LIX Army Corps (Wehrmacht) - LIX Army Corps (Wehrmacht)

The LIX armádní sbor (Němec: LIX. Armeekorps), původně známý jako Vyšší velení pro speciální nasazení LIX (Němec: Höheres Kommando z. b. V. LIX) byl armádní sbor Němce Wehrmacht v době druhá světová válka. Formace byla aktivní v letech 1940 až 1945.

Dějiny

1940

The Höheres Kommando z. b. V. LIX byla založena 10. října 1940 v Lübeck. Byla to součást 1. armáda (Johannes Blaskowitz ) pod Skupina armád D (Erwin von Witzleben ) od listopadu 1940 do února 1941.[1][2] Příkaz sloužil jako součást 7. armáda (Friedrich Dollmann ), stále pod armádní skupinou D, mezi březnem 1941 a lednem 1942.[1][3] Počáteční velitel Höheres Kommando byl Maximilian Schwandner.[4] Sbor byl v okupační službě okupovaná Francie za tři měsíce roku 1940, během nichž existovala.[1]

1941

Po celý rok 1941 pokračoval armádní sbor LIX ve Francii jako okupační síla.[1]

Velení přešlo pod vedením Kurt von der Chevallerie dne 28. prosince 1941.[4]

1942

The Höheres Kommando byl přejmenován LIX. Armeekorps dne 20. ledna 1942 a převeden do Východní fronta. Sbor se připojil k Velikiye Luki a Velizh odvětví.[1]

Sbor byl přesunut do 3. tanková armáda (Georg-Hans Reinhardt ) pod Středisko skupiny armád (Günther von Kluge ) v únoru 1942, kde zůstal až do dubna.[1][5] V období od května 1942 do ledna 1943 sloužil armádní sbor LIX přímo pod střediskem skupiny armád.[1] Sbor byl krátce pod velením Carl Hilpert mezi 22. červnem a 25. červencem, než se Chevallerie vrátila na druhé funkční období na velitelské stanoviště armádního sboru LIX.[4] Po svém působení ve funkci velitele armádního sboru LIX Hilpert pokračoval ve velení XXIII. Armádní sbor a LIV armádní sbor.[6] Armádní sbor LIX byl znám jako Gruppe v. D. Chevallerie mezi listopadem 1942 a lednem 1943.[1]

Na konci listopadu 1942 Sovětská 3. šoková armáda postupoval směrem k Velikiye Luki a obklíčil jej a během roku rozřízl armádní sbor LIX na několik částí Bitva o Velikiye Luki. Hitler původně zamýšleno pro obklíčení města, které mělo být zadrženo a znovu získáno, ale protiútok německých sil selhal do poloviny prosince.[7]

1943

Velikiye Luki byl zajat sovětskými silami do 16. ledna 1943.[7]

Mezi 17. lednem a 15. březnem 1943 byl armádní sbor LIX pod velením Erich Brandenberger, než se Chevallerie vrátila na velitelské stanoviště na třetí a poslední funkční období.[4] V období od února do září 1943 byl armádní sbor LIX opět součástí 3. tankové armády. Poté byl přesunut do 4. tanková armáda pod Skupina armád Jih, kde zůstala v období od října 1943 do února 1944.[1][8]

Během obranných bitev koncem roku 1943 stál armádní sbor LIX na jižním konci Střediska skupiny armád (severně od skupiny armád Jih) a musel ustoupit, když Sovětský svaz 13. armáda a 60. armáda prorazil Černobylu, Korosten a Ovruch.[9][10] Dalšími sbory, které bojovaly po boku armádního sboru LIX jako součást 4. tankové armády Hoth, byly VII. Armádní sbor a XIII. Armádní sbor.[11] Jako VII. Armádní sbor byl po sovětském vítězství u Sovětského svazu zatlačen zpět Druhá bitva o Kyjev dne 13. listopadu nebyl armádní sbor LIX schopen zastavit, aby sovětská 60. armáda dobyla Korosten dne 17. listopadu. Severně od Korostenu se následně otevřela mezera mezi 4. tankovou armádou a střediskem skupiny armád jako 2. armáda po evakuaci Černobylu ustoupil.[12]

Německé síly se pokusily o protiútok, aby znovu ovládly Kyjev pod vedením XXXXVIII Panzer Corps (Hermann Balck ). Zatímco Němci kvůli podzimnímu bahnu nedokázali dobýt samotné město, přední sektor byl dočasně stabilizován. Dne 27. listopadu vedl armádní sbor LIX úspěšný útok na Korosten, město, které před deseti dny vzdal 60. armádě.[13]

1944

Od konce ledna 1944 podnikla 4. tanková armáda bojový ústup na západ přes severní Ukrajinu. Mezera, která se v listopadu 1943 otevřela mezi 4. tankovou armádou a střediskem skupiny armád, nyní narostla na více než sto kilometrů, což se zhoršilo rozsáhlou partyzánskou činností v Pinsk Marshes.[14] Dne 9. března 1944 stálo naproti 4. tankové armádě asi 18 sovětských střeleckých divizí, stejně jako 5 obrněných / mechanizovaných sborů a jezdecký sbor.[15]

Mezi 8. únorem a 22. březnem 1944 byl armádní sbor LIX pod velením Friedrich Schulz.[4] Po svém působení ve funkci úřadujícího velitele armádního sboru LIX by Schulz převzal velení nad XXXXVI Panzer Corps dne 22. března 1944.[16] Armádní sbor LIX byl přesunut do 1. tanková armáda v březnu 1944, kde zůstala až do července 1944. 1. tanková armáda byla až do března součástí skupiny armád Jih a následně byla přesunuta do Skupina armád Severní Ukrajina v dubnu.[1][17]

Armádní sbor LIX pod velením Edgar Röhricht mezi 22. březnem a 2. červnem,[4] zůstal pod armádní skupinou na severní Ukrajině, když byl přesunut z 1. tankové armády do 17. armáda v srpnu 1944.[1][18] 17. armáda, které velel bývalý velitel armádního sboru LIX Friedrich Schulz, byla vložena velitelem skupiny armád na severní Ukrajině Josef Harpe dne 23. července mezi 1. a 4. tankovou armádou v zoufalé snaze zabránit zhroucení armádní skupiny.[19] Mezi 2. červnem a 10. červnem sboru krátce velel Friedrich-Wilhelm Müller, než se Röhricht vrátil na své místo.[4] Dne 15. Července 1944 sestával armádní sbor LIX z 1. místo a 208. Pěší divize a 20. maďarská divize.[17][20] Armádní sbor LIX zůstal u 17. armády až do ledna 1945.[1]

1945

Röhricht opustil svůj post, tentokrát nadobro, 29. ledna 1945. Zatímco Georg Ritter von Hengl měl ho původně nahradit, Joachim von Tresckow převzal velení počínaje 7. únorem 1945. Toto velení zastával do 10. dubna 1945, kdy jej vystřídal Ernst Sieler. Bude to poslední předání velení, protože Sieler zůstal ve funkci až do Německá kapitulace dne 8. května 1945.[4]

V únoru 1945 byl armádní sbor LIX naposledy přesunut do 1. tankové armády a znovu se vrátil do střediska skupiny armád.[1]

Struktura

Organizační struktura LIX (59.) Wehrmacht Army Corps v letech 1940 až 1945[1]
názevRokdatumCorps Cdr[4]Podřízené divize[2][3][5][8][17][18]ArmádaArmádní velitelAGAG CdrProvozní oblast
Höh. Kom. z. b. V. LIX19407. listopaduSchwandner87. pěší, 223. pěší1. armádaBlaskowitzDvon WitzlebenFrancie
12. prosince
194115. ledna16. pěší, 87. pěší, 294. pěší, SS Polizei Division
10. února
12. března9. pěší, 44. pěší, 81. pěší 223. pěchota, 246. pěší7. armádaDollmannFrancouzské pobřeží Atlantiku
5. dubna81. pěší, 223. pěší, 246. pěší
1. května81. pěší, 246. pěší, 305. pěší
5. června81. pěší, 246. pěší, 305. pěší, 715. pěší
1. července
7. srpna
3. září
2. října
4. listopadu
4. prosince
19422. lednavon der Chevallerie22. obrněný vůz 246. pěší, 305. pěší, 327. pěší, 715. pěší
LIX. Armeekorps6. února330. pěší3. tanková armádaReinhardtCentrumvon KlugeVelikiye Luki / Velizh
10. března83. pěší, 205. pěší, 330. pěší
5. dubna
SmětRozličnýpřímo pod armádní skupinou
červen
červenecHilpert
srpenvon der Chevallerie
září
říjen
listopad
prosinec
1943leden
3. únoraBrandenberger205. pěší, 291. pěší, 331. pěší, SS Br. 1, Svobodný sbor Dánsko3. tanková armádaReinhardt
4. března263. pěší „291. pěší, SS Br. 1
9. dubnavon der Chevallerie
1. května
1. června
7. července263. pěší, 291. pěší
5. srpna
5. září
4. října8. obrněný vůz, 183. pěší, 217. pěší, 291. pěší, 339. pěší4. tanková armádaHothJižnívon MansteinKyjev / Žitomir
8. listopadu291. pěší, Divize C
3. prosinceRaus
19441. ledna147. pěchota 291. pěší, 454. pěší, Divize CVinnycja
1. února96. pěší 291. pěší
3. březnaSchulz27. SS, 6. obrněný vůz, 19. obrněný vůz 96. pěší, 291. pěší, SSR1. tanková armádaKamianets-Podilskyi
15. dubnaRöhricht1. tank, 7. obrněný vůz, 25. Panzer, 20. pěší, 291. pěší, 371. pěšíSeverní UkrajinaModelkaBrody
15. května82. pěší, 208. pěší, 254. pěší 291. pěší, 20. maďarský
15. června208. pěší, 254. pěší, 20. maďarská
15. července1. pěší 208. pěší, 20. maďarská
31. srpna8. obrněný vůz, 24. Panzer, 18. SS, 359. pěší, 371. pěší17. armádaSchulzHarpeSan, Wisłoka
16. září359. pěší, 371. pěší
13. října359. pěší, 371. pěší, 544. pěšíKrakov
5. listopadu
26. listopadu
31. prosince
194519. únoravon Tresckow68. pěší, 75. pěší, 253. pěší, 359. pěší, 544. pěší1. tanková armádaHeinriciCentrumSchörnerOderberg
1. března68. pěší, 75. pěší, 253. pěší, 544. pěší
12. dubnaSieler16. obrněný vůz, 19. obrněný vůz, 544. pěší, 715. pěší, 4. horaNehring
5. květnaPanzergrenadier Division "Brandenburg"

Pozoruhodní jednotlivci

  • Maximilian Schwandner, první velitel sboru mezi 16. říjnem 1940 a 28. prosincem 1941.[4]
  • Kurt von der Chevallerie, velitel druhého, čtvrtého a šestého sboru mezi 28. prosincem 1941 a 22. červnem 1942, mezi 25. červencem 1942 a 17. lednem 1943 a mezi 15. březnem 1943 a 4. únorem 1944.[4]
  • Carl Hilpert, třetí (úřadující) velitel sboru mezi 22. červnem 1942 a 25. červencem 1942.[4][6]
  • Erich Brandenberger, pátý velitel sboru mezi 17. lednem 1943 a 15. březnem 1943.[4]
  • Friedrich Schulz, sedmý (úřadující) velitel sboru v období od 8. února 1944 do 22. března 1944.[4][16]
  • Edgar Röhricht, velitel osmého a desátého sboru mezi 22. březnem 1944 a 2. červnem 1944 a mezi 10. červnem 1944 a 29. lednem 1945.[4]
  • Friedrich-Wilhelm Müller, velitel devátého sboru mezi 2. červnem 1944 a 10. červnem 1944.[4]
  • Georg Ritter von Hengl, velitel jedenáctého sboru mezi 29. lednem 1945 a 7. únorem 1945.[4]
  • Joachim von Tresckow, velitel dvanáctého sboru v období od 7. února 1945 do 10. dubna 1945.[4]
  • Ernst Sieler, třináctý a poslední velitel sboru mezi 10. dubnem a 8. květnem 1945.[4]

Reference

  1. ^ A b C d E F G h i j k l m n Tessin, Georg (1977). „Höheres Kommando z. B. V. LIX (H.K. röm. 59) Generalkommando LIX. Armeekorps (röm. 59. AK)“. Die Landstreitkräfte 31-70. Verbände und Truppen der deutschen Wehrmacht und Waffen-SS im Zweiten Weltkrieg 1939-1945 (v němčině). 5. Osnabrück: Biblio Verlag. p. 225. ISBN  3764810971.
  2. ^ A b Tessin, Georg (1977). „1. Armee (AOK 1)“. Die Landstreitkräfte 1-5. Verbände und Truppen der deutschen Wehrmacht und Waffen-SS im Zweiten Weltkrieg 1939-1945 (v němčině). 2. Osnabrück: Biblio Verlag. s. 1–4. ISBN  3764810971.
  3. ^ A b Tessin, Georg (1977). „7. Armee (AOK 7)“. Die Landstreitkräfte 6-14. Verbände und Truppen der deutschen Wehrmacht und Waffen-SS im Zweiten Weltkrieg 1939-1945 (v němčině). 3. Osnabrück: Biblio Verlag. str. 49–53. ISBN  3764810971.
  4. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s MacLean, French L. (2014). Neznámí generálové - velitelé německých sborů ve druhé světové válce. Nakládání partnerů Pickle. str. 113–115. ISBN  9781782895220.
  5. ^ A b Tessin, Georg (1977). "3. Panzer-Armee (Pz. AOK 3)". Die Landstreitkräfte 1-5. Verbände und Truppen der deutschen Wehrmacht und Waffen-SS im Zweiten Weltkrieg 1939-1945 (v němčině). 2. Osnabrück: Biblio Verlag. str. 154–158. ISBN  3764810971.
  6. ^ A b Mitcham, Samuel W. (2001). Německá porážka na východě, 1944–45 (1. vyd.). Stoh knih. p. 155. ISBN  9780811733717.
  7. ^ A b Boog, Horst; et al. (2001). Globální válka: Rozšíření konfliktu do světové války a posun iniciativy 1941-1943. Německo a druhá světová válka. 6. Přeložil Osers, Ewald. Oxford: Clarendon Press. p. 1198.
  8. ^ A b Tessin, Georg (1977). "4. Panzer-Armee (Pz. AOK 4)". Die Landstreitkräfte 1-5. Verbände und Truppen der deutschen Wehrmacht und Waffen-SS im Zweiten Weltkrieg 1939-1945 (v němčině). 2. Osnabrück: Biblio Verlag. str. 225–229. ISBN  3764810971.
  9. ^ Frieser, Karl-Heinz; et al. (2007). Východní fronta 1943–1944: Válka na východě a na sousedních frontách. Německo a druhá světová válka. 8. Přeložil Smerin, Barry. Oxford: Clarendon Press. p. 311. ISBN  9780198723462.
  10. ^ Frieser, Karl-Heinz; et al. (2007). Východní fronta 1943–1944: Válka na východě a na sousedních frontách. Německo a druhá světová válka. 8. Přeložil Smerin, Barry. Oxford: Clarendon Press. p. 346. ISBN  9780198723462.
  11. ^ Frieser, Karl-Heinz; et al. (2007). Východní fronta 1943–1944: Válka na východě a na sousedních frontách. Německo a druhá světová válka. 8. Přeložil Smerin, Barry. Oxford: Clarendon Press. p. 362. ISBN  9780198723462.
  12. ^ Frieser, Karl-Heinz; et al. (2007). Východní fronta 1943–1944: Válka na východě a na sousedních frontách. Německo a druhá světová válka. 8. Přeložil Smerin, Barry. Oxford: Clarendon Press. p. 368. ISBN  9780198723462.
  13. ^ Frieser, Karl-Heinz; et al. (2007). Východní fronta 1943–1944: Válka na východě a na sousedních frontách. Německo a druhá světová válka. 8. Přeložil Smerin, Barry. Oxford: Clarendon Press. p. 370. ISBN  9780198723462.
  14. ^ Frieser, Karl-Heinz; et al. (2007). Východní fronta 1943–1944: Válka na východě a na sousedních frontách. Německo a druhá světová válka. 8. Přeložil Smerin, Barry. Oxford: Clarendon Press. p. 413. ISBN  9780198723462.
  15. ^ v. Manstein, Erich (1998) [1955]. Verlorene Siege (v němčině) (15. vydání). Bonn: Bernard und Graefe. p. 597. ISBN  3763752536. OCLC  75863994.
  16. ^ A b Mitcham, Samuel W. (2001). Německá porážka na východě, 1944–45 (1. vyd.). Stoh knih. p. 93. ISBN  9780811733717.
  17. ^ A b C Tessin, Georg (1977). „1. Panzer-Armee (Pz. AOK 1)“. Die Landstreitkräfte 1-5. Verbände und Truppen der deutschen Wehrmacht und Waffen-SS im Zweiten Weltkrieg 1939-1945 (v němčině). 2. Osnabrück: Biblio Verlag. s. 5–10. ISBN  3764810971.
  18. ^ A b Tessin, Georg (1977). „17. Armee (AOK 17)“. Die Landstreitkräfte 15-30. Verbände und Truppen der deutschen Wehrmacht und Waffen-SS im Zweiten Weltkrieg 1939-1945 (v němčině). 4. Osnabrück: Biblio Verlag. str. 50–55. ISBN  3764810971.
  19. ^ Mitcham, Samuel W. (2001). Německá porážka na východě, 1944–45 (1. vyd.). Stoh knih. p. 167. ISBN  9780811733717.
  20. ^ Mitcham, Samuel W. (2001). Německá porážka na východě, 1944–45 (1. vyd.). Stoh knih. p. 66. ISBN  9780811733717.