Musa ibn Muhanna - Musa ibn Muhanna

Musa ibn Muhanna
Pán z Palma
Panování1335 - listopad 1341
PředchůdceMuhanna ibn Isa
NástupceSulayman ibn Muhanna
Amir al-Harab
Panování1335 - listopad 1341
PředchůdceMuhanna ibn Isa
NástupceSulayman ibn Muhanna
ZemřelListopad 1341
ProblémUmar
Celé jméno
Muzaffar ad-Din Musa ibn Muhanna
DůmAl Fadl
OtecMuhanna ibn Isa

Muzaffar ad-Din Musa ibn Muhanna[poznámka 1] (zemřel 11. listopadu 1341) byl amir al-abarab (velitel beduín kmeny) v Sýrie a pán Salamiyah a Palma pod Mamluks v roce 1335 – listopad 1341. Byl náčelníkem Tayyid klan Al Fadl poté, co následoval jeho otce Muhanna ibn Isa. Musa udržoval úzké vztahy se sultánem an-Nasir Muhammad a spolupracoval s ním během zběhnutí Muhanny k Mongolu Ilkhanate a později během jeho vlastní vlády. Na oplátku za Musovu podporu a zásobu ušlechtilých Arabští koně, an-Nasir Muhammad poskytl značné a vysoké příjmy iqtaʿat (léna) v Sýrii.

Životopis

Musa byl synem Muhanna ibn Isa a vnuk Isa ibn Muhanna z Al Fadl. Posledně jmenovaní byli rodem Banu Rabi'a, který byl pobočkou Banu Jarrah, která je součástí velkého kmene Tayy, které dominovaly pouštní a stepní oblasti mezi Eufrat údolí na severu až do středu Najd na jihu.[1] Muhanna sloužila jako amir al-abarab a pán Salamiyah a Palma pod Mamluk sultanát. Za jeho vlády, v letech 1311–1312, přeběhl k Mongolu Ilkhanate, ale Musa zůstal věrný mamlúckému sultánovi, an-Nasir Muhammad.[2] Přes Musovu loajalitu sultán jmenoval Muhanninho bratra Fadl ibn Isa tak jako amir al-abarab místo něj.[2] Musa však dostával roční stipendium a sultána pravidelně navštěvoval Káhira.[3]

Musa následoval jeho otce jako amir al-abarab v roce 1335.[4] Ten rok Musa vyhrožoval Nasirovi Mohamedovi, že povede beduín vzpoura proti němu, pokud se neobnoví iqtaʿat (léna; zpívat. iqtaʿ) Al Fadl, které byly rodině dříve zabaveny; iqtaʿat byl přerozdělen k financování mamlúckých emírů a vojáků bojujících na hranici s Malá Arménie.[5] An-Nasir Muhammad se nakonec ze strachu před masovým beduínským přeběhem k Ilkhanate zavázal.[5] Aby se předešlo možné vzpouře mamlúckých vojsk bojujících v Arménii, slíbil guvernér Mamluku v Aleppu, že se za ně přimlouvá a znovu získá iqtaʿat, ale An-Nasir Muhammad zůstal oddaný Musovi.[5] An-Nasir Muhammad byl bezprecedentně zamilovaný do beduínů a hledal zejména to nejlepší Arabští koně chovali. V roce 1337 udělil Musovi an iqtaʿ jehož příjem byl jeden milion stříbra dirhamové na oplátku za jednoho koně.[6] O několik měsíců později an-Nasir Muhammad zaplatil Musovi 560 000 dirhamů výměnou za několik koní.[6]

Musa spolupracoval s Nasirem Mohamedem na zatčení syrského místokrále Mamluk, Tankiz al-Husami.[7] Musa zaručil, že jeho beduínské síly zabrání Tankizovi v útěku, pokud ho sultánova vojska nezadrží.[7] Musa po setkání se sultánem opustil Káhiru a převzal velení nad svými jezdci, kteří byli v pohotovosti poblíž Homsu.[8] Nakonec se Musova pomoc neukázala jako nezbytná, protože Tankiz se vzdal počátkem roku 1340 při přístupu mamlúcké armády z Safad.[8] Musa zemřel v listopadu 1341 a byl následován jeho bratrem Sulayman.[9] Později ve 14. století zastával funkci Musův syn Umar a vnuk Zamil.[9][10]

Poznámky

  1. ^ Celé jméno a genealogie: Muẓaffar ad-Dīn Mūsā ibn Muhanna ibn je ibn Muhannā ibn Maniʿ ibn Ḥadītha ibn Ghudayya ibn Faḍl ibn Rabīʿa ibn Ẓaẓim ibn ʿAlī ibn Mufarrij ibn Daghfal ibn al-Jarráh at-Ṭaʾī

Reference

  1. ^ Hiyari 1975, str. 512–513.
  2. ^ A b Tritton 1948, str. 568–569.
  3. ^ Tritton 1948, str. 569.
  4. ^ Tritton 1948, str. 569–570.
  5. ^ A b C Levanoni 1995, s. 178.
  6. ^ A b Levanoni 1995, s. 175.
  7. ^ A b Hajji 2000, str. 152.
  8. ^ A b Hajji 2000, str. 157.
  9. ^ A b Tritton 1948, str. 570.
  10. ^ Hiyari 1975, str. 520.

Bibliografie

  • Abu al-Fida Isma'il ibn Ali (1983). Holt, Peter M. (ed.). Monografie syrského prince: Abu'l-Fidāʼ, sultán Ḥamah (672-732 / 1273-1331). Steiner.
  • Hajji, Hayat Nasir (2000). Vnitřní záležitosti v Egyptě během třetí vlády sultána Al-Nāṣira Muḥammada B. Qalāwuna, 709-741 / 1309-1341. Kuvajtská univerzita.
  • Hiyari, Mustafa A. (1975). „Počátky a vývoj Amirátu Arabů během sedmého / třináctého a osmého / čtrnáctého století“. Bulletin Školy orientálních a afrických studií. 38 (3): 509. doi:10.1017 / s0041977x00048060. JSTOR  613705.
  • Levanoni, Amalia (1995). Zlom v historii Mamluk: Třetí vláda Al-Nāṣira Muḥammada Ibn Qalāwuna (1310-1341). Brill. ISBN  9789004101821.
  • Tritton, A. S. (1948). „Kmeny Sýrie ve čtrnáctém a patnáctém století“. Bulletin Školy orientálních a afrických studií. 12 (3/4). doi:10.1017 / s0041977x00083129. JSTOR  608712.