Infanta Adelgundes, vévodkyně z Guimarães - Infanta Adelgundes, Duchess of Guimarães
| Infanta Adelgundes | |||||
|---|---|---|---|---|---|
| Hraběnka z Bardi Vévodkyně z Guimarães | |||||
 | |||||
| narozený | 10. listopadu 1858 Bronnbach, Wertheim, Německo | ||||
| Zemřel | 15.dubna 1946 (ve věku 87) Gunten, Bern, Švýcarsko | ||||
| Manželka | Princ Henry, hrabě z Bardi | ||||
| |||||
| Dům | Braganza | ||||
| Otec | Miguel Portugalska | ||||
| Matka | Adelaide z Löwenstein-Wertheim-Rosenberg | ||||
| Náboženství | Římský katolicismus | ||||
Infanta Adelgundes, vévodkyně z Guimarães[1] (10. listopadu 1858 - 15. dubna 1946) bylo páté dítě a čtvrtá dcera[1] z Miguel Portugalska a jeho manželka Adelaide z Löwenstein-Wertheim-Rosenberg.[1] Člen Dům Braganza po narození se Adelgundes stal členem House of Bourbon-Parma prostřednictvím jejího manželství s Princ Henry z Bourbon-Parma, hrabě z Bardi. Byla také vladařkou monarchického zastoupení Portugalska, a proto jí byl udělen titul vévodkyně z Guimarães, obvykle vyhrazený pro vedoucího domu.
Časný život
Adelgundes de Jesus Maria Francisca de Assis e de Paula Adelaide Eulália Leopoldina Carlota Micaela Rafaela Gabriela Gonzaga Inês Isabel Avelina Ana Estanislau Sofia Bernardina, Infanta de Portugal, Duquesa de Guimarães, byl narozen v Bronnbach, Wertheim, Německo.[1] Její otec zemřel několik dní po jejích osmých narozeninách a Adelgundes a její sourozenci byli vzděláváni v katolickém a konzervativním prostředí jejich matkou. Její strýc z matčiny strany, Furst Carl zu Löwenstein-Wertheim-Rosenberg, byl dětem jako druhý otec.
Manželství
Adelgundes se oženil Princ Henry z Bourbon-Parma, hrabě z Bardi, čtvrté dítě a nejmladší syn[1] z Karel III., Vévoda z Parmy a jeho manželka Francouzská princezna Louise Marie Thérèse,[1] dne 15. října 1876 v Salzburg, Rakousko – Maďarsko.[1] Henry, kterému bylo 25 let, byl předtím ženatý Princezna Luisa Immacolata z Obě Sicílie, kteří zemřeli tři měsíce po svatbě ve věku 19 let v roce 1874. Henry se zúčastnil carlistské války a bojoval v bitvě u Lacaru. Válečné rány z něj udělaly neplatného.
Jejich svazek nepřinesl žádný problém, protože všech jejích devět těhotenství skončilo potraty. Neúspěšná těhotenství, z nichž poslední utrpěla v roce 1890, byla pro pár zdrojem velkého zármutku.[1] Rozdělili svůj čas mezi hrad Seebenstein v Rakousko a palác Vedndrami-Caligari v Benátky. Adelgundes strávila dlouhé roky péčí o svého paralyzovaného manžela. Hrabě z Bardi byl příbuznými popsán jako nepříjemný muž, který tyranizoval svou sladkou, drobnou manželku. Po téměř 30 letech manželství Adelgundes v roce 1905 ovdověla.
Zejména měla blízko ke svým mnoha synovcům a neteřím Velkovévodkyně Marie-Adélaïde z Lucemburska, od doby její abdikace až po její předčasnou smrt.
Regent-in-absentia
V letech 1920 až 1928 působila Adelgundes jako regent-in-absentia[2] jménem jejího synovce a Žadatel o miguelist na portugalský trůn, Duarte Nuno, vévoda z Braganzy, kterému bylo pouhých dvanáct let, když se jeho otec Miguel vzdal nároku na trůn ve prospěch svého syna. Na začátku svého regentství v roce 1920 byla Adelgundes vytvořena 7. vévodkyní z Guimarães.[2] V roce 1921 napsala a manifest nastiňující cíle Domu Braganzy pro obnovení portugalské monarchie. Během svého regentství Aldegundes podepsala dohodu s bývalým králem Manuel II Portugalska, čímž poznal Duarteho jako svého dědice. Duarte s ní žil v Seebensteinu až do německé okupace Rakousko kdy se celá rodina přestěhovala do Bern Ve Švýcarsku, kde zemřela v Guntenu dne 15. dubna 1946 ve věku 87 let.[1]
Tituly a styly
- 10. listopadu 1858 - 15. října 1876: Její královská výsost Infanta Adelgundes z Portugalska
- 15. října 1876 - 14. dubna 1905: Její královská výsost Hraběnka z Bardi
- 14. dubna 1905-1920: Její královská výsost Hraběnka z Bardi
- 1920-15 dubna 1946: Její královská výsost Vévodkyně z Guimarães, hraběnka z Bardi
Původ
| Předkové Infanta Adelgundes, vévodkyně z Guimarães | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Viz také
Reference
Bibliografie
- William Mead Lalor, Šest sester Braganza, ve shrnutí historie licenčních poplatků.