Lingvistický průzkum Indie - Linguistic Survey of India - Wikipedia

Muž za průzkumem, Grierson, v červnu 1920. Fotografie z National Portrait Gallery, London.

The Lingvistický průzkum Indie (LSI) je komplexní průzkum jazyky z Britská Indie, popisující 364 jazyků a dialekty.[1] Průzkum poprvé navrhl George Abraham Grierson, člen Indická státní služba a lingvista, který se zúčastnil sedmého mezinárodního orientálního kongresu, který se konal ve Vídni v září 1886. Navrhl lingvistický průzkum, který byl původně indickou vládou odmítnut. Poté, co přetrvával a prokázal, že by to bylo možné provést pomocí stávající sítě vládních úředníků za rozumnou cenu, byl schválen v roce 1891. Formálně však byl zahájen až v roce 1894 a průzkum pokračoval třicet let, přičemž poslední z výsledků byl zveřejněn v roce 1928.

Online prohledávatelná databáze LSI[2] je k dispozici a poskytuje výňatek z každého slova, jak se objevilo v původní publikaci Griersona. Kromě toho Britská knihovna má gramofonové nahrávky ve svém zvukovém archivu[3] které dokumentují fonologie.

Metoda a kritika

Grierson využil vládních úředníků ke sběru dat z celé Indie. Pro důstojníky, kteří shromáždili informace, vytvořil formuláře a poradenský materiál. Při zajišťování jednotnosti shromažďování údajů a jasnosti porozumění došlo k mnoha problémům. Jeden důstojník si všiml, že je obtížné zaznamenat název jazyka z domácnosti. Dotazovaní lidé pojmenovali svůj jazyk podle své kasty.[4]

Mapy a hranice naznačené Griersonem byly často používány politickými skupinami usilujícími o reorganizaci státních hranic.[4]

Seznam svazků

Seznam svazků publikovaných Griersonem v letech 1898 až 1928 je:

  • I. Část I Úvod
Část II Srovnávací slovník indických jazyků
  • II Mon – Khmer & Tai Rodiny
  • III Část I himálajské dialekty, skupiny North Assam
Část II Skupiny Bodo – Naga a Kochin skupiny Tibeto-Burmanské jazyky
Část III Kuki-Chin & Barma Skupiny tibeto-barmských jazyků
Část I. Bengálský-asámština
Část II Bihari & Oriya
  • VI indoárijské jazyky, zprostředkovatelská skupina (Východní hindština )
  • VII indoárijské jazyky, jižní skupina (Maráthština )
  • VIII indoárijské jazyky, severozápadní skupina
Část I. Sindhi & Lahnda
Část II Dardic nebo Pisacha jazyky (včetně Kašmír )
  • IX. Indoárijské jazyky, centrální skupina
Část I. Západní hindština & Panjabi
Část II Rádžasthání & Gudžarátština
Část III Bhil jazyky počítaje v to Khandesi, Banjari nebo Labhani, Bahrupia atd.
Část IV Pahari jazyky & Gujuri

Následné průzkumy

Druhý projekt Linguistic Survey of India byl zahájen jazykovou divizí kanceláře generálního tajemníka a komisaře pro sčítání lidu v Indii v roce 1984. Tento projekt pokračuje a na konci roku 2010 bylo dokončeno přibližně 40% průzkumu. Tento průzkum má omezený cíl sledovat změny v lingvistickém scénáři po Griersonově studii.[5] Několik profesionálních lingvistů kritizovalo projekt za opakování Griersonových metodologických chyb - jako je výběr učitelů místních jazyků nebo vládních úředníků jako informátorů, spíše než laiků pro sběr lingvistických údajů.

Sčítání Indie v roce 1991 zjistilo 1576 "mateřské jazyky "se samostatnými gramatickými strukturami a 1796 jazyky klasifikovanými jako" jiné mateřské jazyky ". Brzy následovaly výzvy k úplnějšímu a přesnějšímu lingvistickému průzkumu v Indii. Bylo konstatováno, že Griersonovy práce se opíraly o netrénované terénní pracovníky a zanedbávaly bývalou provincii Barma, Madras a pak knížecí státy z Hyderabad a Mysore. Výsledkem bylo, že jižní Indie byla v LSI nedostatečně zastoupena.[6][7]

Vláda Indie oznámila ambiciózní projekt na rozšíření a revizi lingvistického průzkumu Indie. V Jedenáctý pětiletý plán (2007–12) Rs. Pro projekt bylo schváleno 2,8 miliardy. Bylo rozděleno do dvou částí: Nový lingvistický průzkum Indie a Průzkum menšinových a ohrožených jazyků. Pod záštitou Ústředního institutu indických jazyků[8] v Mysore a pod vedením Udaya Narayana Singha se do projektu mělo zapojit více než 54 univerzit, 2 000 vyšetřovatelů a 10 000 lingvistů a jazykových specialistů pracujících po dobu deseti let.[6]

Článek z dubna 2010 v online Times of India[9] uvádí, že od výše uvedeného projektu bylo upuštěno, ale poté ohlašuje novou iniciativu navazující na původní průzkum společnosti Grierson: Lidový lingvistický průzkum Indie (PLSI) pod záštitou nevládní organizace s názvem Bhasha Research and Publication Center, as Ganesh N. Devy jako předseda. Projekt bude zahájen průzkumem himálajských jazyků. Rajesh Sachdeva, ředitel CIIL na Bhasha Confluence, uvedl, že od provádění nového lingvistického průzkumu Indie je třeba upustit od „vlády, která má chladné nohy“, ve strachu, že tento průzkum může vést k oživení lingvismus nebo jazykový imperialismus.[10]

Viz také

Další čtení

  • George Abraham Grierson, Linguistic Survey of India, 11 sv. v 19 dílech. Dillí, vyd. Za nízkou cenu (2005) ISBN  81-7536-361-4

Reference

  1. ^ "Linguistic Survey of India", Britannica Online
  2. ^ Vidět DSAL Archivováno 04.07.2017 na Wayback Machine
  3. ^ Vidět Zvukový archiv Britské knihovny
  4. ^ A b Pandit, Prabodh B. (1975). „Jazykový průzkum Indie - pohledy na používání jazyků“. V Ohannessian, Sirarpi; Charles A Ferguson; Edgar C. Polome (eds.). Jazykové průzkumy v rozvojových zemích: příspěvky a zprávy o sociolingvistických průzkumech (PDF). Arlington, Va .: Centrum pro aplikovanou lingvistiku. 71–85.
  5. ^ "Předmluva, lingvistický průzkum Indie Sikkim část I", Jazyková divize, kancelář generálního tajemníka, Indie, (listopad 2009)
  6. ^ A b Sharath S. Srivatsa, „Nový lingvistický průzkum Indie má začít v dubnu příštího roku“, Hind (16. listopadu 2006)
  7. ^ "Nový jazykový průzkum z dubna 2007", Monstra a kritici (26. prosince 2006)
  8. ^ Ústřední institut indických jazyků Archivováno 2004-12-13 na Wayback Machine
  9. ^ Darshana Chaturvedi, „Fáze 1 průzkumu zaměřeného na mapování himálajských jazyků, která má brzy začít“, The Times of India (4. dubna 2010)
  10. ^ Anosh Malekar, „Důvody pro jazykový průzkum“, Infochange: média, 1. srpna 2011 Archivováno 27. září 2011, v Wayback Machine

externí odkazy