Jaroslav Křička - Jaroslav Křička

Rekord olympijské medaile
Výtvarné soutěže
Bronzová medaile - třetí místo 1936 BerlínOrchestr
Dirigent George Szell a skladatel Jaroslav Křička
Dirigent George Szell a skladatel Jaroslav Křička (vpravo) během uvedení Křičkovy opery Bílý pán (Gentleman in White) v Praze, duben 1932.

Jaroslav Křička (Čeština: [ˈJaroslaf ˈkr̝̊ɪt͡ʃka]; 27. srpna 1882 v Kelč, Morava - 23. ledna 1969 v Praha ) byl čeština hudební skladatel, dirigent, a učitel hudby. Byl to bratr básníka Petr Křička[de].

Život

Jaroslav Křička se narodil v rodině kelčského vesnického kantora a ředitele Františka Křičky (1848–1891) jako nejstarší ze tří sourozenců. Jeho matkou byla Františka Křičková (1861-1936). Jeho bratr Petr Křička (1884–1949) se později stal známým básníkem a sestra Pavla Křičková (1886–1972) spisovatelkou. Jejich otec nadšeně podporoval hudební vzdělání svých dětí; Jako dítě absolvoval Jaroslav hodiny houslí, klavíru a hlasu.[1]

Navštěvoval střední školu v Havlíčkův Brod a promoval v roce 1900. Jako student střední školy založil vlastní vokální kvarteto, smyčcový kvartet a studentský orchestr a začal skládat. Po maturitě se přestěhoval do Prahy a studoval na Pražská konzervatoř od roku 1902 do roku 1905. Pod vedením Josef Klička, studoval orgán, orchestrace, a harmonie. Studoval dirigování u Karel Knittl[cs] a složení s Karlem Steckerem[cs]. Jeho hudebními vzory byly slavní čeští skladatelé Antonín Dvořák, Bedřich Smetana, a Zdeněk Fibich, a později i český modernisté Vítězslav Novák a Josef Suk.[1]

Po ročním studiu v Berlín (1905–1906), do kterého se přestěhoval Rusko po dobu tří let (1906–1909) a učil hudební teorie, harmonie, a komorní hudba na Imperiální hudební škole v Jekatěrinoslav. Tam založil orchestr, se kterým uvedl díla Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany. V Rusku navázal přátelství se skladateli Alexander Glazunov a Sergej Tanejev. Křička se inspirovala ruskou poezií a hudbou a skladatelskou prací Michail Glinka a Skromný Musorgsky zvláště ovlivnil jeho skladby. Právě v Jekatěrinoslavi napsal z cyklu jednu ze svých nejslavnějších písní „Albatros“ Severní noci (Severní noci). Musorgského písňové cykly pro děti ho také inspirovaly ke komponování vlastních dětských písní.[1][2]

Křička se přestěhoval do Prahy v roce 1909 a v letech 1911 až 1920 režíroval pražský sbor Hlahol[cs]. Jeho působení ve funkci ředitele mu poskytlo příležitost studovat řadu děl současných českých skladatelů, jako např Leoš Janáček, Vítězslav Novák a Otakar Jeremiáš, kromě premiéry Novákovy kantáty Svatební košile, Op. 48. Během tohoto období také zahájil své první velké dílo: operu Hipolyta. Od roku 1911 prosazoval svého bývalého učitele Karla Steckera na pražské konzervatoři a po Steckerově smrti v roce 1919 byl jmenován řádným profesorem skladby.

14. října 1918 se oženil s Marií Krbovou, a klavírista a zpěvačka ve sboru Hlahol, která studovala pod Josef Bohuslav Foerster. Spolu se svým studentem Jaroslav Řídký, Křička dirigoval sbor Česká filharmonie v letech 1922 až 1930. V kritických letech druhé světové války a německé okupace (1942–1945) působil také jako rektor konzervatoře.[1]

Během své dlouholeté pedagogické činnosti na pražské konzervatoři procvičoval Jaroslav Křička řadu skladatelů, včetně Jaroslava Řídkého, Karla Háby, Emil Hlobil, Karel Janeček, Václav Trojan, Ján Cikker, Jan Kapr a Jarmil Burghauser. Poslední roky svého života strávil v klidném podhůří Šumavy, kde se věnoval své komponování v obci Červené Dvorce poblíž Sušice.[1] Je pohřben na vyšehradském hřbitově v Praze.

Pamětní deska na rodný dům bratří Křičků v Kelči.
Pamětní deska k rodinnému domu bratří Křičkových v Kelč.

Vyznamenání

V roce 1936 získal Jaroslav Křička bronzovou medaili v uměleckých soutěžích olympijských her pro něj Horácká suita (Horácko Suite aka Mountain Suite), Op. 63.[3]

Byl zvolen členem Česká akademie věd a umění v roce 1921 a v roce 1957 získal vážený titul Zasloužilý umělec. Muzeum bratří Křiček se nachází v jeho rodném městě Kelči.[4]

Funguje

Práce Jaroslava Křičky zahrnuje téměř všechny hudební žánry, podle jeho slov „z vášně na opereta,”[2] se zřetelným důrazem na hlasitý složení. Navíc cykly písní a kantáty, také složil opery, operety, scénická hudba, symfonie, smyčcová kvarteta a komorní hudba. Jeho skladby pro děti byly pro svou dobu významné a jedinečné; napsal řadu dětských písňových cyklů a první českou operu pro děti, Ogaři (1918). Na konci éry němého filmu začala Křička skládat skóre filmu;[5] v roce 1929 napsal hudbu k historickému filmu Svatý Václav, který si připomněl tisíc let od smrti českého panovníka Václav I.. Po roce 1945 začal skládat operety.

Kromě svých hudebních skladeb napsal Křička mnoho pojednání o hudbě a pravidelně publikoval v hudebních periodikách Hudební revue a Hudební rozhledy.

Cykly písní

  • Severní noci, Op. 14 (1909/1910), čtyři písně založené na poezii od Konstantin Balmont
    • 1. Albatros (Albatros)
    • 2. Labuť
    • 3. Ukolébavka (ukolébavka)
    • 4. U skandinávských skal (U útesů Skandinávie)
  • O lásce a smrti, Op. 15 (1910), čtyři písně na texty od Konstantin Balmont
  • Písně rozchodu, Op. 19 (1916), čtyři písně založené na textech Otakara Theera[cs]
  • Tři bajky pro soprán a klavír (Tři bajky pro soprán a klavír), (1917), založený na pohádkách od Božena Němcová a Alexander Afanasyev bajky
  • Jaro pacholátko (Jarní dítě), Op. 29 (1919), tři recitativy pro vysoký hlas a klavír
  • Jiříčkovy písničky, Op. 36 (1917, 1922-1923), sbírka dětských písní
  • Daniny písničky a říkadla (Dana's Songs and Rhymes), Op. 49 (1928), dětské písničky a rýmy pro batolata
  • Míšovy písničky (1932), sbírka dětských písní
  • Naše paní Božena Němcová, Op. 112 (1954), pět písní pro mezzosoprán a orchestr na základě textů od František Halas.

Kantáty

  • Pokušení na poušti, Op. 34 (1922), kantáta pro sóla, sbor, orchestr a varhany na základě Matoušovo evangelium (text z Kralická Bible )
  • Studentské vzpomínky, kantáta pro sóla, sbor a orchestr
  • Tyrolské elegie (Tyrolský Elegies), Op. 52 (1930), kantáta pro sóly, mužský sbor a orchestr na základě básně od Karel Havlíček Borovský
  • Moravská kantáta (moravský Kantáta), Op. 65 (1935) pro smíšený sbor, soli a orchestr
  • Valašská jitřní mše (Valaška Ranní mše) (1941) pro sóla, smíšený sbor a orchestr na text Františka Táborského
  • Requiem in memoriam fratris dilectissimi, op. 96 (1949) na památku svého bratra Petr Křička

Orchestrální díla

  • 1. Symfonie d moll („Jarní“) (1905), „Jarní symfonie“
  • 2. symfonie a moll ("Letní") (1907), "Letní symfonie"
  • Modrý pták, Op. 16 (1911), předehra k pohádkové hře od Maurice Maeterlinck.
  • Adventus, Op. 33 (1921)
  • Horácká suita (Horácko Suite aka Mountain Suite), Op. 63 (1936) získal 3. cenu ve skladatelské soutěži na Letních olympijských hrách v roce 1936

Komorní hudba

  • 1. smyčcový kvartet D dur („Ruský“) (1907), „Russian String Quartet“
  • Divertimento Novodvorico (1921), serenáda pro smyčcové kvarteto
  • Sonáta e moll pro housle a klavír ("Památce Jana Štursy"), op. 40 (1925), „Na památku Jana Štursy“
  • Klavírní trio („Malé domácí trio“), op. 38 (1934), „Malé domácí trio“
  • 2. smyčcový kvartet e moll (1938)
  • 3. smyčcové kvarteto („Valašský“) (1949), „Valašské smyčcové kvarteto“

Jeviště funguje[6]

  • Zmoudření Dona Quijota (Don Quijote získává svou moudrost), Op. 18 (1914), hudba pro divadelní představení Viktor Dyk
  • Hipolyta (Hippolyta ), Op. 20 (1916), opera (premiéru na Národní divadlo Praha 10. října 1917)
  • Ogaři, Op. 27 (1918), dětská opera podle textů Ozefa Kaldy
  • Bílý pán aneb Těžko se dnes duchům straší (The Gentleman in White, or It's Tough Scaring Ghosts Today), Op. 50 (1929), hudební komedie založená na Oscar Wilde povídka "Duch Canterville "
  • Tlustý pradědeček, lupiči a detektivové aneb Dobře to dopadlo (Tlustý praděda, Zloději a detektivové, nebo to dopadlo dobře), Op. 56 (1932), dětská Singspiel
  • České jesličky (česky Narození ), Op. 69 (1937), Christmas Singspiel
  • Hra na květinky. A-o-i-e-u, jaro již je tu! (Hra s květinami. A-E-I-O-U, jaro je na nás!), Op. 71 (1937), Singspiel pro dětské sbory
  • Král Lávra (král Lávra), Op. 73 (1939), zpíváno balet na základě básně od Karel Havlíček Borovský
  • Psaníčko na cestách aneb Pošťácká pohádka (Dopis o cestě nebo Pošťákova pohádka) , Op. 79 (1941), dětský Singspiel podle pohádky od Karel Čapek
  • Jáchym a Juliana (Joachim a Julianna), Op. 90 (1948), opera
  • Zahořanský hon (Lov na Zahořany ), Op. 98a (1949), hudební komedie založená na příběhu Alois Jirásek
  • Český Paganini aneb Slavík a Chopin (český Paganini nebo Slavík a Chopin) (1951), opereta
  • Kolébka (kolébka), Op. 101 (1950), hudební komedie s písněmi a tanci podle příběhu Alois Jirásek
  • Tichý dům, Op. 105 (1952), opereta podle příběhu Jan Neruda
  • Polka vítězí, Op. 111 (1954), opereta
  • Cirkus Humberto (Circus Humberto), Op. 118 (1955), opereta
  • Kalhoty (Kalhoty) (1962), Singspiel
  • Pohádka o 12 měsíčkách (Pohádka 12 měsíců) (1962), Singspiel pro školní děti podle pohádky od Božena Němcová
  • Dvě komedie televizní: 1. Měsíc divů; 2. Šlechetný kasař aneb s poctivostí nejdříve dojde (Dvě televizní komedie: 1. Měsíc zázraků; 2. Noble Safecracker neboli čestnost je nejlepší politika) (1963), dvě operní miniatury

Filmová hudba[7]

Literatura

  • Ondřej Maňour: Křička, Jaroslav. V: Ludwig Finscher (Hrsg.): Die Musik in Geschichte und Gegenwart. Zweite Ausgabe, Personenteil, Band 10 (Kemp - Lert). Bärenreiter / Metzler, Kassel u. A. 2003, ISBN  3-7618-1120-9, Sp. 712–715 (online vstup, pro plný přístup je vyžadováno předplatné)
  • Jaromíra Trojanová: Jaroslav Křička: personánlí bibliografie. Státní vědecká knihovna, Brno 1984 (česky, 81 stran).

Reference

  1. ^ A b C d E "Český hudební slovník". www.ceskyhudebnislovnik.cz. Citováno 2020-07-09.
  2. ^ A b "musica.cz - Skladatelé - Alternativa". web.archive.org. 2014-09-12. Citováno 2020-07-09.
  3. ^ „Jaroslav Křička“. Olympedie. Citováno 1. srpna 2020.
  4. ^ "Muzeum bratří Křičků v Kelči". Kudy z nudy.
  5. ^ s.r.o. (FDb.cz), 2003-2019, Filmová databáze. „Jaroslav Křička“. FDb.cz (v češtině). Citováno 2020-07-09.
  6. ^ „Jaroslav Křička“. operone.de. Citováno 2020-07-09.
  7. ^ „Jaroslav Křička“. Filmový přehled (v češtině). Citováno 2020-07-09.

externí odkazy