Ivan Vyhovsky - Ivan Vyhovsky
Ivan Vyhovsky | |
|---|---|
 | |
| Hejtman Záporožského hostitele | |
| V kanceláři 21. října 1657 - 17. října 1659 | |
| Předcházet | Yurii Khmelnytsky |
| Uspěl | Yurii Khmelnytsky |
| Osobní údaje | |
| narozený | začátek 17. století Vyhiv, Polsko-litevské společenství |
| Zemřel | 16. března 1664 Korsun, Záporožský hostitel |
| Manžel (y) | Elena Stetkevich |
| Část série na |
| Kozáci |
|---|
 |
| Cossack hostitelé |
| Ostatní skupiny |
| Dějiny |
| Kozáci |
| Kozácké podmínky |
Ivan Vyhovsky (ukrajinština: Іван Виговський, polština: Iwan Wyhowski / Jan Wyhowski) (datum narození neznámé, zemřel 1664) byl a hejtman z ukrajinština Kozáci během tří let (1657–59) Rusko-polská válka (1654–1667). Byl nástupcem slavného hejtmana a vůdce rebelů Bohdan Khmelnytsky (vidět Hejtmani ukrajinských kozáků ). Jeho čas hejtmana byl charakterizován jeho obecně pro-polština politiky, které vedly k jeho porážce proruský frakce mezi kozáky.
Původ a rodina
Vyhovsky se narodil ve svém rodinném sídle Vyhov poblíž Korosten v Kyjevské vojvodství z Polsko-litevské společenství, syn Ostap Vyhovsky, a místopředseda z Kyjev pevnost pod vojvoda Adam Kisiel a Ortodoxní šlechtic z Kyjevské oblasti. Existuje také možnost, že k porodu došlo na jiném rodinném statku Hoholiv, který se nachází poblíž Poltava. Ostap Vyhovsky měl další 3 syny a dceru (všichni byli po pádu Ivana Vyhovského vyhoštěni na Sibiř).
Vzdělávání
Ivan Vyhovsky studoval na Kyjevské bratrské kolegium a vynikal v jazycích (včetně církevní slovanštiny, polštiny, latiny a ruštiny, kromě ukrajinštiny) a kaligrafie. Později byl hlavním finančním podporovatelem Collegia.
Vojenská služba
V polské vojenské službě byl zajat Khmelnystského povstaleckými kozáckými silami u Bitva u Zhovti Vody v květnu 1648 byl kvůli svému vzdělání a zkušenostem osvobozen a stal se generálním tajemníkem nebo kancléřem (heneralny pysar) kozáků a jednoho z nejbližších Khmelnytského poradců.
Vyhovskij, zvolený hejtmanem po smrti Chmelnického, se snažil najít protiváhu všudypřítomnému ruskému vlivu na Ukrajině po roce 1654 Smlouva Pereyaslav. Zatímco kozácká elita a církevní úřady podporovaly tuto pro-polskou orientaci, masy a kozácké řadové zůstaly hluboce podezřelé a rozčilené vůči Polákům, k nimž byli dlouho nuceni nevolnictví. Výsledkem je, že někteří kozáci pod vedením Iakiv Barabash, navrhnout alternativního kandidáta na hejtmanství v Martyn Pushkar plukovník Poltava regiment kozáků. Povstání proti hejtmanovi vzrostlo a vyvrcholilo, když se Vyhovského síly střetly s proruskými kozáky v červnu 1658. Vyhovského síly zvítězily, zabily Pushkara a donutily Barabasha uprchnout (později byl zajat a popraven). Byl to však zjevně bratrovražedný konflikt, který vyústil v asi 50 000 úmrtí.
Po jeho upevnění moci na Ukrajině se Vyhovskij pokusil dosáhnout přijatelné dohody s Poláky. Povzbuzen svým aristokratickým přítelem Jurij Nemyrych, Vyhovsky vstoupil do jednání s polskou vládou, která vyústila v Smlouva o Hadiachu, podepsaná 16. září 1658. Za podmínek smlouvy byla Ukrajina jako Ruské velkovévodství by se stala třetí a samostatnou součástí Polsko-litevské společenství, pod konečnou svrchovaností polského krále, ale s vlastní armádou, soudy a pokladnicí. Přívrženci Ortodoxní víra měla dostávat stejnou úctu jako Katolíci. Podepsaná smlouva jako taková zajistila kozákům autonomii a důstojnost do té míry, jakou neznali po celá staletí.
Smlouva o Hadiachu však nikdy nebyla provedena. Po jejím podpisu byla masivní ruská armáda (podle některých zdrojů až 150 000 vojáků; asi 100 000 z nich bylo obsazeno obléháním Konotop, ostatní byli masakrováni Tatary, když se pokoušeli následovat po Vyhovského kozácích, což vedlo ke ztrátě 20 000–30 000 mezi Rusy) vedené pižmovým boyar Aleksei Trubetskoi přešel na Ukrajinu. V reakci na to Vyhovsky vedl 60 000 kozáků proti Rusům po boku svých polských a 40 000 kozáků Tatar spojenci. Poblíž Konotopu byli Rusové zdravě poražen. Vyhovskij však nebyl schopen z tohoto vítězství vydělat, protože ruské posádky v několika kozáckých městech se nadále držely a jeho tatarští spojenci byli nuceni vrátit se do Krym když na ni zaútočili nezávislí kozáci. Dále proruské nepokoje vedené Ivan Bohun vypukl znovu mezi kozáky. V roce 1659, tváří v tvář druhé vzpouře proti své vládě a neschopný ovládnout nebezpečné a chaotické síly soupeřící o moc na Ukrajině, se Vyhovskij vzdal úřadu hejtmana a odešel do Polsko. V roce 1660 byl jmenován Kyjevské vojvodství, kterou si udržel až do své smrti v roce 1664. Samotný Kyjev byl v tomto období po vojvodech držen ruskými jednotkami Vasilij Šeremetev a Jurij Baryatinský podařilo odrazit dva Vyhovského a jeden polský útok na město.[1]
Bohužel pro Vyhovského ho jeho služba jménem polsko-litevského společenství a jeho dobrovolné odevzdání moci nechránily, a v roce 1664 další kozácký hejtman, Pavlo Teteria, když viděl ve Vyhovského potenciálního rivala, obvinil jej ze zrady a zrady (usmíření s Ruskem a ruskými následovníky mezi kozáky) před polskými úřady. V důsledku toho byl Vyhovskij obviněn ze zrady, polský velitel plukovník ho bez soudu zatkl a popravil Sebastian Machowski, čímž se stal další obětí bratrovražedných mocenských bojů, které ve druhé polovině 17. století zpustošily ukrajinské území.
Viz také
| Předcházet Jan "Sobiepan" Zamoyski |  1660–1664 | Uspěl Stefan Czarniecki |
| Předcházet Yurii Khmelnytsky |  1657–1659 | Uspěl Yurii Khmelnytsky |
| Předcházet | 1649–1657 | Uspěl |
Reference
- Subtelny, Orest (1988). Ukrajina: Historie. Toronto: University of Toronto Press. ISBN 0-8020-5808-6.
- „Vyhovsky“ v Encyklopedii Ukrajiny
Viz také
Kontrolní úřad  |
|---|