Isabella, tři plachetnice a podvodník - Isabella, Three Sailing Ships and a Con Man - Wikipedia
| Isabella, tři plachetnice a podvodník | |
|---|---|
| Napsáno | Dario Fo |
| Původní jazyk | italština |
Isabella, tři plachetnice a podvodník (italština titul: Isabella, tre caravelle e un cacciaballe)[1] je hra o dvou dějstvích z roku 1963 italština dramatik Dario Fo, příjemce roku 1997 Nobelova cena za literaturu. Někteří lidé se rozzlobili: Fo dostal výhružné dopisy, byl napaden v Římě spolu s Rame Fašistický skupiny, které na ně také házely odpadky, zatímco další vystoupení bylo narušeno bombovým zděšením.[2] Tuto událost vyprávěl v prologu Johan Padan a objev Amerik.
Shrnutí spiknutí
Tato hra je považována za „pokus o demystifikaci a odhalení tradičního obrazu z historie“ Kryštof Kolumbus. Fo řekl: „Chtěl jsem zaútočit na ty italské intelektuály, kteří se středo-levým a socialistickou stranou ve vládě objevili moc a její výhody a skočili na ni jako krysy na kousku sýra. Chtěl jsem rozebrat postavu který byl nabalzamován jako hrdina ve školních učebnicích dějepisu, zatímco ve skutečnosti je intelektuálem, který se snaží udržet nad vodou v rámci mocenských mechanismů, hrát hry s králem a být mazaný s mocenskými postavami, jen aby nakonec skončil ubohý . “[1]
Isabella ... je hrát ve hře přičemž herci odsouzenému k smrti (za provedení děl zakázaného autora) je uděleno poslední přání provést poslední hru. Provádí historii Kryštof Kolumbus, z nichž píše Roberto Rebora Sipario v roce 1963, říká:
Hra o Columbovi představuje genovského hrdinu jako obsedantního, lstivého jednotlivce, který se staví proti Isabelle, Filippovi, šílence Giovanně, (španělskému) soudu, plachetnicím, nepřátelům, soudu a případné nejasnosti, což je důsledkem skutečnosti že mazanost a bezohlednost (dokonce i ke ctihodným cílům) nestačí, pokud síly, které jsou, nejsou na vaší straně. “ [3]
Historie výroby
Hra byla poprvé vyrobena v Teatro Odeon v Milán dne 6. září 1963, v inscenaci, kterou režíroval sám Fo. To bylo později vysíláno na RAI 2 v květnu 1977 a ožil v Centro Dramatico Nacional v Valencie, Španělsko v roce 1992 (opět v režii Fo).
Překlady
Ed Emery provedl autorizovaný překlad do angličtiny.[4]
Další čtení
- Mitchell, Tony (1999), Dario Fo: People's Court Jester (aktualizováno a rozšířeno), Londýn: Methuen, ISBN 0-413-73320-3.