Les překvapení de lAmour - Les surprises de lAmour - Wikipedia

Jean-Philippe Rameau

Les překvapení de l'Amour je opéra-balet Ve dvě předkrmy (tři nebo čtyři v pozdějších verzích) a prolog francouzština hudební skladatel Jean-Philippe Rameau. Poprvé to bylo provedeno v Versailles dne 27. listopadu 1748. Opera je nastavena na a libreto podle Gentil-Bernard. Podle využití času to bylo původně jen účtováno jako balet[1] a byl až později vědci klasifikován jako opéra-balet,[2] i když jeho obsah by jej mohl přesněji připsat baletní héroïque žánr.

Původní verze z roku 1748 sestávala z prologu a dvou předkrmů (aktů), „La lyre enchantée“ a „Adonis“. Pro oživení roku 1757 Rameau prolog prořezal a přidal třetí předkrm „Anacréon“. Skladatel napsal další opera pod názvem Anacréon v roce 1754. Dřívější práce má libreto od Louis de Cahusac a úplně jiná zápletka. Oba jsou spojeny postavou starořeckého lyrického básníka Anacreon. William Christie a Marc Minkowski zaznamenali 1757 Anacréon odděleně. Kompletní 1757 Les překvapení de l'Amour se neobjevil na disku, dokud nahrávka Sébastien d'Hérin v roce 2013.

Historie výkonu

Práce zadala Madame de Pompadour oslavit Smlouva z Aix-la-Chapelle a měla premiéru při jejím otevření třetí sezóny Théâtre des Petits Appartements pro uvedení nového místa divadla do provozu Grand Escalier des Ambassadeurs (Velké schodiště velvyslanců) v Palác ve Versailles,[3] v hlavní roli s madame De Pompadour ve dvou původních sopránových rolích Urania a Venuše. Ve své první podobě se dílo skládalo z alegorického prologu týkajícího se smlouvy Aix-la-Chapelle „Le retour d'Astrée“ a ze dvou entrées „La lyre enchantée“ a „Adonis“. Les překvapení de l'amour byla první opera speciálně napsaná Rameauem pro Théâtre des Petits Appartements a byla také jeho první prací, která byla uvedena v průběhu jejích programů. Nebylo to nijak zvlášť úspěšné: scenérie, kostýmy, strojní zařízení a nové místo konání divadla byly velmi obdivované, ale samotná opera přiměla krále k otevřenému zívnutí a přiznání, že „by si přál lepší komedii“.[4]

Práce byla oživena na Paris Opéra v roce 1757 inaugurovat nové ředitele, François Francœur a François Rebel. Prolog, který již nebyl relevantní, byl zkrácen a nový předehra byla provedena na jejím místě. Dva původní vstupy byly důkladně revidovány: „Adonis“ byl přejmenován na „L'enlèvement d'Adonis“ (Znásilnění Adonis) a byl přidán třetí vstup, „Anacréon“. Jeho první běh trval do 14. srpna 1757, ale pouze jeho druhý a třetí vstup byly provedeny po 10. červenci[5] (originál La lyre enchantée byl nahrazen verzí Les sibarites, akt baletu od Rameaua k libretu od Jean-François Marmontel, poprvé provedeno v roce 1753). Různé vstupy byly v různé době vyměňovány za pozdější představení a „soběstačnost každé části Les překvapení de l'Amour učinil z tripartity pravděpodobný zdroj materiálu pro programy fragmenty rostoucí popularita v letech před revolucí “.[5]

Zápis Grove Music Online, Graham Sadler považuje vysílání „Nouvelle Hébé, charmante Lycoris“ pro Anacreon bas část a „strhující, chromatický sommeil“, aby byl „obzvláště v pořádku“, a celý entrée být tím nejlepším dílem opery. Navzdory stanovisku, které uvedl Charles Collé že verze z roku 1757 „[cítila] stáří“ (Rameau byl do té doby 73),[6] Sadler věří, že „nová a revidovaná hudba je téměř vždy zajímavější než hudba původní“, a že „ vysílá balet jsou jako vždy úžasně vynalézaví. “Spire Pitou částečně sdílel Sadlerovo uznání, uvádí, že„ Rameauova nejnápadnější pasáž v Les překvapení de l'Amour byla „spánková hudba“ v závěrečném aktu “.[5]

Role

Role, hlasové typy, premiérové ​​obsazení
RoleTyp hlasu /
taneční postava		Premiérové ​​obsazení,
27. listopadu 1748		Obsazení Palais-Royal první představení,
31. května 1757
Prolog: „Le Retour d'Astrée“ (návrat Astraea)střih z verze 1757
Vulcainbasse-taille
(basbaryton )		The Vévoda z Ayenu
AstréesopránPaní de Brancas [7]
Un Plaisir (potěšení)sopránPaní de Marchais [8]
Le Temps (čas)basse-taillemarkýz La Salle[9]
First (1757: Second) entrée: "La lyre enchantée" (The enchanted lyre)
UraniesopránPaní de PompadourMarie-Jeanne Fesch "Mlle Chevalier"
L'Amour (Amor)sopránPaní de Marchais[10]
Parténopesoprán[11]Marie Fel
Linusbasse-taille (1748) /
haute-contre (1757)		M. de la SalleFrançois Poirier
Apollonbasse-taille[11]Henri Larrivée
TerpsichoretanečníkLouise-Madeleine Lany
Les MusestanečníciMlles Coupée, Marquise, Chevrier, Riquet
Sirènes (sirény)tanečníciMlles Deschamps, Mopin, Pagés, Chaumart
Élèves de Terpsichore (Terpsichoreovi žáci)tanečníciPaní Dubois, Lelièvre, Balety, Beat
Sylvains et Dryades (Sylvans a Dryády)tanečníciMelles Lyonois, Fleury, Morel, Armand, Thételingre;
Paní Lyonois, Rivet, Trupty, Dupré (fils), Hus
Second (1757: First) entrée: "Adonis" (1748) or "L'enlèvement d'Adonis" (The znásilnění Adonis) (1757)
VenušesopránMme de PompadourMlle Davaux
L'Amour (Amor)sopránPaní de MarchaisMarie-Jeanne Larrivée Lemière
DianesopránPaní de BrancasLouise Jacquet
Adonisbasse-taille (1748) /
soprán (1757)[12]		vévoda z AyenuMlle Dubois
Suivant de Diane (stoupenec Diane)haute-contrevikomt Rohan[13][10]
Mercurehaute-contre[11]Godart[14]
NymfasopránMlle Lhéritier
Endymion (balet)tanečníkGaétan Vestris
Diane (balet)tanečníkMarie-Françoise-Thérèse Vestris
L'Amour (Amor) (balet)tanečníkMlle Guimard
Les Grâces (milosti)tanečníciMlles Marquise, Coupée, Chevrier
Nymphes et chasseurs (nymfy a lovci)tanečníciMlles Louise-Madeleine Lany, Fleury, Morel, Thételingre;
Paní Laval, Lyonois, Rivet, Trupty, Dupré
Jeux et Plaisirs (hry a potěšení)tanečníciMlles Riquet, Pagés, Chomart, Mopin, Deschamps;
Paní Dubois, Hamoche, Beat, Balety, Galodier
Třetí předkrm: „Anacréon“ (1757)
ne ve verzi 1748
L'Amour (Amor)sopránMarie-Jeanne Larrivée Lemière
Anacréonbasse-tailleNicolas Gélin
La prêtresse de Bacchus (kněžka Bacchus)sopránMlle Davaux
LycoristanečníkMlle Puvigné
Agathoclehaute-contreFrançois Poirier
Euricleshaute-contreMuguet
Deux convives (dva hosté)ocas (baritenor ) / basse-tailleM Poussint; M Robin
Esclaves d'Anacréon (Anacréonovi otroci)tanečníciMlles Pagés, Chomart, Mopin, Deschamps;
Paní Galodier, Hamoche, Feuillade, Gaétan Vestris
Les Grâces (milosti)tanečníciMlles Marquise, Coupée, Chevrier
Egypans & Ménades (Egypans and Maenads)tanečníciMlles Lyonois, Riquet, Dumirey, Morel, Fleury;
Jean-Barthélemy Lany [fr ], Laval, Rivet, Hus, Dupré, Trupty
Jeux et Plaisirs (Hry a potěšení)tanečníciPaní Dubois, Lelièvre, Beat, Balety

Synopse (verze 1757)

1. vstup: „L'enlèvement d'Adonis“ (Znásilnění Adonis)

Téma: boj mezi láskou a cudností [15]

Scéna je položena v obrovském posvátném lese Diana, kde Adonis (soprán en travesti ), jako stoupenec cudné bohyně, oškliví lásku jako strašlivé monstrum, které ohrožuje duševní klid lidí, ale zároveň si stěžuje, že už necítí návnadu sylvánského života. Amor sám (soprán en travesti) sestupuje do lesa a přibližuje se k Adonisovi, aby ho odtrhl od Diany a předal jej Venuše, který je do něj zamilovaný. Když na scénu přijde Venuše (sopranistka), snadno uspěje v získávání lepších Adonisových zábran a za podpory Amora se rozhodnou uprchnout, aby se vyhnuly Dianině strašnému hněvu. Když Diana (sopranistka) vstoupí na scénu, obviní Amora z únosu důvěryhodného Adonise a prosí o pomstu nebe a pekla. Rtuť (haute-contre ) poté sestoupí na scénu a ujišťuje rozzuřenou bohyni, že jí Venuše vrátí Adonis, a bohyně lásky znovu vstoupí přes mrak doprovázený Amorem a Adonisem v přestrojení za Amora, takže Diana je nerozezná. Vzhledem k tomu, Adonis odmítá odhalit sám sebe, Diana se rozhodne ustoupit ze strachu, že si možná vybere Amora, svého nejtrpčího nepřítele. Entrée pokračuje nejprve na baletu oslavujícím nadcházející svatbu Venuše a Adonis, protože v dálce je prokázáno, že sama Diana (baletka) se zamilovala do spánku Endymion (mužský tanečník), a pak k dalším propracovanějším baletům představujícím setkání Diany a Cupida (ballerina en travesti), Cupidova probuzení Endymiona a nakonec Endymonova milování s Dianou a jeho vstupem na její vozík. Předkrm končí slavnostním sborem doprovázeným obecným tancem.

2. vstup: „La lyre enchantée“ (Okouzlená lyra)

Téma: boj mezi láskou a lhostejností [16]

Scéna je položena v venkovském údolí na úpatí Montparnasse. The siréna Parthenope (soprán) je zamilovaná do hudebníka Linus (haute-contre), ale Urania (soprán) Múza astrologie na něj naléhá, ​​aby si dával pozor na pasti milostných vášní, protože samotní bohové jimi mohou projít bez úhony, zatímco vždy budou člověka stát jejich duševní klid. Po jejím odchodu se však Linus a Parthenope setkají a vyznávají svou vzájemnou lásku, načež siréna navrhuje pomstít se Múzy a jejich trvalý boj proti lásce: pro tento účel ji nechá očarovanou lyra vzadu, aby Urania mohla spadnout pod své magické kouzlo. Múza znovu vstoupila, hledala Linuse a vybrala nástroj, což stačilo na pouhý dotek, aby okamžitě navzdory sobě sama zpívala píseň lásky k němu. Přesto k její velké hanbě udržuje svou lásku pouze k Parthenope Apollo Příchod (basse-taille) vyřeší záležitost: dá Unii svou lyru, aby rozbila kouzlo, a vyzývá Múzy a Sirény, aby spojily svůj talent a vytvořily „sladké řetězy, které vedou k potěšení“. Vstup se uzavírá baletem, který předvedli Múzy a sirény Terpsichore (balerína).

3. vstup: „Anacréon“

Téma: boj mezi láskou a nezvěstností [17]

Scéna je položena Teos u básníka Anacreon v domě, kde se konají hostiny: hostující (basse-taille), jeho hosté, Agathocle (haute-contre) a Euricles (haute-contre) a zbytek jeho apartmá slaví Bakchus, místní bůh patrona. Anacreon se obrací na svou krásnou otrokyni Lycoris (baletku) s vřelým požadavkem, aby rozveselila večírek s rozkvětem svého mládí a aby byla kněžkou všech bohů, které zbožňuje, včetně Amora i Bakcha (árie: " Nouvelle Hébé, charmante Lycoris "). Když tančí a zpívá Anacreon, najednou uslyšíte zanícenou symfonii a na scénu vtrhne Bakchova kněžka, následovaná Maenads, namítající proti slavnostem kvůli jejich profánnímu charakteru a jejich smíchání kultů jejich boha a Amora. Následuje balet představující konfrontaci mezi Anacreonovým apartmá a Bakchovými následovníky, ale nakonec Anacreon a jeho hosté ustoupí požadavkům kněžky a souhlasí s uctíváním samotného Bakchuse. Když Bacchantes odejdou z pódia a Lycoris, jako symbol lásky, je zahnán, strhující sladká hudba pomalu pošle celou opilou párty spát. Ve svých snech Anacreona navštěvuje Amor (soprán en travesti) a informuje ho, že Lycoris umírá zármutkem, protože ji pro Bacchuse opustil bezcitný muž, do kterého je zamilovaná. Když si uvědomí, že je to takový muž, vrhne se Anacreon k Cupidovým nohám a prosí boha, aby mu vrátil Lycoris, protože je pro ni ochoten vzdát se všeho jiného. Lycoris znovu vstupuje na jeviště v doprovodu Milosti, ale jak Anacreon zpívá Amorovu chválu, a předehra předpovídá návrat Bakchových následovníků: nemohou se však zmenšit, aby se klaněli před současným bohem lásky a vzdali poctu jeho soše, zatímco Cupidův doprovod vzdává poctu také Bakchovi a obě taneční skupiny se mísí společně pod vedením Lycoris. Předkrm končí sborem a kontredanse doprovázeno sistrum a „další bacchické nástroje“.

Nahrávky

Les překvapení de l'Amour (kompletní)

  • Les překvapení de l'Amour (1757 verze, tj. Tři předkrmy: L'enlèvement d'Adonis; La lyre enchantée; a Anacréon) Orchestr a sbor Les Nouveaux Caractères, dirigoval Sébastien d'Hérin (Glossa, 2013).

Anacréon pouze

Reference

  1. ^ srov. titulní stránka libreta 1757 reprodukována v Le magazin de l'opéra baroko (Stránka: „Les surprises de l'amour“) Archivováno 1. března 2014 na Wayback Machine a Charles Collé Recenze premiéry z roku 1748 (tamtéž)
  2. ^ Sadler, op. cit.
  3. ^ Divadlo, které bylo také známé jako Skříňky Théâtre des Petits, zahájil své představení počátkem roku 1747 a kvůli svému úspěchu musel být v roce 1748 kompletně obnoven a přesunut na Grand Escalier des Ambassadeurs: mohlo by to být úplně rozebráno za 14 hodin a poté znovu sestaveno za dalších 24 (páka, op. cit., str. 97), a říkalo se, že to stálo neuvěřitelnou částku dvou milionů livrů, které mají počet míst k sezení 40 diváků a 40 hudebníků, s královským boxem naproti scéně a privilegovanými boxy na obou stranách. Stanovy vypracovala sama madame de Pompadour, která herečkám zajistila velká privilegia: samy měly právo volit programy a vyřizovat zkoušky a probuzení, dokonce jim bylo povoleno půlhodinové zpoždění, než jim byla uložena pokuta za pozdní příchod. The Vévoda z La Vallière byl jmenován ředitelem divadla, François Rebel dirigent, Bernard de Bury sbormistr a Jean-Baptiste Dehesse [fr ] taneční mistr. Všichni zpěváci byli ušlechtilí dvořané. Divadlo bylo uzavřeno v roce 1751, na konci jeho čtvrté sezóny, kdy byla divadelní představení zakázána ve Versailles a paní de Pompadour musela přesunout své divadelní aktivity do svého nového Palác Bellevue
  4. ^ Éditorial du mois (Prosinec 2006): „Le Théâtre des Petits Appartements“ a „Les překvapení de l'amour", v Le magazin de l'opéra baroko Archivováno 1. března 2014 na Wayback Machine
  5. ^ A b C Pitou, op. cit.
  6. ^ „Un ovuvrage ... qui sent la vieillesse“ (Journal et Mémoires de Charles Collé sur les hommes de lettres, les ouvrages dramatiques et les événements les plus mémorables du règne de Louis XV (1748–1772), Paříž, Didot, 1868, s. 93).
  7. ^ rozená Marie-Angélique Frémyn de Moras, třicet osm let stará vdova, vévodkyně z Brancas, se stala docela dobrou přítelkyní madame de Pompadour (Lever, op. cit., passim), ale vzpomínky, které později napsala, vyprávějí o historii bývalé milenky Ludvíkovi XV., Marie-Anne de Mailly-Nesle, vévodkyně z Chateauroux. Byly publikovány pod názvy Mémoires de la Duchesse de Brancas sur Louis XV et Mme de Châteauroux. Édition augmentée d'une préface et de notes par Louis Lacour (Paříž, Jouaust, 1865) a Mémoires de la duchesse de Brancas, korespondence de la korespondence Mme de Châteauroux et d'extraits des Mémoires pour servir à l'histoire de Perse, publiés avec préface, notes et tables par Eugène Asse (Paříž, Librairie des bibliophiles, 1890). Nedávno je znovu publikoval Gallimard: Madame de Brancas, Histoire de Mme de Châteauroux, Paříž, Sbírka: Le Cabinet des lettrés, 2005, ISBN  2-07-077363-9
  8. ^ rozená Élisabeth-Jeanne (nebo Élisabeth-Josèphe) de Laborde, baronka z Marchais byla vzdálená sestřenice Madame de Pompadour jako manželka Gérarda Bineta, krále komorník de chambre ("Le Devin du Village", v Le magazine de l'opéra baroko Archivováno 1. března 2014 na Wayback Machine ). Poté, co ovdověla v roce 1780, následujícího roku se provdala za Hrabě Angiviller a byl ještě naživu na začátku Francouzské impérium (Páka, op. cit., str. 283, pozn. 18), poté, co chytře prošel skrz Vláda teroru
  9. ^ celé jméno: Marie-Louis Caillebot de La Salle; další biografické informace viz. (francouzsky) WikiManche, ad nomen
  10. ^ A b Role neprováděna v roce 1757
  11. ^ A b C Role na premiéře neprovedena
  12. ^ původně basbarytonová část byla transponována pro soprán v 1757 revival; všechny online zdroje uvádějí Mlle Dubois jako umělce
  13. ^ Louis-Auguste de Rohan-Chabot, vikomt z Rohanu, který později získal titul vikomta z Chabota a hraběte z Jarnacu, hrál na hlavní haute-contre role v divadlech madame de Pompadour (jako například protagonistka filmu Lully Acis et Galathée v roce 1749). Pro další životopisné informace o Rohanu srov. (francouzsky) M. le Chevalier de Courcelles, Histoire généalogique et héraldique des pair de France, des grands dignitaires de la couronne, des principales familles nobles du royaume, et des maisons principères de l'Europe, précédée de la généalogie de la maison de France, Paříž, chez l'auteur & Arthus Bertrand, Libraire, 1827, tome huitième, s. 210 (stránka je přístupná online v books.google; konzultováno 2. dubna 2010)
  14. ^ Docela temný Godart uvádí 1757 originální libreto jako účinkující v roli Mercure. Tenor nesoucí stejné jméno (ačkoli hláskoval Godarda) je obecně označován jako první umělec mužské hlavní role v Giraud a Montan-Berton je Deucalion et Pyrrha (1755), a je také připočítán GluckGesamtausgabe s vedoucí rolí Ali v Gluck La rencontre imprévue (Vídeň, 1764). Podle Bruce Alana Browna „debutoval v Paříži v hlavní roli Rameaua Pygmalion v roce 1752 “. („ Gluckova Rencontre Imprévue a její revize “; Journal of the American Musicological Society 36, 1983, str. 503).
  15. ^ nezkrácené francouzské libreto viz Místo Rameau Le„L'Enlèvement d'Adonis“
  16. ^ nezkrácené francouzské libreto viz Místo Rameau Le„La Lyre enchantée“
  17. ^ nezkrácené francouzské libreto viz Místo Rameau Le„Anacréon“

Zdroje

  • Páka, Évelyne, Madame de Pompadour, Perrin, Paříž, 2000, ISBN  978-2-262-01225-0 (francouzsky) (konzultované vydání: Madame de Pompadour. Passioni e destino di una favorita, Mondadori, Cles, 2010, ISBN  978-88-04-51762-7) (v italštině)
  • Pitou, Spire, Pařížská opera. Encyklopedie oper, baletů, skladatelů a umělců - rokoková a romantická, 1715–1815, Greenwood Press, Westport / London, 1985, ISBN  0-313-24394-8
  • Sadie, Stanley (vyd.), The New Grove Dictionary of Opera, Grove (Oxford University Press), New York, 1997, ISBN  978-0-19-522186-2

Online zdroje

externí odkazy