Srbská milice (1718–1739) - Serbian Militia (1718–39)

Srbská milice
Aktivní1718 — 1739
Země
TypJízda a pěchota
Zásnuby
Velitelé
Pozoruhodný
velitelé		Vuk Isaković a Mlatišuma

Po úspěšném Rakousko-turecká válka v letech 1716–18, a podpis míru, založili Habsburkové Srbské království (1718–1739) a jmenoval první velitelský kádr Srbská národní milice, složený ze dvou obor-kapetany, deset kapetany, dva poručíci a jeden major.[1] The obor-kapetany byly Vuk Isaković "Crnobarac" a Staniša Marković "Mlatišuma".[1] Vojenský guvernér informoval lidi, že začal organizovat milici v Srbsku, aby zřídili základny podél habsbursko-osmanské hranice, a že dostal povolení spěchat.[2] Populace ráda reagovala na volání a rychle, vedle pravidelné armády pod těmito dvěma ober-kapetany a patnáct (unter-) kapetani, 13 společností „hajdukové „byly shromážděny, které měly být použity k ochraně hranic a dalších služeb.[2]

Během Rakousko-rusko-turecká válka (1735–1739) byla srbská národní milice rozdělena do 18 „hajduk“ společností rozdělených do čtyř skupin.[3][4]

Na konci října 1737, kdy se válka pro Rakušany nepříznivě změnila, přešli do srbských milicí 418 pěchoty („hajdukové“) a 215 jezdců („husaři“) Syrmia.[5]

Operace

  • Útok na Užici (1737)[6]
  • Zaútočit na Lešnica
  • Osvobození Kruševacu (20. července 1737) pod velením Mlatišumy[7]
  • Ústup do Syrmie (konec října 1737) pod velením Isakoviće
  • Útoky na Moravě a Rudniku (7. ledna 1739) pod velením Mlatišumy[8]

Organizace

SkupinaKapitána / SpolečnostiPoznámky
1. obor-kapetan Vuk Isaković[9]
2. obor-kapetan Mlatišuma
  • Kragujevac (sedadlo)
[9]
3. obor-kapetan Kosta Dimitrijević
4. obor-kapetan ?

Velitelé

Milice byly organizovány nejprve po založení Srbského království, poté znovu během války v letech 1735–39. Velitelé byli uvedeni v dokumentech, kde byli všichni nazýváni „nebezpečnými pro Turky“.[1]

Organizace v ca. 1737–1739. Deset kapetany byly distribuovány hlavně v příhraničních oblastech.[1]

obor-kapetany
kapetany

Viz také

Reference

  1. ^ A b C d E F G h Istorijski muzej Srbije 1984, str. 11.
  2. ^ A b Skopsko naučno društvo (1938). Glasnik. 18–19. p. 175.
  3. ^ Radovan M. Drašković (1987). Valjevo u prošlosti: prilozi za zavičajnu istoriju. „Milić Rakić“. p. 22. Хајдучка војска била је подељена do 18 компанија, које су се распореЬивале у 4 групе.
  4. ^ Matica srpska (1895). Letopis matice srpske. Matica srpska. 972 коњика имала, онда сачињаваху српска милиција и пограничне страже већ у Овдје још напомињемо, де 17, било у „краљев и ни Србији“ 18 компанија „хајду ка“ (српска милиција), а у Угар с кој да ...
  5. ^ Popović 1990, str. 48.
  6. ^ Stevan Ignjić (1967). Užice i okolina 1862-1914. Novinska ustanova "Vesti". ... стратегијски значај Ужица које представља центар турске одбране у западној Србији. Приликом аустријског напада на град 1737. године учествује и српска милиција под руководством ста- т
  7. ^ Milosav M. Đorđević (2000). Razbojna. Kulturno prosvetna zajednica Srbije. 17ула 1737. године српска милиција под командом обер-капетана Ста- нише Марковића-Млатишума је осле У Крушевцу је затим организована скупштина народних ...
  8. ^ M. Đ Milićević (1876). Knez̆evina Srbija: Geografija - Crografija - Hidrografija - Topografija - Arkeologija - Istorija - Etnografija - Statistika - Prosveta - Kultura - Uprava. Sloboda. „Године 1739, 7 Јануара, оборкапетан Станиша пошао је да узнемирује пашу јагодинског, и да сШали туст но како су се Турци томе надали и осигурали се, то се, Станиша обрне на Рудник, и ту примора турс
  9. ^ A b Istorijski muzej Srbije 1984, str. 20.
  10. ^ A b Popović 1950, str. 43.

Zdroje