Miron Radu Paraschivescu - Miron Radu Paraschivescu
Miron Radu Paraschivescu | |
|---|---|
 | |
| narozený | 2. října 1911 Zimnicea, Teleorman County, Rumunské království |
| Zemřel | 17. února 1971 (ve věku 59) Bukurešť, Rumunská socialistická republika |
| Jméno pera | MRP |
| Jazyk | rumunština |
| Národnost |  Rumunsko |
| Státní občanství | Rumunsko |
| Vzdělávání | Katedra dopisů a filozofie |
| Alma mater | Univerzita v Bukurešti |
| Doba | 1929-1971 |
| Pozoruhodné práce | Cântice țigănești |
| Pozoruhodné ceny | The Rumunská akademie Cena „George Coșbuc“ (1956) |
Miron Radu Paraschivescu (Rumunská výslovnost:[miˈron ˈradu ˌparaskiˈvesku]; 2. října 1911 - 17. února 1971) byl a rumunština básník, esejista, novinář a překladatel.
Narozen v Zimnicea, Teleorman County, on šel na střední školu v Ploješť, po kterém studoval výtvarné umění, první v Cluj a později v Bukurešť bez promoce. Poté se zapsal na katedru dopisů a filozofie Univerzita v Bukurešti.
Levičák v mládí (připojil se k Svaz komunistické mládeže v roce 1933),[1] napsal pro mnoho levicových novin a časopisů té doby: „Cuvîntul liber“, „Azi“, „Facla“, „Viața românească“, „Era nouă“, „Lumea românească“, „Timpul“, „Ecoul“, „România Liberă ", "Scînteia “, někdy pod pseudonymem, mezi nimi Emil Soare a Paul Scorțeanu. Poté druhá světová válka, napsal mnoho propagandistických článků, i když se zdá, že se nikdy nestal členem komunistická strana.[1]
Být v přátelském vztahu s mnoha komunistickými vůdci z doby, kdy byli v podzemí Miron Constantinescu, Constanța Crăciun, Iosif Chișinevschi, Leonte Răutu, byl považován za „nezranitelného“ a dostal kritiku režimu, většinou v soukromí, když by někdo jiný za stejný trestný čin skončil ve vězení.[2] Ačkoli doufal, že díky své antifašistické minulosti získá důležité vládní pozice, jako jsou jeho bývalí soudruzi, nikdy žádné nedostal, místo toho byl poslán pracovat do několika časopisů a novin.[1][2]
On a Sorin Toma hořce kritizovali Tudor Arghezi v roce 1948 a obvinil jej ze zastoupení „dekadentního, buržoazní umění".[3][4][5]
V roce 1965 se Paraschivescu ujal redakční rubriky v literárním časopise Ramuri v Craiova, kterou v květnu 1966 změnil na čtyřstránkovou literární přílohu s názvem Povesta vorbei („Příběh řeči“). Trvalo to jen šest čísel.[6] Přeměnil jej na místo setkání řady mladých avantgardních spisovatelů, kteří měli potíže se zveřejněním v zavedeném literárním tisku.[6] Mezi nimi byli: Leonid Dimov, Virgil Mazilescu, a Dumitru Țepeneag.
Známý tím, že je někdy „obtížný člověk“ a „velká ústa“,[2] Paraschivescu byl nejméně dvakrát hospitalizován v ústavech pro duševně choré.[1][7]
Něco jako Don Juan, Paraschivescu byl ženatý pětkrát.[8]
Spisy
- Oameni și așezări din Țara Moților și a Basarabilor, Craiova, 1938
- Cântice țigănești, Bucureşti, 1941; ilustroval Marcel Chirnoagă, București, 1972
- Pâine, pâmânt și țărani, Craiova, 1943
- Cântare României, București, 1951
- Laude, București, 1953
- Laude a alte poeme, Bucureşti, 1959
- Declarația patetică, Bucureşti, 1960
- Poezii, Bucureşti, 1961
- Declaraţia patetică. Cântice țigănești. Laude și alte poeme, București, 1963
- Bâlci la Râureni, București, 1964
- Versul liber, București, 1965
- Drumuri şi răspântii, București, 1967
- Tristele, București, 1968
- Scrieri, sv. I-II, București, 1969, roč. III-IV, București, 1974-1975
- Báseň, București, 1971
- Ultimele, București, 1971
- Poezii, editoval a doslov Ioana Adama, București, 1973
- Amintiri, Bucureşti, 1975
- Journal d'un heretique, překládal Claude Jaillet, předmluva de Virgila Ierunca, Paříž, 1976; vydání (Jurnalul unui cobai. 1940-1954), editoval Maria Cordoneanu, předmluva Vasile Igna, Cluj Napoca, 1994
- Povestind copiilor, București, 1990
- Jurnalul unui cobai, 1994
- Báseň, Iaşi, 2000
Překlady
- Marie-Anne Desmarest, Torente, Bucureşti, 1943
- Konstantin Simonov, Aparea Moscovei, Bucureşti, 1944
- Nikolaj Tichonov, Istorisiri din Leningrad, Bucureşti, 1944
- Michail Sholokhov, Şcoala urii, Bucureşti, 1944
- Jean Richard Bloch, Toulon, Bucureşti, 1945
- Alexander Puškin, Basme ..., ilustrovaný Th. Kiriacoff-Suruceanu, Bucureşti, 1945, Ruslan și Ludmila, București, 1951
- Překlady osmi evropských básníků, ilustrované Mircea Alitanti, Bucureşti, 1946
- Claude Roy, Parisul răsculat, Bucureşti, 1946
- Maxim Gorki, Univesităţile mele, Bucureşti, 1948
- Nikolay Nekrasov, Poeme alese, Bucureşti, 1953, Gerul, moşu cu nasu roşu, Bucureşti, 1955, Opere alese, I-III, București, 1955-1959, Ženská lest. Decembristele, Bucureşti, 1956
- Adam Mickiewicz, Pan Tadeusz nebo Ultima před smrtí v Lituanii, předmluva Olgy Zaicikové, București, 1956, Poezii, Bucureşti, 1957 (s Vlaicu Bârna a Virgil Teodorescu), Poezii, Bucureşti 1959
- Juliusz Słowacki, Ceasul meditării, ilustrovaný Mihu Vulcănescu, Bucureşti, 1962
- Giuseppe Ungaretti, Poezii, București, 1963 (s Alexandru Balaci)
- Andre Malraux, Calea regală, București, 1971
Ocenění
- The Rumunská akademie Cena „George Coșbuc“ (1956)
- Čestný občan z Vălenii de Munte (post mortem, 2011)[9]
Reference
- Aurel Sasu, Dicționar biografic al literaturii române (M-Z), Paralela 45, Pitești, 2006, s. 300–301
- ^ A b C d „Un cobai al ideologizării: Miron Radu Paraschivescu (I)“ (v rumunštině). Kulturní pozorovatel. 21. října 2011. Citováno 4. ledna 2014.
- ^ A b C „Miron Radu Paraschivescu Arhivele Sfera Politicii“. Citováno 4. ledna 2014.
- ^ „Cu sinceritate despre Arghezi:“ Domnu 'Dej, vreau niște cegă!"". jurnalul.ro (v rumunštině). Archivovány od originál 4. ledna 2014. Citováno 4. ledna 2014.
- ^ „Confesiunile lui Sorin Toma, redactor-șef la cel mai mare ziar al României, in cea mai intunecată epocă a presei“. Adevărul (v rumunštině). Citováno 4. ledna 2014.
- ^ „Traiectoria lui Arghezi“ (v rumunštině). Kulturní pozorovatel. Citováno 4. ledna 2014.
- ^ A b Deletant, Dennis (1995). Ceausescu a Securitate, - disent a nátlak v Rumunsku 1965-1985. C. Hurst & Co. 175, 176.
- ^ Dobre, Ana (2008). „Miron Radu Paraschivescu - portret sub lupe infidele“ (v rumunštině). Citováno 5. ledna 2014.
- ^ „Miron Radu Paraschivescu - erotismus Iubiri și“ (PDF) (v rumunštině). pro-saeculum.ro. 2008. Archivovány od originál (PDF) 5. ledna 2014. Citováno 5. ledna 2014.
- ^ „Cetateni de onoare“ (v rumunštině). Citováno 6. ledna 2014.
