Jean Frémon - Jean Frémon

Jean Frémon
narozenýPaříž, Francie
obsazeníBásník, galerista
Národnostfrancouzština
Státní občanstvífrancouzština
Žánrpoezie, esej, umělecká kritika

Jean Frémon (narozen 1946 v Paříž ) je francouzský galerista a spisovatel. Jeho písemná tvorba zahrnuje žánry a spojuje je a významně přispěla k transžánrové tendenci současných francouzských dopisů.[1] Pracuje hlavně v režimech ekphrasis, umělecké kritiky, literárního komentáře, příběhu a poezie,[2] Frémon je možná jedinečný v jeho spojení experimentů z konce 20. století s hluboce zakořeněnou francouzskou tradicí Belles Lettres.[3]

Po ukončení studia práva se Frémon připojil k Galerie Maeght, dobře známý tím, že zastupuje významné umělce z počátku a poloviny 20. století, jako např Joan Miró, Marc Chagall, Henry Matisse, a Alexander Calder.[4] Po smrti jejího zakladatele, Aimé Maeght, v roce 1981, Frémon, spolu s Daniel Lelong a Jacques Dupin, založil Galerie Lelong,[1] která pokračovala a rozšířila práci Galerie Maeght na stejném místě na 13 rue de Téhéran v 8. pařížském obvodu.[5]

Galerie Lelong, jejímž prezidentem je nyní Frémon, má také pobočku v newyorské čtvrti Chelsea a účastní se všech hlavních každoročních mezinárodních veletrhů umění, včetně Art Basel, Art Basel Miami a FIAC Paříž. Mezi umělce zobrazené v galerii patří Etel Adnan, Pierre Alechinsky, Francis Bacon, Louise Bourgeois, Nicola De Maria, Jan Dibbets, Günther Förg, Andy Goldsworthy, David Hockney, Donald Judd, Konrad Klapheck, Jannis Kounellis, Wolfgang Laib, Nalini Malani, Ana Mendieta, David Nash, Jaume Plensa, Arnulf Rainer, Robert Ryman, Antonio Saura, Sean Scullyová, Richard Serra, Kiki Smith, Nancy Spero, Antoni Tapies, Barthélémy Toguo, a Juan Uslé.[6]

Práce

Na začátku své spisovatelské kariéry byl Frémon spojován s experimentálním vývojem představovaným nezávislým vydavatelem Paul Otchakovsky-Laurens a jeho nakladatelství P.O.L., které stále vydává většinu jeho prací.[5] Frémon také publikoval s lisy věnovanými umělcům knihy a spolupráce umělce a spisovatele, jako např Fata morgána a L’Échoppe a větší literární domy včetně Gallimard, Flammarion, a Éditions du Seuil. Jeho spisy pokrývají různé žánry, včetně poezie, románů a tvůrčí literatury faktu.

On také vyvinul hybridní žánr uměleckohistorických smyšlených esejů,[7] ve kterém bere umělce z období renesance do současnosti jako postavy a prostřednictvím nich zkoumá umělce, umělecká díla a jejich sociální a politické kontexty.[3] V tomto duchu napsal knihy o Robertovi Rymanovi, Louise Bourgeois a Antoni Tapiesovi a také nespočet kratších děl shromážděných v jeho svazcích La Vraie nature des ombres, Gloire des formes, a Rue du Regard.[8] Zabýval se také prací jiných autorů, jako např Marcel Proust, Robert Walser, Samuel Beckett, a Michel Leiris v poctách protažených představivostí.[9] Od roku 1969 publikoval více než dvacet svazků a řadu katalogových článků a kritických esejů o současných umělcích.

Jeho práce byly přeloženy do angličtiny, španělštiny a němčiny a přeložil dvě knihy Davida Sylvestera, jednu dále Alberto Giacometti a jeden na Francis Bacon, oba publikoval André Dimanche.

Bibliografie

  • Le Miroir, les alouettes, Éditions du Seuil, 1969
  • L’Origine des légendes, Éditions du Seuil, 1972
  • Zbavuje de la únavy, Fata Morgana, 1972
  • Ce qui n'a pas de visage, Flammarion, 1976
  • Le Double jeu du tu, Fata Morgana, 1977, s Bernardem Noëlem
  • L’Envers, Maeght, 1978
  • L’Exhibitionisme et sa pudeur, Fata Morgana, 1980
  • Echéance, Flammarion, 1983
  • Degottex, Éditions du Regard, 1989
  • Le Jardin Botanique, P.O.L, 1988
  • Le Singe mendiant, P.O.L, 1991
  • Proustiennes, Fata Morgana, 1991
  • Robert Ryman, le paradoxe absolu, L'Echoppe, 1991
  • Antoni Tapies, la substance et les accidents„Éditions Unes, 1991
  • L’Ile des morts, P.O.L, 1994
  • La Vraie nature des ombres, P.O.L, 2000
  • Nicola De Maria, L’Échoppe, 2000
  • Gloire des formes, P.O.L, 2005
  • Louise Bourgeois Femme Maison, L’Échoppe, 2008
  • Samuel Beckett dans ses petits souliers, L’Échoppe, 2009
  • Louise Bourgeois: Moi, Eugénie Grandet, Gallimard, 2010
  • Naissance (avec Louise Bourgeois), Fata Morgana, 2010
  • Michel Leiris čelí à lui-même, L’Échoppe, 2011
  • Rue du Regard, P.O.L, 2012
  • La vie posthume de RW, Fata Morgana, 2012
  • Klid toi, Louison, P.O.L., 2016
  • L'Effet Wittgenstein, Fata Morgana, 2016
  • David Hockney à l'atelier, L'Echoppe, 2017
  • Paradoxes de Robert Ryman, L'Echoppe, 2018
  • Les élus et les damnés, Fata Morgana, 2019
  • Kounellis, homme ancien, artiste moderne, L'Echoppe, 2019
  • Le Miroir magique, POL, 2020
  • David Hockney en Pays d'Auge, L'Echoppe, 2020

V anglickém překladu:

  • Malování, Black Square Editions, 1999, trans. Brian Evenson
  • Ostrov mrtvých„Green Integer Books, 2003 trans. Cole Swensen
  • Vzdálený hluk, Avec Books, 2003, trans. N. Cole, L. Davis, S. Gavronsky, C. Swensen
  • Paradoxy Roberta Rymana, Black Square Editions, 2008, trans. Brian Evenson
  • Skutečný život stínů, Post Apollo Press, 2009, trans. Cole Swensen
  • Botanická zahrada„Green Integer Books, 2012, trans. Brian Evenson
  • Posmrtný život RW, Omnidawn, 2014, trans. Cole Swensen
  • Proustiennes, La Presse, 2016, trans. Brian Evenson
  • Now Now, Louison, Les Fugitives, 2018, New Directions, 2019 trans. Cole Swensen

Ve španělském překladu:

  • El Jardin botanico, Espasa Calpe, 1990, trans. Encarna Castejon
  • La Isla de los muertos, Alianza, 1994, trans. Encarna Castejon
  • Louise Bourgeois Mujer Casa, Elba, 2008, trans. Milena Busquets
  • Calle de la Mirada, Elba, 2016, trans. Ignacio Vidal-Folch
  • David Hockney „Love life“, Elba, 2017, trans. Ignacio Vidal-Folch
  • Vamos, Louison, Elba, 2019, trans. Ignacio Vidal-Folch

V německém překladu:

  • Die Kehrseite, vydání M, 1982
  • Gleichung, vydání M, 1988
  • Loslassen, TM Verlag, 1989
  • Wellen, vydání M, 1991
  • Eklipsen, TM Verlag, 1992
  • Louise Bourgeois: Moi Eugénie Grandet, Piet Meyer Verlag, 2012, trans. Cordula Unewiese
  • RW's Nachleben, Lettre International, 2019, trans. Martin Zingg

V norštině

  • Fodsel, Flamme forlag, 2013, trans. Rune Skoe

Reference

  1. ^ A b Vítejte, Marjorie (Říjen 1999). „Umění dealera“. Novinky z umění.
  2. ^ Georges Guillain (16. června 2000). "Avant les vidanges prochaines". Le Quinzaine Littéraire.
  3. ^ A b Gavronsky, Serge (1994). Směrem k nové poetice. Berkeley, CA: University of California Press. str.199–222. ISBN  0-520-08071-8.
  4. ^ http://www.maeght.com/galeries/artiste.asp
  5. ^ A b „Jean Fremon“. P.O.L..
  6. ^ „Galerie Lelong“. „Galerie Lelong“.
  7. ^ Evenson, Brian (Léto 1999). "Na Echiquier du rêve". Světová literatura dnes.
  8. ^ Fabien Simode (červenec 2012). „Promenades en compagnie de Jean Frémon“. L'oeil.
  9. ^ Bruno Gendre (červenec 2000). „Cabinet d'amateur“. Les Inrockuptibles.