Kaliman I. Bulharský - Kaliman I of Bulgaria
Kaliman Asen I. Калиман І Асен | |
---|---|
Císař Bulharska | |
Panování | 1241–1246 |
Předchůdce | Ivan Asen II |
Nástupce | Michael Asen |
narozený | 1234 |
Zemřel | Srpen / září 1246 |
Dům | Asenova dynastie |
Otec | Ivan Asen II z Bulharska |
Matka | Anna Maria z Maďarska |
Kaliman Asen I., také známý jako Coloman Asen I. nebo Koloman (bulharský: Калиман Асен I; 1234 - srpen / září 1246) byl císař (Car ) z Bulharsko od roku 1241 do roku 1246. Byl synem Ivan Asen II z Bulharska a Anna Maria z Maďarska. Bylo mu teprve sedm let, když nastoupil po svém otci v roce 1241. V následujících letech se Mongolové napadl Bulharsko a uvalil na tuto zemi roční daň. Podle současných pověstí o jeho smrti mohl být otráven.
Časný život
Kaliman byl synem Ivan Asen II z Bulharska a Anna Maria z Maďarska.[1] Narodil se v roce 1234.[1] Jeho matka zemřela před rokem 1237, kdy se jeho ovdovělý otec oženil Irene Komnene Doukaina.[2][3] Ivan Asen také zemřel v první polovině roku 1241.[1]
Panování
Kalimanovi bylo teprve sedm, když nastoupil po svém otci.[4][5] Ačkoli žádné primární zdroje neposkytují informace o vládě země během vlády nezletilého panovníka, v Bulharsku očividně vládl jeden nebo více vladařů.[4][5] Historik Alexandru Madgearu navrhuje, aby bratr Ivana Asena, Alexander, byl s největší pravděpodobností jediným vladařem Kalimana;[5] jiní vědci tvrdí, že pod vedením patriarchy byla zřízena regentská rada Joachim I..[6] Bulharsko Latinská říše a Říše Nicaea podepsal příměří na dva roky krátce po vzestupu Kalimana Asena.[1]
Dva současní duchovní, Roger z Torre Maggiore a Thomas arciděkan, zaznamenal to Kadan (syn Ögödei, Velký chán Mongolů ) vloupal do Bulharska v březnu 1242.[5] Thomas také zmínil, že Kadan a Batu Khan „rozhodl se shromáždit své vojenské síly“[7] v Bulharsku.[5] O více než 60 let později Rashid-al-Din Hamadani také věděl, že „po mnoha bojích“ Kadan zajal dvě města v „Ulaqut“[8] (nebo Bulharsko).[9] Archeologické důkazy ukazují, že nejméně tucet bulharských pevností (včetně Tarnovo, Preslav a Isaccea ) byly zničeny během mongolské invaze.[10] Přestože země nebyla obsazena, měli Bulhaři poté vzdát hold Mongolům.[11][12]
Papež Inocent IV svolal a synoda v Lyonu v roce 1245 vytvořit koalici proti Mongolům.[13] Také poslal dopis Kalimanovi a vyzval ho, aby přinesl Bulharská pravoslavná církev do plné přijímání s Svatý stolec a poslat delegáty do Lyonu.[14] Kalimanovi bylo teprve dvanáct, když zemřel v srpnu nebo v září 1246.[13] Současný byzantský historik George Akropolites zaznamenal, že o Kalimanově smrti se šířily protichůdné zvěsti.[13] Někteří říkali, že „podlehl přirozené nemoci“; jiní tvrdili, že „byl zabit návrhem tajně připraveným způsobit jeho smrt těmi, kdo k němu měli opačný názor“.[15][13] Patriarcha Vissarion zemřel také v září 1246. Madgearu říká, že tato náhoda naznačuje, že oba byli zavražděni těmi, kdo se postavili proti církevnímu svazu.[13] Podle listiny ze 14. století byl Kaliman Asan vládcem „Moldavsko-Valašska“ (nebo Moldávie ), ale dokument je pozdní padělek.[16] Severní hranice Bulharska se neroztáhla přes Dolní Dunaj.[16]
Vyznamenání
Ostrov Kaliman v Antarktida je pojmenována po bulharském císaři Kalimanovi Asenovi I.
Předci
Předkové Bulharského Kalimana I. | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
Reference
- ^ A b C d Madgearu 2016, str. 225.
- ^ Fajn 1994, str. 133.
- ^ Madgearu 2016, str. 221.
- ^ A b Fajn 1994, str. 154.
- ^ A b C d E Madgearu 2016, str. 228.
- ^ Андреев (Andreev), Лазаров (Lazarov) & Павлов (Pavlov) 2012, str. 318.
- ^ Arciděkan Tomáš ze Splitu: Historie biskupů v Saloně a ve Splitu (kap. 39.), s. 303.
- ^ Nástupci Džingischána (kap. 1.), s. 71.
- ^ Madgearu 2016, s. 10, 229.
- ^ Madgearu 2016, str. 231.
- ^ Fajn 1994, str. 155.
- ^ Madgearu 2016, str. 233.
- ^ A b C d E Madgearu 2016, str. 236.
- ^ Madgearu 2016, str. 235.
- ^ George Akropolites: Historie (kap. 43.), str. 225.
- ^ A b Madgearu 2016, str. 208.
Zdroje
Primární zdroje
- Arciděkan Tomáš ze Splitu: Historie biskupů v Saloně a ve Splitu (Latinský text Olgy Perićové, editoval, překládal a komentoval Damir Karbić, Mirjana Matijević Sokol a James Ross Sweeney) (2006). Tisk CEU. ISBN 963-7326-59-6.
- George Akropolites: Historie (Přeloženo a Úvod a komentář od Ruth Macrides ) (2007). Oxford University Press. ISBN 978-0-19-921067-1.
- Nástupci Džingischána (Překlad z perštiny Rašída Al-Dína John Andrew Boyle) (1971). Columbia University Press. ISBN 0-231-03351-6.
Sekundární zdroje
- Андреев (Andreev), Йордан (Jordánsko); Лазаров (Lazarov), Иван (Ivan); Павлов (Pavlov), Пламен (Plamen) (2012). Кой кой е в средновековна България [Kdo je kdo ve středověkém Bulharsku] (v bulharštině). Изток Запад (Iztok Zapad). ISBN 978-619-152-012-1.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Dobře, John V. A. (1994). Pozdně středověký Balkán: kritický průzkum od konce dvanáctého století po dobytí Osmanem. University of Michigan Press. ISBN 0-472-08260-4.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Madgearu, Alexandru (2016). Asanidové: Politická a vojenská historie druhé bulharské říše, 1185–1280. BRILL. ISBN 978-9-004-32501-2.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Kaliman I. Bulharský Narozený: 1234 Zemřel Srpen / říjen 1246 | ||
Regnal tituly | ||
---|---|---|
Předcházet Ivan Asen II | Císař Bulharska 1241–1246 | Uspěl Michael Asen I. |