Minuskuly 51 - Minuscule 51

Nepatrný 51
Novozákonní rukopis
TextNový zákon (kromě rev.) †
datum13. století
Skriptřecký
Nyní vBodleian knihovna
Velikost30 cm x 22 cm
Kategoriežádný
Poznámkaneobvyklé pořadí knih

Minuskuly 51 (v Gregory-Aland číslování), δ 364 (Von Soden ),[1] je řecký nepatrný rukopis z Nový zákon, na pergamenových listech. Paleograficky bylo přiděleno 13. století. Dříve to bylo označeno 51E pro evangelia, 32A pro zákony a 38p pro Pavlovy listy.[2] Má to okrajové poznámky.

Popis

Kodex obsahuje text Nový zákon až na Kniha Zjevení na 325 pergamenových listech (velikost 30 cm x 22 cm) s komentářem. Text je psán ve dvou sloupcích na stránku, 28 řádků na stránku.[3][4] Text je obklopen a Catena.[2]

Pořadí knih je neobvyklé: Skutky, Pauline listy, Katolické listy a Evangelia (jako v kodexu 234 ).[2] Obsahuje tři mezery (2. Petra 3: 2--17; Matouš 18: 12--35; Marek 2: 8--3: 4).[5]

Text je rozdělen podle κεφαλαια (kapitoly), jejichž čísla jsou uvedena na okraji, a jejich τιτλοι (názvy kapitol) v horní části stránek. Text evangelií má také další rozdělení podle menších amoniánských oddílů, ale Eusebian kánony chybí. Ve Skutcích a listech má Euthalianský přístroj.[5]

Na začátku obsahuje Prolegomenu, tabulky κεφαλαια (obsah) před každou posvátnou knihou liturgické knihy s hagiografiemi (synaxaria a Menologion ), předplatné na konci každé knihy a lectionary markings at the margin (for liturgical use).[2]

Text

Řecký text kodexu je zástupcem Byzantský textový typ. Podle Scrivener má mnoho neobvyklých hodnot.[2] Hermann von Soden zařadil ji do textové rodiny K.X.[6] Kurt Aland neumístil to do žádného Kategorie.[7] Podle Claremontova profilová metoda má K.X text v Lukášovi 1 a Lukášovi 20. V Lukášovi 10 nebyl vytvořen žádný profil.[6]

Dějiny

Rukopis byl datován Gregorym do 12. století.[5] V současné době jej přiděluje INTF do 13. století.[3][4]

V roce 1636 William Laud předložil rukopis Bodleian knihovna.[5]

Mlýn špičková podobnost s Complutensian text. Byl zkoumán Millem (jako Laud. 2), Bentley, a Griesbach.[5] Bentley to použil jako kodex γ.[2] C. R. Gregory viděl to v roce 1883.[5]

Dříve to bylo označeno 51E pro evangelia, 32A pro zákony a 38p pro Pavlovy listy.[2] Gregory v roce 1908 dal za to číslo 51.[1]

V současné době je umístěna v Bodleian knihovna (Laud. Gr. 31), v Oxford.[3][4]

Viz také

Reference

  1. ^ A b Gregory, Caspar René (1908). Die griechischen Handschriften des Neuen Testament. Lipsko: J. C. Hinrichs'sche Buchhandlung. p. 50.
  2. ^ A b C d E F G Scrivener, Frederick Henry Ambrose; Edward Miller (1894). Prostý úvod do kritiky Nového zákona. 1 (4. vyd.). Londýn: George Bell & Sons. 197–198.
  3. ^ A b C K. Aland, M. Welte, B. Köster, K. Junack, „Kurzgefasste Liste der griechischen Handschriften des Neues Testaments“, Walter de Gruyter, Berlín, New York 1994, s. 49.
  4. ^ A b C "Liste Handschriften". Münster: Institut pro textový výzkum Nového zákona. Citováno 2014-10-21.
  5. ^ A b C d E F Gregory, Caspar René (1900). Textkritik des Neuen Testamentes. 1. Lipsko: J.C.Hinrichs'sche Buchhandlung. p. 140.
  6. ^ A b Wisse, Frederik (1982). Profilová metoda pro klasifikaci a hodnocení důkazů rukopisu, jak je aplikována na souvislý řecký text Lukášova evangelia. Grand Rapids: Nakladatelství William B. Eerdmans. p.54. ISBN  0-8028-1918-4.
  7. ^ Kurt und Barbara Aland (1989). Der Text des Neuen Testaments. Einführung in die wissenschaftlichen Ausgaben sowie in Theorie und Praxis der modernen Textkritik. Stuttgart: Deutsche Bibelgesellschaft. 141, 164. ISBN  3-438-06011-6.

Další čtení

  • Franz Delitzsch „Studien zur Entstehungsgeschichte der Polyglottenbibel des Cardinal Ximenes“ (Lipsko, 1871).