Dům z úsvitu - House Made of Dawn
![]() | Tento článek obsahuje seznam obecných Reference, ale zůstává z velké části neověřený, protože postrádá dostatečné odpovídající vložené citace.Srpna 2010) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |
Obálka prvního vydání | |
Autor | Scott Scott Momaday |
---|---|
Cover umělec | David McIntosh[1] |
Země | Spojené státy |
Jazyk | Angličtina |
Publikováno |
|
Typ média | Tisk (vázaná a brožovaná) |
Stránky | 212 |
Dům z úsvitu je román z roku 1968 od Scott Scott Momaday, široce připočítán jako vedoucí cesta k průlomu Indiánská literatura do hlavního proudu. To bylo uděleno Pulitzerova cena za beletrii v roce 1969, a byl také známý jeho významem v indiánské antropologii.[2]
Pozadí
Se 198 stránkami, Dům z úsvitu byl koncipován nejprve jako série básní, poté znovu naplánovaný jako příběhy a nakonec formován do románu. Je do značné míry založen na Momadayově první znalosti života v Jemez Pueblo. Stejně jako protagonista románu, Abel, Momaday žil uvnitř i vně většinové společnosti, vyrůstal v rezervacích a později chodil do školy a učil na hlavních univerzitách. V románu Momaday kombinuje své osobní zkušenosti s jeho představivostí - něco, co ho podle jeho slov naučil jeho otec Al Momaday a jeho matka monografie Jména.
Podrobnosti v románu odpovídají skutečným událostem. Momaday odkazuje ve své monografii Jména k incidentu, ke kterému došlo v Jemezi, na kterém založil vraždu Dům z úsvitu. A rodák obyvatel zabil a Nové Mexiko státní policista a incident vyvolal velkou polemiku. Indiánské víry a zvyky, skutečné zeměpisné polohy a realistické události také inspirovaly prvky v Dům z úsvitu. Podle jednoho z Momadayových dopisů:
Abel je složen z chlapců, které jsem znal v Jemezu. Chtěl jsem o nich něco říct. Děsivý počet z nich je mrtvý; zemřeli mladí a zemřeli násilnou smrtí. Jeden z nich byl opilý a přejel. Další byl opilý a ztuhl k smrti. (Byl to nejlepší běžec, kterého jsem kdy znal.) Jeden muž byl zavražděn, zabit příbuzným pod telegrafním sloupem východně od San Isidro. A další spáchal sebevraždu. Hodně lidí, kteří tak dlouho přežili, žije pod Program přemístění v Los Angeles, Chicagu, Detroitu atd. Je to smutné množství lidí.
Podle jednoho historika je román velmi přesný v zobrazení a peyote služba, ačkoli v jižní Kalifornii se tyto služby obvykle odehrávají v poušti, nikoli ve městě.[3]
V roce 1972 byl založen nezávislý celovečerní film Dům z úsvitu Richardson Morse byl propuštěn.[4] Momaday a Morse napsali scénář. Larry Littlebird zahlédl. Považován za „klasiku“, NMAI vynaložil velké úsilí na zachování filmu, který nyní obsahuje všechny filmové prvky ve svých filmových a mediálních archivech, které poskytují studijní kopie.
Shrnutí spiknutí
Část I: Dlouhosrstý
Dům z úsvitu začíná na protagonista, Abel, vrací se ke svému rezervace v Nové Mexiko po bojích ve druhé světové válce. Válka ho emocionálně zničila a on přijde příliš opilý, než aby poznal svého dědečka Franciska. Nyní byl Francisco starým mužem s chromou nohou a dříve byl respektovaným lovcem a účastníkem náboženských obřadů ve vesnici. Vychoval Ábela po smrti Ábelovy matky a staršího bratra Vidala. Francisco vnesl do Ábela smysl pro domorodé tradice a hodnoty, ale válka a další události přerušily Ábelovy spojení s tímto světem duchovní a fyzické celistvosti a propojení s zemí a jejími lidmi, svět známý jako „dům z úsvitu“.
Po příjezdu do vesnice získává Abel práci prostřednictvím otce Olguina, který seká dřevo pro Angelu St. John, bohatou bílou ženu, která navštěvuje oblast, aby se koupala v minerálních vodách. Angela svádí Ábela, aby se rozptýlila od svého vlastního neštěstí, ale také proto, že v Ábelovi cítí kvalitu podobnou zvířeti. Slibuje, že mu pomůže opustit rezervaci, aby našel lepší způsoby zaměstnání. Možná v důsledku této aféry si Abel uvědomuje, že jeho návrat do rezervace byl neúspěšný. Už se necítí jako doma a je zmatený. Jeho zmatek se vyjasní, když je zbit ve hře jezdectví místním albín Ind jménem Juan Reyes, popsaný jako „běloch“. Když se rozhodl, že je Juan čarodějnice, Abel ho pobodal k smrti mimo bar. Abel je poté shledán vinným z vraždy a poslán do vězení.
Část II: Kněz slunce
Část II se odehrává v Los Angeles v Kalifornii o šest a půl roku později. Abel byl propuštěn z vězení a spojuje se s místní skupinou indiánů. Vedoucí skupiny Reverend John Big Bluff Tosamah, Priest of the Sun, škádlí Ábela jako „dlouhovlasého“, který se nedokáže přizpůsobit požadavkům moderního světa. Abel se však spřátelí s mužem jménem Ben Benally z rezervace v Novém Mexiku a rozvíjí intimní vztah s Milly, laskavou blondýnkou sociální pracovník. Jeho celková situace se však nezlepšila a Abel končí opilý na pláži s poraženými a zlomenými rukama, hlavou a horní částí těla. V mysli mu proběhly vzpomínky na rezervaci, válku, vězení a Milly. Abel nakonec najde sílu se sebrat a narazí přes město do bytu, který sdílí s Benem.
Část III: The Night Chanter
Ben nasadí Abel do vlaku zpět do rezervace a vypráví, co se stalo Abelovi v Los Angeles. Život ve městě nebyl pro Ábela snadný. Nejprve se mu Reverend Tosamah během pokerové hry s indickou skupinou vysmíval. Abel je příliš opilý, než aby se bránil. Zůstává opilý další dva dny a chybí mu práce. Když se vrátí do své práce, šéf ho obtěžuje a Abel odejde. Začíná sestupná spirála a Abel se každý den opíjí, půjčuje si peníze od Bena a Milly a lenoší po bytě. Otrávený chováním Ábela, Ben ho vyhodí z bytu. Abel se poté pomstí Martinezovi, zkorumpovanému policistovi, který jednou v noci vyloupil Bena a zasáhl Abel velkou holí do kloubů. Abel najde Martineze a je téměř ubit k smrti. Zatímco se Abel zotavuje v nemocnici, Ben zavolá Angele, která ho navštíví, a oživí jeho ducha, stejně jako před lety pomohl oživit jejího ducha. Navajo mýtus.
Část IV: Dawn Runner
Abel se vrací do rezervace v Novém Mexiku, aby se postaral o svého dědečka, který umírá. Jeho dědeček mu vypráví příběhy z mládí a zdůrazňuje, že je důležité zůstat ve spojení s tradicemi svých lidí. Až přijde čas, Abel obléká svého dědečka na pohřeb a potírá jeho vlastní tělo popelem. Jak svítá úsvit, Abel začíná běžet. Účastní se rituálu, o kterém mu řekl jeho dědeček - rasy mrtvých. Jak běží, Abel začíná zpívat pro sebe a pro Francisco. Vrací se ke svým lidem a svému místu ve světě.
Literární význam a kritika
Dům z úsvitu když vyšlo první vydání, nepředložilo žádný rozsáhlý komentář - možná, jak uvažoval William James Smith v recenzi práce v Společenstvi LXXXVIII (20. září 1968), protože „se zdá být trochu neamerické kritizovat román indiána“ - a zdá se, že jeho předmět a téma neodpovídají výše uvedenému předpisu.
První recenzenti, jako je Marshall Sprague v jeho „Anglosích a Indech“, Recenze knihy New York Times (9. června 1968) si stěžoval, že román obsahoval „spoustu oparu“, ale naznačil, že to je nevyhnutelné při vykreslování „záhad kultur odlišných od naší vlastní“, a poté to popisuje jako „jeden z důvodů, proč [příběh] prsteny tak pravdivé. “ Sprague také diskutoval o zdánlivém rozporu psaní o domorodci ústní kultura - zejména v angličtině, jazyku takzvaného utlačovatele. Pokračuje: „Tajemství kultur odlišných od naší nelze v krátkém románu vysvětlit, dokonce ani tak talentovaným umělcem jako pan Momaday“.[5] Mnoho kritiků - například Carole Oleson v ní „The Remembered Earth: Momaday's Dům z úsvitu", Recenze Jižní Dakoty II (jaro 1973) - kdo dal této nové rozšířené analýze uznat, že je zapotřebí mnohem více vysvětlení, „než mohou cizí lidé plně ocenit všechny jemnosti Dům z úsvitu„Baine Kerr tento bod rozvinul, aby naznačil, že Momaday použila„ moderní anglo román [jako] prostředek posvátného textu “, že se v něm„ pokouší transliterovat indickou kulturu, mýtus a cit do cizího umění forma, bez ztráty. “Někteří komentátoři však byli kritičtější. Při revizi románu„ zklamáním “pro Commonweal (20. září 1968) William James Smith potrestal Momaday za jeho vychovaný styl: „[Píše] v lyrickém duchu, který si těžce půjčuje od některých lenochových rytmů Bible krále Jamese ... Svrbí vás modrá tužkou vyřadit všechna zesílená slova, která udržují uspávací tok "[přidán odkaz]. Jiní kritici říkali, že to nebylo nic jiného než" zajímavá variace starého odcizení téma ";" spíše sociální prohlášení než ... podstatný umělecký úspěch ";" nezapomenutelný neúspěch "" reflexe, nikoli román v komplexním smyslu slova "s" nepříjemným dialogem a ovlivněným popisem ";" a šarže oslnivých fragmentů ".
Celkově lze knihu považovat za úspěšnou. Sprague ve svém článku dospěl k závěru, že román byl vynikající. A Momaday byl široce chválen za bohatý popis indického života románu. Nyní existuje větší uznání Momadayova fiktivního umění a kritici začali uznávat jeho jedinečný úspěch jako román. Navzdory kvalifikovanému přijetí se románu podařilo dosáhnout dopadu i na dřívější kritiky, ačkoli si nebyli jisti svými vlastními odpověďmi. Zjistili, že je to „příběh značné síly a krásy“, „silný v imaginativních obrazech“, „vytváření„ světa úžasu a vzrušující rozlehlosti “. V novější kritice existují známky větší jasnosti v chápání Momadayova úspěchu. Ve své recenzi (která se objevila v Západoamerická literatura 5 (jaro 1970)), John Z. Bennett poukázal na to, že prostřednictvím „pozoruhodné syntézy poetického způsobu a hlubokého emocionálního a intelektuálního vhledu do indiánského perdurujícího lidského postavení [“] se Momadayův román stává konečně samotným aktem, který dramatizuje , umělecký akt, „hymnus tvorby“.
Ocenění
Vliv
Kritik Kenneth Lincoln označil Pulitzera za Dům z úsvitu jako okamžik, který zažehl Indiánská renesance. Mnoho významných indiánských romanopisců (např. Paula Gunn Allen, Leslie Marmon Silko, Gerald Vizenor, James Welch, Sherman Alexie a Louise Erdrich ) uvedli román jako významnou inspiraci pro vlastní tvorbu.
Vydavatelé
Původně publikoval Harper & Row, edice byly následně vydány HarperCollins, Penguin Group, Ekologicky oděné knihy a University of Arizona Lis.
Viz také
- Mluvčí kódu
- Indické odstranění
- Jemezští běžci
- Kiowa
- Domorodí Američané a druhá světová válka
- Native American Church
- Navajo Nation
- Diné Bahaneʼ
- Sun Dance
Podrobnosti o vydání
- 1968, USA, Harper & Row (ISBN 0-06-093211-2), Datum v hospodě? ? 1968, vázaná kniha (první vydání)
- 1989, USA, Borgo Press (ISBN 0-8095-9141-3), Datum v hospodě? Říjen 1989, vázaná kniha
- 1989, USA, SOS Free Stock (ISBN 0-06-091633-8), Datum v hospodě? Říjen 1989, brožovaný výtisk
- 1996, USA, University of Arizona Press (ISBN 0-8165-1705-3), Datum v hospodě? Září 1996, vázaná kniha
- 1999, USA, HarperCollins (ISBN 0-06-093194-9), Datum v hospodě? Srpna 1999, vázaná kniha
- 2000, USA, McGraw Hill Higher Education (ISBN 0-07-243420-1), Datum vydání 1. června 2000, brožovaná verze
Poznámky pod čarou
- ^ Vázané knihy - sada na Flickru
- ^ Scarberry-García, Susan. Landmarks of Healing: a Study of House Made of Dawn. Albuquerque: University of New Mexico, 1990. Tisk.
- ^ Stewart, str. 319.
- ^ "Zachování domu z úsvitu". Národní muzeum indiánů (NMAI). Národní muzeum indiána.
- ^ (Sprague in Samudio, str. 940)
Reference
- „Scott Scott Momaday: Dům z úsvitu,“ Postavy v literatuře dvacátého století, Book Two, (Gale Research, 1995)
- Bennett, John Z. „Recenze House Made of Dawn“. Západoamerická literatura. Sv. V, č. 1, jaro, 1970, s. 69.
- Bernstein, Allison R. „Američtí indiáni a druhá světová válka“. Norman: University of Oklahoma Press, 1991.
- Castillo, Susan. „Pojmenování do současnosti: etnické identity u N. Scotta Momadaye Dům z úsvitu. “ Q / W / E / R / T / Y .: umění, literatura a civilizace du monde anglophone 7 (1997): 163–66.
- Domina, Lynn. „Liturgie, rituály, obřady: spojení římskokatolických a domorodých
- Americké náboženské tradice v N. Scott Momaday Dům z úsvitu. Štětec 21 (1994): 7–27.
- Douglas, Christopher. „Chybný design: americký imperialismus v domě N. Scotta Momadaye z úsvitu a Cormac McCarthyho Blood Meridian“. Studium současné fikce, Podzim 2003 sv. 45 i1 str. 3.
- Evers, Lawrence J. „Slova a místo: čtení domu z úsvitu“ Západoamerická literatura. Sv. XI, č. 4, únor 1977, s. 297–320.
- Evers, Lawrence J. „Zabití nového mexického státního vojáka: způsoby vyprávění historické události.“ Kritické eseje o indiánské literatuře. Vyd. Andrew Wiget. Boston: G. K. Hall, 1985.
- Hafen, R Jane. „Panindianismus a kmenové svrchovanosti v domě z úsvitu a jmen.“ Západoamerická literatura 34: 1 (1999): 6–24.
- Hirsch, Bernard A. „Sebe-nenávist a duchovní korupce v domě z úsvitu.“ loc. cit. Sv. XVII. Č. 4. Zima, 1983. s. 307–20.
- Hylton, Marion Willard. „Na stopě pylu: Momadayův dům z úsvitu,“ Kritika, Sv. XIV, č. 2, 1972, s. 60–9.
- Jaskoski, Helen. „House Made of Dawn: Overview,“ Referenční příručka k americké literatuře, 3. vydání, editoval Jim Kamp, (St. James Press: 1994)
- Kelly, David. Přehled „House Made of Dawn“ Romány pro studenty, Sv. 10 (The Gale Group: 2000)
- Nelson, Robert M. Místo a vize: Funkce krajiny v indiánské beletrii. New York: Lang, 1993.
- Oleson, Carole. „The Remembered Earth: Momaday's House Made of Dawn“. Recenze Jižní Dakoty, Sv. 11, č. 1, jaro 1973, str. 59–78.
- Samudio, Josephine, ed. Recenze knihy Přehled. Sv. 64. New York: H. W. Wilson, 1969.
- Sandner, Donald. "Navaho symboly uzdravení". Rochester, Vt .: Healing Arts Press, 1991.
- Scarberry-Garcia, Susan. Památky uzdravení: Studie o Dům z úsvitu. Albuquerque: U of New Mexico P, 1990.
- Stewart, Omer C. Peyote Religion: A History. Norman: University of Oklahoma Press, 1987.
- Theoharris, Zoe. Problém kulturní integrace v Momadayově domě z úsvitu (Emporia State University: 1979)
- Trimmer, Joseph F. „Domorodí Američané a americký mix: Dům N. Scotta Momadaye z úsvitu.“ Indiana Social Studies Quarterly 28 (1975).
- Velie, Alan. „Identita a žánr v House Made of Dawn.“ Q / W / EIR / T / Y: umění, literatura a civilizace du monde anglophone 7 (1997): 175–81.
- Velie, Alan R. „Dům z úsvitu: Protestující román nikoho“ Čtyři indiánští literární mistři: N. Scott Momaday, James Welch, Leslie Marmon Silko a Gerald Vizenor, (University of Oklahoma Press: 1982), s. 52–64.
- Waniek, Marilyn Nelson. „Síla jazyka v domě N. Scotta Momadaye z úsvitu“ Menšinové hlasy, Sv. 4, č. 1, 1980, s. 23–8.