Martu Wangka dialekt - Martu Wangka dialect

Martu Wangkanebo Wangkatjunga (Wangkajunga), je odrůda Jazyk západní pouště která se objevila během 20. století v západní Austrálie^[4] jako několik domorodé komunity přesunul ze svých příslušných teritorií a vytvořil jedinou komunitu. Jeho řečníci tradičně žijí na území, které je součástí EU Velká písečná poušť a poblíž Canning Stock Route, stejně jako Christmas Creek a Přechod Fitzroy. Jedná se o oblasti, které jsou považovány za pouště, ale mají mnoho vodních otvorů, mezi kterými cestují reproduktory.^[5]:1–2 Odhaduje se, že 1080 mluvčích Martu Wangky v různých komunitách v oblasti Západní pouště. Největší z těchto komunit se odhaduje na zhruba 100 mluvčích, zatímco některé z nejmenších komunit mají jen 15 mluvčích. Zatímco starší mluvčí nadále používají Martu Wangku jako svůj primární jazyk, mladší mluvčí mají sklon rozumět Martu Wangce, ale ve svém každodenním životě používají různé jazyky.^[5]:18–19 Například mnoho mladších mluvčích používá především kreolský jazyk v angličtině, který se běžně označuje jako Fitzroy Valley Kriol.^[6]

Název alternativního jazyka „Wangkatjunga“ k identifikaci této odrůdy se objevil až v 70. letech.^[7] Toto jméno je údajně založeno na slovech „wangka“, což znamená „mluvit“ nebo „slovo“ a „junga“, což znamená „správný“ nebo „přímý“, takže když se dá dohromady, název jazyka v podstatě znamená „správný jazyk“. " Je však důležité si uvědomit, že stále existuje určitá debata o tom, jak by mělo být toto jméno napsáno, protože to bylo odlišně zaznamenáno různými lingvisty studujícími tento jazyk.^[5]:11 V roce 1992 byl vydán slovník s více než 400 stránkami.^[8]

Dějiny

Martu Wangka se vyvinula po dvou kmenech, Kartudjara a Manjiljarra přišel ze západní pouště, aby se usadil Jigalong během šedesátých let. Ačkoli kmenově odlišní, mluvili dvěma vzájemně srozumitelnými dialekty Jazyková rodina Západní pouště. Prostřednictvím každodenního soužití vyvinuli to, co je technicky známé jako communalect. V tomto procesu jsou prvky dvou jazyků vybrány tak, aby se spojily do jednoho sdíleného idiomu, čímž se vytvoří a lingua franca odlišný od původních dialektů různých skupin, které se usadily, aby spolu žily.^[9]

Fonologie

Samohlásky

Martu Wangka obsahuje tři kontrastní samohlásky, které mohou být krátké nebo dlouhé.^[4] Dlouhé samohlásky jsou méně časté a obvykle se vyskytují buď na první slabice slova, nebo jako konec jednoslabičného slova.^{[5]:27, 33} Níže uvedená tabulka to ilustruje:

• / i / má alofony [i], [ɪ] ve volné variantě. Když následujeme palatální souhlásku nebo předcházíme retroflexní spojku / ɻ /, lze ji realizovat jako [ɛ].
• / u / má alofony [u], [ʊ]. Při následování nebo předcházejících palatálních souhláskách to může být realizováno jako více naproti [ʉ].
• / a / se obvykle vyslovuje jako [a]. Když je v nepřízvučných pozicích jako druhá slabika tříslabičného slova, může být vyslovováno jako [ə] a slovo-nakonec jako [ʌ]. Při sledování klouzání / w / nebo před vellar souhláskou to lze realizovat jako [ɒ]. Když je mezi dvěma bočnicemi, může být realizováno jako [æ].

Souhlásky

V Martu Wangce je 17 souhlásek, rozptýlených na 5 různých místech a 6 způsobech artikulace. Řečníci Martu Wangky obecně nedělají rozdíly mezi hlasovými a neznělými zastávkami. The apikoalveolární a apico-retroflex souhlásky jsou velmi podobné a lze je vyslovovat odlišně v závislosti na reproduktoru, takže je často obtížné normalizovat způsob, jakým jsou tyto zvuky zaznamenány.^[5]:26–28

• / k / může mít vyjádřený alofon [ɡ], když nastane po nosních spojnicích nebo v různých intervocalických pozicích. To může také být slyšet jako vyjádřený fricative [ɣ] v intervocalic pozicích.
• / ɟ / může mít neznělý frikativní alofon [ç], když se vyskytuje intervocalicky.
• / ʈ / lze také slyšet jako zvuky klepnutí [ɾ ~ ɽ] v různých intervocalických pozicích.

Struktura slabiky

V Martu Wangce obsahuje většina slov dvě nebo více slabik a většina slov končí samohláskami. Ačkoli některá slova mohou končit apikální nosní nebo boční souhláskou, většina slov, která by končila souhláskou, je připojena k epentetický slabika '-pa„vyhnout se ukončení slova na souhlásku. Nejstandardnější šablonou slabiky je CV (V) (C). Níže uvedená tabulka ukazuje různé slabičné šablony spolu s příklady.^[5]:33

Stres

Martu Wangka má ve své rodině obdobný stres jako ostatní jazyky: primární stres obvykle spadá na první slabiku slova a sekundární stres obvykle padá na druhou slabiku po primární slabice (v zásadě střídá stresovanou a nepřízvučnou, označené počáteční zleva). Konečná slabika slova je obvykle nepřízvučná.^[5]:44

Morfologie

Nominálové

V Martu Wangce má nominální morfologie připevnění, zdvojení, složení, a označení případu. Obvyklý vzorec pro konstrukci podstatného jména je

nominální slovo = nominální kořen - (derivace) (derivace) - skloňování (skloňování)^[5]:60

Derivační přípony

Nomináli v Martu Wangce nemají všichni derivační přípony, ale pokud ano, tyto přípony se připojí přímo k nominálnímu kořenu a poté následují jakékoli inflexní přípony. Obvyklé derivační přípony fungují k označení nominálního prvku, který něco má nebo mu chybí, související načasování a mezery, srovnání určitých vlastností nebo počet. V tabulce níže jsou uvedeny příklady některých běžných derivačních přípon přidružených k těmto seskupením. Slovo obsahující příslušnou příponu je v každém řádku lesku tučně.^{[5]:60, 66–67}

Slovesa

Martu Wangka obsahuje přibližně 70 základních sloves, která mohou sloužit jako slovesné kořeny, a poté neurčité množství složitých sloves vytvořených různými morfologickými procesy. Tato slovesa obsahují širokou škálu významů, mimo jiné včetně akcí, pohybů, fyzických poloh, vjemů a promluv. Obvyklý vzorec pro konstrukci slovesa je

slovní slovo = (směr) (předchozí) slovesný kořen (odvození) (odvození) skloňování (směrové přípony)^[5]:152

Odvozené přípony

Derivační slovesná morfologie v Martu Wangce se skládá z různých původci, inchoatives a směrové přípony. Mezi příčiny patří přípony jako „-ma', který vytvoří přechodné sloveso z nominálu, a'-ju', což naznačuje, že se něco oblékalo, překrývalo, atd. Inchoatives slouží jako slovesa změny stavu a modifikují nominály, které popisují různé stavy existence, jako je živý nebo chladný. Directional affixes are used to modify existing verbs and indicate the type or direction of action.^{[5]:168–169, 172, 177}

Inflekční přípony

Inflexní přípony na slovesech se používají k označení času a toho, jak řečník cítí akci, kterou slovní kořen popisuje. Napjaté přípony zahrnují ukazatele přítomnosti, minulosti, budoucnosti, dokonalý, a imperfektivní časy. Pociťovací přípony lze použít ke skloňování, když řečník chce, aby se něco stalo, snaží se něco uskutečnit, věří, že by se něco mělo stát, a diskutovat o hypotetických scénářích.^{[5]:182–186}

Existují 4 různé třídy konjugace, které určují, jak slovesa realizují různé inflexní morfémy: the Ó třída, wa třída, rra třída a Los Angeles třída. Tyto třídy jsou organizovány podle sdílených charakteristik imperativního tvaru slovesa.^[5]:182

Zdvojení

V Martu Wangce existuje jak nominální, tak verbální duplikace, která se obvykle používá ke generování nového slova se souvisejícím významem, ale lze jej také použít k zdůraznění určitých akcí nebo vlastností. Nominální duplikace má dva typy: duplikace a zmrazená duplikace. Při reduplikaci se nominál opakuje, čímž se vytvoří nový duplikovaný nominál. U zmrazené duplikace je v jazyce pouze duplikovaná forma nominálu a nereplikovaná forma neexistuje.^{[5]:62, 64}

Slovní duplikace může být částečná, úplná i zmrazená. K vytvoření duplicitního slovesa se obvykle duplikuje kořen slovesa nebo předpoklad složeného slovesa. Obvykle se používá při vytváření slova pro akci, která se opakuje, například při procházení kruhy.^[5]:167

Skládání

Složené nominály se tvoří dvěma způsoby: buď se dají dohromady dva nezávislé kořeny, aby se vytvořilo nové slovo se samostatným významem, nebo se jeden nezávislý kořen spojí s jiným kořenem, který nezávislý význam neobsahuje. Většina složených nominálů jsou slova pro různé rostliny a zvířata, ale jsou také vytvořena tak, aby popisovala slova, která původně nebyla v Martu Wangce.^[5]:65

Složená slovesa se skládají z a předchozí, což může být buď nominální nebo nezávislá třída, a slovní kořen. Slovesné kořeny jsou jednoduchá slovesa, která obsahují základní význam složeného slovesa. Níže jsou uvedeny některé příklady složení na kořenech sloves.^[5]:158

Případ a dohoda

Gramatické značení písmen

Systém případu a dohody v Martu Wangce je Ergative-Absolutive. Přípona spojená s absolutním případem je -Ó, což naznačuje nedostatek přípony, a přípony spojené s ergativním případem jsou -lu když předchází samohláska a -ju nebo -tu když předchází souhláska. Martu Wangka také obsahuje třetí gramatický případ známý jako dativ případ, který slouží k označení účelu akce a je označen -ku. Níže uvedené příklady ukazují tyto tři typy gramatického značení písmen.^[5]:79

Tyto gramatické případy jsou zvláště důležité v jazyce, jako je Martu Wangka, protože má velmi volný slovosled, takže tyto případové značky slouží k označení funkcí a vztahů mezi nominály ve větě. Tyto případy mohou například označovat předmět a předmět, agenta a prožívajícího (akce), sílu akce (například když objekt způsobí něco místo člověka), účel akce a dokonce příjemce akce.^{[5]:81, 84–85, 129}

Sémantické značení případů

Zatímco ergativní a absolutní označení slouží primárně gramatickým funkcím, Martu Wangka obsahuje také případová označení, která lze volně kategorizovat jako sémantické značky. Značky sémantického případu se považují za rozšíření argumentu a používají se především k propojení argumentu s místem. Například lokální případ označuje umístění argumentu, perlativní případ popisuje objekt pohybující se po cestě v rámci místa, relativní případ popisuje objekt pohybující se na místo a ablativní případ popisuje objekt pohybující se od místa.^[5]:88–93

Syntax

Slovosled

Martu Wangka má volný slovosled, což znamená, že neexistuje žádný gramatický základní slovosled. Místo toho jsou slova řazena sémanticky a nejdůležitější části věty přicházejí nejdříve ve větě. Například nové informace vložené do konverzace mají tendenci přijít před informacemi, které již byly diskutovány. V příběhu o cestě jsou informace o směru a vzdálenosti na prvním místě, protože to jsou nejdůležitější věci, které by cestující měli vědět. Některé příklady jsou uvedeny níže.^{[5]:298, 303–304}

Dotazy

Martu Wangka má označit otázky, ve kterém za určitými otázkami následuje značka označující typ otázky. Značka se vždy objeví na konci otázky. Například značka „kurlu“ přichází na konci otázky ano / ne a značka „vy víte“, která je vypůjčena z angličtiny, je běžná na konci rétorických otázek jako dodatečný nápad.^[5]:311

Martu Wangka také má tázací zájmena „ngana“, „wanja“, „jaatu“ a „nyangula“, což znamená anglická slova „what“, „where“, „where“ a „when“. Tyto tázací nominály vždy přicházejí na začátku klauzule.^{[5]:120, 312}

Reference

Zdroje