Karel Goeyvaerts - Karel Goeyvaerts

Karel August Goeyvaerts (8. června 1923 - 3. února 1993) byl belgický skladatel.

Život

Goeyvaerts se narodil v Antverpy, kde studoval na Královská vlámská hudební konzervatoř; později studoval složení v Paříži s Darius Milhaud a analýza s Olivier Messiaen. Také studoval ondes Martenot s Maurice Martenot, který nástroj vynalezl (Delaere 2001 ).

V roce 1951 se slavné zúčastnili Goeyvaerts Darmstadtská nová hudební letní škola kde se setkal Karlheinz Stockhausen, který byl o pět let mladší. Oba byli oddaní katolíci a našli způsoby, jak integrovat náboženskou numerologii do svých sériových skladeb. Ocitli se hluboko v konverzaci a provedli pohyb z Goeyvaertsova „Nummer 1“, Sonáta pro dva klavíry, ve skladatelském kurzu od Theodor Adorno tam. Oba byli ohromeni, když slyšeli poprvé Messiaen „“Mode de valeurs et d'intensités " (z Quatre études de rythme ), v nahrávce skladatele, který Antoine Goléa hrál na přednášce. Tyto zkušenosti společně přesvědčily Stockhausena, že by měl studovat s Messiaenem.[Citace je zapotřebí ]

Goeyvaerts byl velmi nadšený v roce 1952, když se dozvěděl, že Stockhausen měl v Paříži přístup k generátoru sinusové vlny. Goeyvaerts je považoval za důležitý objev hudby: nejčistší možný zvuk. V té době Stockhausen nesdílel své nadšení, částečně kvůli neschopnosti vybavení po ruce překrývat sinusové tóny. Teprve později, poté, co se ujal svého nového postu v NWDR Studio elektronické hudby v Kolín nad Rýnem našel Stockhausen v červenci 1953 vhodnější vybavení (Toop 1979 ). Jedním z prvních děl, které tam vznikly, bylo dílo Goeyvaerts Č. 5 s čistými tóny, což Stockhausen pomohl svému příteli realizovat. (Když Stockhausen zdánlivě opustil svou práci se sinusovými vlnami a vrátil se k psaní skladeb pro sólový klavír, měl Goeyvaerts pocit, že Stockhausen upustil od důležitého objevu, a převzal tuto záležitost z filozofického hlediska sám.)[Citace je zapotřebí ]

O tom, kdo napsal první evropský „souhrn“, se vedly určité polemiky sériové složení. Jeho Číslo 2 (1951) pro 13 nástrojů je jedním z uchazečů (Delaere 1994, 13), jak je jeho Číslo 1 (1950) Sonáta pro dva klavíry a Sonáta pro dva klavíry od Michela Fana (1950), v závislosti na definici „totálního serialismu“ (Toop 1974 ).

Poté, co se na nějaký čas stáhl z hudebního světa, přijal v roce 1970 místo v Institut pro psychoakustickou a elektronickou hudbu (IPEM) v Ghent, což vedlo k několika dalším prestižním jmenováním v Belgii. Jeho práce po roce 1975 nabývají aspektů minimalismus, nejznámějšími příklady jsou jeho série pěti Litánie (1979–1982) a jeho závěrečné dílo, opera Vodnář (1983–1992). Ačkoli je minimalismus obvykle považován za reakci proti serialismu, pro Goeyvaerts byly obě techniky pouze podkategoriemi nedynamické „statické hudby“ (Delaere, Beirens a Staples 2004, 32–33). Analýzy jeho raných sériových skladeb (zejména elektronických Č. 4, se setkal dode tonen [s mrtvými tóny] a Č. 5, set zuivere tonen [s čistými tóny]) odhalí, jak blízko jsou ve skutečnosti spojení (Sabbe 1977 ). Goeyvaerts zemřel náhle v roce 1993 ve svém domovském městě Antverpy.

Vybraná díla

  • Opera: Vodnář (L'ère du verseau) (1983–1992)
  • Orchestr
    • Houslový koncert č. 1 (1948)
    • Houslový koncert č. 2 (1951)
    • Zomerspelen (1961)
    • Al naar gelang (1971)
    • Litanie III (1980)
    • Vodnář (koncertní verze) (1991)
  • Soubor
    • Tre Lieder na sonar a venti-sei (1949)
    • Č. 2 voor 13 nástrojů (1951)
    • Č. 3 potkal gestreken en geslagen tonen (1952)
    • Č. 6 se setkalo s 180 klankvoorwerpen (1954)
    • Pour que les fruits mûrissent cet été pro 14 renesančních nástrojů, na které hraje sedm hudebníků (1975 nebo 1976)
    • Erst das Gesicht ... (1978)
    • Zum Wassermann (1984)
    • Avontuur (1985)
    • De Heilige Stad (1986)
    • Das Haar (1990)
  • Vokálně-instrumentální
    • Elegische muziek (1950)
    • Mis voor Paus Johannes XXIII (1968)
    • Bélise dans un jardin (1972)
    • Litanie IV, pro soprán, flétnu, klarinet, klavír, housle a violoncello (1981)
    • De Stemmen van de Waterman (1985)
  • Pěvecký sbor: Mon doux pilote s'endort aussi (1976)
  • Komorní hudba
    • Op. 1, Sonáta pro 2 klavíry (1951),
    • Ach Golgatha!, pro bicí, harfu a varhany (1975)
    • Honneurs funèbres à la tête musicale d’Orphée, pro 6 ondes Martenot (1978)
    • Litanie II, pro 3 bicí nástroje (1980)
    • Aemstel Kwartet (1985)
    • De Zeven Zegels, pro smyčcové kvarteto (1986)
    • Voor Strijkkwartet (1992)
  • Klavír
    • Litanie I. (1979)
    • Pas à Pas (1985)
  • Páska:
    • Č. 4 potkal dode tonen (1952)
    • Č. 5 set zuivere tonen (1953)
    • Č. 7 se setkal s konvergerende en divergerende niveaus (1955)
    • Nachklänge aus dem Theater I – II (1972)
  • Nástroj (y) plus páska:
    • Stuk voor piano en tape (1964)
    • Klavírní kvarteto (1972)
    • Už nikdy nebudete sami (1975)
    • Litanie V, pro cembalo a pásku (1982)

Reference

Belgické dokumentační centrum pro současnou hudbu (CEBEDEM): Karel Goeyvaerts

  • Beirens, Maarten. 2003. „Minimalistické techniky z evropské perspektivy. Analýza Pour que les fruits mûrissent cet été Karel Goeyvaerts “. Revue Belge de Musicologie / Belgisch Tijdschrift voor Muziekwetenschap 57:215–29.
  • Beirens, Maarten. 2013. Evropský minimalismus a modernistický problém. In The Ashgate Research Companion to Minimalist and Postminimalist Music, edited by Keith Potter, Kyle Gann, and Pwyll ap Siôn 61–86. Farnham: Ashgate Publishing, Ltd; Burlington: Ashgate Publishing, Inc .; New York a Abington: Routledge. ISBN  978-1-4094-3549-5 (tkanina); ISBN  978-1-3156-1326-0 (ebook).
  • Christiaens, leden 2003. „„ Absolutní čistota promítnutá do zvuku “: Goeyvaerts, Heidegger a raný serialismus“. Perspektivy nové hudby 41, č. 1 (zima): 168–78.
  • Decroupet, Pascal a Elena Ungeheuer. 1994. „Karel Goeyvaerts und die serielle Tonbandmusik.“ Revue Belge de Musicologie 48:95–118.
  • Delaere, Marku. 1994. „Projekce v čase a prostoru základní struktury vytvářející myšlenky. Hudba Karla Goeyvaertsa“ Revue belge de Musicologie / Belgisch Tijdschrift voor Muziekwetenschap 48:11–14.
  • Delaere, Marku. 1996. „Průkopník sériové, elektronické a minimální hudby: belgický skladatel K. Goeyvaerts.“ Tempo 195:2–5.
  • Delaere, Marku. 2001. „Goeyvaerts, Karel (srpen)“. The New Grove Dictionary of Music and Musicians, druhé vydání, editoval Stanley Sadie a John Tyrrell. London: Macmillan Publishers.
  • Delaere, Marc. 2009. „Die Utopie bleibt: Zur szenischen Uraufführung der Oper Vodnář von Karel Goeyvaerts v Antverpách ". MusikTexte: Zeitschrift für Neue Musik, Ne. 122 (srpen): 79-80.
  • Delaere, Marc. 2016. „Stockhausen – Goeyvaertsova korespondence a estetické základy serialismu na počátku 50. let“. v Hudební odkaz Karlheinze Stockhausena: Ohlédnutí a vpřed, editoval M. J. Grant a Imke Misch, 20–34. Hofheim: Wolke Verlag. ISBN  978-3-95593-068-4.
  • Delaere, Mark, Maarten Beirens a Hilary Staples. 2004. „Minimální hudba v nížinách“. Tijdschrift van de Koninklijke Vereniging voor Nederlandse Muziekgeschiedenis 54, č. 1: 31–78.
  • Goeyvaerts, Karel. 1994. „Paris-Darmstadt 1947–1956“. Revue Belge de Musicologie / Belgisch Tijdschrift voor Muziekwetenschap 48:35–54.
  • Goeyvaerts, Karel. 2010. Selbstlose Musik: Texte, Briefe, Gespräche, editoval Mark Delaere. Cologne: Edition MusikTexte. ISBN  978-3-9813319-1-2.
  • Lysens, Jef a Diana von Volborth-Danys. 1994. „Karel Goeyvaerts: Chronologický průzkum prací“. Revue Belge de Musicologie / Belgisch Tijdschrift voor Muziekwetenschap 48:15–34.
  • Moelants, Dirku. „Statistická analýza psané a interpretované hudby: Studie kompozičních principů a problémů koordinace a vyjadřování v„ přesné “sériové hudbě.“ Journal of New Music Research 29, č. 1 (březen): 37–60.
  • Poláci, Reinder. 1994. „Čas se blíží: Apokalyptická utopie Karla Goeyvaertsa v jeho opeře Vodnář". Revue belge de musicologie/Belgická tijdschrift voor muziekwetenschap 48:151–71.
  • Reininghaus, Frieder. 2009. „Wassermann geht plantschen: Die« Aquarius »- Hudba von Karel Goeyvaerts wird in Antwerpen als Uraufführung auf die Bühne gebracht“. Neue Zeitschrift für Musik, Ne. 5 (září – říjen): 78.
  • Sabbe, Herman. 1972. „Das Musikdenken von Karel Goeyvaerts in Bezug auf das Schaffen von Karlheinz Stockhausen: Ein Beitrag zur Geschichte der frühseriellen und elektronischen Musik 1950–1956“. Rozhraní 2:101–13.
  • Sabbe, Herman. 1977. Het muzikale serialisme ass techniek en als denkmethode: Een onderzoek naar de logische en historische samenhang van de onderscheiden toepassingen van het seriërend beginsel in de muziek van de periode 1950–1975. Gent: Rijksuniversiteit te Gent.
  • Sabbe, Herman. 1981. „Die Einheit der Stockhausen-Zeit ...: Neue Erkenntnismöglichkeiten der seriellen Entwicklung anhand des frühen Wirkens von Stockhausen und Goeyvaerts. Dargestellt aufgrund der Briefe Stockhausens an Goevaerts“. v Musik-Konzepte 19: Karlheinz Stockhausen: ... wie die Zeit verging ..., editoval Heinz-Klaus Metzger a Rainer Riehn, 5–96. Mnichov: Text vydání + Kritik.
  • Sabbe, Herman. 1994. „Goeyvaerts a počátky‚ dochvilného 'serialismu a elektronické hudby. “ Revue Belge de Musicologie / Belgisch Tijdschrift voor Muziekwetenschap 48:55–94.
  • Sabbe, Herman. 2005. „Paradigma„ Absolute Music “: Goeyvaerts's N °. 4 as Numerus Sonorus". Revue Belge de Musicologie / Belgisch Tijdschrift voor Muziekwetenschap 59:243–51.
  • Toop, Richarde. 1974. „Messiaen / Goeyvaerts, Fano / Stockhausen, Boulez.“ Perspektivy nové hudby 13, č. 1 (podzim-zima): 141–69.
  • Toop. Richarde. 1979. „Stockhausen a sinusoida: Příběh nejednoznačného vztahu.“ Hudební čtvrtletně 65, č. 3, 379–91.

externí odkazy