Hairan I. - Hairan I

Hairan
Král králů Palmyry
Hairan I.jpg
Tessera zobrazující Hairana s jeho řeckým jménem Herodian.
Král králů Palmyry
Panování263 – 267
PředchůdceOdaenathus
NástupceVaballathus
Zemřel267
Celé jméno
Septimius Hairan (Herodianus)
DůmDům Odaenathus
OtecOdaenathus

Septimius Herodianus nebo Hairan (zemřel 267) byl synem a spoluvládcem Odaenathus z Palma. Prostřednictvím manželství jeho otce s Zenobia, Hairan měl dva nevlastní bratry, jednoho se stejným jménem, Hairan II,[1] a Vaballathus.

Život

Hairan se narodil jako syn Odaenathuse a jeho první (nejmenované) manželky a byl vybrán na počátku otcovy kariéry jako nástupce. V roce 251 byl zmíněn v nápisu spolu se svým otcem jako senátori a Exarch z Palmyry. Hairan byl jeho otcem korunován na krále králů; důkazem korunování je věnování nalezené vepsané na základně sochy z Palmyry, která je nedatovaná.[2] Věnování však učinil Septimius Worod jako duumviri z Palmyry, kanceláře obsazené Worodem mezi 263 a 264. Korunovace tedy proběhla c. 263.[3] Věnování znamená, že Hairan porazil perskou armádu na Řeka Orontes.[4]

Nápis oslavující Hairanovu korunovaci ho zmiňuje jménem Herodianus.[5] Je možné, že Hairan z nápisu 251 není stejný jako Herodianus z 263,[5] ale toto je zpochybněno Udo Hartmann kdo došel k závěru, že důvod pro rozdíl v pravopisu je způsoben jazykem použitým v nápisu (Herodianus je řecká verze),[6] což znamená, že nejstarším synem a králem Odaenathuse je Hairan Herodianus.[7]

Hairan byl pravděpodobně zavražděn se svým otcem za nejasných okolností v roce 267. Joannes Zonaras, kterému se říká bratranec Maeonius jako vrah, zatímco (zejména s ohledem na 3. století) nespolehlivý Historia Augusta naznačují, že Odaenathova manželka Zenobia byla podněcovatelem. Další možností je, že to zorganizoval císař Gallienus kdo se bál Odaenathuse, začínal být příliš silný.

Reference

  1. ^ Richard Stoneman (1994). Palmyra a jeho impérium: Zenobiova vzpoura proti Římu. str. 114. ISBN  0472083155.
  2. ^ Michael H. Dodgeon, Samuel N. C. Lieu (2002). Římská východní hranice a perské války 226-363: Dokumentární historie. str. 77. ISBN  9781134961139.
  3. ^ Udo Hartmann (2001). Das palmyrenische Teilreich (v němčině). str. 178. ISBN  9783515078009.
  4. ^ Michael H. Dodgeon, Samuel N. C. Lieu (2002). Římská východní hranice a perské války 226-363: Dokumentární historie. str. 370. ISBN  9781134961139.
  5. ^ A b Pat Southern (2008). Císařovna Zenobia: Palmyra's Rebel Queen. str. 8. ISBN  9781441173515.
  6. ^ Alaric Watson (2004). Aurelian a třetí století. str. 58. ISBN  9781134908158.
  7. ^ Pat Southern (2008). Císařovna Zenobia: Palmyra's Rebel Queen. str. 9. ISBN  9781441173515.
  • Thorsten Fleck: Das Sonderreich von Palmyra. Seine Geschichte im Spiegel der römischen Münzprägung. In: Geldgeschichtliche Nachrichten 199 (září 2000), str. 245–252.
  • Udo Hartmann: Das palmyrenische Teilreich (Oriens et Occidens 2). Stuttgart 2001.
  • Ted Kaizer: Odaenathus von Palmyra. V: Michael Sommer (Hg.): Politische Morde. Vom Altertum bis zur Gegenwart. Darmstadt 2005, s. 73–79.