Seznam palmyrenských monarchů - List of Palmyrene monarchs

Níže je seznam palmyrenských panovníků, panovníci, kteří vládli a předsedali městu Palma a následující Říše Palmyrene ve 3. století n. l. a pozdější vazalští knížata Al Fadl dynastie, která vládla nad městem ve 14. století.

Dům Odaenathus

Odaenathus, pán Palmyry, se prohlásil za krále, než se vydal do boje proti Sassanians po zprávách o římský porážka v Edessa dosáhl ho.[1] To povýšilo Palmyru z podřízeného města na de facto nezávislé království spojené s Římem.[2]

Odaenathus se později povýšil na titul krále králů a korunoval svého syna krále králů v roce 263.[3] Titul byl později předán Vaballathus jeho syna, než bylo upuštěno od titulu krále[4] a později císař.

PortrétnázevVládce odVládce doVztah s předchůdciTitulPoznámky
Odenaethus bust.jpgOdaenathus260267Král
Král králů		Zakladatel palmyrenské monarchie, upustil od titulu King a začal používat King of Kings o 263
Hairan I.jpgHairan I.263267 • Syn OdaeanthusKrál králůJeho otec ho vytvořil králem králů.[5]
Maeonius.jpgMaeonius267267 • Odaenathův bratranec.[6]CísařO jeho panování neexistují žádné důkazy,[7] ale údajně zavraždil Odaenathuse a jeho syna Hairana a pokusil se o uzurpaci
Antoninian Vaballathus Augustus (lícová) .jpgVaballathus267272 • Syn OdaenathaKrál králů
Král
Císař		Upustil titul „Král králů“ ve 270 a nahradil jej titulem latinský rex (král) a prohlášen za císaře v roce 271.[4] Vládl pod regentstvím své matky, Zenobia.[8]
Zenobia obverse.pngZenobia267272 • Matka VaballathusKrálovna
Císařovna		Vládla jako vladařka pro své děti a netvrdila, že vládne sama.[8]
Antiochus273273 • Možná syn Zenobie.[9]Císař

Al Fadl dynastie

PravítkoVládlTitulPoznámky
Sharaf ad-Din Issa1281–1284princJmenován jako odměna za pomoc mamlúkům.[10]
Husam ad-Din Muhanna1284–1293princUvězněn Mamluky.[11]
Husam ad-Din Muhanna1295–1312princDruhá vláda.[11]
Fadl ibn Isa1312–1317princBratr Muhanna.[11]
Husam ad-Din Muhanna1317–1320princVyloučen svým kmenem.[11]
Husam ad-Din Muhanna1330–1335princČtvrtá vláda.[11]
Muzaffar al-Din Musa1335–1341princSyn Muhanny.[12]
Sulejman I.1341–1342princSyn Muhanny.[13]
Sharaf al-Din Issa1342–1343princSyn Fadla bin Issy.[13]
Sajfa1343–1345princSyn Fadla bin Issy.[13]
Ahmad1345–1347princSyn Muhanny.[14]
Sajfa1347–1348princDruhá vláda.[14]
Ahmad1348princDruhá vláda.[14]
Fayad1348princSyn Muhanny.[15]
Hayar1348–1350princSyn Muhanny.[15]
Fayad1350–1361princDruhá vláda.[15]
Hayar1361–1364princDruhá vláda; bouřil se a byl propuštěn.[13][15]
Zamil1364–1366princSyn Muhannova bratra Musa.[13]
Hayar1366–1368princTřetí vláda; bouřil se a byl propuštěn.[16]
Zamil1368princDruhá vláda; bouřil se a byl propuštěn.[16]
Mu'ayqil1368-1373princSyn Fadla bin Issy.[16]
Hayar1373–1375princČtvrtá vláda.[16]
Malik1375–1379princSyn Muhanny.[16]
Zamil1379–1380princTřetí vláda; vládl s Mu'ayqilem.[16]
Mu'ayqil1379–1380princDruhá vláda; vládl se Zamilem.[16]
Nu'air bin Hayar1380–0000princSyn Hayara.[16]
Musa0000–1396princSyn Hayarova bratra Assafa.[16]
Sulejman II1396–1398princSyn Hayarova bratra 'Anqa.[17]
Muhammad1398–1399princBratr Sulejman II.[18]
Nu'air bin Hayar1399–1406princDruhá vláda.[18]

Reference

  1. ^ Dignas, Beate; Winter, Engelbert (2007) [2001]. Řím a Persie v pozdní antice: sousedé a rivali. Cambridge University Press. str. 159. ISBN  978-0-521-84925-8.
  2. ^ Young, Gary K. (2003) [2001]. Římský východní obchod: mezinárodní obchod a imperiální politika 31 př. N. L. - 305 n. L. Routledge. str. 159. ISBN  978-1-134-54793-7.
  3. ^ Udo Hartmann (2001). Das palmyrenische Teilreich (v němčině). str. 178. ISBN  9783515078009.
  4. ^ A b Andrew M. Smith II (2013). Roman Palmyra: Identita, společenství a formace státu. str. 179. ISBN  9780199861101.
  5. ^ Maurice Sartre (2005). Blízký východ pod Římem. str. 353. ISBN  9780674016835.
  6. ^ Trevor Bryce (2014). Starověká Sýrie: tři tisíce let historie. str. 292. ISBN  9780191002922.
  7. ^ George C. Brauer (1975). The Age of the Soldier Emperors: Imperial Rome, A.D. 244-284. Ano, stiskněte. str.163.
  8. ^ A b Pat Southern (2008). Císařovna Zenobia: Palmyra's Rebel Queen. str. 92. ISBN  9781441142481.
  9. ^ Alaric Watson (2004). Aurelian a třetí století. str. 81. ISBN  9781134908158.
  10. ^ محمد عدنان قيطاز (1998). "مهنّا (أسرة)". الموسوعة العربية (v arabštině). 19. هيئة الموسوعة العربية. str. 788. Archivovány od originál dne 2016-08-02. Citováno 2015-11-17.
  11. ^ A b C d E Khayr al-Dín Ziriklī (1926). al-Aʻlām ,: qāmūs tarājim al-ashʾhur al-rijāl wa-al-nisāʾ min al-ʻArab wa-al-mustaʻrabīn wa-al-mustashriqīn, svazek 7 (v arabštině). str. 73.
  12. ^ Yūsuf al-Atābikī Ibn Taghrī Birdī (1451). al-Manhal al-ṣāfī wa-al-mustawfá baʻda al-wāfī (v arabštině). str. 373.
  13. ^ A b C d E Ibn Khaldūn (1375). Kitab al-ʻibar wa-dīwān al-mubtadaʾ wa-al-khabar f̣i ayym al-ʻArab wa-al-ʻAjam ẉa-al-Barbar wa-man ʻāṣarahum min dhawī al-sulṭān al-al-akbar wa-huwa tarīkh wah , Díl 5 - část 30 (v arabštině). str. 105.
  14. ^ A b C Khalīl ibn Aybak Ṣafadī (1363). al-Wāfī bi-al-Wafayāt sv. 28 (v arabštině). str. 345.
  15. ^ A b C d Khalīl ibn Aybak Ṣafadī (1363). al-Wāfī bi-al-Wafayāt Vol.7 (v arabštině). str. 192.
  16. ^ A b C d E F G h i Ibn Khaldūn (1375). Kitab al-ʻibar wa-dīwān al-mubtadaʾ wa-al-khabar f̣ī ayyam al-ʻArab wa-al-ʻAjam ẉa-al-Barbar wa-man ʻāṣarahum min dhawī al-sulṭān al-al-akbar wa-huwa tarīkh wah , Díl 6 - část 11 (v arabštině). str. 11.
  17. ^ Yūsuf al-Atābikī Ibn Taghrī Birdī (1451). al-Manhal al-ṣāfī wa-al-mustawfá baʻda al-wāfī, svazek 6 (v arabštině). str. 48.
  18. ^ A b Ahmad Ibn-ʻAlī Ibn-ʻAbdalqādir al-Maqrīzī (1441). as-Sulūk li-maʻrifat duwal al-mulūk (v arabštině). str. 801.