Kampf um Rom - Kampf um Rom
| Kampf um Rom Poslední Říman | |
|---|---|
| Režie: | Robert Siodmak Sergiu Nicolaescu / Andrew Marton (2. jednotka) |
| Produkovaný | Artur Brauner |
| Napsáno | Ladislas Fodor (román: Felix Dahn, upraveno David Ambrose ) |
| V hlavních rolích | Laurence Harvey Orson Welles Sylva Koscina |
| Hudba od | Riz Ortolani |
| Kinematografie | Richard Angst |
| Upraveno uživatelem | Alfred Srp |
Výroba společnost | |
| Distribuovány | Constantinův film |
Datum vydání | 1968 (část I) 1969 (část II) 1976 (německá část z jedné části) |
Provozní doba | 103 minut (část I) 83 minut (část II) 93 minut (jednodílná verze) |
| Země | západní Německo, Itálie |
| Jazyk | Němec |
Kampf um Rom (Název v anglickém jazyce: Poslední Říman) je západoněmecko-italský historický dramatický film v hlavní roli Laurence Harvey, Orson Welles, Sylva Koscina a Honor Blackman. To bylo produkováno Artur Brauner a byl posledním filmem, který měl být režírován Robert Siodmak.[1] Původně vyšlo ve dvou částech (Kampf um Rom 1. Teil a Kampf um Rom 2. Teil: Der Verrat) v letech 1968 a 1969 jako pozdní splátka meč a sandál žánr. Kampf um Rom ukazuje boj o moc mezi byzantským císařem v 6. století Justinián, potomci Západořímská říše a Ostrogóti. Film je založen na románu od Felix Dahn.
Spiknutí
V 6. století našeho letopočtu římská říše byl rozbit germánskými invazemi. Itálie vládne jako nezávislé království Ostrogóti zatímco přežívající východní zbytek římské civilizace rychle získává novou identitu jako Byzantská říše.
Aristokracie v Římě, vedená lstivým a arogantním Cethegem Caesariusem, sní o svržení Gótů a získání slávy svých předků. Když ostrogótský král Theodorik Veliký zemře, Cethegus využívá boje o posloupnost, která mezi nimi propukne Amalaswintha a Mataswintha, královy divoké dcery. Poté, co hrál na paranoii Amalaswinthy, aby si vybudoval vlastní moc, uzavře Cethegus tajnou dohodu s Narses, Největší byzantský generál. Ti dva spojí své armády, aby dobyli Itálii a mezitím se pokusili podkopat jeden druhého. Kdokoli se objeví živý a vítězný, získá armády i moc nad rekonstituovaným římským světem. Mezitím Cethegovu nenávist k Ostrogothům vyvažuje románek jeho dcery Julie s Totila, význačný mladý gotický válečník.
Následná válka způsobí otřesy ve všech třech konkurenčních vládách a pustoší samotnou Itálii. Když padne ostrogótský stát, zemřou s ním i naděje Říma na oživení minulosti.
Obsazení
- Laurence Harvey jako Cethegus
- Orson Welles tak jako Justinián
- Sylva Koscina tak jako Theodora
- Honor Blackman tak jako Amalaswintha
- Robert Hoffmann tak jako Totila
- Lang Jeffries tak jako Belisarius
- Michael Dunn tak jako Narses
- Florin Piersic tak jako Witiches
- Emanoil Petrut tak jako Teja
- Harriet Andersson tak jako Mathaswintha
- Ewa Strömberg jako Rauthgundis
- Ingrid Boulting jako Julia
- Friedrich von Ledebur tak jako Hildebrand
- Dieter Eppler jako Thorismund[1][2]
Výroba
Po svém úspěchu na domácím trhu s Die Nibelungen Německý producent Artur Brauner plánoval natočit další dvoudílný film, který však bude odpovídat mezinárodním standardům a otevírá nové trhy v USA.[3]:147 Bez ohledu na varování, že zájem veřejnosti o epické filmy Brauner již dosáhl svého vrcholu, pokračoval ve svém projektu přizpůsobení německého románu Boj za Řím (původní německý název: Ein Kampf um Rom) napsáno Felix Dahn, který byl docela populární od jeho prvního vydání v roce 1876. S přihlédnutím k americkému trhu si Brauner najal režiséra Roberta Siodmaka a herce Orsona Wellese, Laurence Harveye a Honora Blackmana. Pro německé publikum zahrnovali Robert Hoffmann, Friedrich von Ledebur a Dieter Eppler.[3]:148
Román byl přizpůsoben pro obrazovku David Ambrose, ale scénář napsal Ladislas Fodor.[1] Režisér Robert Siodmak nebyl s projektem spokojený. Na konci roku 1967 napsal Braunerovi dopis, ve kterém poznamenal, že po přečtení všech skriptů měl pocit, že dialog byl „příliš jednoduchý (mírně řečeno) téměř celý a sotva na úrovni desetiletého děti. Postavy nejsou konzistentní, mají četné přestávky a dokonce i hrdinové se ke konci filmu stávají nezajímavými a nepodobnými. [...] Na konci části 2 byla historická fakta změněna tak násilně, že jsme vyjádřit vážné obavy. Zkáza Ostrogothů není jen velkým dramatem světové literatury, ale také obrovským historickým dramatem. [...] Zrada a odhalení, vina a smíření jsou konstruovány tak primitivně, že způsobují smrtící nudu [.. .] "[3]:130
Natáčení probíhalo mezi 6. Květnem 1968 a zářím 1968 v Rumunsko a Spandau Studios v Berlíně.[1] Brauner si vybral Rumunsko jako nízkonákladovou lokalitu - rumunská armáda dodala filmu několik tisíc komparzu.[3]:148 Podle jednoho zdroje byla produkce v té době nejdražším německým filmem po druhé světové válce, 15 milionů Deutsche Mark.[4] Samotný Brauner však stanovil výrobní náklady na 8 milionů DM.[3]:148 Kvůli řadě problémů (překročení rozpočtu, stažené záruky, zrušené plné moci) uvedl, že na projektu ztratil 4 miliony DM.[3]:148
Robert Siodmak obdržel fakturu jako ředitel v úvěrech, jeho spolupracovníci Sergiu Nicolaescu a Andrew Marton byly zmíněny pouze jako ředitelé 2. bloku.[1]
Uvolnění
Část 1 měla premiéru 17. prosince 1968 v Zoo-Palast v Berlíně.[1] Část 2 pokračovala v masovém propuštění v západním Německu dne 21. února 1969.[2] V Itálii byly obě části původně povolány La guerra per Roma - prima parte a La guerra per Roma - seconda parte.[1][2] Později byly upraveny do jednoho filmu s názvem La calata dei barbari.[5]
Jednodílná verze byla uvedena do německých kin v roce 1976.[6] Mohlo to být původně re-cut v roce 1973 pro vydání v USA.
Recepce
Film nebyl kritiky dobře přijat. Film „Evangelischer Filmbeobachter“ ocenil film „velkou láskou, nádherou a patosem“, ale kritizoval jej za to, že se ho ani nepokusil postavit na „historický základ“.[7] „Lexikon des internationalen Films“ ji popsal jako „podívanou na mocenské boje, intriky a bitvy v zastaralém historickém a scénografickém stylu“, která „důsledně vyloučila ideologický prvek románu Felixe Dahna“. Nazval také film „naivně zábavný“, ale „psychologicky surový“ a „příliš povrchní“.[8]
Filmbewertungsstelle Wiesbaden, který filmům udělil hodnocení „Wertvoll“ a „Besonders wertvoll“, odmítl filmu udělit jedno z těchto hodnocení. Tvrdila, že „Barevná kinematografie [...] je stejně nudná ve své konvenčnosti jako střih. Výzdoba a kostýmy jsou vtíravě divadelní a nenechají diváka na jednu sekundu zapomenout, že jsou to scenérie a drapérie. Herci jsou velmi hodně v souladu s tím. Místo dialogů recitují dřevěné texty. “[3]:130
Viz také
Reference
- ^ A b C d E F G „Filmportal: Kampf um Rom. 1. Teil“. Citováno 27. března 2013.
- ^ A b C „Filmportal: Kampf um Rom. 2. Teil: Verrat“. Citováno 27. března 2013.
- ^ A b C d E F G Dillmann-Kühn, Claudia (1990). Artur Brauner und die CCC (německy). Deutsches Filmmuseum, Frankfurt. ISBN 9783887990343.
- ^ Weniger (ed.), Kay (2001). Das große Personenlexikon des Films, vstup pro Roberta Siodmaka (německy). Schwarzkopf und Schwarzkopf, Berlín. ISBN 3-89602-340-3.CS1 maint: další text: seznam autorů (odkaz)
- ^ „La calata dei barbari“. Fondazione Ente dello Spettacolo. Citováno 15. ledna 2017.
- ^ „Filmportal: Kampf um Rom (one-part version)“. Citováno 27. března 2013.
- ^ Evangelischer Filmbeobachter (v němčině) (2/1969): 5, 1969 Chybějící nebo prázdný
| název =(Pomoc) - ^ Katholisches Institut für Medieninformation (ed.) (1991). Lexikon des internationalen Films, Band 4 (německy). Rowohlt. str. 1952. ISBN 3499163225.CS1 maint: další text: seznam autorů (odkaz)