Karlovci v dnešní severní Srbsko ), pod nímž bylo území dnešního Srbska rozděleno mezi Osmanskou říši a habsburskou monarchii. Podle Smlouvy většina území dnešního Srbska zůstala v Osmanské říši, zatímco region Bačka a část regionu Syrmia byli přiděleni k habsburské monarchii.[2]
Habsburští velitelé
Hlavními habsburskými veliteli odpovědnými za operace na území dnešního Srbska byli:
- Ludwig Wilhelm von Baden (1655-1707)
- Giovanni Norberto Piccolomini (1640–1689)
- Charles Eugène de Croÿ (1651-1702)
Viz také
- Svatá liga (1684)
- Srbské království (1718–1739)
- Habsburgem okupované Srbsko (1788–1792)
- Srbská Vojvodina
Reference
- ^ Ćirković 2004, str. 143-148.
- ^ A b C d E Ćirković 2004.
- ^ Malcolm, Noel (2020). Rebels, Believers, Survivors: Studies in the History of the Albbanians. Oxford: Oxford University Press. p. 129. ISBN 9780192599230.
- ^ A b Anonymní (1689). Annotationes und Reflexiones der gloriosen kayserlichen Waffen im Jahr 1689. Vídeň: Rakouské státní archivy, vojenské archivy. str. 32r – 49r.
Zdroje
- Bataković, Dušan T., vyd. (2005). Histoire du peuple serbe [Dějiny srbského lidu] (francouzsky). Lausanne: L’Age d’Homme.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Ćirković, Sima (2004). Srbové. Malden: Blackwell Publishing.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Fodor, Pál; Dávid, Géza, vyd. (2000). Osmané, Maďaři a Habsburkové ve střední Evropě: Vojenské hranice v době osmanského dobytí. BRILL.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Fotić, Aleksandar (2008). "Srbská pravoslavná církev". Encyklopedie Osmanské říše. New York: Infobase Publishing. str. 519–520.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Kašić, Dušan, vyd. (1965). Srbská pravoslavná církev: její minulost a současnost. 1. Bělehrad: Srbská pravoslavná církev.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Pavlovich, Paul (1989). Dějiny srbské pravoslavné církve. Srbské knihy dědictví.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Pavlowitch, Stevan K. (2002). Srbsko: Historie za jménem. London: Hurst & Company.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Pešalj, Jovan (2010). „Mír na počátku 18. století: Jak Habsburkové a pohovky vyřešili několik hraničních sporů po Karlowitzi“. Empires and Peninsulas: Southeastern Europe between Karlowitz and the Peace of Adrianople, 1699–1829. Berlin: LIT Verlag. str. 29–42.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Stavrianos, Leften (2000) [1958]. Balkán od roku 1453. London: Hurst.CS1 maint: ref = harv (odkaz)