Lední hokej na zimních olympijských hrách v roce 1956 - Ice hockey at the 1956 Winter Olympics
Lední hokej na zimních olympijských hrách v roce 1956 |
Detaily turnaje |
---|
Hostitelská země | Itálie |
---|
Termíny | 26. ledna - 4. února |
---|
Týmy | 10 |
---|
Konečné pozice |
---|
Šampioni | Sovětský svaz (1. název) |
---|
Druhé místo | Spojené státy |
---|
Třetí místo | Kanada |
---|
Čtvrté místo | Švédsko |
---|
Statistiky turnajů |
---|
Odehrané zápasy | 33 |
---|
Vstřelené góly | 262 (7,94 na zápas) |
---|
Účast | 122 230 (3 704 na zápas) |
---|
Vedoucí bodování | James Logan (15 bodů) |
---|
|
Trofej udělená pro mistrovství světa 1956
Pánské lední hokej turnaj na Zimní olympijské hry 1956 v Cortina d'Ampezzo, Itálie, byl 8. den Olympijský šampionát, sloužící také jako 23 Mistrovství světa a 34. místo Mistrovství Evropy. Turnaj se konal na Olympijský zimní stadion a Stadion Apollonio.[1]
Východní a západní Německo se nemohlo shodnout na tom, jak sestavit kombinovaný tým, a tak proti sobě hráli kvalifikační zápas, který západ vyhrál. Na východě se konal turnaj nekvalifikovaných týmů, často označovaný jako mistrovství světa Pool Bmezi NDR, Norsko a Belgie v Berlín.[2]
Sověti vyhráli všechny své zápasy, aby získali svůj první olympijský titul, svůj druhý světový titul a svůj třetí evropský titul. Kanada, zastoupená Holanďané z Kitchener-Waterloo, získal svou osmou olympijskou medaili v ledním hokeji a první bronzovou medaili.
Medailisté
Zúčastněné národy
Mistrovství světa skupina A (Itálie)
Kvalifikace
- 16. listopadu 1955
- Východní Německo 3-7 Západní Německo
První kolo
Nejlepší dva týmy (stínované) z každé skupiny získaly právo hrát o 1.-6. Místo.
Skupina A
- 26. ledna
- Kanada 4–0 Německo (UTG)
- Itálie 2–2 Rakousko
- 27. ledna
- Itálie 2–2 Německo (UTG)
- Kanada 23–0 Rakousko
- 28. ledna
- Německo (UTG) 7–0 Rakousko
- Itálie 1–3 Kanada
Skupina B
- 27. ledna
- 28. ledna
- 29. ledna
- Československo 8–3 Polsko
Skupina C
- 27. ledna
- 28. ledna
- 29. ledna
Poslední kolo
Tým na prvním místě získává zlato, druhý stříbro a třetí bronz.
- 30. ledna
- USA 7–2 Německo (UTG)
- Kanada 6–3 Československo
- SSSR 4–1 Švédsko
- 31. ledna
- SSSR 8–0 Německo (UTG)
- Švédsko 5–0 Československo
- USA 4–1 Kanada
- 1. února
- 2. února
- Kanada 10–0 Německo (UTG)
- SSSR 7–4 Československo
- 3. února
- Československo 9–3 Německo (UTG)
- Kanada 6–2 Švédsko
- SSSR 4–0 USA
- 4. února
- SSSR 2–0 Kanada
- Německo (UTG) 1–1 Švédsko
- USA 9–4 Československo
Útěcha kulatá
- 31. ledna
- 1. února
- Polsko 6–2 Švýcarsko
- Itálie 8–2 Rakousko
- 2. února
- Itálie 8–3 Švýcarsko
- Polsko 4–3 Rakousko
- 3. února
Mistrovství světa skupina B (východní Německo)
Poslední kolo
- 8. března
- Východní Německo 4–1 Norsko
- 9. března
- Východní Německo 14–7 Belgie
- 10. března
Statistika
Průměrný věk
Tým zlatých medailistů SSSR byl nejstarším týmem turnaje, v průměru 29 let a 11 měsíců. Tým USA byl nejmladším týmem turnaje, v průměru 22 let a 5 měsíců. Průměr turnajů byl 26 let a 7 měsíců.[3]
Přední zapisovatelé
Ocenění turnajů
- Nejlepší hráči vybraní ředitelstvím:
Konečné pořadí
Sovětský svaz
Spojené státy
Kanada
Švédsko
Československo
Německo
Itálie
Polsko
Švýcarsko
Rakousko
Konečné pořadí mistrovství Evropy
Sovětský svaz
Švédsko
Československo
západní Německo
Itálie
Polsko
Švýcarsko
Rakousko
Citace
Reference
|
---|
Shrnutí podle roku | | |
---|
Pánské události | |
---|
Dámské události | |
---|
|
|
---|
|
- Medaile byly uděleny nejlepším evropským účastníkům mistrovství světa nebo olympijských her (označené kurzívou).
|