Jaromír Weinberger - Jaromír Weinberger

Jaromír Weinberger (8. ledna 1896 - 8. srpna 1967) byl český rodák, naturalizovaný Američan hudební skladatel.

Životopis

Weinberger se narodil v Praha, Rakousko-Uhersko, do rodiny židovského původu. Slyšel české lidové písně z doby, kterou jako mládí strávil na farmě svých prarodičů.[1] Ve věku 5 let začal hrát na klavír a ve věku 10 let skládal a dirigoval. Hudební studia začal u Jaroslav Křička, a později učitelé v ceně Václav Talich a Rudolf Karel.[2] Stal se studentem Pražská konzervatoř ve věku 14 let jako student druhého ročníku, kde studoval kompozici u Vítězslav Novák a Karel Hoffmeister [de ].[2] Později v Lipsko, studoval u Max Reger, který ovlivnil Weinbergera při používání kontrapunkt.[2] V září 1922 se Weinberger přestěhoval do Spojených států, kde nastoupil na místo instruktora v Cornell University.[2] V letech 1922 až 1926 působil jako profesor skladby na konzervatoři v Ithace (nyní hudební škola v Ithace) Ithaca College ), New York.

Po návratu do Československa byl jmenován ředitelem Národní divadlo v Bratislava, a později přijal schůzky v Eger, Maďarsko a Praha. V roce 1926 byl Weinberger dokončen Dudák Schwanda (Švanda Dudák), který se stal velmi úspěšným, s tisíci představeními ve stovkách divadel včetně Metropolitní opera v New Yorku.[2] Jeho opereta Frühlingsstürme byl poprvé uveden v divadle v Admiralspalast v Berlíně 19. ledna 1933 s Jarmila Novotná a Richard Tauber v hlavních rolích. Mary Losseff převzala od Novotné v únoru, ale show byla ukončena Nacistická vláda v březnu. Mezi jeho další evropská díla patří Passacaglia pro orchestr a varhany, Šest českých tanců pro housle a klavír opera Vyvrženci pokerového bytu a velké oratorium Vánoce, ačkoli žádný z nich neodpovídal úspěchu Dudák Schwanda.[2]

V roce 1939, po rozsáhlých cestách do Spojené státy, Bratislava a Vídeň, opustil Československo, aby unikl Nacisté a usadil se New York stát, výuka tam i v Ohio. Napsal řadu děl na zakázku od amerických orchestrů. V roce 1948 se stal americkým občanem.

Během padesátých let se Weinberger přestěhoval do St. Petersburg, Florida. V pozdějším životě se vyvinul rakovina mozku. To, spolu s finančními obavami a zanedbáváním jeho hudby, ho přimělo k smrtelnému předávkování v srpnu 1967.[3] Jeho manželka Jane Lemberger Weinbergerová (také známá jako Hansi) zemřela 31. července 1968.[Citace je zapotřebí ]

V roce 2004 český pianista Tomáš Víšek a violoncellista František Brikcius uspořádal turné oslavující Weinbergerovu práci.[Citace je zapotřebí ]

Hlavní díla

Weinberger složil více než 100 děl, včetně oper, operet, sborových děl a děl pro orchestr.[1] Jediný, kdo se však stále provádí, je opera Dudák Schwanda (Švanda dudák), celosvětový úspěch po premiéře v roce 1927.[2] Opera je stále prováděna příležitostně a Polka a fuga z toho je často slyšet v koncertní verzi. Umělci studia Walta Disneyho uvažovali o tom, že se z něj stane segment pro Fantasia 2000, ale místo toho si vybral Šostakovičův Klavírní koncert č. 2 F dur, ve formě Hans Christian Andersen „“Vytrvalý cínový voják ".

Weinberger používal rozmanitý hudební jazyk.[2] Jeho studia v Praze a Lipsku zdůrazňovala formální kontrolu a kontrapunktické zvládnutí; po vzoru svých učitelů Křičky, Nováka a Regera mají Weinbergerovy práce kontrolu, ale jsou také hravé.[2] Tato kombinace získala chválu i kritiku.[2]

Seznam prací

Opera a opereta
  • Švanda dudák (Dudák Schwanda) Opera ve 2 dějstvích (1926); libreto Miloše Kareše poté Josef Kajetán Tyl
  • Milovaný hlas (The Beloved Voice; Die Geliebte Stimme), Opera ve 3 dějstvích (1930); libreto skladatele po románu Roberta Michela z roku 1928
  • Lidé z Pokerflatu (The Outcasts of Poker Flat), Opera (1932); libreto Miloše Kareše poté povídka z roku 1869 podle Bret Harte
  • Jarní bouře (Jarní bouře; Frühlingsstürme), opereta ve 3 dějstvích (1933); libreto od Gustava Beera
  • Na růžích ustláno (Postel růží), Opereta (1933); libreto Bohumíra Polácha a Jiřího Žalmana
  • Apropó, co dělá Andula? (Mimochodem, co dělá Andula?), Opereta (1934); libreto Bohumíra Polácha a Jiřího Žalmana
  • Císař pán na třešních (Císařský pán třešní), Opereta (1936); libreto Bohumíra Polácha a Jiřího Žalmana
  • Valdštejn (Valdštejn), Hudební tragédie (Opera) v 6 scénách (1937); libreto Miloše Kareše poté Friedrich Schiller; Německý překlad Max Brod
Etapa
  • Únos Evelynion (Únos Evelyne; Die Entführung der Evelyne), Pantomima za 1 dějství (1915); libreto František Langer
  • Kocourkov (Schilda), Loutkové divadlo (1926); libreto Františka Smažíka
  • Saratoga, Balet (1941); libreto skladatele
Orchestrální
  • Lustspiel (Veseloherní ouvertura), Předehra (1914); s populární písní "Pepíku, Pepíku" jako hlavní téma
  • Tři kusy pro malý orchestr (Tři kusy pro malý orchestr) (1916)
  • Don Quijote (1918)
  • Scherzo giocoso (1920)
  • Kocourov (1923–1924)
  • Předehra k loutkové hře (Puppenspiel Ouverture; Předehra k loutkové hře) (1924)
  • Polka a fuga (Polka a fuga z opery Švanda dudák) z opery Dudák Schwanda (1926, publikováno 1928)
  • Furiant (Furiant z opery Švanda dudák) z opery Dudák Schwanda (1926, publikováno 1931)
  • Bílá hora předehra (Předehra k Bílé hoře ) (klavírní aranžmá 1926)
  • Dance rondo (Taneční rondo, 1927)
  • Vánoce (Vánoce; Weihnachten) pro orchestr a varhany (1929)
  • Neckerei pro komorní orchestr (1929); také pro klavír
  • 6 českých písní a tanců (České písně a tance) (1929); také pro housle a klavír
  • Předehra k rytířské hře (Ouverture zum einen ritterlichen Spiel; Předehra k rytířské komedii) (1931)
  • Passacaglia pro orchestr a varhany (UE 1932)
  • Chorál hébraïque (Canto ebraico; Neima Ivrit; Hebrejský zpěv) (klavírní redukce 1936)
  • Valdštejn (Valdštejn), Suita z opery (1937)
  • Pod šířícím se kaštanem (Pod košatým kaštanem), Variace a fuga ve staroanglickém melodii (1939, revidovaný 1941)
  • Legend of Sleepy Hollow, 4 pohyby z Washington Irving Sketch Book (1940)
  • Píseň na volném moři pro komorní orchestr a varhany (1940)
  • Prelude and Fugue on a Southern Folktune (1940); také známý jako Prelude and Fugue on "Dixie"
  • Ptačí operaSymphonic Suite (1940)
  • Česká rapsódie (Česká rapsodie) (1941)
  • Lincolnova symfonie (The Lincoln Symphony) (1941)
  • Préludes Réligieux et Profanes (1952); složený z 8 částí, část 4 má název Hymne an St. Wenzeslaus
  • Aus Tirol, Folkdance and Fugue (1959)
  • Valčíková předehra (1960)
Koncertní pásmo
  • Pocta průkopníkůmTriumfální pochod (1940)
  • Mississippi Rhapsody (1940)
  • Předehra k festivalu, Concert March (1941)
  • Odpoledne ve vesnici (1951)
Koncertantka
  • Ďábel na zvonici pro housle a orchestr
  • Koncert pro tympány se 4 trubkami a 4 pozouny (nebo 4 trubkami, 3 pozouny a tubou) (1939)
  • Koncert pro altový saxofon a orchestr (1940)
  • Havran pro violoncello, basklarinet, harfu a smyčcový orchestr (publikováno 1942)
Komorní hudba
  • Smyčcový kvartet[4]
  • Colloque sentimentální, Předehra po básni od Paul Verlaine pro housle a klavír (1920)
  • Une cantilène jalouse (Žárlivá kantiléna) pro housle a klavír (1920)
  • 3 kusy Tři skladby pro housle a klavír (1924)
  1. Banjos
  2. Kovbojské Vánoce (Cowboyovy Vánoce)
  3. Nelly Gray (Na Nelly Gray)
  • 6 českých písní a tanců České písně a tance housle a klavír (1929); také pro orchestr
  • 10 charakteristických sól pro malý buben s klavírem (1939–1941)
  • Sonatina pro fagot a klavír (1940)
  • Sonatina pro klarinet a klavír (1940)
  • Sonatina pro flétnu a klavír (1940)
  • Sonatina pro hoboj a klavír (1940)
  • Der Rabe pro violoncello a klavír
Orgán
  • Biblické básně (1939)
  • Sonáta (1941)
  • 6 Náboženská preludia (1946)
  • Meditace, 3 Preludes (1953)
  • Věnování, 5 preludií (1954)
Klavír
  • Sonatina (1908)
  • Sonáta, op. 4 (1915)
  • Étude G dur na polském chorálu „Z dymem pożarów“ (1924; zahrnuto do kolaborativního alba z roku 1942 Pocta Paderewskému )
  • Rytiny (Rytiny; hlubotisky), 5 preludií a fug (UE 1924)
  • Drei Klavierstücke Tři klavírní kusy (1924)
  • Spinett-Sonate (Spinetova sonáta) (UE 1925)
  • Neckerei (1929); také pro orchestr
  • DupákFolk Tune (1941)
  • Pět osmin, Etude (1941)
Hlasitý
  • Hatikvah pro hlas a klavír (1919)
  • Písně s průvodem klavíru (Songs with Piano Accompaniment) pro nízký hlas a klavír (1924)
  1. Má první láska byla Olympia (My First Beloved Was Olympia); slova Miloše Kareše
  2. Rozhovor; slova Miloše Kareše
  3. Námořnická; slova skladatele
  • Žalm 150 pro vysoký hlas a varhany (1940); Biblický text
  • Cesta do Emauz pro vysoký hlas a varhany (1940); Biblický text
  • Kazatel, Kantáta pro soprán, baryton, smíšený sbor, varhany a zvony (1946)
  • Boží práce, Hymna pro smíšený sbor (1946); Biblický text od Kazatel
  • Pět písní z Des Knaben Wunderhorn pro soprán a klavír (1962)
  • Ave., Rapsodie pro sbor a orchestr (1962)
  • Tři písně (3 písně) pro dětský sbor a klavír
  • Volnost pro 4 hlasy; slova Josefa Václava Sládka
  • Dvě písně (2 písně) pro hlas a klavír
  1. Pan Vrchní; slova Pavla Maternova
  2. U Vrátek; slova Josefa Václava Sládka

Poznámky

  1. ^ A b Kushner, David Z., „Jaromír Weinberger (1896-1967): Z Čech do Ameriky“ (podzim 1988). Americká hudba, 6 (3): str. 293-313.
  2. ^ A b C d E F G h i j „Nadace OREL. Jaromír Weinberger. (2008) Michael Beckerman ".
  3. ^ Norton, Leslie (5. dubna 2004). Leonide Massine a balet 20. století. McFarland & Company. p. 259. ISBN  978-0786417520.
  4. ^ Datum neznámé. Rukopis v archivu Weinberger @ Izraelská národní knihovna, viz OCLC  875862167. Možná poprvé publikováno v roce 2011 nebo 2016 Willemsmusiikem, Oeyer, Norsko - viz OCLC  965201327.

Reference

  • Černušák, Gracián (ed.); Štědroň, Bohumír; Nováček, Zdenko (ed.) (1963). Československý hudební slovník II. M-Ž (v češtině). Praha: Státní hudební vydavatelství. str. 942–943.CS1 maint: další text: seznam autorů (odkaz)

externí odkazy